12 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za žalobu ve výši částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku částka se zákonným úrokem z prodlení a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že žalovaný byl dne datum dopraven příslušníky Policie České republiky služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice obec, jelikož provedením dechové zkoušky byla naměřena hladina alkoholu v organismu žalovaného ve výši 2,14 promile. Žalovaná částka ve výši částka představuje cestovní výdaje vynaložené služebním vozidlem cestou z územní celek do protialkoholní záchytné stanice v obec ve výši částka a dále náklady vynaložené žalobkyní na dezinfekci a vyčištění znečištěného služebního vozidla ve výši částka. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne datum, ta se jí však vrátila zpět jako nedoručená, neboť si ji žalovaný nevyzvedl. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“)., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobkyně přípisem ze dne datum, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázané, že dne datum byla volána hlídka Policie České republiky do ulice ulice v obci obec, neboť žalovaný zde pod vlivem alkoholických nápojů kopal do dveří ohlašovatele. U žalovaného byla provedena dechová zkouška na alkohol s pozitivním výsledkem 2,14 promile a byl služebním vozem dopraven nejprve k lékařskému ošetření a následně do protialkoholní záchytné stanice obec, kde byl zanechán a ukončeno jeho zajištění. Během přepravy znečistil žalovaný služební vozidlo výkaly (ze tří úředních záznamů ze dne datum). Náklady na dopravu žalovaného do protialkoholní záchytné stanice obec žalobkyně vyčíslila částkou částka dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. Jedná se cestovní výdaje za ujetých 150 kilometrů vozidlem anonymizována dvě slova (z vyčíslení ze dne datum). Na čištění služebního vozu žalobkyně vynaložila náklady ve výši částka (z faktury číslo). K úhradě dlužné částky v celkové výši částka žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou ze dne datum, zásilka se však vrátila zpět jako nedoručená (z výzvy ze dne datum, včetně doručenky). Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon o ochraně zdraví“) a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ ZSZS“) Podle § 20 odst. 1 písm. a), b) zákona o ochraně zdraví, orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek (a), u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek (b). Podle § 21 zákona o ochraně zdraví, věty první, je oprávněn vyzvat osobu podle § 20 odst. 1 ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření v rámci své působnosti a za podmínek stanovených jinými právními předpisy příslušník Policie České republiky. Podle § 89b odst. 1 ZSZS osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89c odst. 1 ZSZS dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Podle § 89e odst. 1 prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to z § 1968 a násl., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že Policie České republiky skutečně žalovaného dopravila z obce Polička do protialkoholní záchytné stanice obec, neboť orientační dechovou zkouškou byl zjištěn alkohol v organismu žalovaného ve výši 2,14 promile a žalovaný pod jeho vlivem bezprostředně ohrožoval majetek jiné osoby. Převozem žalovaného do protialkoholní záchytné stanice obec žalobkyni vznikly cestovní náklady, které byly řádně vyčísleny v souladu s vyhláškou č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, účinnou ke dni jejich vynaložení. Žalobkyni dále vznikly náklady na čištění služebního vozidla znečištěného žalovaným v průběhu přepravy do protialkoholní záchytné stanice, jejichž výši prokázala fakturou ze dne datum. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek řádně vyzvala, přesto však žalovaný ničeho neuhradil. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí proto vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši. O nákladech řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představuje režijní paušál dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 exekučního řádu za dva úkony (výzva k plnění, žaloba) po částka, celkem částka. Soud dále postupoval podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění: je-li navrhovatel (zde žalobce) v řízení od placení soudního poplatku osvobozen, a soud jeho návrhu (žalobě) vyhoví, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, není-li též od soudních poplatků osvobozen anebo nemá-li proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve sporu zcela neúspěšný, proto na něj přešla povinnost uhradit státu hodnotu soudní poplatku (výrok III.). Výše poplatku činí částka dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).