4 C 342/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalované zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví [celé jméno žalobce], narozeného 19. 11. 1979, a žalované [celé jméno žalované], narozené 2. 1. 1980 k pozemku st.p. č. 70, jehož součástí je budova [adresa] a pozemku p. č. 527/2, všech zapsaných na LV č. 405 pro katastrální území Bolina, obec Vlašim, vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, se zrušuje.

II. Soud nařizuje prodej nemovitostí – pozemku st.p. č. 70, jehož součástí je budova [adresa] a pozemku p. č. 527/2, všech zapsaných na LV 405, pro katastrální území Bolina, obec Vlašim, vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov s tím, že výtěžek získaný tímto prodejem bude rozdělen mezi žalobce [celé jméno žalobce] a žalovanou [celé jméno žalované] rovným dílem.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 13 927 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa]. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 12. 2020 domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku st.p. č. 70, jehož součástí je budova [adresa] a pozemku p. č. 527/2, všech zapsaných na LV č. 405 pro katastrální území Bolina, obec Vlašim, vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, a jeho vypořádání jejich prodejem a rozdělením výtěžku z prodeje mezi žalobce a žalovanou s ohledem na nedostatek finančních prostředků obou účastníků za účelem vypořádání spoluvlastnického podílu druhého účastníka. Kromě toho požadoval žalobce též zaplacení nákladů, které mu vznikly v souvislosti s tímto řízením. Žalovaná nesouhlasila s vypořádáním podílového spoluvlastnictví prodejem nemovitostí, a to ani přes to, že se na úhradě kupní ceny nepodílí a nemovitost neužívá. Na výzvu žalobce ohledně souhlasu k prodeji nemovitostí, případně k převzetí spoluvlastnického podílu žalobce a finančním vyrovnáním s ním, nereagovala. Žalobce nemá zájem setrvávat s žalovanou ve spoluvlastnickém vztahu a mimosoudní dohodu žalovaná opakovaně odmítá. Dále uvedl, že rozdělení nemovitostí není možné, neboť se jedná o jeden celek, a to hospodářskou budovu s okolními pozemky, a rozdělení nemovitosti je tak i nereálné a neekonomické, neboť by to snížilo hodnotu předmětné nemovitosti či nově vzniklých nemovitostí. Na nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch Stavební spořitelny, která poskytla na pořízení nemovitosti úvěr. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 Občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a z nich vzal za prokázaný následující skutkový stav věci: Žalobce i žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, každý o velikosti ½ k celku nemovitostí – pozemek st.p. č. 70, jehož součástí je budova [adresa] a pozemku p. č. 527/2, všech zapsaných na LV č. 405 pro katastrální území Bolina, obec Vlašim, vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov. V katastru nemovitostí jsou zapsána všechna omezení na nemovitostech, a to zástavní právo smluvní a zákaz zatížení po dobu trvání zástavního práva. Předmětnou nemovitost nabyli účastníci na základně kupní smlouvy ze dne 30. 12. 2016 s právními účinky zápisu k okamžiku 10. 1. 2017. Na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se účastníci nedohodli. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1142 odst. 1 o.z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 stejného ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1141 odst. 2 o.z. spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních. Žalobce již nechce dále ve spoluvlastnickém vztahu k citovaným nemovitostem s žalovanou setrvávat, avšak na vzájemném vypořádání se nejsou schopni dohodnout. Při zkoumání reálné dělitelnosti nemovitostí a možnosti přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků za náhradu druhému soud vyšel z tvrzení žalobce, kterým nikdo neodporoval, a z nichž vyplynulo, že nemovitosti nelze reálně rozdělit bez takových finančních investic, které si ani jeden ze spoluvlastníků nemůže dovolit, a ze stejných finančních důvodů nemohou být nemovitosti přikázány do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu druhému. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k ústnímu jednání nedostavila a k věci se nijak nevyjádřila, přestože jí soud řádně vyzval, má soud za to, že žalovaná o výlučné vlastnictví předmětných nemovitostí nemá zájem. Dle tvrzení žalobce jsou mezi nimi takové trvalé rozpory, pro které není účelné nemovitosti rozdělit. Soud nejprve vyloučil všechny možné varianty předcházející vypořádání spoluvlastnictví prodejem nemovitostí a rozdělením výtěžku a v daném případě zde nejsou ani žádné důvody, které by bránily zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a soud ani takové žádné důvody nezjistil. Pokud tedy nebylo možno věc reálně rozdělit mezi oba dosavadní spoluvlastníky, ani zřídit v objektu bydlení bytové jednotky a tyto dát do výlučného vlastnictví spoluvlastníků se současným založením spoluvlastnictví ke společným částem domu a spoluvlastnictví pozemku, na kterém dům stojí, a nebylo možné ani nemovitosti přikázat jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu druhému, nezbylo soudu než postupovat podle ustanovení § 1143 o.z. Jediným možným vypořádáním nemovitostí tak zůstal jejich prodej a rozdělení výtěžku. Soud tedy vyhověl žalobě a požadované zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem zrušil a zároveň nařídil prodej těchto nemovitostí s tím, že výtěžek získaný tímto prodejem bude rozdělen mezi žalobce a žalovanou rovným dílem, přičemž vycházel dle jejich spoluvlastnického podílu ve vztahu k předmětným nemovitostem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobci, který měl ve věci úspěch. Náklady řízení byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., v platném znění, a představují odměnu za tři úkony právní služby po 1 500 Kč, celkem 4 500 Kč, podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 a s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí a příprava právního zastoupení, žaloba, účast při ústním jednání dne 29. 4. 2021), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč, celkem 900 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k ústnímu jednání dne 29. 4. 2021 z [obec] do [obec] a zpět podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 125 Kč (celkem cesta 20 km vykonaná osobním automobilem tovární značky Dacia Duster, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu 6,73 l na 100 km, ceně benzinu 27,8 Kč, sazbě 4,40 Kč/km), dále náhrada za ztrátu času v počtu dvou půlhodin po 100 Kč, celkem 200 Kč, podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Odměna, náhrada hotových výdajů, promeškaný čas a cestovné jsou pak zvýšeny o 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem v částce 1 202 Kč. Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 7 000 Kč Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů částku 13 927 Kč, kterou je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle § 160 odstavce 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud při stanovení tarifní hodnoty nemohl vycházet z vyúčtování nákladů právní zástupkyně žalobce, která vychází dle jejího tvrzení z ceny nemovitostí, která podle posouzení realitního makléře činí nejméně částku 2 300 000 Kč, přičemž po odečtení podílu žalobce je tarifní hodnotou částka 1 150 000 Kč. Právní zástupkyně žalobce nepředložila zmiňované posouzení realitního makléře s uvedenou částkou, tudíž soud z tohoto pouhého tvrzení nemohl vycházet a postupoval tak podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu.