6 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o: odstranění stavby

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované odstranit stavbu z pozemku parc. číslo zapsaného na list vlastnictví pro katastrální uzemí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj a to do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozhodnutí, k rukám zástupce žalované příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Benešově dne datum domáhala uložení žalované povinnosti odstranit stavbu z pozemku parcely číslo zapsané na list vlastnictví, v k.ú. obec, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, a to v rozsahu geometrického plánu vyhotoveného v rámci tohoto řízení, a to do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parcely číslo zapsaného na list vlastnictví, k.ú. obec s tím, že se pozemek nachází na adrese adresa (dále předmětný pozemek). Žalovaná je právnickou osobou, mimo jiné s předmětem podnikání výkon komunikačních činností na území České republiky. Při rekonstrukčních pracích na domě adresa, který je součástí pozemku parcely číslo který sousedí s předmětným pozemkem a je také ve vlastnictví žalobkyně, bylo zjištěno, že je v předmětném pozemku zakopán kabel žalované. O existenci kabelu žalobkyně nevěděla, na listu vlastnictví nebylo zapsáno žádné věcné břemeno. Žalobkyně tedy zahájila průzkum ohledně existence kabelu a zjistila, že datum vydal po předchozím územním řízení stát. instituce, odbor výstavby, rozhodnutí číslo jednací, kterým byl povolen výkop na předmětném pozemku a to pouze pro provedení odbočky telefonního kabelu k domu umístěném na pozemku parcele číslo. Kabel však fakticky vede přes celý pozemek parcely číslo. Rozhodnutí bylo vydáno pro právnická osoba, který stavbu pravděpodobně realizoval a provozovatelem kabelu je žalovaná. Součástí rozhodnutí je i plánek, kde je znázorněno, v jakém rozsahu je povoleno vést kabel přes pozemek žalobkyně. Žalovaná neoprávněně využila pozemek žalobkyně, aby přes něj vedla kabel, který je napojen na vedení v anonymizováno ulici, namísto, aby kabel vedl způsobem zamýšleným v rozhodnutí, tzn. před domem adresa v chodníku v anonymizováno ulici. Žalovaná postupovala s úmyslem ušetřit si náklady, neboť je mnohem levnější kabel zakopat do hlíny na předmětném pozemku, nežli dělat výkop v chodníku před domem adresa, který je součástí pozemku parcely číslo. adresa navíc není na sítě žalované vůbec napojen, žalovaná tak neoprávněně užívá pozemek žalobkyně pouze k vedení svého kabelu, aby jej napojila na vedení v anonymizováno ulici. Žalobkyně má za to, že kabel v jejím pozemku je neoprávněnou stavbou. Položený kabel v pozemku není tedy ten, který měl sloužit k připojení domu adresa, který je součástí parcely číslo ale ten, který slouží i jiným službám poskytovaným třetím osobám. Tímto došlo k neoprávněnému zatížení pozemku ze strany žalované tak, jak nebylo v uvedeném rozhodnutí stát. instituce předpokládáno a nebylo to ani odsouhlaseno vlastníkem dotčeného pozemku. Kabel byl do předmětného pozemku žalobkyně zakopán před účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, žalobkyně odkazuje na ustanovení § 3028 nového občanského zákoníku, neboť věc je třeba posuzovat podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 64/1963 Sb. občanského zákoníku, odkazuje na ustanovení § 135c odst.1 zákona č. 64/1963 Sb. Žalovaná umístila předmětný kabel do pozemku žalobkyně neoprávněně. Žalobkyně se obrátila na ni dopisem ze dne datum s výzvou k odstranění kabelu z pozemku žalobkyně. S žalovanou vedly jednání ohledně vyřešení věci bez účasti soudu, avšak marně. Dále žalobkyně uvedla, že v předmětném rozhodnutí stát. instituce ze dne datum byl povolen překop a výkop mimo jiné v ulice ulice č. katastrální číslo a mimo jiné výkop na pozemku parcele číslo z důvodu podkládky kabelů pro akci přesměrování MTSv obec, a to pouze pro provedení odbočky telefonního kabelu v domu umístěném na pozemku parc. číslo nikoliv pro potřeby žalované, jak je tomu nyní. Předmětný pozemek je zahrada obklopující dům žalobkyně, ve které vede neoprávněně kabel žalované. Žalovaná od samého počátku věděla nebo alespoň mohla vědět, že kabel vede v pozemku žalobkyně neoprávněně. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by mohlo být přistoupeno k závěru, že dle zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích by bylo možné ze strany provozovatelů sítí na jakémkoliv pozemku, bez jakéhokoliv povolení nebo souhlasu pokládat kabely nebo instalovat telegrafní sloupy. Pokud by mělo věcné břemeno vzniknout v roce 1995 za účinnosti telekomunikačního zákona, je nutné otázku jeho existence posoudit s ohledem na znění telekomunikačního zákona. Odkazuje na ustanovení § 12 odst. 1-4 a ustanovení § 17 odst. 1-4 zákona o telekomunikacích. Z výkladu těchto zákonných ustanovení vyplývá, že tento zákon sice umožňuje zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení s tím, že takové oprávnění je věcným břemenem váznoucím na dotčených nemovitostech, zároveň však podmiňuje vznik takovéhoto oprávnění včasným před zahájením výkonu oprávnění uvědoměním vlastníků nebo uživatelů dotčených nemovitostí. Včasné projednání staveb telekomunikačních vedení s vlastníky předpokládá § 17 odst. 3 předmětného zákona. Jen v případě, že se vlastníci včas dozvědí o záměru zřídit a provozovat telekomunikační vedení, mohou sporovat rozsah takového oprávnění a jen tehdy mohou dosáhnout přezkoumání takového sporu stavebním úřadem dle § 12 odst. 2 předmětného zákona. Zřízení a provozování telekomunikačního vedení je rovněž podmíněno (v případě že jsou stavbou dotčeny oprávněné zájmy vlastníků nemovitostí) předchozím souhlasem stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení. Žalobkyně dále odkazuje na shodné závěry, které jsou dovozovány z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, ze kterého vyplývá že„ jestliže oprávněný subjekt provozovatele telekomunikačního vedení neprojednal s majiteli domu zřízení části telekomunikačního vedení v jejich domě, ani je na něj neupozornil, a nezískal ani souhlas stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení, nemohlo mu platně vzniknout oprávnění zřídit telekomunikační vedení v takovém domě ve smyslu § 12 odst. 1, písm. a) zákona o telekomunikacích. S ohledem na závěry tohoto rozsudku lze uzavřít, že žádné zákonné věcné břemeno na pozemku žalobkyně parc. číslo neexistuje. Žalobkyně také nesouhlasí s námitkami žalované ohledně mimořádného vydržení zákonného věcného břemene, neboť předpokladem každého vydržení je držba v dobré víře, což v případě žalované nebylo prokazatelně splněno. Žalovaná naopak jednala ve zlé víře vyplývající z rozhodnutí stavebního úřadu, neboť je z něho zřejmé, kudy měl kabel na pozemku žalobkyně vést, resp. kudy vést neměl. Žalované muselo být známo nebo alespoň při zachování obvyklé opatrnosti mělo být známo, že kabel vede v pozemku neoprávněně. Žalovaná je právnickou osobou, která telekomunikační sítě provozuje ve velkém rozsahu, tudíž má v tomto oboru odborné znalosti. Tvrzenou údržbu nelze přirovnávat držbě části pozemku, na kterém rostou ovocné stromy. Navíc po uplynutí zákonné lhůty dochází k vydržení, které však není automatické, musí být potvrzeno soudním rozhodnutím. Žalobkyně provádí rekonstrukci na svém domě adresa, ke které je třeba stavební povolení, vyžádala si tedy žalobkyně u žalované sdělení, kudy kabel žalované v pozemku parcele číslo fakticky vede. Na tuto žádost žalovaná reagovala sdělením z datum, jehož součástí je situační výkres. Výkres však neodpovídá rozhodnutí stavebního úřadu z roku 1995, když je zřejmé, že kabel s vedením, které je skutečně položeno, vede dále v anonymizováno ulici. Z rozhodnutí z roku 1995 jasně vyplývá, že položený kabel má v domě adresa končit. Žalobkyně s žalovanou vedla komunikaci ohledně vyřešení sporu, avšak bezvýsledně. Žalovaná neoprávněnost vedení kabelu v pozemku žalobkyně v komunikaci výslovně uznala. Nyní se snaží účelovými argumenty dohodě s žalobkyní vyhnout. Žalovaná vede kabel v pozemku žalobkyně neoprávněně, žalovaná provedla výkop na parcele číslo položila do pozemku svůj kabel, neboť provádět výkop v zahradě do hlíny je o mnoho snazší a levnější nežli do asfaltu v anonymizováno ulici. Dále žalobkyně namítala, že žalovaná nemůže být nikdy v dobré víře, neboť měla povolení na základě územního rozhodnutí stát. instituce ze dne datum učinit překop a výkop mimo jiné v ulici ulice i na parcele číslo z důvodu pokládky kabelu, a to pouze pro provedení odbočky telefonního kabelu k domu umístěném na pozemku parcele číslo nikoliv pro potřeby žalované, jak je tomu nyní. Není v žádném případě pravdou, že vedení příjmení bylo ukládáno v souladu s územním rozhodnutím stát. instituce. Z tohoto důvodu nemůže žalovaná nikdy dobrou víru prokázat. V současné době, to jak je vedení příjmení položeno neslouží svému původnímu účelu, neboť dům není vůbec na telekomunikační služby napojen. právnická osoba je vedeno neoprávněně přes pozemek žalobkyně, pouze ve prospěch žalované. Žalovaná se pouze účelově snaží prokázat dobrou víru prohlášením předchozího vlastníka paní jméno příjmení. Má za to, že lze důvodně pochybovat o věrohodnosti prohlášení, které je datováno k datum a zda vůbec původní vlastník, kterému je nyní 72 let si přesně pamatuje, o čem a kým byl před třiceti lety vyrozuměn. O nevěrohodnosti prohlášení paní jméno příjmení svědčí rovněž její prohlášení v kupní smlouvě ze dne datum, kterou měla jako prodávající prodat předmětné