4 C 219/2021

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení sídlem adresa o žalobě z rušené držby, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací ,

I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil žalobci povinnost zdržet se rušení žalobkyně v její držbě vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] zapsaném na [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, a to zejména, jakéhokoliv jednání, kterým by žalobkyni znemožnil vstup a vjezd na pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Mrač, zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, přes pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], z veřejné komunikace, a aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil oplocení, umístěné na hranici mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], čímž uvede držbu vlastnického práva žalobkyně pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v původní stav (výrok I.), rozhodl, že žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení žalobkyně v její držbě vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], vedeném na [list vlastnictví], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, se zamítá (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala ochrany žalovaným rušené držby práva vstupu a vjezdu na pozemek parc. [číslo] který je v jejím výlučném vlastnictví přes pozemek parc. [číslo] s tvrzením, že od roku 1993 je vlastníkem pozemku par. [číslo] v [katastrální uzemí], který nabyla kupní smlouvou od svého právního předchůdce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tento pozemek byl fakticky oplocen a užíván spolu s pozemkem parc. [číslo] s nímž tvořil v té době jeden funkční celek. Od té doby oba pozemky, v domnění, že jsou její vlastní, žalobkyně nerušeně užívala až do roku 2021, konkrétně do [datum], kdy se při návštěvě své chaty dozvěděla, že k chatě nemá přístup, neboť na hranicích mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] je vybudováno oplocení drátěným pletivem a vstupní brána na pozemek par. [číslo] z veřejné komunikace je opatřena zámkem, takže se nemůže na vlastní pozemek pař. [číslo] dostat.

3. Soud prvního stupně se zabýval věcí z pohledu ustanovení § 176 – § 180 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dále § 1003 a násl. občanského zákoníku, a žalobě částečně, v napadeném výroku I. vyhověl, když dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně prokázala existenci své řádné a pravé držby vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] zároveň prokázala její svémocné rušení žalovaným, ke kterému došlo oplocením pozemku a uzamčením brány z veřejné komunikace. Soud vzal za prokázáno, že již od roku 1993 byly oba pozemky par. [číslo] jedním funkčním celkem, který užívala žalobkyně až do zmíněného data rušení držby. Činnost žalovaného, který oplotil uvedený pozemek, je svémocným rušením držby žalobkyně, která po zásahu žalovaného nemůže držbu vykonávat. Soud prvního stupně přitom vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k žalobě, zejména z výpisu z katastru nemovitostí ohledně vlastnických vztahů účastníků řízení, které nebyly sporné, z notářského zápisu ze dne [datum] prokazujícího uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k pozemku parc. [číslo] z geometrického plánu [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], ze kterého je patrné, že pozemek parc. [číslo] vznikl rozdělením původního pozemku parc. [číslo] hraničí s místní komunikací, ze stavební dokumentace rodinné chaty paní [příjmení], čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], kteří jsou vlastníky sousedních pozemků a potvrdili užívání nemovitostí žalobkyní, z úředního záznamu Policie ČR o podání vysvětlení žalobkyní dne [datum] a přiložené fotografické dokumentace. Za prokázaou vzal soud prvního stupně rovněž skutečnost, že pozemek parc. [číslo] získal kupní smlouvou v listopadu 2020 žalovaný. Soud prvního stupně uzavřel, že o zbudování plotu oddělujícího pozemek žalovaného a žalobkyně nebyla žalobkyně dopředu informována, přestože spolu v mezidobí účastníci komunikovali.

4. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně podala žalobu v zákonné lhůtě upravené v § 1008 o. z. s tím, že k úspěchu posesorní žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu ve smyslu její řádnosti, poctivosti a pravosti. Postačuje důkaz o poslední faktické držbě a jejím rušení, za které se považuje každé zamezení nebo faktické ztížení výkonu práva, to vše s tím, že v tomto rozsahu žalobkyně své důkazní břemeno unesla.

