5 C 181/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 1 313, 49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za žalobu ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 1 313, částka s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne datum žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,77 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červen Anonymizováno dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu datum. Žalovaný celkově uhradil na úvěr částku částka. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku částka. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, přestože byl soudem řádně a v dostatečném předstihu předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů v souladu s povolením České národní banky (z výpisu ze seznamu subjektů). Dne datum účastníci podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši částka; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 59,77 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit částka. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (z žádosti o úvěr, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru, z procesu schválení). Úvěr byl žalovanému ze strany žalobkyně vyplacen na jeho účet dne datum (z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni do dne podání žaloby částku částka (z karty klienta). Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila (z upomínek žalobkyně s upozorněním na zesplatnění, z oznámení o zesplatnění). Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu).

4. Registrem SOLUS žalovaný neprocházel a v databázi NKRI měl skóre Anonymizováno. V řízení byl proveden důkaz též výpisy z účtu žalovaného, z nichž soud zjistil, že žalovaný posílal opakovaně různé částky hazardním společnostem (Anonymizováno) a čerpal i jiné půjčky (Anonymizováno). Z fotokopie OP soud zjistil, že žalobkyně žalovaného identifikovala.

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne datum listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši částka. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku částka. Před uzavřením smlouvy žalovaný čerpal jiné úvěry, opakovaně posílal částky různým hazardním společnostem.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.

13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

14. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy neúvěruschopný, jelikož z výpisů z účtu vyplynulo, že čerpal jiné úvěry a měl problém s hazardem. Soud proto shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 a 87 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka a žalovaný jí na tuto částku uhradil částka. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat zbývající částku částka, neboť v této výši došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož se dle názoru soudu jedná o přiměřenou lhůtu dle § 87 ZoSÚ.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částka. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a dále z odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po částka, celkem částka, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k odměně a náhradě hotových výdajů náleží náhrada ve výši 21 % za DPH, tj. částka částka, jelikož právní zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní. Náklady řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.

16. Soud rozhodl také o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek za řízení v souladu s ust. § 2 odst. 1 zákona písm. a) č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši částka (položka 1 bod 1. písm. a) Sazebníku) ve prospěch České republiky – Okresního soudu v Benešově, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).