nemovitosti paní jméno příjmení, později příjmení. příjmení jiné v článku IV. kupní smlouvy paní příjmení společně s panem jméno příjmení, výslovně prohlásili, že na nemovitostech žádná věcná břemena neváznou. Totéž prohlásila pak v článku IV. kupní smlouvy ze dne datum, kterou paní jméno příjmení prodávala předmětné nemovitosti žalobkyni. Žalobkyně koupila nemovitosti v dobré víře, že na ni žádná věcná břemena neváznou. Dále žalobkyně namítala, že zřízení a provozování vedení příjmení je podmíněno územním rozhodnutím stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení, což žalovaná neprokázala, a tudíž je zřejmé, že žaloba je důvodná. Ohledně projednání stavby s předchozím vlastníkem pozemku žalobkyně žalovaná předložila uvedené prohlášení. Dle názoru žalobkyně není rozhodné, že žalovaná resp. její právní předchůdce vedení příjmení s předchozím vlastníkem pozemku projednal, když podle územního rozhodnutí stát. instituce mělo být vedení příjmení vedeno jiným způsobem. Souhlas vlastníka nemůže suplovat rozhodnutí správního orgánu – stavebního úřadu, které přesně vymezuje, kudy má být vedení příjmení vedeno.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že předmětné vedení příjmení bylo do předmětného pozemku umístěno ve druhé polovině devadesátých let 20. století v rámci stavby pod názvem přesměrování M T S obec dle územního rozhodnutí vydaného stát. instituce dne datum č.j. výst číslo rok číslo a územního rozhodnutí vydaného stát. instituce ze dne datum rozhodnutí č.j. výst číslo spisová značka. Dále uvedla že územní rozhodnutí byla vydána na základě žádosti společnosti právnická osoba, která je právním předchůdcem žalované. Žalobkyně uvádí, že vedení příjmení mělo být v pozemku umístěno v rozporu s územními rozhodnutími, tedy že nebylo umístěno v souladu s plánky umístění a jedná se o neoprávněnou stavbu. Žalovaná je přesvědčená, že v případě vedení příjmení umístěného v pozemku se o neoprávněnou stavbu nejedná, neboť žalované v souvislosti s vedením příjmení svědčí zákonné věcné břemeno užívání pozemku dle ustanovení § 12 odst. 1 a 3 zákona o telekomunikacích. Dále odkazuje na text ustanovení § 12 zákona o telekomunikacích a dále na nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum sp.zn. III. ÚS 2498/19, ze kterých vyplývá, že ke vzniku zákonného věcného břemene nebylo zapotřebí splnění jakýchkoliv povinností a že zákonné věcné břemeno vznikalo přímo ze zákona. Žalovaná dále uvádí, že předmětné vedení příjmení bylo umístěno a uloženo do pozemku ve veřejném zájmu. Žalované vzniklo právo užívat pozemek, resp. zřizovat a provozovat na pozemku vedení příjmení, jakož i vykonávat veškeré práva a povinnosti s tím související na základě existence zákonného věcného břemene ve smyslu telekomunikačního zákona. právnická osoba nemůže být stavbou neoprávněnou, jak uvádí žalobkyně. Žalovaná je dále toho názoru, že ke vzniku zákonného věcného břemene došlo na základě telekomunikačního zákona, jak již uvedla a z opatrnosti, pokud by soudem bylo posouzeno, že zákonné věcné břemeno ve vztahu k předmětnému pozemku nevzniklo, tak žalovaná namítá, že věcné břemeno k pozemku vzniklo žalované na základě mimořádného vydržení, ve smyslu ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s ustanovením § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, kde je uvedena řádná vydržecí doba v délce 10 let, tak platí, že po uplynutí 20 let vydrží žalovaná věcné břemeno i v případě, že neprokáže právní důvod, na kterém se její držba zakládá. Do uvedené doby dle ustanovení § 3066 OZ započte i doba, po kterou měl držitel či jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku přičemž tato doba neskončí dříve než uplynutím pěti let od nabytí účinnosti občanského zákoníku. V uvedeném případě ke skončení doby nutné k mimořádnému vydržení věcného břemene došlo datum. Veškeré podmínky nutné k mimořádnému vydržení byly v uvedeném případě splněny, žalovaná je toho názoru, že v případě, kdyby dle názoru soudu nevzniklo zákonné věcné břemeno, bylo věcné břemeno ze strany žalované, ke dni zahájení nadepsaného řízení vydrženo. Pokud by soud neshledal zákonné věcné břemeno, příp. že nedošlo ani k mimořádnému vydržení věcného břemene, je žalovaná přesvědčená, že došlo k vydržení zákonného věcného břemene. S ohledem na skutečnost, že vedení příjmení bylo do pozemku uloženo ke konci roku 1995 by k vydržení zákonného věcného břemene došlo za platnosti zákona č. 40/1994 Sb. občanského zákoníku. Na posouzení vydržení by se aplikovala ustanovení §§ 129, 130 a 134 občanského zákoníku z roku 1964. Do doby stanovené pro vydržení se přitom započítává i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce žalované, tj. společnost právnická osoba. Žalovaná byla po celou