5. Soud prvního stupně dále zamítl žalobu žalobkyně ve vztahu k ochraně držby vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] které se žalobkyně domáhala, neboť měl za prokázané (a žalobkyně ani netvrdila), že by v držbě svého vlastnického práva k tomuto pozemku byla jakýmkoli způsobem omezována.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když neshledal převážný úspěch na straně žádného z účastníků.

7. Usnesení soudu prvního stupně, napadl včasným odvoláním žalovaný. Namítá, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaný na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s [jméno] [příjmení] nabyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Již z kupní smlouvy je zřejmé, že na uvedeném pozemku neváznou žádná práva třetích osob s tím, že pokud třetí osoba pozemek užívá, činí tak bez právního důvodu a bez souhlasu prodávajícího. Žalobkyně byla nejméně před dvanácti lety upozorněna právním předchůdcem žalovaného na skutečnost, že bez právního důvodu užívá parc.č. parc. [číslo] žalobkyně na tuto informaci nijak nereagovala a minimálně posledních dvanáct let nakládala s uvedenou parcelou bez souhlasu právního předchůdce žalovaného a žalovaného. Nemůže tak jít o pravou držbu, jak jí předpokládá občanský zákoník. Zároveň žalovaný namítl, že soud prvního stupně vycházel při posouzení prekluzivní lhůty k podání žaloby z vyjádření žalobkyně uvedené v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum], tedy z toho, že se žalobkyně dozvěděla o rušení držby [datum]. Tato skutečnost je však nepravdivá, žalobkyně se dozvěděla o vybudování plotu mezi parcelami mnohem dříve, nejpozději dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] žalovaný prostřednictvím svého zástupce vyzval žalobkyni k jednání o odstranění závadného stavu týkající se bezdůvodného užívání pozemku parc. [číslo] [anonymizováno] z [datum] byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k součinnosti směřující k převodu vlastnického práva parc. [číslo] na žalobkyni. Reakcí žalovaného na tento email bylo bezodkladné oplocení parc. [číslo] s tím, že tuto skutečnost sdělil žalobkyni již v dubnu 2021. Namítal dále, že žalobkyně má přístup na svou parc. [číslo] není proto již rušena ve výkonu svých vlastnických práv k tomuto pozemku, neboť k přístupu na pozemek používá parc. [číslo] ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na uložení povinnosti zdržet se rušení žalobkyně v její držbě vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Mrač, zamítne a žalovanému přizná právo na náhradu nákladů řízení.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné a navrhuje jeho potvrzení. Pokud jde o zásadní odvolací námitky žalovaného, má za to, že primárně se jedná o námitky, které nejsou v tomto řízení relevantní a budou se samostatně řešit v souběžně probíhajícím řízení. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že měla být informována jeho právním předchůdcem o jeho vlastnickém právu ke spornému pozemku parc. [číslo] tak tato skutečnost je pravdivá, žalobkyně na tuto informaci reagovala již v předchozí době vůči právnímu předchůdci žalovaného a namítala vydržení svého vlastnického práva i k tomuto pozemku a o sporném vlastnickém právu k tomuto pozemku chtěla s právním předchůdcem žalovaného jednat. Tento však nereagoval a po dobu dvanácti let neučinil žádný procesní úkon, proto se žalobkyně po právu domnívala, že souhlasí s jejím vyjádřením a nadále nerušeně užívala pozemek parc. [číslo] společně s jí vlastněným pozemkem parc. [číslo]. Následně byla překvapena tím, že právní předchůdce žalovaného uzavřel se žalovaným kupní smlouvu, považuje ji za uzavřenou účelově z důvodu nedobrých osobních vztahů mezi účastníky, kdy žalovaný se pokouší znepříjemnit přístup žalobkyně na její pozemek. Za irelevantní považuje námitku žalovaného, že se může žalobkyně na svůj pozemek dostat přes pozemek manželů [příjmení], neboť tento přístup na pozemek žalobkyně není předmětem odvolacího řízení, když nerušené užívání pozemku parc. [číslo] bylo konstatováno soudem prvního stupně a věcný zamítavý výrok nebyl napaden odvoláním. K zásadní odvolací námitce žalovaného týkající se nedodržení prekluzivní lhůty k podání žaloby žalobkyně uvedla, že až do [datum] nevěděla, že pozemek byl oplocen a uzavřena brána a fakticky jí tak byl znemožněn přístup na její pozemek, neboť žalovaný toto nijak nedeklaroval, tuto informaci jí určitě dříve nepodal a nevyplývá to ani z žádných důkazů předložených soudu prvního stupně. První informace od žalovaného, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] byla v únoru 2021, na tu reagoval její právní zástupce v březnu 2021, v té době žalobkyně nejezdila na pozemek z důvodu pandemické situace a zákazu a následného nedoporučení cestování mezi okresy. Na Policii ČR se obrátila právě v den, kdy na pozemek přijela a uvedené skutečnosti zjistila, tedy [datum].

