6 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl senátem složeným z předsedkyně Mgr. Štěpánky Brožové a přísedících Mgr. Zuzany Krajánkové a Mgr. Ivy Křižkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa žalovaného].

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Benešově dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že je obchodní společností s předmětem podnikání mimo jiné silniční motorová doprava nákladní. Žalovaný je bývalým zaměstnancem žalobkyně na pozici řidiče, jehož náplní práce dle pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo řízení autodomíchávače, resp. sklápění automobilu, jejich údržba a opravy a další potřeby zaměstnavatele. Žalovaný při řízení motorového vozidla autodomíchávače [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [číslo], dopravoval dne [datum] na stavbu v [obec] u [obec] čerstvý beton, přičemž při popojíždění po stavbě se dostatečně nevěnoval řízení,„ stál na spojce“ a tím spojku zcela zničil. Autodomíchávač musel být ze stavby odtažen odtahovou službou [právnická osoba], do nejbližšího servisu [jméno] [příjmení], provozovna [obec]. Část nákladů na odtah byla pokryta z povinného ručení vozidla, zbytek ve výši [částka] byl vyúčtován a uhrazen zaměstnavatelem v hotovosti. Oprava vozidla byla vyúčtována na částku [částka] včetně DPH. Žalobkyně následně zjistila, že vadného používání spojkového pedálu se žalovaný dopouštěl opakovaně a způsobil tak zaměstnavateli škody i na dalších vozidlech. Žalobkyni vznikla majetková újma v důsledku zaviněného jednání porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení škody předžalobní upomínkou ze dne [datum], na kterou nijak nereagoval. Žalobkyně doplnila, že v některých případech nemusel být přihlášen žádný řidič, vozidlo má GPS, ale ne vždy je vložen čip od řidiče nebo dané vozidlo procházelo údržbou. Je tak možné, že vozidlem jel někdo jiný a nebyl přihlášen. Spojka vykazuje jednostranné poškození, nikoliv znaky běžného opotřebení. Žalovaný tři dny před poškozením byl jediným, kdo poškozený automobil používal. Navrhuje alespoň částečné vyhovění žaloby.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Škodu na vozidlech nezpůsobil, a pokud k nějakému poškození došlo, není za ni žalovaný odpovědný. Všechna vozidla jsou již starší, a navíc nebyla používána výlučně žalovaným. [obec] na vozidlech vznikly opotřebením, stářím a není zřejmé, kdo závady způsobil, když vozidlo neužíval výlučně právě žalovaný. Nesouhlasí ani s výší škody. Žalovaný namítal, že v knize jízd u poloviny jízd není uvedena žádná osoba, v posledním měsíci jel žalovaný pouze 3-4x, s automobilem jezdily i další osoby. Ostatní vozidla v předmětné dny uvedená v žalobě žalovaný neřídil, neboť v té doby byl v pracovní neschopnosti nebo došlo k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a následně do práce již nechodil. Dne [datum] žalovaný předmětné vozidlo řídil, bylo ale používáno všemi řidiči působícími u žalobkyně včetně brigádníků. Při jízdě s vozidlem nedošlo k žádnému zaviněnému porušení povinností žalovaného, které by způsobilo poškození vozidla, žalobkyně ani neuvedla, jakou konkrétní povinnost měl žalovaný porušit a jakým konkrétním jednáním. Žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním úkonem žalovaného a poškozením předmětného automobilu. Dodává, že spojka by se nezničila najednou, ale bylo by to důsledkem opotřebení vozidla nebo dlouhodobějšího procesu. Faktury, které byly vystaveny na opravy, jsou rozdílných částek a neodpovídají tomu, že se jedná o stejné opravy a ve stejném rozsahu. Oprava prováděná panem [příjmení] možná ani nebyla oprava této spojky. Žalovaný není odpovědný za poškození automobilu a za náklady na opravu. Z těchto důvodu navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. a zjistil následující skutkový stav: Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že byl žalovaný zaměstnaný u žalobkyně na pozici řidiče. Náplní práce bylo řízení autodomíchávače, jeho údržba a opravy. Den nástupu do práce byl sjednán dnem [datum].

