5 C 389/2024

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , s 15,00 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne , datum, u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši , částka, (skládající se z půjčené částky , částka, a souhrnného poplatku , částka, ), podle které měla splácet týdně , částka, tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalované ve výši , částka, , vydělila týdenní splátkou , částka, a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak podle žalobkyně nastala ke dni , datum, a datum prodlení ke dni , datum, .

2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, , a žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši , částka, (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, při zápůjční úrokové sazbě ve výši 70,89 % ročně, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ). Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, v 60 pravidelných týdenních splátkách po , částka, s tím, že první splátku uhradí dne , datum, a každou další splátku do 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Dle smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, se za porušení smlouvy ze strany klienta považuje mimo jiné každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru. Pokud klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla dne , datum, informována o podmínkách a parametrech úvěru. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla žalobkyni informace o svých poměrech a finanční situaci, kdy uvedla, že má příjem ve výši , částka, měsíčně, výdaje , částka, a použitelné příjmy ve výši , částka, . V dokumentu je zaškrtnuto, že informace sdělené žalovanou žalobkyně ověřovala z občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované, které však soudu jako důkaz předloženy nebyly. Z informací o smlouvě má soud za zjištěné, že žalovaná porušila povinnost řádně dluh splácet a uhradila pouze částku , částka, . Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a dodacího lístku vyplývá, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku ve výši , částka, a příslušenství a smluvních pokut za prodlení.

4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne , datum, listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Tato listina obsahovala ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna splatit úvěr 60 týdenními splátkami po , částka, , celkem tak měla splatit , částka, a dále listina obsahuje sankční ujednání pro případ prodlení se splácením v podobě smluvních pokut včetně možnosti zesplatnění celého úvěru. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni i přes zaslanou předžalobní upomínku uhradila pouze částku ve výši , částka, , resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná hradila více, než tvrdí žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že byla před poskytnutím úvěru zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně v žalobě toto ani netvrdila.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 1968 o.z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , tedy v době účinnosti ZoSÚ, je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované zkoumala. Žalobkyně soudu doložila pouze kartu klienta, tj. žalované, v níž je uveden pouze příjem a výdaje žalované, a že je zaměstnána, aniž by tyto údaje byly jakkoliv doloženy dalšími doklady. Dále mohla žalobkyně vycházet pouze z obecného prohlášení žalované ve smlouvě, že smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci a že je schopna plnit své závazky ze smlouvy. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a o.s.ř., v jakém směru má doplnit důkazy ke svému tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti.

17. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do , datum, , přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. Samotným jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , dle něhož „ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“. Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud v podrobnostech uvádí, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který provedla žalobkyně v daném případě, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“19. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalované o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Jakékoliv podklady, z nich by bylo možné posoudit, jaké má např. žalovaná výdaje či zda je výše jím dokládaného příjmu zajištěna i do budoucna, tj. další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se žalobkyně vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše v bodě 16.

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o.z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku , částka, dne , datum, , přičemž žalovaná vrátila žalobkyni pouze , částka, , a je tak povinna vydat žalobkyni částku , částka, , neboť v této výši u ní došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadované částky neměly oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.