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Výrok II. usnesení soudu prvního stupně nebyl napaden odvoláním a nabyl samostatně právní moci.

11. Odvolací soud poskytl žalovanému poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání jeho tvrzení, že žalobkyni informoval již v dubnu 2021 o tom, že pozemek parc. [číslo] oplotí a uzavře tak, aby po něm žalobkyně nemohla nadále jezdit či chodit. Žalovaný k poučení odvolacího soudu prostřednictvím svého zástupce uvedl, že pozemek parc. [číslo] nekoupil účelově, ale proto, že sousedí s pozemkem jeho přítelkyně, která zde trvale žije, a který společně užívají. Od počátku měl zájem se se žalobkyní dohodnout na napravení vztahů, žalobkyně však nereagovala, a proto ji ústně, v dubnu 2021, s přítelkyní oslovili„ přes plot“ s tím, že pokud k žádné dohodě nedojde, svůj pozemek oplotí. Při odvolacím jednání dne [datum] žalobce uvedl, že pozemek parc. [číslo] oplotil již v lednu 2021 a o této skutečnosti také v lednu, nejpozději v únoru byla žalobkyně informována, když se dostavila na svůj pozemek. Přítomna tomuto jednání měla být právě svědkyně [jméno] [příjmení].

12. Odvolací soud tedy doplnil dokazování navrženým výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] podle § 213 odst. 4 o. s. ř., ze kterého zjistil, že je přítelkyní žalovaného. Žalovaný koupil pozemek parc. [číslo] od pan [příjmení], který již v minulosti žalobkyni informoval o tom, že je vlastníkem tohoto pozemku, měl zájem ho prodat, ale žalobkyně nereagovala. Proto pozemek koupil v roce 2020 žalovaný. Tento pozemek byl oplocen společně s pozemkem žalobkyně jako jeden celek. V lednu 2021 pozemek parc. [číslo] s přítelkyní oplotili. Na oplocení si najali firmu. Žalobkyni předtím neinformovali o tom, že pozemek bude oplocen. Žalobkyně přijela na pozemek asi 14 dní po jeho oplocení, přijela autem v doprovodu jiné paní, nebyl sníh ani nemrzlo, betonovaly se sloupky. Svědkyně nebyla přítomna rozhovoru účastníků, byla na pozemku svých rodičů, účastníci spolu hovořili na hlavní komunikaci vedoucí před pozemkem parc. [číslo]. Žalovaný svědkyni sdělil, že se účastníci domluvili, že vše budou řešit jejich právníci. K žádné dohodě však nedošlo. Žalovaného následně překvapilo trestní oznámení podané žalobkyní. Žalobkyně jezdí na svůj pozemek stále, využívá cesty přes sousedy. Vždy jezdí na víkendy v hezkém počasí, nikoli přes zimu, ale cca od března. Svědkyně uvedla, že v lednu 2021 přijela žalobkyně na pozemek, protože se dozvěděla o oplocení od někoho ze sousedů.

