4 C 173/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, státní příslušnice Anonymizováno trvale bytem Adresa žalované pro zaplacení 74 518,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 11,5 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši částka na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 11,5 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a částku částka. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní dne datum distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované až do výše částka s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách s účinností od datum dle smluvených podmínek. Žalobkyně údajně před poskytnutím úvěru posoudila úvěry schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Přitom měla zjistit, že výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částka a schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet vyhodnotila kladně. Žalované byl úvěr vyplacen dne datum ve výši částka. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila doplňující služby – „klidné spaní“ za poplatek ve výši částka, „presto“ za poplatek částka, informační SMS servis za poplatek částka. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. 9 2025. Žalovaná tak měla žalobkyni ke dni podání žaloby dlužit na jistině částku částka, na poplatku za vyplacení trančí úvěru částka, na smluvním úroku částka, na poplatku za klidné spaní částku částka, na poplatku za službu presto částka a na poplatku za službu informační SMS servis částku částka. Žalovaná se měla rovněž zavázat k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejíž platbou byla v prodlení. Žalovaná tak má žalobkyni dlužit za období od datum do datum částku částka.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně a v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státní příslušnicí Anonymizováno, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne datum, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 a 18. Místně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (o.s.ř.)

4. Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. zjistil následující: Žalovaná s žalobkyní uzavřela distančním způsobem dne datum smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše částka a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni jistinu úvěru, poplatky za volitelné služby a úrok. To vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru, údajů o poskytovateli úvěru, z informací pro spotřebitele, všeobecných obchodních podmínek, předpisů denních splátek, ceníku a souhlasu se zpracováním osobních údajů. Dne 21. 5. byl žalované na jí uvedený účet číslo č. účtu zaslána částka částka, což vyplývá z potvrzení o vyplacení úvěru. Žalovaná však smluvené splátky řádně a včas nehradila, a proto žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla emailem z datum (to vyplývá z výpovědi smlouvy). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou. To vyplývá z předžalobní upomínky a podacího lístku. Z výpisu o posouzení úvěry schopnosti žalované a z metodologie posuzování soud zjistil, že žalovaná měla žalobkyni sdělit, že žije v domácnosti sama, má měsíčně částka výdaje na půjčky, částka měsíčně má výdaje na bydlení a částka měsíčně na ostatní zbytné výdaje. Žalovaná uvedla výši čistého měsíčního příjmu částkou částka. Z výpisu o identifikovaných příjmech pak mělo vyplynout, že měsíční příjem je částka. Po odečtení minimálních vypočítaných výdajů částkou částka pak žalobkyně kalkulovala s disponibilním příjmem částka a vyhodnotila posouzení úvěry schopnosti úspěšně. Z výpisu věcí vedených u Okresního soudu v Benešově proti žalované soud zjistil, že jsou proti žalované v roce 2026 vedeny dvě exekuce a jedno další nalézací řízení o zaplacení částka. Další exekuce byla zdejším soudem vedena proti žalované rovněž v roce Anonymizováno.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí Anonymizováno uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. Anonymizováno; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatná, neboť způsob, jakým žalobkyně popsala zkoumání úvěry schopnosti, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěry schopnosti z něj nelze dovodit. Výpisy z dostupných registrů a informace od spotřebitele jsou pouze částí podkladů, které je nezbytné zkoumat. Jsou v souzeném případě shora popsaná zjištění, z niž jsou zřejmá úplná absence ověření, zejména výdajů žalované vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěry schopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Údaje o zkoumání úvěry schopnosti jsou pouze částečné, a tudíž nemohou dát celkový obrázek o majetkových, příjmových, výdajových a osobních poměrech žalované. Posouzení výdajů žalované je totiž stejně důležité jako posouzení příjmů žalované. A jedno bez druhého nemůže dát ucelený obrázek o majetkových poměrech žalované, a tedy i o její schopnosti poskytnutý úvěr splatit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, nemohl ji soud poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy ke svým tvrzením a případně dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o možnosti odlišného právního posouzení (bezdůvodného obohacení), v případě neprokázání a řádného zkoumání úvěry schopnosti. Z přehledu věcí zapsaných u Okresního soudu v Benešově a vedených proti žalované je pak zřejmé, že žalovaná má závazků mnohem více, jsou proti ní vedeny exekuce, a to na základě rozhodnutí, které zde byly již v době poskytnutí úvěru. To, že žalovaná nebyla schopna úvěr od počátku splácet, potvrzuje i fakt, že na úvěr nezaplatila ničeho. Protože soud vyhodnotil úvěrovou smlouvu pro nedostatečné zkoumání úvěry schopnosti jako absolutně neplatnou, posuzoval věc podle ustanovení § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku částka, přičemž žalovaná žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka a přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení z této částky od datum, neboť od tohoto okamžiku byla prokazatelně v prodlení s úhradou dlužné částky, k jejíž úhradě byla vyzvána předžalobní výzvou z datum. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu zamítl, neboť ostatní uplatněné nároky se opírají o neplatnou smlouvu. Lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl řízením v zásadě stejný, respektive úspěšnější žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

12. Ve výroku IV. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši částka, neboť ve věci byl sice podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši částka, avšak platební rozkaz ve věci vydán nebyl, a proto je třeba soudní poplatek zaplatit dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši částka. Soud proto uložil žalobkyni povinnost doplatit tento soudní poplatek do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.