4. Z faktury č. 2019 ze dne [datum] vystavené [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že byla vyčíslena částka ve výši [částka], jejímž předmětem byla oprava vozidla, [registrační značka] mimo jiného i lamela spojky T [číslo] [spisová značka].

5. Z faktury [číslo] ze dne [datum] vystavené [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že oprava vozidla [anonymizováno], [registrační značka], byla vyčíslena částka ve výši [částka]. Oprava zahrnovala výměnu spojkového setu, baterii, mytí dílů, lamela spojky, víko spojky, posilovač spojky, těsnění, brzdovou kapalinu a rež. materiál.

6. Z faktury č. V4 [číslo] ze dne [datum] vystavené společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že byla vyčíslena částka ve výši [částka] jako doplatek za odtah vozidla [anonymizováno], [registrační značka].

7. Z knihy jízd vyplynulo, že žalovaný řídil vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], mimo jiné i dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Dále bylo zjištěno, že toto vozidlo řídili i jiní zaměstnanci žalobkyně a především v období od poloviny srpna až do konce října zde nejsou údaje o řidičích, kteří předmětné vozidlo řídili. Především od [datum] do [datum] není žádný záznam o přihlášeném řidiči užívající toto vozidlo, přestože bylo používáno. Předmětné vozidlo řídili kromě žalovaného i řidiči [jméno] [jméno], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

8. Z technického průkazu k vozidlu tovární značky Tatra, [registrační značka], bylo zjištěno, že se jedná o starší vozidlo, jehož první registrace byla dne [datum].

9. Z jednotlivých výplatnic žalovaného bylo soudem zjištěno, že v únoru až srpnu roku 2020 měl každý měsíc čistou mzdu ve výši [částka], v září téhož roku měl mzdu ve výši [částka], říjnu jeho měsíční mzda činila [částka] a v listopadu čistá mzda žalovaného byla ve výši [částka].

10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, tj. [částka] za odtah vozidla a částku [částka] za opravu spojky. Z dodejky vyplynulo, že předžalobní upomínka byla zaslána na adresu žalovaného, kterou si přebral dne [datum].

11. Svědek [jméno] [příjmení], který je zaměstnán u žalobkyně, v rámci svého výslechu uvedl, že u žalobkyně pracuje od [datum] a pracoval jako nadřízený žalovaného. Žalovaný zůstal jako jediný řidič, každý z řidičů jezdil dle svého uvážení jakýmkoliv autem. Měli celkem tři řidiče a jednoho brigádníka. Dle názoru svědka nebylo řízení žalovaného v pořádku, jeho řazení nebylo dobré. S vozidlem [anonymizováno] žádné problémy nebyly, vozidlo bylo v dobrém stavu. Na podzim došlo ke spálení spojky a auto muselo být odvezeno do servisu. S [anonymizováno] jezdil pan [příjmení] (brigádník), pan [příjmení] a žalovaný. Nejvíce s tímto autem jezdil žalovaný a pak [příjmení]. Na autě se prováděli údržby jednou týdně nebo jednou za 14 dní. V té době jezdil s [anonymizováno] žalovaný, který si stěžoval pouze na slabou baterii ve vozidle. O poškození spojky mu řekl sám žalovaný. Svědek uvedl, že sám nemá řidičský průkaz na nákladní automobil, zhruba ví, jak to funguje, jak se používá spojka při řazení, sepínání bubnu a při couvání. S podřízeným - žalovaným náhradu škody nikdy neprojednával.

