12 C 221/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově, PSČ obec , ulice a číslo , rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupeného: anonymizováno jméno příjmení , advokát, sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím <b>I. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. <b>II. </b> Žalovaný je povinen ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa]. Žalobce se u soudu žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl provozovatelem vozidla, které na území žalobce tvořila překážku na pozemní komunikaci, a bylo proto na náklady žalobce odtaženo. Žalobce žádá náhradu těchto výdajů, které žalovaný přes upomínku dosud neuhradil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobce je podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Dle ust. § 45 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, je žalobce oprávněn odstranit z pozemní komunikace překážku provozu na pozemních komunikacích, neodstranil-li ji neprodleně ten, kdo ji způsobil. Na základě pověření primátora [územní celek] č.j.: [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a [smlouva] [číslo] ze dne [datum], ve znění jejích změn a dodatků, je společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec], [anonymizováno] tř. [anonymizováno], [PSČ], [IČO], oprávněna v rámci výkonu mandátu – správy pozemních komunikací na území [stát. instituce] – rovněž provádět činnosti související s odtahy vozidel – překážek silničního provozu dle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Jak vyplývá z Protokolu o odtažení vozidla [číslo] na základě pokynu strážníka Městské policie [obec] bylo dne [datum] odtaženo z ul. [ulice] v [obec] osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], které tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Dle ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Podle výpisu z centrální evidence nebo dalších přiložených listin vozidel byl žalovaný v době odtahu předmětného vozidla jeho provozovatelem. Cena za odtažení vozidla činila částku [částka] (tj. úhrada za odtah [částka] (zahájený odtah [částka]; nedokončený odtah [částka]; dokončený odtah [částka]), cena za 16 dnů uložení vozidla [částka] (99,17 Kč/den) + DPH v platné výši). Cena za odtažení vozidla je stanovena usnesením Rady [územní celek] č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalovaný byl ze strany žalobce vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dosud na dluh neuhradil ničeho. Při právním posouzení soud vycházel z citovaných ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu a z usnesení Rady [územní celek] č. R6/085 ze dne 21. 11. 2012. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce provedl nucený odtah a následně bylo vozidlo zaparkované na odstavném parkovišti, vzniklo žalobci právo na zaplacení částky [částka], žalovaným jako provozovatelem nuceně odtaženého vozidla. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadavku na úrok z prodlení, který je odůvodněn ustanovením § 1968 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka]). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x [částka] – [částka], a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy [částka]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.