13. Z výslechu žalobkyně odvolací soud zjistil, že [datum] se dozvěděla od právního zástupce žalovaného, že tento zakoupil sporný pozemek parc. [číslo]. Následně si našla právního zástupce, aby jí s věcí pomohl. O oplocení pozemku žalovaného se dozvěděla [datum], kdy přijela na pozemek se svou neteří a nefungoval jí klíč k zámku u plotu. Žalovaný se objevil ve voze a řekl, že se musí dohodnout. Svědkyně [příjmení] byla za domem na sousedním pozemku. Dříve než v květnu žalobkyně na pozemku nebyla, byl lockdown, a protože je učitelkou, měla výuku online. Svůj pozemek koupila žalobkyně [datum]. Její pozemek byl se sporným pozemkem žalovaného oplocen vždy jako jeden funkční celek. Výměra takto oploceného pozemku v podstatě odpovídala kupní smlouvě, proto ji více neřešila a vždy jej užívala jako vlastní. Před 13 lety ji jedenkrát kontaktoval pan [příjmení], který ji informoval o svém vlastnictví pozemku parc. [číslo] s tím, že byl ochoten jej odprodat za [částka]. S tím žalobkyně nesouhlasila. Od té doby se až do roku 2021 nic nedělo. O oplocení pozemku žalovaným sousedy informována nebyla.

14. Z obsahu listinných důkazů odvolací soud dále zjistil následující.

15. Z kupní smlouvy ze dne [datum], že žalovaný koupil od [jméno] [příjmení] pozemek parc. [číslo].

16. Z dopisu adresovaného žalobkyni ze dne [datum], že byla informována zástupcem žalovaného o tom, že se žalovaný stal vlastníkem pozemku parc. [číslo] zároveň byla vyzvána k jednání o napravení závadného právního stavu.

17. Z emailu zástupkyně žalobkyně, adresovaného zástupci žalovaného, ze dne [datum], že tímto bylo reagováno na předchozí dopis adresovaný žalobkyni ze dne [datum], a žalovanému byla zaslána výzva k součinnosti. V této výzvě žalobkyně uvádí, že její pozemek je oplocen společně s pozemkem žalovaného jako jeden funkční celek, a žalobkyně jej takto užívá a má za to, že vlastnické právo k pozemku žalovaného vydržela. Vyzvala jej proto k podpisu souhlasného prohlášení, které v příloze připojila.

18. Z faktury ze dne [datum], že žalovanému byla fakturována částka [částka] za montáž oplocení [jméno] [jméno].

19. Z takto provedeného dokazování zjistil odvolací soud následující skutkový stav:

20. Mezi účastníky řízení není sporu, že žalobkyně má ve výlučném vlastnictví od [datum] pozemek parc. [číslo] v obci [obec], zapsaný na [list vlastnictví], žalovaný má ve výlučném vlastnictví od [datum] pozemek parc. [číslo] v obci [obec] zapsaný na [list vlastnictví] s tím, že tyto pozemky byly oploceny společně jako jeden celek minimálně do ledna 2021, a takto je užívala žalobkyně. [příjmení] je i skutečnost, že mezi oběma pozemky byl žalovaným vystavěn plot a brána byla uzavřena. Dne [datum] byla žalobkyně zástupcem žalovaného informována o nabytí vlastnictví sporného pozemku žalovaným. Následně v březnu 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k součinnosti - k podpisu souhlasného prohlášení o vzniku vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] když má za to, že vlastnické právo ke spornému pozemku vydržela. Dohoda mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalobkyně oznámila Policii ČR omezení přístupu na svůj pozemek dne [datum].