12. Svědek [jméno] [příjmení] k věci vypověděl, že je zaměstnancem žalobkyně na pozici řidiče strojníka od [datum], předtím u ní pracoval brigádně. Uvedl, že auta byla přidělená, žalovaný jezdil s [anonymizováno], předtím s [příjmení]. Žalovaný si stěžoval na špatný stav vozů, o vozy se sám žalovaný moc nestaral. Údržba automobilů zahrnuje dolití oleje, vody, kontrolu brzd a mytí auta. Svědek s žalovaným mluvil ohledně vozidla [anonymizováno], přičemž žalovaný uvedl, že to není jeho vina, neboť auto je již staré. Tatra je náchylná na spojku, je potřeba určitého citu na řazení a rozjíždění. Dle svědka to vypadalo, že spojku někde přidržel déle. Podle svědka to byla vina řidiče. Nelíbil se mu styl řízení žalovaného, neboť při startování dával okamžitě plný plyn. Pokud je spojka„ načatá“, znamená to, že auto odchází nebo při řazení proklouzne, začne zapáchat. Zkušený řidič by to měl poznat a auto odstavit. Žalobkyně má staré vozy, ale pro tuto práci se hodí.

13. Svědek [jméno] [příjmení] při své svědecké výpovědi uvedl, že je také zaměstnanec žalobkyně pracující jako vedoucí provozu – dispečer v [obec]. S žalovaným přišel do styku krátce, jeho řidičské zkušenosti nebyly na výši, špatně couval. Auta jsou po technické stránce v pořádku. Svědek má sám zkušenosti s řízením nákladního vozidla. Žalovaný jezdil i s jinými vozy.

14. Svědek [jméno] [příjmení] k věci uvedl, že je taktéž zaměstnancem žalobkyně na pozici strojního pumpaře. V roce 2020 byli řidiči žalovaný a pak [příjmení], někdy jezdil i svědek, ale neví, jakým vozem a kdy. V roce 2020 pracoval jako nadřízený žalovaného a určoval mu cesty i vozidla, kterými má jet, obvykle se zaměstnanci ale dohodli, kdo s jakým autem pojede. V roce 2020 na pozici řidiče byli pouze žalovaný a pan [příjmení]. Svědek měl výtky k přístupu žalovaného k autům a jeho stylu řízení a používání spojky. S [anonymizováno] jezdil i svědek, u spojky bylo cítit, že se pálila. Spojka fungovala normálně, ale bylo znát, že se pálí. Tatra je citlivá na spojku. S [anonymizováno] dříve jezdil i pan [příjmení], který chodil brigádně vypomáhat žalobkyni.

15. Svědek [jméno] [jméno], pracující jako zaměstnanec žalobkyně na pozici řidiče, uvedl, že od [datum] do [datum] byl v pracovní neschopnosti. Žalovaný nejdřív pracoval pro žalobkyni brigádně, jezdil s auty, které byly k dispozici. Řidiči neměli přidělené vlastní auto, museli jezdit s těmi, které byly pojízdné. S [anonymizováno] jezdil každý, byly problémy se spojkou, před nehodou se opravovala spojka na Tatře. O poškození [příjmení] po [datum] neví. Tatra se dávala několikrát do opravy. S [anonymizováno] jezdili všichni, i svědek. Spojka byla poškozená, opravila se. Všechna vozidla žalobkyně mají špatný technický stav, např. nefungovala míchačka, sklopka, jsou špatné brzdy i spojka. Auta se dávala do servisu, aby se opravila a mohla se s nimi dále jezdit, jedná se však o stará auta, u kterých se závady budou objevovat.

16. Svědek [jméno] [příjmení] během své svědecké výpovědi uvedl, že opravoval automobil Tatra na přelomu října a listopadu 2020, kdy měnil spojku a dával nové díly. Práci vyfakturoval na částku přes [částka], přičemž do tohoto dne částka nebyla uhrazena. Tatra byla starší, normálně opotřebovaná, měla smetenou spojku lamely a víko spojky, někdo mohl přidržet spojku, [anonymizováno] je na to náchylná. Poškození je záležitost delší doby, záleží na tom, kdo a jak s ní jezdí. S tímto autem jezdilo 4 až 5 lidí, nedá se tak říci, kdo spojku spálil. U předmětného auta se měnila spojka, která je 3-4x dražší než ostatní spojky, cena je kolem [částka]. Všechna auta žalobkyně jsou ve špatném stavu. Toto auto bylo v opravě několikrát, aby bylo funkční a mělo technickou. Svědek vídal řidiče jezdit v různých autech a z tohoto důvodu ví, že s předmětným autem jezdilo vícero řidičů.

