5 C 384/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství

I. Manželství manželky [celé jméno manželky] a manžela [celé jméno manžela], [anonymizováno] dne [datum] [anonymizována čtyři slova] [země], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manžel se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozvodu manželství s tím, že manželé již spolu nežijí, o své potřeby nepečují, ztratili vzájemný citový vztah a nevidí naději na jeho obnovu. Jejich manželství je již pouze formálním svazkem a snažili se jej udržovat pouze kvůli dítěti. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila. Vzhledem k tomu, že jsou manželé státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky a jde tedy o věc s cizím prvkem, soud nejprve zkoumal, zda má dánu mezinárodní pravomoc jednat a rozhodnout. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZMPS), nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle článku 20 odst. 3 vyhlášky o smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních č. 98/1984 Sb., k řízení o rozvodu podle odst. 1 tohoto článku je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Podle čl. 20 odst. 1 se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Ze shora uvedeného, kdy oba manželé jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky, přičemž mají oba obvyklý pobyt v České republice, soud dospěl k závěru, že v daném řízení je dána pravomoc zdejšího soudu, když místní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z ust. § 383 z. ř. s. a pro řízení bylo použito právo Vietnamské socialistické republiky. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] [anonymizována čtyři slova] [země] (prokazováno výpisem z knihy oddaných ze dne [datum]). Z manželství se narodil dne [datum] syn [příjmení] [jméno] [celé jméno manžela] (prokazováno rodným listem dítěte) a manželé se dohodli, že syn bude pro dobu do i po rozvodu v péči matky a otec bude platit výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně (prokázáno z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). V průběhu trvání manželství došlo k odcizení manželů, manželé spolu nežijí od roku 2018 a vylučují možnost obnovy společného soužití (prokazováno výpovědí manžela). Manželé spolu nekomunikují a nevídají se (prokazováno výpovědí manžela i manželky). Podle čl. 11 bod 1 zákona č. 22/2000/QH10, o manželství a rodině ze dne 9. 6. 2000 uzavření manželství musí být zaregistrováno příslušným státním orgánem podle náležitostí stanovených v čl. 14 tohoto zákona. Uzavření manželství jakýmkoliv jiným způsobem než způsobem stanoveným v článku 14 tohoto zákona je právně neplatné. Podle čl. 14 pak při provádění registrace manželství musí být přítomny obě strany, muž i žena uzavírající manželství. Představitel orgánu registrujícího manželství požádá obě strany o vyjádření, že manželství chtějí uzavřít dobrovolně; pokud obě strany s uzavřením manželství souhlasí, předá představitel orgánu registrujícího manželství oběma stranám Potvrzení o uzavření manželství. Podle čl. 85 bodu 1 mají manžel, manželka nebo oba dva manželé právo žádat soud o rozvod manželství. Podle bodu 2 v případě, že je manželka právě těhotná nebo se stará o dítě mladší dvanácti měsíců, nemá manžel právo o rozvod žádat. Podle čl. 56 bod 1 zákona č. 52/2014/GH13, o manželství a rodině, platného ve Vietnamské socialistické republice od 1. 1. 2015, jestliže o rozvod požádá pouze jeden z manželů a soudem nebylo dosaženo smíru, soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže je důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouštějí domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel. Podle čl. 57 bod 1 je manželství ukončeno počínaje dnem, kdy nabude právní moci rozsudek, rozhodnutí o rozvodu. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že manželství bylo v souladu s čl. 11 a čl. 14 zákona č. 22/2000/QH10, o manželství a rodině ze dne 15. 4. 2016 zaregistrováno, a že manžel požádal v souladu s čl. 85 zákona č. 22/2000/QH10 o rozvod manželství. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila. Dále soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že podmínky shora citovaného zákonného ustanovení čl. 56 bodu l zákona č. 52/2014/GH13, o manželství a rodině jsou v daném případě splněny, manželé závažným způsobem porušují práva a povinnosti, když spolu déle než dva roky nežijí, nehospodaří, nemají zájem o obnovu soužití a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat a manželství neplní svůj účel. Proto soud rozhodl tak, jak ve výroku rozsudku uvedeno a manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 věta prvá z. ř. s. tak že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když neshledal důvod pro užití věty druhé.