6 C 238/2023

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl senátem složeným z předsedkyně Mgr. Štěpánky Brožové a přísedících Mgr. Zuzany Krajánkové a Bc. Petry Kadlečkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba, na určení, že výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne datum, učiněná podáním žalované ze dne datum je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka k rukám zástupce žalované tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne datum se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. V odůvodnění uvedl, že s žalovanou uzavřel pracovní smlouvu dne datum na pozici koordinátor a řidič dopravy. Žalovaná žalobci doručila výpověď z pracovního poměru dne datum z důvodu opakovaného hrubého porušování povinnosti zaměstnance podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Ve výpovědi bylo obsaženo upozornění na porušení pracovních povinností s výzvou, aby se následně dostavil do zaměstnání k výkonu práce. Žalobce výpověď ze dne datum považuje za neplatné, a to z důvodu, že žalovaná měla žalobci doručit upozornění dne datum, ve kterém bylo uvedeno, že dne datum měl hrubě porušit povinnost tím, že se nedostavil na pracoviště, byť k tomu byl vyzván ředitelem žalované, aby se do práce dostavil dne datum v Anonymizováno. Žalobce namítá, že žalovaný je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit ho s ním nejpozději Anonymizováno týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena. Žalobci bylo při nástupu do zaměstnání sděleno, že bude pracovat v tzv. turnusech, kdy bude Anonymizováno dní v práci a Anonymizováno dní doma. Dále mu bylo sděleno, že počátek turnusu mu bude stanovován žalovanou, kdy v tomto termínu se bude muset dostavit do provozovny žalované na adrese adresa, kde si převezme klíče od vozidla a zahájí jízdu. Počátek turnusu byl v praxi stanoven po skončení turnusu ústní formou. Žalobce má za to, že pracovní rozvrh nebyl žalovanou vypracován písemně a žalobce tak s ním nebyl seznámen s dvoutýdenním předstihem. Žalobci bylo dne datum sděleno, že se má dostavit do provozovny, kde mu bylo řečeno, že toho dne pro něj nemá práci a má se dostavit následující den, tj. datum. Žalobce na to sdělil, že nemá možnost ubytování v Praze a požádal žalovanou, aby mu bylo umožněno přespat ve vozidle. Tento požadavek byl zamítnut, a proto žalobce byl nucen se vrátit do místa svého bydliště, a proto nemohl nastoupit na nový turnus počínající dne datum. S ohledem na porušení podmínek pro stanovení a změnu rozvrhu pracovní doby se žalobce nemohl dopustit dne datum neomluveného zmeškání práce, resp. závažného porušení povinností vyplývající z pracovního poměru. Žalobce se dopustil pouze jediného porušení, přičemž zákoník práce vyžaduje mnohost porušení, aby došlo k výpovědi ze strany žalované. Doplnil, že výpověď daná žalovanou je neurčitá, neboť není vymezen důvod výpovědí a není z ní zřejmé, jakého období se má absence týkat a taktéž z ní není zřejmý výpovědní důvod. Zároveň uvedl, že nebyla dodržena lhůta jednoho dne, když žalobce se dostavil k žalované v Anonymizováno hod., kde mu bylo řečeno, že se má dostavit následující den v Anonymizováno hod. Dále namítl, že nebylo zřejmé, kam na pracoviště se má dostavit, když ve smlouvě měl uvedeno, že místo výkonu práce je adresa, ČR a Evropa. Žalobce nebyl kontaktní, neboť jednání žalované bylo v rozporu s praxí. Navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno a určeno, že výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne datum, učiněná podáním žalované ze dne datum je neplatná.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce byl seznámen s vnitřním předpisem žalované již při podpisu pracovní smlouvy. Na základě vnitřního předpisu žalovaná rozvrhuje pracovní dobu svých zaměstnanců, tedy i žalobce, což žalobce stvrdil svým podpisem na pracovní smlouvě. Mezi účastníky bylo sjednáno, že o změně rozvrhu pracovní doby je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance, který je řidičem v dopravě, minimálně jeden den předem, a to z důvodu hlavního předmětu činnosti zaměstnavatele, kterým je silniční motorová doprava, převážně mezinárodní, a s ní těžko předvídatelné změny při organizaci přepravy zásilek, kdy tento vnitřní předpis odpovídá ustanovení zákoníku práce, který umožňuje, aby právě s ohledem na případná specifika provozu zaměstnavatele mohl zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout jinou dobu pro seznámení zaměstnance s rozvrhem pracovní doby a jejími změnami. Tato specifika provozu jsou žalobci známá. Dne datum se žalobce dostavil do zaměstnání v místě provozovny zaměstnavatele za účelem výkonu práce v následujících 6 dnech práce řidiče nákladní dopravy. Ředitelem dopravy panem jméno FO bylo žalobci sděleno, že přeprava zboží byla přeložena na následující den, tj. datum. S touto změnou žalobce vyslovil souhlas a potvrdil, že se do zaměstnání dostaví. Připustila, že žalobci neumožnila přespat v nákladním voze, neboť žádný volný nebyl k dispozici. Dne datum se žalobce do zaměstnání nedostavil, na telefony nereagoval. V této souvislosti žalovaná musela za žalobce sehnat náhradního řidiče, čímž došlo ke zpoždění přepravy. Žalovaná žalobce písemně kontaktovala dopisem ze dne datum, který mu byl doručen dne datum, ve kterém ho informovala o tom, že jeho nedostavení se do zaměstnání je porušením povinností žalobce z pracovního poměru a dále ho vyzvala k vysvětlení celé situace a k tomu, aby se dostavil do kanceláře společnosti. Na tento dopis žalobce nereagoval a do zaměstnání se nedostavil. Žalobce se dostavil dne datum, aby si vyzvedl mzdu, kde byl vyzván, aby počkal na dispečera kvůli vyřešení jeho absencí v zaměstnání, přičemž žalobce tuto výzvu neuposlechl a před dispečerem utekl. S ohledem na trvající nekomunikaci žalovaná zaslala žalobci dne datum výpověď z důvodu opakovaného hrubého porušování povinnosti žalobce z pracovního poměru k žalované, kdy od datum nenastoupil do zaměstnání a nepodal k tomu žádné vysvětlení, trvající do datum. Výpověď byla převzata dne datum. Na výpověď žalobce reagoval až prostřednictvím svého zástupce dne datum s tím, že s výpovědí z pracovního poměru nesouhlasí a trvá na svém dalším zaměstnání. S ohledem na jeho nesouhlas žalovaná vyzvala žalobce k okamžitému nástupu do zaměstnání dne datum, přičemž žalobce si tuto výzvu nevyzvedl a pro žalovanou je nadále nekontaktní. Proto navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. a zjistil následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku vyplynulo, že žalovaná je obchodní společností s předmětem podnikání v oblasti silniční motorové dopravy.

4. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřely předmětnou smlouvu na základě, které byl žalobce zaměstnán na pozici koordinátora a řidiče dopravy s místem výkonu práce adresa, ČR a Evropa s počátkem pracovního poměru dne datum. Žalobce svým podpisem stvrdil, že je seznámen se svou náplní práce. V čl. V odst. 14 dané smlouvy si strany ujednaly, že rozvržení pracovní doby určuje zaměstnavatel v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce a s vnitřním předpisem, se kterým byl zaměstnanec seznámen při podpisu pracovní smlouvy, což zaměstnanec stvrzuje svým podpisem na této pracovní smlouvě.

5. Z vnitřního předpisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná svým zaměstnancům rozvrhla týdenní pracovní dobu tak, že mají 40 hodin týdně rozvrženo do 5ti denního pracovního týdne s nástupem do zaměstnání v 8:00 hod. a skončením směny v 16:30 hod. Takto rozvržená doba může být měněna na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a to i ústní formou. Žalovaná byla oprávněna rozvrženou pracovní dobu měnit s tím, že o změně rozvrhu pracovní doby je povinna seznámit zaměstnance, který je řidičem v dopravě, minimálně jeden den předem, a to z důvodu hlavního předmětu činnosti žalované.

6. Z upozornění na porušení pracovních povinností ze dne datum soud zjistil, že žalovaná žalobce písemně vyzvala k podání vysvětlení absence od datum do datum a současně byl upozorněn na to, že pokud dojde k jakémukoliv porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, bude pracovní poměr rozvázán. V upozornění je zároveň uvedeno, že žalobce dne datum hrubě porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů tím, že se nedostavil na pracoviště, přestože byl osobně vyzván, aby se do práce dostavil dne datum v 9:00 hod. K této absenci nepodal žádné vysvětlení a do zaměstnání nadále nechodil. Dané upozornění bylo žalobci doručeno dne datum, jak vyplynulo z dodejky.

7. Z výpovědi ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná s žalobcem rozvázala pracovní poměr ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu opakovaného hrubého porušování povinností zaměstnance. Žalovaná žalobce upozornila na to, že dne datum žalobce obdržel upozornění na porušení pracovních povinností s výzvou k podání vysvětlení a dostavení se do zaměstnání k výkonu práce. Tyto důvody žalovaná shledává jako důvody pro okamžité rozvázání pracovního poměru. Dvouměsíční lhůta začne běžet první den měsíce následujícího po doručení této výpovědi. Výpověď byla žalobci doručena dne datum, jak vyplynulo z dodejky.

8. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná na podané výpovědi nadále trvá, neboť byla podána zcela důvodně pro dlouhodobou neodůvodněnou absenci žalobce v zaměstnání. Tímto dopisem žalovaná zároveň žalobce vyzvala k tomu, aby následující den po doručení dopisu nastoupila do zaměstnání a nadále pokračoval v práci u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum. Současně žalobce upozornila na to, že pokud žalobce nenastoupí do zaměstnání, bude toto jednání považováno jako opětovné závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů. Tento dopis si žalobce nevyzvedl, jak vyplynulo z dodejky ze dne datum.

9. Z google maps vyplynulo, že cesta z bydliště žalobce do provozovny žalované na adrese adresa, trvá Anonymizováno hodiny a Anonymizováno minut. Jedná se o cestu dlouhou Anonymizováno km.

10. Z jednotlivých výplatních listů bylo zjištěno, že za měsíc září Anonymizováno žalobci náležela mzda ve výši částka, za říjen Anonymizováno mzda ve výši částka, za měsíc listopad Anonymizováno mu náleželo částka, za měsíc prosinec Anonymizováno pak mzda ve výši částka, za únor Anonymizováno byla mzda ve výši částka a za měsíc březen Anonymizováno mu náležela mzda ve výši částka. Z jednotlivých výplatnic je pak zřejmé, jakou pracovní dobu žalobce vykonal.

11. Z komunikace mezi žalobcem a panem Anonymizováno vyplynulo, že mezi nimi byla domluvena schůzka dne datum v Anonymizováno hod. v kanceláři u pana jméno FO. S tímto žalobce souhlasil.

12. Svědek jméno FO, zaměstnanec žalované pracující na pozici ředitele střediska dopravy, uvedl, že pro žalovanou pracuje 15 let. V současné době pracuje jako ředitel střediska se sídlem na letišti v Praze. Byl přímým nadřízeným žalobce, který pracoval jako řidič kamionu pro mezinárodní dopravu. S žalobcem bylo domluveno, že nastoupí do práce dne datum na odpolední směnu. Přišel kolem Anonymizováno hod., kdy mu oznámil, že klient zrušil zakázku a požádal ho, aby přišel následující den mezi 8:00 hod. – 9:00 hod. Žalobce se ho ptal, jestli není k dispozici volný kamion na přespání, ale žádný k dispozici nebyl. S žádostí, aby přišel druhý den do práce, žalobce souhlasil. Je běžné, že dochází ke změně zakázky v dopravě, pak řidičům platí den jako odpracovanou dobu, i když mají volno. Dle domluvy se měl žalobce dne datum dostavit a mít 6ti denní turnus, tedy datum měl nastoupit a od tohoto dne se počítalo 6 dní. Mezi řidičem a žalovanou může dojít k interní dohodě, že dochází ke zkrácení. Dne datum žalobce do práce nepřišel, neoznámil svou nepřítomnost a byl nekontaktní. Zkoušeli mu volat, posílali mu dvě písemné výzvy (jedna v polovině dubna, druhá na začátku května), ale nereagoval. Pak následovala výzva s výpovědí. Žalobce měl uvedené na sebe dvě adresy, poslali mu všechny písemnosti na obě adresy. Žalobce si osobně vyzvedl peníze u účetní v 6:00 hod., účetní ho požádala, aby na něj počkal, ale to se nestalo. V zaměstnání často dochází k hektickým situacím, kdy se situace mění z hodiny na hodinu a dochází tak k častějším změnám. Práce bývá stanovena po dohodě s řidičem. Obvykle jsou 13ti denní turnusy, potom mají řidiči 6 dní volno. Žalobce chtěl jezdit 6 dní, kdy jiní řidiči byli doma. Řidiči si domluví další nástup, když skončí turnus. Bývá to tak týden dopředu. Nástupy na turnus určuje dispečink, u žalobce to určoval zřejmě pan Anonymizováno. Dne datum pro něho měli práci, ale nedostavil se, tak to museli operativně řešit a přeplánovat. Žalobce obvykle pracoval 6 dní a pak podle dohody. S žalobcem byl dohodnut turnus 6 dní v práci a 13 dní doma. U žalované mají řidiči rozvrženou pracovní dobu dohodou podle potřeb společnosti. Režim 40 hodin, tj. 5 dní v týdnu, žalobce neměl. Pokud by se řidiči se společností nedohodli na turnusech, pak by řidič pracoval dle interního předpisu v intervalu pondělí až pátek.