17. Soud návrh žalobkyně na provedení důkazu prostřednictvím výzvy svědkovi [jméno] [příjmení] ohledně typu spojky, kterou opravoval a nahradil novou a provedení důkazu výslechem pana [jméno] [příjmení], který vyúčtoval fakturu č. 2019 ze dne [datum] za účelem zjištění stavu automobilu před jeho poškozením, soud zamítl, neboť tyto důkazy shledal v dané věci zcela nadbytečnými s tím, že by nevedly ke zjištění nových rozhodných skutečností. Dále soud zamítl i návrh žalovaného na provedení dokazování vypracováním znaleckého posudku rozšířeného o předmět opravy, kterou provedl svědek [jméno] [příjmení] a posouzení opravy panem [příjmení], neboť v tomto případě soud považuje provádění těchto důkazů také za nadbytečné. Prováděním dalších důkazů by vedlo ke zbytečným průtahům v řízení a zvyšováním nákladů v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku, přičemž soud má za to, že ve věci lze již rozhodnout.

18. Při právním posouzení skutkového stavu soud aplikoval zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ zákoník práce“), a to především ustanovení o náhradě majetkové a nemajetkové újmy.

19. Podle § 248 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění.

20. Podle § 249 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle odst. 3 stejného ustanovení platí, že zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.

21. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 2 stejného ustanovení platí, že byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 dle odst. 3 stejného ustanovení.

22. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalovaný pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalobkyně na pozici řidiče. Dále vzal soud za prokázané, že dne [datum] došlo k poškození vozidla tovární značky Tatra, [registrační značka], kdy došlo k tzv. spálení spojkového pedálu, což zapříčinilo odtah vozidla do autoservisu a následnou opravu daného vozidla. Tím vznikla žalobkyni škoda v celkové výši [částka], zahrnující mimo jiné opravu a výměnu spojkového pedálu ve výši [částka] a částku [částka] za odtah vozidla v den události. Předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu je zaprvé porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolu nebo v přímé souvislosti s ním, zadruhé vznik škody, zatřetí příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a za čtvrté zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoli z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká. V řízení o náhradu škody podle § 250 odst. 1 má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 OSŘ) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

