4 C 227/2022

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci manžela: osobní údaje manžela bytem adresa manželky zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky bytem adresa manželky zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec o rozvod manželství

I. Manželství [příjmení] [celé jméno manžela] a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem podaným dne [datum] se manžel domáhal rozvodu manželství. V odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] ve [obec] před [anonymizována dvě slova] [obec]. Dále uvedl, že záhy po uzavření manželství se začala projevovat rozdílnost povah účastníků, manželé si přestali rozumět. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]). V současné době je manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti – [anonymizováno] dne [datum] a [jméno] dne [datum]. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila. Okresní soud v Benešově, vzhledem k tomu, že posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, když manželka je občankou [příjmení] [anonymizováno], zkoumal, zda je podle předpisů o mezinárodním právu soukromém a procesním dána pravomoc soudu České republiky a pokud ano, jakého právního předpisu je třeba použít. Na danou věc se vztahuje Nařízení Rady (ES) č. 1111/2019 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (čl. 1 bod 1a)). Příslušnost, tedy pravomoc, zdejšího soudu je dána dle č.l. 3 písm. a) bod I) jako soudu členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Podle § 49 odst. 1 zák. [číslo] o mezinárodním právu soukromém soud na věc aplikoval právo české a podle § 8 odst. 1 téhož zákona postupoval podle českých procesních předpisů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Z oddacího listu [stát. instituce] vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. U obou jde o manželství první, manžel je občanem [anonymizováno], manželka je občankou [země], poslední společné [obec a číslo]. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti – [anonymizováno] dne [datum] a [jméno] dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla schválena dohoda účastníků, podle které byly nezletilé děti svěřeny do střídavé péče rodičů s tím, že otec se zavázal platit měsíčně na výživu nezl. [jméno] částku [částka] a na výživu nezl. [jméno] částku [částka] a matka se zavázala platit měsíčně na výživu nezl. [jméno] částku [částka] a na výživu nezl. [jméno] částku [částka], rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V průběhu řízení oba manželé učinili nesporným, že spolu v současné době jako manželé od listopadu roku 2022 nežijí. Každý z nich žije svým vlastním životem. K rozpadu jejich manželství došlo kvůli rozdílným povahám obou manželů. Oba manželé mají rozdílné názory na budoucí fungování rodiny, hospodaření rodiny a trávení volného času. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnově manželského soužití. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) z ustanovení § 755 odst. 1, podle kterého může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny. V daném případě vzal soud za prokázané, že manželství účastníků je rozvráceno trvale a hluboce, nelze očekávat obnovení manželského soužití. Hlavní příčinu rozvratu soud spatřuje v rozdílném názoru účastníků na společný život. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zvláštního řízení soudního (dále jen z.ř.s.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.