dobu na základě informací dostupných z vlastní evidence a ustanovení komunikačního zákona přesvědčena, že ve vztahu k pozemku ji v souvislosti s vedením příjmení svědčí zákonné věcné břemeno, a proto je třeba na žalovanou nahlížet jako na oprávněného držitele, neboť žalovaná se zřetelem ke všem okolnostem a při zachování obvyklé opatrnosti byla v dobré víře, že jí právo odpovídající zákonnému věcnému břemeni svědčí. Žalovaná vykonávala jako oprávněný držitel oprávnění vyplývající ze zákonného věcného břemene k pozemku nerušeně od uložení vedení příjmení od roku 1995. K vydržení zákonného věcného břemene k pozemku ještě došlo za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964 v roce 2005. Žalovaná trvá na tom, že předmětné vedení příjmení bylo do pozemku umístěno v souladu s veškerými právními předpisy s tím, že žalovaná při stavbě vedení postupovala a jednala vždy v dobré víře, že je ukládáno v souladu s rozhodnutími Městského úřadu v Týnci nad Sázavou, jakož i se zájmy a přáním vlastníka pozemku, což žalovaná dokládá prohlášením tehdejšího vlastníka pozemku paní jméno příjmení, která byla v době uložení vedení příjmení spolu se svým bratrem panem jméno příjmení spoluvlastníkem pozemku s tím, že každý ze spoluvlastníků byl vlastníkem podílu ve výši jedné poloviny. Z prohlášení paní příjmení vyplývá, že tehdejší vlastníci souhlasili s provedením výstavby vedení způsobem, který byl realizován ze strany žalované, tj. souhlasili s uložením vedení příjmení napříč pozemkem. Tehdejší vlastníci proti skutečnému umístění vedení příjmení v pozemku nic nenamítali a byli o něm ze strany právního předchůdce žalované příjmení jméno vyrozuměni. Žalovaná postupovala v dobré víře. Dále upřesnila, že vedení příjmení bylo do pozemku uloženo v rozmezí od datum do datum. K samotnému převzetí stavby vedení příjmení ze strany žalované došlo dne datum. Od tohoto dne žalovaná užívá a provozuje dané vedení příjmení v pozemku žalobkyně. Žalovaná dále odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne datum s tím, že notifikace vlastníka pozemku není podmínkou vzniku zákonného věcného břemene. V ústavním nálezu se výslovně uvádí, že„ notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení, byla samostatnou povinností této organizace patřící do obsahu právního vztahu mezi ní a vlastníkem dotčené nemovitosti. Založili-li obecné soudy své rozhodnutí na názoru, že ke vzniku oprávnění zřídit a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení podle § 12 odst. 1 telekomunikačního zákona, je třeba splnit notifikační povinnost, dopustili se s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzované věci nepřípustné libovůle spočívající ve výkladu nerespektujícím jednoznačně znějící právní normu, čímž porušili stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 listiny“. Tehdejší vlastník byl navíc právním předchůdcem žalované o provedení stavby vedení příjmení jednoznačně informován, což je potvrzeno prohlášením paní příjmení. Měla rovněž možnost seznámit se s dotčeným územním rozhodnutím, které bylo vyvěšeno na veřejně přístupné úřední desce. Jak vyplývá z judikatury, tak i v případě, že by vlastník pozemku nebyl o stavbě vedení příjmení předem informován, což v tomto případě prokazatelně byl, tak splnění předmětné notifikační povinnosti není podmínkou vzniku zákonného věcného břemene dle telekomunikačního zákona, které vzniká dle nálezu Ústavního soudu přímo ze zákona. Žalovaná dále doplnila, že v současné době, je na dotčeném vedení příjmení provozováno 157 telekomunikačních služeb, které jsou poskytovány několika stovkám osob. Předmětné vedení představuje důležitou součást místní telekomunikační infrastruktury. Žalovaná dále doplnila, že prohlášením paní příjmení se jednoznačně potvrdilo, že vedení příjmení bylo do pozemku ukládáno za vědomí a souhlasu vlastníka pozemku, který rovněž souhlasil se způsobem jeho uložení. právnická osoba do pozemku ukládáno po dohodě s vlastníkem pozemku, resp. s jeho souhlasem, je žalovaná toho názoru, že vedení bylo ukládáno v souladu s veškerými soukromoprávními předpisy a nelze argumentovat údajným rozporem s vydanými územními rozhodnutími. Žalovaná je přesvědčená, že předložením souhlasem vlastníka pozemku s uložením vedení příjmení prokázala svou dobrou víru. Žalovaná trvá na věrohodnosti prohlášení paní příjmení, neboť skutečnosti a závěry v něm uvedené jsou logické, když si lze jen obtížně představit situaci, kdyby jakýkoliv vlastník bez jakýchkoliv námitek toleroval uložení vedení příjmení napříč celým svým pozemkem, aniž by v této věci došlo k nějaké dohodě mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku. Žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl a přiznal ji náhradu nákladů řízení.

