4 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 36 205,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 11,5 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení a částky , částka, . Uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese žalobkyně , Anonymizováno, , žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval a úvěr mu byl vyplacen dne , datum, v částce , částka, převodem na bankovní účet. Při sjednávání smlouvy si žalovaný zvolil i volitelné služby, a to službu Klidné spaní za poplatek ve výši , částka, , službu Presto za poplatek ve výši , částka, , informační SMS servis za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru de , datum, . Žalobkyně požadovala rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku na úvěru ode dne následujícího po splatnosti, tj. od , datum, do , datum, , tedy pouze za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a to její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zkontrolovány, a to včetně informací získaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků (NRKI, BRKI, z centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík). Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila, proto soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Žalovaný se ve věci vyjádřil při jednání tak, že dluhu, který má u žalobkyně, si je vědom a chtěl by jej nějakým způsobem zaplatit, nejlépe ve splátkách. V současné době je ve výkonu trestu a nemá možnost splácet. Zaměstnán ve výkonu trestu byl teprve nedávno, nicméně má příslib nějaké odměny, a z té by chtěl uhradit všechny své dluhy. V tuhle chvíli ještě ani neví, jaký bude jeho příjem. Pokud jde o úvěruschopnost, tak nic zvláštního nezkoumali. Vyplnil nějaký formulář na internetu a pak mu přišly hned druhý den peníze. Vyplňoval to, jaký má příjem. Dotaz byl, zdali je zaměstnán. V té době byl zaměstnán u pana Svobody a měl příjem zhruba , částka, hrubého. Čistého to bylo něco kolem , Anonymizováno, . Neměl v té době žádné další závazky, žádné jiné úvěry neměl. Výdaje měl kolem , částka, . Pokud je v listině nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti uvedeno, že má výdaje , částka, , neví, co na to má říci. Úvěr skutečně dostal ve výši , částka, , ale protože byli s přítelkyní v tíživé finanční situaci, ze dne na den se ocitli na ulici a sháněli nové bydlení, tak nezvládl na ten úvěr zaplatit vůbec ničeho.

5. Na základě skutečností zjištěných z vyjádření žalovaného, který uvedl, že smlouvu o úvěru skutečně uzavřel a dostal úvěr ve výši , částka, , z čehož ničeho neuhradil zpět – jedná se tedy o nesporné skutečnosti, které nebylo třeba dokazovat, a provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s žalobkyní podepsal distančním způsobem dne , datum, listinu s názvem smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni jistinu úvěru a poplatky za volitelné služby. Úvěr byl čerpán na účet žalovaného dne , datum, v částce , částka, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru emailem ze dne , datum, . Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou. (nesporné skutečnosti, ověření totožnosti, informace o zprostředkovateli úvěru)

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti se 4 dalšími osobami, průměrný čistý měsíční ověřený příjem žalovaného činí , částka, , výdaje činí , částka, , dle propočtu rezerva pro výdaje činí , částka, . Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Doklady, na základě kterých měl být ověřen příjem, či jiné důkazy, nebyly soudu doloženy. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo vedeno ještě další řízení o zaplacení pohledávky a rovněž exekuční řízení (ze seznamu věcí zapsaných u Okresního soudu v Benešově vedených proti žalovanému).

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. , spisová značka, , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatná, neboť způsob, jakým žalobkyně popsala zkoumání úvěruschopnosti je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit, jelikož výpisy z dostupných registrů a informace od spotřebitele jsou pouze částí podkladů, které je nezbytné zkoumat. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření příjmů a výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Jakým způsobem ověřila a na základě jakých podkladů úvěruschopnost žalobkyně zkoumala, není zřejmé. Soud nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti nabídnout ke svým tvrzením důkazy s poučením, že nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobkyně podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobkyně se k jednání soudu nedostavila.

14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyně nedoložila ničeho ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného (kromě informací od žalovaného), rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Jelikož žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobkyni tuto částku jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení v zásadě stejný.