5 C 195/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 240 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Benešově soudní poplatek ve výši 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 240 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 10. 2019 Policie ČR převezla žalovaného z ulice [ulice], [obec], do [nemocnice] a [právnická osoba] V souvislosti s převozem žalovaného byl najet 1 km služebním automobilem, což představuje náklady ve výši 5,86 Kč. Zároveň Policie ČR za žalovaného uhradila poskytovateli zdravotních služeb za toxikologické vyšetření částku 8 479 Kč a za lékařské vyšetření (odběr krve) částku 755 Kč Celkem vznikly žalobkyni náklady ve výši 9 240 Kč. Žalovaný byl k celkové úhradě dlužné částky vyzván, avšak marně.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Úředním záznamem OO [obec], ÚO [obec], KŘP [územní celek] ze dne 26. 10. 2019, záznamem dechové zkoušky, úředním záznamem o převozu osoby k vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, protokolem o lékařském vyšetření, výsledkovým listem, kopií uplatnění nákladů při použití služebního vozidla, výzvou úkonů při použití služebního dopravního prostředku, fakturami, výzvami žalovanému včetně dodacího dokladu bylo prokázáno, že dne [datum] v čase kolem 4:10 hodin došlo k převozu žalovaného z ulice [ulice], [obec], do [nemocnice] a [právnická osoba], služebním automobilem PČR [registrační značka], neboť při orientační dechové zkoušce přístrojem [příjmení] mu byla naměřena hodnota 2,47 ‰ alkoholu v dechu. V souvislosti s převozem žalovaného žalobkyně najela 1 km a za toto vynaložila 5,86 Kč. Zároveň [stát. instituce] žalovanému vyčíslila náklady ve výši 755,04 Kč za odborné lékařské vyšetření – odběr krve a 8 479 Kč za provedení toxikologické analýzy, přičemž tyto částky uhradila poskytovateli zdravotních služeb. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 9 240 Kč, avšak na dlužnou částku ničeho neuhradil.

4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon o ochraně zdraví“), dle něhož Náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb [stát. instituce], Vojenská [anonymizováno], obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

5. Podle § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.

6. Podle § 24 odst. 3 zákona o ochraně zdraví náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

7. Podle § 24 odst. 5 zákona o ochraně zdraví hradí toxikologické vyšetření poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.

8. V daném případě byl žalovaný hlídkou [stát. instituce] eskortován dne [datum] do [nemocnice] a [jméno] v [právnická osoba], pod vlivem alkoholu. Žalobkyni v souvislosti s tím vznikly náklady na dopravu v částce 5,86 Kč, náklady za odborné lékařské vyšetření – odběr krve ve výši 755,04 Kč a náklady za provedení toxikologické analýzy ve výši 8 479 Kč, které byly uhrazeny [stát. instituce], celkem 9 240 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemnými výzvami se stanovením termínů splatnosti, žalovaný však ničeho neuhradil, dostal se proto do prodlení s úhradou dlužné částky. Od této doby náleží žalobkyni i úrok z prodlení. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně představují paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud přiznal žalobkyni za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., (žaloba, výzva k plnění) paušální náhradu ve výši 100 Kč za úkon. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 200 Kč.

10. Soud do písemného vyhotovení rozsudku doplnil výrok III., kterým rozhodl, že je žalovaný povinen podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Benešově soudní poplatek ve výši 400 Kč, neboť žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozena od soudních poplatků, a soud jejímu návrhu vyhověl. Žalovaný je povinen soudní poplatek zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Doplnění soud provedl dle § 166 odst. 1 o. s. ř. z moci úřední, neboť o přenesení poplatkové povinnosti na žalovaného opomněl rozhodnout při ústním jednání, při němž byl rozsudek vyhlášen.