3. Z listu vlastnictví číslo vedeného v katastru nemovitostí, Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Benešov, pro katastrální území Týnec nad Sázavou, obec Týnec nad Sázavou, vzal soud za prokázané, že výlučným vlastníkem stavební parc. číslo jejíž součástí je stavba adresa a pp číslo je žalobkyně.

4. Z rozhodnutí Městského úřadu v Týnci nad Sázavou, odboru výstavby, č.j. výst číslo 2021 číslo ze dne datum vzal soud za prokázané, že Městský úřad v Týnci nad Sázavou povolil překop a výkop v ulicích příjmení, ulice, ulice a výkop na pozemcích č. katastrální mimo jiných i číslo v katastrálním území Týnec nad Sázavou, z důvodu pokládky kabelů pro akci„ přesměrování MTSv obec“. Toto rozhodnutí nabylo právní moci datum a bylo adresováno právnická osoba s tím, že přesměrování M T S se z původní ATU v budově pošty v Klusáčkově ulici na nové ATU v ulici ulice, bude probíhat po etapách v termínu listopad 1995 až duben 1996. K rozhodnutí je připojen situační plánek, na kterém je znázorněno vedení kabelů příjmení a je vedeno podélně pod budovou označenou Pošta.

5. Z plánku, vyznačeném na katastrální mapě, soud zjistil, že z ulice ulice je položeno vedení kabelů příjmení a to napříč přes pozemek číslo.

6. Z dopisu ze dne datum, který byl zaslán společností právnická osoba, resp. z první strany soud zjistil, že se žalobkyně obrátila na společnost, protože při rekonstrukci domu na parc. číslo bylo zjištěno že v pozemku je zakopán kabel, který má provozovat tato společnost. Dále je konstatováno, že kabel byl položen na základě územního rozhodnutí Městského úřadu z obec, ze dne datum a společnost byla vyzvána k odstranění kabelu z pozemku.

7. Z vyjádření žalované o existenci sítě elektronických komunikací ze dne datum soud zjistil, že na základě žádosti z důvodu stavebního řízení úpravy domu adresa ulice ulice, obec, bylo vydáno vyjádření, kde je uvedeno, že se v zájmovém území vyskytuje příjmení právnická osoba a.s.. Součástí vyjádření je i situační výkres, ze kterého vyplývá, že vedení příjmení je položeno napříč přes pozemek číslo k. ú. obec.

8. Z dopisu žalované ze dne datum, soud zjistil, že zástupci žalobkyně sdělila k obdržené výzvě k odstranění inženýrské sítě umístěné na pozemku žalobkyně, parc. číslo pro k.ú. obec, že dle interního prověřování bylo podzemní vedení sítě elektronických komunikací povoleno, ale v archivech žalované a ani v archivech stavebního úřadu nebyl dohledán originál územního rozhodnutí. Budova ve vlastnictví žalobkyně byla historicky užívána jako automatizovaná telefonní ústředna, jednalo se o budovu pošty. právnická osoba muselo být k budově přivedeno již před vydáním uváděného územního rozhodnutí Městského úřadu v Týnci nad Sázavou právnická osoba zajišťuje obslužnost daného území jako veřejná komunikační síť, dále bylo navrženo jednání ohledně vyřešení věci. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal žalované dopis kde je uváděno, že by žalobkyně souhlasila se smírným řešením.

9. Z emailové komunikace mezi účastníky v období roku 2020 až 2021 vyplývá, že účastníci si sjednávali v průběhu této doby schůzky a jednali o mimosoudním vyřešení věci.

10. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal žalované dopis ohledně pozemku parc. číslo v k.ú. obec opakovaně bylo řešeno vedení resp. položení vedení příjmení v předmětném pozemku, jednání pokračovala dále dopisem ze dne datum, který zaslal zástupce žalobkyně žalované, mimo jiné je uváděno, že je mezi stranami nesporné, že kabel v části B vede pozemkem nelegálně a že se budou domáhat jeho odstranění.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované vzal soud za prokázané, že tato podniká mimo jiné ve výkonu komunikačních činností na území České republiky. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, bez poskytování jiných než základních služeb zajišťující řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

12. Z územního rozhodnutí vydaného Městským úřadem v Týnci nad Sázavou, odborem výstavby ze dne datum rozhodnutí č.j. výst číslo spisová značka vzal soud za prokázané, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum Městský úřad v Týnci nad Sázavou zaslal toto územní rozhodnutí právnická osoba. Rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti ze dne datum. Městský úřad vydal rozhodnutí o umístění stavby přesměrování M T S obec, část od pravého břehu řeky obec k nové ATU a následně do TR1 v ulici ulice.