23. Škoda, kterou zaměstnanec způsobí svému zaměstnavateli zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nemusí vždy spočívat v bezprostřední újmě vzniklé přímo zaměstnavateli, například nákladech na opravu poškozeného stroje nebo zařízení nebo v zaplacení pokuty nebo jiné obdobné majetkové sankci, uložené zaměstnavateli příslušným orgánem. Jednání zaměstnance totiž může mít za následek, že zaměstnavateli vznikne povinnost nahradit škodu tomu, komu ji zaviněně způsobil jeho zaměstnanec porušením právní povinnosti, neboť zaměstnancem způsobená škoda se považuje za škodu způsobenou jeho zaměstnavatelem, a sám zaměstnanec za ni neodpovídá jinak než svému zaměstnavateli podle pracovněprávních předpisů (srov. § [číslo] ObčZ). V takovém případě, když zaměstnavatel nahradil škodu, kterou jinému způsobil zaměstnanec svým zaviněným porušením právní povinnosti, dochází také u zaměstnavatele ke škodě, jejíž náhradu může po zaměstnanci požadovat (srov. § [číslo] ObčZ). V tomto případě jde vždy o skutečnou škodu, bez ohledu na to, zda poskytnutá náhrada zahrnuje i ušlý zisk, neboť újma zaměstnavatele spočívá v nastalém zmenšení jeho majetku právě o tuto náhradu, a nikoli v tom, že se nezvýšil jeho majetek, jak by bylo možné s ohledem na pravidelný chod věcí očekávat. Podle hledisek § 250 je třeba věc posuzovat, dokud jsou naplňovány předpoklady odpovědnostního vztahu (porušení pracovní povinnosti, zavinění zaměstnance, vznik škody u zaměstnavatele a příčinná souvislost mezi zaviněným porušením pracovních povinností a vznikající škodou). O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem, nýbrž tato příčinná souvislost musí být najisto postavena. Zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Při řešení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím zaměstnance a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž o otázku skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Nejde tedy o nějaké abstraktní úvahy, nýbrž o zcela prozaickou úvahu, zda určitá zcela konkrétní skutková situace byla příčinou zjištěné škody. Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu (skutkové události, řečeno jinak), který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Při odpovědnosti za škodu způsobenou zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním tedy nejde o jakoukoli, třeba i jen nepřímou souvislost, ale jen o souvislost přímou. Zavinění jako čtvrtý předpoklad obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu je povinen prokázat zaměstnavatel. Obecně platí, že zatímco protiprávnost je objektivně existující rozpor mezi určitým jednáním zaměstnance a stanovenou právní povinností, zavinění je kategorií subjektivní: lze je charakterizovat jako psychický vztah jednajícího ke svému jednání, které je protiprávní, a ke škodě jako následku takového jednání. Z toho vyplývá, že i když se zaměstnanec objektivně dopustil porušení právní povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a i když v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, nebude přesto dána jeho odpovědnost, jestliže zaměstnanec nevěděl, že může škodu způsobit a že o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět nemusel a nemohl, neboť za těchto okolností není dáno zavinění ani ve formě nevědomé nedbalosti. Zavinění a jeho forma zpravidla vyplynou z konkrétních okolností daného případu; důkazní břemeno, tj. povinnost prokázat skutečnosti, na jejichž základě lze na existenci zavinění usuzovat, spočívá při obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu na zaměstnavateli (viz. [jméno], M., [příjmení], L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 961 – 971 s ). <i>24. Z principu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu vyplývá, že zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností skutečně způsobil; neodpovídá tudíž za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2 a § 257 odst. 4), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5), respektive třetích osob vně zaměstnavatele. Omezení odpovědnosti z důvodu spoluzpůsobení škody ze strany zaměstnavatele pro zaměstnance znamená zejména zmenšení (omezení) a někdy i vyloučení odpovědnostních následků, které by jej jinak postihly, nebýt okolnosti, že vznik škody způsobil rovněž sám zaměstnavatel porušením svých povinností. Zaměstnanec odpovídá za škodu jak co do základu, tak co do výše jen v rozsahu odpovídajícím jeho zavinění na vzniku a výši škody, a k tíži zaměstnavatele jde ta část škody, kterou způsobil sám porušením vlastních povinností (viz. [jméno], M., [příjmení], L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 961 – 971 s ).</i> 25. Dále soud upozorňuje, že součástí obecné pracovněprávní prevence je povinnost zaměstnance počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Tato povinnost vlastně ukládá zaměstnanci určitý způsob chování v průběhu celého pracovního poměru, aniž by ještě hrozila nějaká škoda, aby se při výkonu práv a povinností z pracovního poměru vystříhal situací, které podle obecných zkušeností mohou vést ke vzniku škody. Zaměstnanec je obecně povinen zachovávat při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vždy takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na zdraví a majetku; zaměstnanci však není uložena povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody a tím vznik škody zcela vyloučit. Nedodržení zásad obecné pracovněprávní prevence znamená porušení právní povinnosti, které v případě vzniku škody zakládá za splnění dalších předpokladů obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu podle § 250, a v případě vzniku bezdůvodného obohacení je potom na místě postup podle § 331 (viz. [jméno], M., [příjmení], L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 959 – 360 s ).

