4 C 362/2024

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 34 628,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne , datum, podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit společně s kapitalizovaným úrokem za poskytnutí úvěru v pevné výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, částkou za zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátku byla povinna uhradit nejpozdějido , datum, . Žalovaná však porušila svou povinnost půjčku splácet, když sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši , částka, . Dlužná jistina tak činí částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, , dále žalobkyně požadovala uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, , což bylo žalované písemně oznámeno. Na dlužnou částku žalovaná přes zaslanou výzvu ničeho neuhradila. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena před uzavřením smlouvy o úvěru, což vyplývá z písemné žádosti o úvěr.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši , částka, , a to za poplatek ve výši , částka, , který byl tvořen úrokem ve výši , částka, , částkou za zpracování úvěru ve výši , částka, a částkou nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, se žalovaná zavázala splácet v 60 týdenních splátkách po , částka, . V případě prodlení si dále smluvní strany sjednaly zesplatnění celého dluhu (ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, včetně smluvních podmínek). Na tuto smlouvu žalovaná žalobkyni uhradila částku , částka, (z tabulky umoření). Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek zde dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, , z výpisu z obchodního rejstříku). Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího lístku). Seznamem věcí vedených u Okresního soudu v Benešově proti žalované bylo prokázáno, že žalovaná nesplácí rovněž i jiné nebankovní úvěry a zároveň je proti němu vedeno několik exekučních řízení.

4. Při právním posouzení věci soud vycházel s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, do , datum, (dále jen obč. zák.).

5. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení, ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

9. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

10. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

11. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Vzhledem k tomu, že byla smlouva o půjčce uzavřena se spotřebitelem, vycházel soud ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 9 odstavec 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně přes poučení poskytnuté jí soudem při jednání nedoplnila tvrzení ohledně úvěruschopnosti a řádně neoznačila důkazy k jejich prokázání. Soud při jednání poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti doplnila svá tvrzení a označila důkazy, avšak žalobkyně uvedla, že žádných dalších návrhů nemá.

14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“15. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ․ , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“16. Jelikož soud shledal smlouvu o půjčce č. , hodnota, , která naplnila znaky spotřebitelského úvěru, a takto ji soud po právní stránce posoudil, absolutně neplatnou, kdy žalobkyně reálně vyplatila žalované jistinu , částka, , jednalo se na straně žalované o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 451 o. z., které musí žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud na žalovanou částku uhradila pouze , částka, , je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl a současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od , datum, , tedy poté, co se do sféry vlivu žalované musela dostat předžalobní upomínka ze dne , datum, a zároveň uplynula lhůta k plnění. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož poměr úspěchu ve věci obou účastníků je srovnatelný (při zohlednění kapitalizovaného příslušenství a částek požadovaných do zaplacení rovněž kapitalizovaných ke dni rozhodnutí).