13. Z žádosti o poskytnutí informací či dostupných podkladů z katastru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná požádala Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov o poskytnutí informací a dostupných podkladů z katastru nemovitostí. Uvedla, že je vlastníkem a provozovatelem vedení sítě elektronických komunikací umístěného v pozemku parc. číslo v katastrálním území Týnec nad Sázavou. Požádala o poskytnutí informací o vlastnících daného pozemku, která osoba či osoby vlastnily pozemek parc. číslo k. ú. obec v letech 1994 – 1997.

14. Ze zápisu o odevzdání a převzetí soud zjistil, že datum právnická osoba v rámci akce přesměrování M T Z obec převzal stavbu, řešila se kabelizaci v městě obec, která byla nutná pro přepojení nové ústředny včetně UR v trase výpadů a přechod z důvodu rekonstrukce mostu. Datum zahájení prací byl datum, datum ukončení prací datum.

15. Z územního rozhodnutí Městského úřadu v Týnci nad Sázavou, č.j. výst číslo ze dne datum vzal soud za prokázané, že na základě žádosti z datum podané právnická osoba bylo rozhodnuto o umístění stavby přesměrování MTS obec část od staré ATU k levému břehu řeky obec. Trasa kabelu měla být vedena od staré ATU na poště, stavební parcela 89 přes č. katastrální číslo a následně přes další pozemky, a to podvrtem silnice II číslo na pravou stranu a dále silnicí souběžně s ulicí ulice mezerou mezi domy do ulice Pod Hradem a dále přes pozemky na levý břeh řeky obec.

16. Z prohlášení původního vlastníka pozemku ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení, datum narození coby bývalá spoluvlastnice pozemku parc. číslo v k.ú. a obci obec na adrese adresa, datum narození souhlasila se způsobem skutečného provedení stavby telekomunikačního vedení ze strany společnosti právnická osoba na uvedeném pozemku, ke kterému došlo v polovině devadesátých let 20. století a dle kterého bylo předmětné telekomunikační vedení umístěno přes celou jejich zahradu. Společně s bratrem proti skutečnému umístění telekomunikačního vedení nic nenamítala a o umístění telekomunikačního vedení do pozemku, tj. umístění vedení přes jejich zahradu byla ze strany právnická osoba Telecom vyrozuměna.

17. Z kupní smlouvy uzavřené dne datum vzal soud za prokázané, že byla uzavřena mezi jméno příjmení, datum narození, jméno příjmení, datum narození, coby prodávajícími a jméno příjmení, coby kupující, jejímž předmětem byl dům adresa se stavební parcelou číslo pozemek parcela číslo zapsané na list vlastnictví pro katastrální území a obec Týnec nad Sázavou u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov. Prodávající příjmení příjmení a jméno příjmení prohlásili, že kupující seznámili se stavem převáděných nemovitostí a prohlásili, že na nich neváznou žádné dluhy, věcná břemena ani jiné právní vady.

18. Z dohody o vydání věci vzal soud za prokázané, že mezi Městským úřadem Týnec nad Sázavou jako vydávajícím a jméno příjmení a jméno příjmení coby příjemci byla uzavřena dohoda o vydání věci, mimo jiného i parcely st. číslo dále i pozemky parcely číslo k. ú. obec Dohoda byla uzavřena datum.

19. Z dopisu ze dne datum a datum soud zjistil, že se zástupce žalované obrátil na zástupce žalobkyně s novým návrhem technického řešení ohledně mimosoudního vyřešení věci, na to bylo reagováno zástupcem žalobkyně, avšak k mimosoudnímu vyřešení věci nedošlo.

20. Z kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi jméno příjmení jako prodávající a právnická osoba s.r.o. – žalobkyní jako kupující vzal soud za prokázané, že předmětem kupní smlouvy mimo jiné byl dům na stavební parcele 89 a pozemek parc. číslo v obec. Prodávající prohlásila, že na převáděných nemovitostech neváznou žádná zástavní práva, věcná břemena či jiné právní vady.

21. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu, když důkazy hodnotil dle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě dvou územních rozhodnutí Městského úřadu v Týnci nad Sázavou, a to č.j. výst číslo ze dne datum a č.j. výst číslo 2021 číslo ze dne datum byl povolen výkop na předmětném pozemku z důvodu pokládky kabelů pro akci přesměrování MTS v obec z původní ATU v budově pošty v Klusáčkově ulici do nové ATU v ulici ulice. Překládka měla probíhat po etapách v termínu od listopadu 1995 až do dubna 1996. Ze zápisu o odevzdání a převzetí vzal soud za prokázané, že stavba byla ukončena datum. Mezi stranami je sporné přesné umístění kabelů, kdy žalobkyně trvá na tom, že vedení příjmení bylo položeno v rozporu s územními rozhodnutími a přiloženými plány. Původními vlastníky pozemku číslo v k.ú. obec byla paní jméno příjmení a příjmení příjmení, coby podíloví spoluvlastníci každý s podílem o velikosti jedné poloviny. příjmení příjmení prohlásila, že společně se svým bratrem panem příjmení proti skutečnému umístění telekomunikačního vedení nic nenamítali. Dále prohlásila, že na předmětném pozemku bylo položeno vedení ze strany právnická osoba Telecom, v polovině devadesátých let dvacátého století a bylo umístěno přes celou zahradu, tedy přes celý pozemek číslo v k.ú. obec. Žalobkyně zpochybňuje, že zákonné věcné břemeno zatěžující její pozemek číslo v k.ú. obec existuje a po žalované se domáhá odstranění stavby, tedy odstranění vedení kabelů příjmení. Žalobkyně ani nesouhlasí s tvrzením, že došlo k mimořádnému vydržení či k vydržení zákonného věcného břemene.