26. Z provedeného dokazování soud tak vzal za prokázané, že předmětné vozidlo [anonymizováno] bylo již starší, když jeho první registrace byla k datu [datum], jak bylo zjištěno z velkého technického průkazu, a opotřebovanější, což bylo zjištěno i z provedených výslechů svědků a několikrát opravováno. Z téměř všech svědeckých výpovědí i tvrzení žalovaného vyplynulo, že s tímto vozidlem jezdili i jiní řidiči, nebylo tedy užíváno výlučně žalovaným. Tato skutečnost vyplývá i z knihy jízd, ve které jsou přihlášeni i jiní zaměstnanci žalobkyně ([příjmení], [příjmení], [příjmení]) a dále z knihy jízd vyplynulo, že vozidlo bylo užíváno, aniž by byl někdo přihlášen. Soud tak nemá postaveno na jisto, kdo způsobenou škodu na vozidle způsobil a skutečnost, že posledním řidičem v knize jízd byl právě žalovaný, který v den nehody, tj. [datum], řídil předmětné vozidlo, považuje za nedostatečnou, neboť k poškozování spojky mohlo dojít již dříve a někým jiným. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že k poškození spojky nedochází jednou jízdy, ale že se jedná o dlouhodobý proces. Naopak soud poukazuje na skutečnost, že žalovaní a ostatní zaměstnanci žalobkyně neměli vhodné podmínky pro plněný svých pracovních povinností, když zaměstnanci na pozici řidiče měli řídit starší vozidla, která jsou logicky náchylnější na opotřebení, náhlé selhání a nutnost potřeby autoservisu za účelem okamžité opravy a celkově vzniku škody na daných vozidlech. Je obecně známo, že vozidla se mají v určitých intervalech obměňovat z bezpečnostních důvodů a v souvislosti s plněním pracovních povinností toto platí obzvlášť.

27. S ohledem na výše uvedené v projednávané věci není splněna podmínka příčinné souvislosti mezi porušením pracovních povinností žalovaného a vzniku škody a zavinění zaměstnance – žalovaného. Jak je již uvedeno výše, pokud jedna ze čtyř podmínek, tj. porušení pracovních povinností zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance, chybí, nárok na povinnost k zaplacení tak nevzniká.

28. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a především břemeno důkazní, když dostatečně neprokázala, že škodu způsobenou na předmětném vozidle způsobil skutečně žalovaný, a proto je v řízení neúspěšná. Soud nemohl vyhovět ani částečně, jak požadovala žalobkyně, neboť nemohl posoudit, jakou měrou za poškození vozidla byl odpovědný právě žalovaný. Tato skutečnost pro soud byla nepřezkoumatelná. Žalobkyně navíc ani ke dni rozhodnutí ve věci neuhradila ani částku [částka], tedy částku, která jí byla vyfakturována [jméno] [příjmení], který prováděl opravu. Dále žalobkyně soudu nepředložila doklad o úhradě částky [částka] za odtah [anonymizováno].

29. Na základě všech shora uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že škodu na vozidle [anonymizováno], [registrační značka], způsobil právě žalovaný.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že tyto byly přiznány žalovanému, který měl ve věci plný úspěch. Soud tak žalobkyni uložil zákonnou povinnost uhradit žalovanému částku ve výši [částka]. Tato částka pak sestává z odměny za advokáta ve výši [částka] za devět úkonů právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) spolu s § 7 bod 5 (příprava a převzetí právního zastoupení, odpor, vyjádření žalovaného ze dne [datum], porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny, účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden právní úkon činí [částka]. Soud přiznal žalovanému i poradu s právním zástupcem dne [datum] v čase od 17:00 hod. do 18:15 hod., neboť tento úkon byl řádně podložen. K uvedeným částkám dále soud připočetl hotové výdaje za tyto úkony ve výši [částka] za každý úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. Odměna a náhrada hotových výdajů jsou pak zvýšeny o 21 % DPH, kterého je zástupce žalovaného plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem v částce [částka]. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Celkem je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů částku [částka]. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.