21. Spornou skutečností mezi účastníky zůstávalo, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že žalovaný ruší, případně ohrožuje držbu žalobkyně k pozemku parc. [číslo] v tomto konkrétním případě oplocením sporného pozemku.

22. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] žalovaný v rozporu se svým dřívějším tvrzením, že žalobkyni informoval o oplocení pozemku v dubnu 2021, tvrdil, že pozemek oplotil v lednu 2021, o čemž žalobkyni v témže měsíci, resp. nejpozději v únoru 2021 informoval. Žalovaný svou procesní obranu založil na tvrzení, že žalobkyně se o oplocení pozemku dozvěděla v únoru 2021, tudíž žaloba z rušené držby byla žalobkyní podána po marném uplynutí zákonné prekluzivní lhůty.

23. Odvolací soud hodnotil důkazy provedené v odvolacím řízení, které navrhl žalovaný na podporu svých tvrzení o oplocení pozemku a informování žalobkyně o tomto svém jednání, a to každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, jak mu to ukládá ustanovení § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že výpověď svědkyně [příjmení] a tvrzení žalovaného o době, kdy měl žalovaný informovat žalobkyni o oplocení pozemku, nejsou věrohodné. Věrohodnost tvrzení žalovaného i výpovědi svědkyně [příjmení] vyvrací nejen předchozí tvrzení žalovaného, byť byla učiněna prostřednictvím jeho zástupce, že žalobkyni informoval o oplocení v dubnu 2021, ale zejména další provedené důkazy, a to písemná komunikace mezi účastníky, ze které je patrné, že teprve v únoru 2021 žalovaný informoval žalobkyni o tom, že se stal vlastníkem uvedeného pozemku parc. [číslo] nezmínil se o tom, že tento pozemek je oplocený, resp., že na tento pozemek nemá žalobkyně nadále přístup, přestože nyní v odvolacím řízení začal tvrdit, že již v lednu 2021 tento pozemek oplotil. Zároveň v následné odpovědi žalovanému ze dne [datum] žalobkyně uvádí, že oba pozemky jsou společně oploceny a takto je užívá. Je nelogické, aby se ani jedna ze stran nezmínila již v této komunikaci o oplocení, pokud by o něm žalobkyně byla již od ledna, resp. února 2021 informována, jak nyní tvrdí žalovaný. Fakt, že žalobkyně se o znemožnění přístupu na pozemky dozvěděla až v květnu 2021 vyplývá z oznámení, které učinila na Policii ČR. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] žalovaný v rozporu se svým předchozím tvrzením už vůbec nezmínil, že by kdykoli komunikoval se žalobkyní přes plot a oznamoval jí svůj úmysl, že pokud nedojde k dohodě o vypořádání vlastnických vztahů, tak pozemek oplotí. Odvolací soud proto uzavírá, že nyní v odvolacím řízení uvedená tvrzení, jak žalovaného, tak svědkyně [příjmení] se jeví jako zcela účelová, učiněná z důvodu navození pro ně příznivého procesního závěru, že žaloba z titulu rušené držby byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty. Pro posouzení projednávané věci není podstatné, kdy bylo provedeno oplocení sporného pozemku, protože sama tato skutečnost s vědomím žalované o jednání žalovaného, kterým ruší držbu žalobkyně, přímo nesouvisí. Proto ani předložená faktura vystavená [jméno] [jméno] není důkazem prokazujícím tvrzení žalovaného, že žalobkyně se o rušení své držby dozvěděla dříve než [datum]. Rozhodný je, s ohledem na tvrzení žalovaného, pouze okamžik, kdy se žalobkyně o již provedeném oplocení dozvěděla vzhledem k datu podané žaloby [datum].