22. Soud postupoval dle zákona č. 110/1964 Sb. ve znění účinném od 1. 4. 1995 do datum. Dle § 12 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb. organizacím spojů přísluší: a) stavět a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení, nadzemní a podzemní, včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů, b) vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, stavbě, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti, c) provádět nezbytné úpravy půdy a jejího porostu; zvláště odstraňovat stromoví překážející telekomunikačnímu vedení. Podle ust. § 12 odst. 2 zákona č. 110/1964 Sb. organizace spojů je povinna před zahájením výkonu oprávnění podle předchozího odstavce uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí. Dojde-li mezi vlastníky nebo uživateli dotčených nemovitostí a organizací spojů ke sporu o rozsahu oprávnění, předloží organizace spojů spor k rozhodnutí stavebnímu úřadu. Dle § 12 odst. 3 zákona č. 110/1964 Sb. za výkon oprávnění uvedených v odst. 1 nejsou organizace spojů povinny poskytovat náhradu. Je-li však vlastník nebo uživatel nemovitosti, která není ve státním socialistickém vlastnictví, zřízením telekomunikačního zařízení podstatně omezen v běžném užívání nemovitosti, může žádat u stavebního úřadu, aby mu organizace spojů poskytla přiměřeno náhradu. Žádost musí být podána do 6 měsíců ode dne, kdy bylo telekomunikační zařízení uvedeno do provozu (užívání). Dle § 17 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, stavby nadzemních i podzemních vedení jednotné telekomunikační sítě včetně opěrných a vytyčovacích bodů nevyžadují stavební povolení podle zákona o stavebním úřadu. Podle ust. § 17 odst. 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, při stavbách telekomunikačních vedení podle odst. 1 předloží organizace spojů (investor) stavebnímu úřadu k vyslovení souhlasu plán určující polohu vedení. Tento plán není třeba stavebnímu úřadu předkládat v případech stanovených prováděcími předpisy, zejména není-li stavbou dotčen obecný zájem nebo oprávněné zájmy vlastníků nebo uživatelů nemovitostí. Dle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Dle ust. § 129 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., držet lze věci, jakož i práva, která připouští trvalý nebo opětovný výkon. Dle ust. § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle ust. § 130 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby. Podle ust. § 130 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují. Podle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitou věc, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle ust. § 134 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Podle ust. § 134 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., do doby podle odst. 1 se započte i doba, po kterou měl věc oprávněné držbě právní předchůdce. Podle ust. § 134 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., pro počátek a trvání doby podle odst. 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčení doby. Podle ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle ust. § 1096 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ číslo odst.1) započítá se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. Podle ust. § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle ust. § 3066 zákona č. 89/2012 Sb. do doby stanovení v § číslo se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věci movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

23. Soud si nejprve v řízení posoudil, zda žalované svědčí zákonné věcné břemeno dle § 12 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka vyložil ustanovení § 12 zákona o telekomunikacích tak že„ Jestliže organizace spojů neprojednala s vlastníky nebo uživateli dotčených nemovitostí stavbu telekomunikačního vedení, ani je na ni neupozornila, nemohlo jí platně vzniknout oprávnění takové telekomunikační vedení zřídit ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích“, na tomto závěru Nejvyšší soud setrval i v pozdějších rozhodnutích (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Dle uvedených rozhodnutí Nejvyšší soud vykládal ust. § 12 tak, že věcné břemeno nevzniká ex lege. Zřízení a provozování telekomunikačního vedení je dle uvedené judikatury podmíněno před zahájením výkonu oprávnění uvědoměním vlastníků nebo uživatelů dotčených nemovitostí a v případě, že jsou stavbou dotčeny oprávněné zájmy vlastníků nemovitostí, také předchozím souhlasem stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení. Uvedené závěry Nejvyššího soudu však byly překonány nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2498/19-2, kterým bylo vyhověno ústavní stížnosti právnická osoba radiokomunikace v otázce vzniku věcných břemen pro veřejně prospěšné stavby (v dané věci pro umístění vysílače na pozemku). V posuzované věci byla významná dikce ust. § 12 zákona o telekomunikacích č. 110/1964 Sb. Podle Ústavního soudu se obecné soudy dopustily nepřípustné libovůle spočívající ve výkladu nerespektujícím jednoznačně znějící právní normu, když své rozhodnutí založily na názoru, že ke vzniku oprávnění zřídit a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení je třeba splnění notifikační povinnosti či zápisu do katastru nemovitostí. Navíc dle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích nejsou stanoveny pro uvědomění vlastníka dotčené nemovitosti žádné formální požadavky a už vůbec organizacím spojů nestanovil povinnost archivovat komunikaci s vlastníky dotčených nemovití, je podání důkazu o splnění této povinnosti v praxi v podstatě vyloučeno. Dále je v ústavním nálezu uvedeno, že dle § 12 zákona o telekomunikacích ve znění účinném do 30. 6. 2000 je zřejmé, že notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení, byla samostatnou povinností této organizace patřící do obsahu právního vztahu mezi ní a vlastníkem dotčené nemovitosti. Podle Ústavního soudu tak není pochyb, že věcná břemena tohoto typu vznikají na základě zvláštních zákonů ex lege.

