5 C 154/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 8 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, ,s 11,50 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení,to vše v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne , datum, podala žalobkyně k Obvodnímu soudu pro , adresa, žalobu proti žalovanému o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Obvodní soud pro , adresa, vyslovil Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, místní nepříslušnost a postoupil věc soudu zdejšímu. Žalobkyně v odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl povinen hradit vždy nejpozději k 13. dni v měsíci úrok přirostlý za předchozí období, který činil 40 % p.m. z jistiny Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení. kapitalizovaná výše této smluvní pokuty činí , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr poté, co prověřila jeho schopnost splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, . a ta následně na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil, z ústního jednání se omluvil. Uvedl, že smlouvu sice uzavřel, ale považuje jí za absolutně neplatnou z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, z důvodu rozporu s dobrými mravy a sjednání bez zajištění procesu verifikace při sjednání online. Dále uvedl, že od žalobkyně čerpal částku ve výši , částka, , na kterou však již , částka, zaplatil. Navrhoval vypořádat věc jako bezdůvodné obohacení ve výši , částka, s tím, že požádal o splátkový kalendář. Zavázal se hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, .

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným prostřednictvím webové stránky www.tando.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl poskytnut na dobu neurčitou (ze smlouvy o úvěru, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek, z formuláře standartních informací). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku , částka, , na kterou žalovaný , částka, uhradil (z výpisů z účtu). Žalovaný nehradil úvěr řádně, proto ho žalobkyně dne , datum, zesplatnila. Nárokovaná částka v okamžiku zesplatnění činila , částka, (z oznámení o zesplatnění). Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na společnost , právnická osoba, . a z ní následně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (ze smluv o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky výzvou ze dne , datum, (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku). Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalovaného byl v době uzavření smlouvy zaměstnaný s měsíčním příjmem , částka, , byl rozvedený a jeho výdaje činily , částka, měsíčně (z žádosti o spotřebitelský úvěr). Dále soud zjistil, že žalovaný již splácí jiné úvěry, je zaměstnaný, jeho mzda za měsíc prosinec , Anonymizováno, byla , částka, čistého a za ledne , částka, čistého a bydlí v nájmu (z výpisů z účtu, z chronologického přehledu úvěrových smluv, z pracovní smlouvy, ze smlouvy o ubytování, z výplatního lístku). Žalovaný se pokoušel z žalobkyní domluvit na uhrazení dluhu ve splátkách po , částka, měsíčně. Namítal neplatnost smlouvy a byl ochoten hradit nesplacenou poskytnutou jistinu (z návrhu smírného řešení).

4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že byla úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumána. K ústnímu jednání se nedostavila.

6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou , částka, uhradil, jedná se ve zbývající částce na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 v délce tří dnů.

7. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků a smluvní pokuty (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

8. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalovaného do měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy do každého 15. dne daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalovaného za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši , částka, měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaný si uvědomuje svůj dluh a projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům. Soud v daném případě vzal v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Za situace, kdy žalovaný projevuje snahu závazek zaplatit, je potřeba mu dát reálnou možnost ke splnění dluhu, neboť zesplatnění celé částky by ji okamžitě uvrhlo do nezvládnutelné situace a nežádoucí exekuce.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož poměr úspěchu a neúspěchu je téměř shodný.