12 C 164/2023

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem právnická osoba E101, SGN1612 příjmení jméno , Malta, zastoupeného: anonymizováno jméno příjmení , advokát, sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 53 840 Kč s příslušenstvím, Řízení se zastavuje ohledně částky kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 13 840 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] z částky 40 000 Kč ve výši 26 148,67 Kč a ohledně jistiny ve výši 13 851,33 Kč.

II. Žaloba se ve zbylé části, kterou žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 26 148,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 148,67 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 840 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení [datum] do zaplacení z částky 40 000 Kč, dále žádala náhradu nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla půjčku ve výši 40 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o půjčce. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 840 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 1 280 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, dosud dluží 53 840 Kč. Uhradil pouze 14 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině 40 000 Kč a na souhrnném poplatku 13 840 Kč. Pohledávka byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a poté na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému vždy oznámeno. Přes předžalobní upomínku dosud žalovaný dluh nezaplatil.

2. Po provedeném dokazování a zhodnocení listinných důkazů, předložených žalobkyní - smlouvy o půjčce [číslo] se smluvními podmínkami, smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou ze dne [datum] s přílohami, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohami, oznámení postoupení žalovanému s doklady o odeslání, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání, dokladu o úhradě 53 840 Kč dne [datum] žalovanou žalobci - podle § 132 o.s.ř., soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 840 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období, poslední splátku pak dne [datum]. Svým podpisem potvrdil převzetí půjčky ve výši 40 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně formuláře smlouvy. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 53 týdnů 206,8 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupník uzavřely dne [datum], s činností ke dni [datum], smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na postupníka; dále [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Příloze [číslo]„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Oznámení o obou postoupeních pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému přežalobní upomínku.

3. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o půjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 40 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši 27 840 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit v 53 týdenních splátkách. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úhradu poskytnuté půjčky pouze 14 000 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla s účinností dne [datum] postoupena na [právnická osoba] S á.r.l. a dne [datum] touto společností postoupena na žalobkyni, což obě právní předchůdkyně žalovanému oznámily. Dne [datum] uhradil žalovaný žalobkyni dalších 53 840 Kč.

3. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“). Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

4. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o úvěru ve smyslu § 657 obč. zák., na jejímž základě přenechal žalobce žalovanému částku 15 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Žalobce netvrdil, že by před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1); bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

7. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupný z [webová adresa]), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 27 840 Kč, za poskytnutí jistiny 40 000 Kč, která měla být vracena ve splátkách po dobu 53 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 53 týdnů, činila by výše úroku 69,6 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v roce 2008 okolo 13 % ročně.

8. Za shora popsané situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. prosince 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo] či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. [spisová značka] ze dne 27. února 2007 dostupné z [webová adresa]). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. [spisová značka], dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání článku 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). V této souvislosti je potřeba podotknout, že ujednání o úrocích je pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence pro jeho absolutní neplatnost tak dle názoru soudu nemá na existenci a platnost smlouvy samotné vliv. I pokud by však bylo možné dospět k jinému závěru (tedy že bez sjednání předmětného úroku by právní předchůdkyně smlouvu o půjčce vůbec s žalovaným neuzavřela a že ujednání o souhrnném poplatku je neoddělitelné od zbývající části smlouvy) bylo by nutné konstatovat absolutní neplatnost celé smlouvy (srov. již shora zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), což by na rozhodnutí zdejšího soudu ohledně žalované jistiny nemělo vliv.

9. Vzhledem k úhradě žalovaného po podání žaloby ve výši 53 840 Kč a předchozí úhradě 14 000 Kč je zřejmé, že žalovaný uhradil celou částku, kterou žalobkyni dluží, tedy 40 000 Kč, které skutečně obdržel; uhradil i zákonné úroky z prodlení (ohledně nichž vzala žalobkyně žalobu zpět). Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě postupného postoupení pohledávky podle § 524 a násl. obč. zák. Na úhradu žalovaného částkou 53 840 Kč reagovala žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby, v souladu s tímto zpětvzetím soud výrokem I. – bez zjišťování stanoviska žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo ještě před prvním jednáním soudu ve věci – řízení podle § 96 o.s.ř. částečně zastavil – ohledně částky kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 13 840 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] z částky 40 000 Kč ve výši 26 148,67 Kč a ohledně jistiny ve výši 13 851,33 Kč.

10. V části, v níž se žalobkyně dále domáhala částky zaplacení částky 26 148,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 148,67 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, soud žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl, jelikož smluvní ujednání o souhrnném poplatku, o které žalobkyně svůj nárok uplatněný žalobou opírala, shledal soud absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák. Jistina – částka 40 000 Kč – pak byla žalovaným plně uhrazena, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který by žalobkyni náležel.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.