25. Vzhledem k současné aktuální judikatuře Ústavního soudu, soud uvádí, že právo odpovídající věcnému břemeni dle ustanovení § 12 zákona o telekomunikacích vzniká přímo ze zákona ex lege, tedy zcela nepodmíněně. Vznik tohoto práva odpovídající věcnému břemeni nebyl dle zákona o telekomunikacích vázán na splnění jakékoliv podmínky, a to ani ve vztahu k vlastníkovi či uživateli předmětného pozemku, k rozhodnutí stavebního úřadu o povolení stavby apod. Právo odpovídající věcnému břemeni dle ustanovení § 12 zákona o telekomunikacích vzniklo současně s nabytím účinnosti příslušného zákona. Žádná další skutečnost pro vznik zákonného věcného břemene nebyla vyžadována. Soud na základě těchto závěrů posoudil skutečnosti týkající se vzniku věcného břemene na pozemku číslo v k.ú. obec žalobkyně k.ú. obec dle ustanovení § 12 zákona o telekomunikacích tak, že žalované svědčí zákonné věcné břemeno, které vzniklo ex lege bez nutnosti splnění dalších podmínek. Soud má za to, že věcné břemeno na pozemku číslo v k.ú. obec vzniklo ze zákona dle § 12 zákona o telekomunikacích a nebylo nutné se dále zabývat otázkou týkající se vydržení věcného břemene žalovanou či mimořádného vydržení.

26. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že na základě územních rozhodnutí Městského úřadu v Týnci nad Sázavou, ze dne datum, č.j. výst číslo a rozhodnutí výst číslo 2021 číslo byl povolen výkop a položení vedení příjmení do předmětného pozemku. Navíc na základě prohlášení paní příjmení má soud za prokázané, že právní předchůdci žalobkyně vyslovili navíc souhlas s umístěním vedení příjmení do předmětného pozemku a i se způsobem vedení, v kterých místech toto vedení je položeno. Soud má za to, že prohlášení paní příjmení je věrohodné, neboť si lze jen těžko představit, že by vlastník pozemku nevěděl o tom, že je vedení pokládáno do jeho pozemku, navíc za situace, kdy i probíhalo stavební řízení u Městského úřadu v Týnci nad Sázavou. I kdyby nedošlo k tomu, že by předchozí vlastníci vyslovili svůj souhlas s umístěním vedení příjmení, tak i přesto by zákonné věcné břemeno dle § 12 zákona o telekomunikacích vzniklo. Žalované tak svědčí zákonné věcné břemeno samotným položením vedení příjmení do pozemku číslo v k.ú. obec. Soud na základě výše uvedených skutečností žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Soud žalobkyni uložil zákonnou povinnost uhradit žalované částku ve výši částka, která se stává z odměny zástupce žalované za 6 úkonů právní služby podle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis vyjádření ze dne datum, účast při jednání dne datum, vyjádření žalované ze dne datum, replika žalované ze dne datum a účast na jednání dne datum) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden právní úkon činí částka. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto úkony ve výši částka za každý úkon dle § 13 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tj. celkem částka. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za dvě cesty k ústnímu jednání dne datum a datum ze sídla advokátní kanceláře v obec a číslo do obec a zpět podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka, (celkem cesta 92,5 km vykonaná osobním automobilem tovární značky Wolkswagen, registrační značka, při průměrné spotřebě nafty 6,97 l číslo km, v ceně nafty částka, sazbě 4,40 spisová značka). Za cestu k jednání datum, náhrada cestovních výdajů činí částka (cesta 92,5 km vykonaná osobním automobilem Citröen, reg.zn. 2AL číslo, při průměrné spotřebě nafty 4,43 l číslo km, ceně nafty částka, sazbě 4,70 spisová značka). Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas při účasti na soudním jednání ve dnech datum a datum za 8 půlhodin promeškaného času po částka, celkem částka podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Odměna, náhrada hotových výdajů, cestovní výdaje a náhrada za promeškaný čas jsou pak zvýšeny o 21% DPH, kterého je zástupce žalované plátcem podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem v částce částka Celkem je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku po zaokrouhlení ve výši částka ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalované dle § 149 odst.1 o.s.ř.

28. Soud žalované nepřiznal náhradu za doložení listin ze dne datum, neboť se nejedná o vyjádření ve věci samé, ale toliko o předložení listin, jehož obsahem je právě předložení listiny. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).