5 C 98/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 3 308 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, s 11,50 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši částka s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení z důvodu, že žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni příspěvek do garančního fondu včetně nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Anonymizováno a jedná se tedy o věc s mezinárodním prvkem, zkoumal soud především, zda je dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, tak kterého právního řádu má v řízení o věci použít. Vzhledem k bydlišti žalovaného je pravomoc českých soudů dána ustanovením čl. 12 odst. 1 Nařízení rady (ES) č. 44/2001 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště. Podle § 10 odst. 2 písm. d) zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění, stanoví, že v řízení o sporu ze smluvního závazkového vztahu z pojistné smlouvy se použije platné právo České republiky, na jehož území má pojistitel své sídlo. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazních prostředků, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila již tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a jelikož žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla – RZ SPZ, VIN: VIN kód, které bylo v období od datum do datum provozováno bez uzavřené pojistné smlouvy sjednávající pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu právnická osoba za dobu, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění, tj. 64 dnů při denní sazbě částka, celkem ve výši částka, a dále k úhradě nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši částka; současně mu byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky, a rovněž byl upozorněn, že nezaplatí-li dlužnou částku, bude po něm vymáhána. Soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, a to s ohledem na žalobkyní tvrzený skutkový stav a listinné důkazy, které jej v plném rozsahu prokazují. Právně byla věc posouzena podle § 6 a § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 5 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kde je stanovena denní sazba příspěvku pro konkrétní vozidlo nepojištěných. Nárok žalobkyně na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši částka vyplývá z § 6 zmíněné vyhlášky. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přičemž před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Náklady řízení se skládají z odměny advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po částka, celkem částka, podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, ve znění účinném od datum (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Odměna a náhrada hotových výdajů jsou zvýšeny o 21 % DPH, jehož je právní zástupkyně žalobkyně plátkyní podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. o částka. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).