24. V posuzované věci se jedná o žalobu z rušené držby podle § 176 – § 180 o. s. ř. a podle § 1003 a násl. o. z.

25. Podle § 177 odst. l věta druhá o. s. ř. žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby.

26. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

27. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit, kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

28. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana subjektivních práv (zejména práva vlastnického), ale pokojného stavu; soud proto nezjišťuje (resp. žalobce neprokazuje), zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Tyto předběžné otázky řeší až v případném následném petitorním řízení, které je vyvoláno žalobkyní. Žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení; nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobkyně domáhala petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, kterou se žalobkyně domáhá posesorní ochrany. Není přitom významné, zda žalobkyně je subjektem drženého práva, podstatné je, že jeho držitelem.

29. Zasáhne-li někdo bez právního důvodu do držby jiného, vzniklá mezi držitelem a rušitelem (nehledě na to, zda držbu samotnou považuje za právo, či nikoli) právní vztah, jehož obsahem je povinnost rušitele od zásahu upustit a vše uvést do předchozího stavu.

30. Předpokladem úspěchu žaloby z rušené držby je důkaz o tom, že žalobkyně je držitelem práva, o jehož rušení jde, a o tom, že žalovaný toto její právo ruší. Vycházeje z komentářové literatury ustanovení § 178 o. s. ř. (autor JUDr. [jméno] [příjmení]), je odvolací soud přesvědčen, že přes výslovné znění § 177 odst. l věty druhé o. s. ř. nelze po držiteli (žalobkyni) spravedlivě požadovat, aby prokázal, že se ze strany rušitele (žalovaného) jedná o rušení svémocné; držitel práva totiž nemá možnost označit důkazy k prokázání tvrzení, že rušitel nemá na zásah do její držby právo. Je tedy třeba vyjít z toho, že držbu není nikdo oprávněn rušit, pokud k tomu nemá právní důvod; 31. Žalovaný svou zásadní odvolací námitku postavil pouze na tvrzení o tom, že informoval žalobkyni o svém úmyslu oplotit svůj pozemek v lednu 2021, čímž došlo k uplynutí prekluzivní lhůty k podání uvedené žaloby. Podle § 1008 o. z. je prekluzivní lhůta šest týdnů od okamžiku, kdy se žalobkyně dozví o rušení ve svém právu a osobě rušitele.

32. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala existenci držby a její rušení ze strany žalovaného. Mezi účastníky ani nebylo sporu o faktickém nakládání žalobkyně s oběma pozemky, které byly oploceny minimálně do ledna 2021 jako jeden funkční celek a takto je žalobkyně užívala. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že by žalobkyni informoval o tom, že hodlá sporný pozemek parc. [číslo] oplotit, dříve než [datum], kdy žalobkyně sama učinila oznámení na Policii ČR. Za dané situace, jestliže tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl s tím, že žalobkyně prokázala držbu práva nerušeného užívání pozemku parc. [číslo] zároveň pozemku v jejím vlastnictví parc. [číslo] přičemž se jednalo o poslední pokojný stav, který narušil žalovaný v květnu 2021 výkonem své činnosti, konkrétně oplocením pozemku a uzamčením vstupu na tento pozemek, a svémocně zasáhl do držby žalobkyně k pozemku parc. [číslo] pak odvolací soud tyto závěry soudu prvního stupně považuje za správné, a to za situace, kdy žaloba byla podána dne [datum] a žalovanému se nepodařilo prokázat, že by se žalobkyně dozvěděla o rušení její držby dříve než [datum], nemohlo k tvrzené prekluzi nároku dojít.

33. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné za použití § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku III.

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 ve spojení s § 151 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, podle výsledku řízení náleží právo na jejich náhradu spočívající v mimosmluvní odměně z tarifní hodnoty [částka] za dva úkony právní služby (účast u odvolacího jednání dne [datum] a [datum]) po [částka], v náhradě hotových výdajů advokáta za dva úkony po [částka]. Žalobkni tak náleží na nákladech odvolacího řízení [částka] (§6 odst. 1, § 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 12 odst. 4 a § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu).

35. Náklady odvolacího řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.)