4 C 117/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 61 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši , částka, , k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, , a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o úvěru (s následným dodatkem), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl na základě dodatku navýšen na , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná však na úvěr neuhradila ničeho, a proto došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalované požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši , částka, . Žalobkyně má dle smlouvy právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, tj. od , datum, do , datum, z částky , částka, - smluvní pokuta činí , částka, . Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou, na kterou nereagovala.

2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl ve věci vydán, odpor, který následně odůvodnila tím, že smlouva uzavřena byla, poukázala však na skutečnost, že v rámci smlouvy byl sjednán úrok za poskytnutí úvěru ve výši 40 % p.m., dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru RPSN činila 5 493,7 %. Žalovaná se domnívá, že smlouva je absolutně neplatná, neboť výše sjednaných úroků z úvěru, smluvních úroků z prodlení a výše smluvních pokut je zcela nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy a vykazuje znaky lichvy. Dále má žalovaná za to, že posouzení úvěruschopnosti i přes tvrzení žalobkyně neproběhlo, respektive neproběhlo řádně, kdy je tedy z tohoto důvodu smlouva neplatná. Žalovaná má za to, že se žalobce spokojil pouze s tvrzením žalované, které již řádně neověřil.

3. Žalobkyně na toto vyjádření reagovala replikou, v níž uvedla, že předmětem žaloby je nárok na zaplacení neplacené jistiny, zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nikoli plnění odpovídající smluvnímu úroku. Pokud jde o RPSN, u ní dochází k matematickému zkreslení vyplývající ze zákonného způsobu výpočtu – samotná výše nezakládá rozpor s dobrými mravy, rozhodující je posouzení konkrétních okolností případu (zda byl spotřebitel informován, zda byly náklady transparentně uvedeny a dalších). Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která analyzuje dostupná data o příjmech a výdajích žadatele. V případě, že systém identifikuje nesrovnalost nebo zvýšené riziko, je prováděna manuální kontrola. Totožnost žalované byla ověřena a byl ověřen bankovní účet žalované. Další informace byly ověřovány v dostupných databázích (SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenční rejstřík, databáze neplatných OP). Žalovaná tak postupovala se zásadou přiměřenosti a odborné péče. Dle aktuální judikatury je rozhodující objektivní stav v době uzavření smlouvy, nikoliv případné pochybení žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti., právnická osoba, ústnímu jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, obě se omluvily, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, včetně dodatku a sazebníku poplatků bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše , částka, , následně na základě dodatku o navýšení úvěrového limitu se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku do výše , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Pro případ prodlení žalované bylo v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a povinnost žalované nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením dle sazebníku uvedeného ve smlouvě. Z potvrzení o schválení úvěru, z potvrzení o provedených platbách a z přehledu čerpání úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované převodem na bankovní účet celkem částku , částka, (dne , datum, částku , částka, , částku , částka, , částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, ). Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy, žalobkyně získávala informace prostřednictvím databází příslušných rejstříků a dokladů o ověření úvěruschopnosti; z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že opakovaně čerpala jiné nebankovní úvěry (např. , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ). Z oznámení o zesplatnění včetně potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaná neuhradila sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována oznámením o zesplatnění ze dne , datum, . Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Dále bylo zjištěno, že proti žalované byla vedena další řízení o zaplacení pohledávek, přičemž se povětšinou jednalo o půjčky či úvěry u různých společností (z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově proti žalované).

6. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně s žalovanou podepsala dne , datum, smlouvu s dodatkem, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Před uzavření smlouvy nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, naopak z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaná má problém řádně hospodařit s finančními prostředky, rovněž nebyly nijak doloženy a zkoumány výdaje žalované. Žalovaná dosud neuhradila žádnou částku. Žalobkyně žalovanou k úhradě vyzývala předžalobní upomínkou.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované zkoumána. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované soud uzavřel, že ohledně úvěruschopnosti musela mít žalobkyně pochybnost s ohledem na její výpisy z bankovního účtu, dle nichž žalovaná měla řadu jiných nebankovních úvěrů. Nadto nebyly řádně zkoumány a doloženy ani výdaje žalované.

16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaná od žalobkyně obdržela a dosud neuhradila částku , částka, , a proto soud uložil žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od data, kdy byla prokazatelně žalované doručena předžalobní výzva a uplynula lhůta k plnění stanovená ve výzvě.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť uplatněné nároky mají oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení z jistiny, kdy ještě žalovaná nebyla vyzvána předžalobní výzvou, smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním pohledávky (opírají se rovněž o neplatnou smlouvu).

18. Pro úplnost soud podotýká, že se již nezabýval dalšími námitkami žalované, když smlouvu z výše uvedeného hlediska shledal neplatnou.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 30,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,39 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,61 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.

20. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 věta 1. o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.