13. Svědek jméno FO, zaměstnanec žalované jako obchodní zástupce, před soudem vypověděl, že má na starost projekty a jednání s klienty žalované. Byl přítomen situaci, která nastala mezi žalobcem a svědkem jméno FO. Žalobce nenastoupil do zaměstnání, svědek jméno FO mu sdělil, že pro něj nemá práci. Žalobce souhlasil s tím, že nastoupí druhý den. Žalobce žádal o kamion na přespání, ale svědek jméno FO neměl k dispozici volné auto. Pak mezi nimi proběhla vážnější diskuze ohledně nějakých nesrovnalostí s pohonnými hmotami, kdy na sebe oba křičeli a následně žalobce odešel z kanceláře a třískl s dveřmi. Následující den se žalobce nedostavil a pro žalovanou byl nekontaktní.

14. Soud návrh žalobce na provedení jiných důkazů zamítl, neboť tyto důkazy shledal v dané věci nadbytečnými s tím, že by nevedly ke zjištění nových rozhodných skutečností. Prováděním dalších důkazů by vedlo ke zbytečným průtahům v řízení a soud má za to, že ve věci lze již rozhodnout.

15. Při právním posouzení skutkového stavu soud aplikoval zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a to především ustanovení o výpovědi.

16. Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

17. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl.

18. Podle § 52 odst. 1 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

19. Podle § 38 odst. 1 zákoníku práce od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

20. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

21. Podle § 81 odst. 1 zákoníku práce platí, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Dle odst. 2 stejného ustanovení se pracovní doba rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Dle odst. 3 daného ustanovení zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.

22. Podle § 84 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

23. Podle § 206 odst. 1 zákoníku práce je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak je zaměstnanec povinen uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu.

24. Podle § 207 písm. a) zákoníku práce nemůže-li zaměstnanec konat práci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80% průměrného výdělku.

25. Podle § 301 odst. 1 zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

26. V daném případě vzal soud za prokázané a mezi stranami bylo nesporné, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy na pozici koordinátor a řidič dopravy. Žalobce od žalovaného obdržel dne datum výpověď z pracovního poměru, který vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne datum, přičemž jako odůvodnění uvedl především opakované hrubé porušování povinností zaměstnance. Žalovaný toto ukončení pracovního poměru se žalobcem opřel o ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, podle kterého může dát zaměstnanci výpověď jen, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Z provedených důkazů bylo jednoznačně prokázáno, že k podaní výpovědi žalovanou vedlo především to, že se žalobce nedostavil do zaměstnání dne datum v 9:00 hod. tak, jak bylo mezi stranami domluveno, přičemž svou absenci žalobce ničím nevysvětlil, řádně se neomluvil, své vysvětlení žalované nesdělil ani po jejím výslovném písemném upozornění a výzvy ze dne datum. Nutno dodat, že žalobce neměl žádné připomínky k tomu se dostavit do zaměstnání dne datum, když o tomto jednal den předcházející, tj. datum s panem jméno FO, což bylo potvrzeno i svědeckou výpovědí pana jméno FO. Žalovaná ho opakovaně vyzývala k nástupu do práce, neboť absence žalobce v zaměstnání trvala nepřetržitě od datum do současné doby. Žalobce se na pracovišti žalované objevil v mezidobí až dne datum, kdy si šel vyzvednout mzdu, přičemž odmítl čekat na zaměstnance žalované, aby vzniklou situaci osobně vyřešili. Soud má tak za to, že žalovaná dala žalobci několik šancí k tomu, aby mohl ve svém zaměstnání i nadále pokračovat, aby se celá situace vyřešila. Žalovaná se snažila kontaktovat žalobce, aby se dostavil do práce, případně aby své absence omluvil či celou situaci vysvětlil, ale žalobce byl pro žalovanou po celou dobu nekontaktní a řešení předmětné situace se vyhýbal. Žalovaná po všech zkušenostech s žalobcem rozvázala pracovní poměr dne datum dle zákonných ustanovení. Žalobce si tuto výpověď převzal dne datum. Na výpověď nijak nereagoval, a to ani během výpovědní doby. Žalobce se žalované ozval až dne datum, tedy krátce před uplynutím dvouměsíční lhůty, během které se mohl bránit u soudu neplatností rozvázání pracovního poměru výpovědí, s tím, že nadále trvá na svém zaměstnávání u žalované, tedy téměř po 5 měsících absolutní nečinnosti žalobce. Na to žalovaná reagovala s tím, že na předmětné výpovědi nadále trvá, nicméně žalobce vyzvala k tomu, aby se dostavil do zaměstnání k výkonu své práce a předešlo se tak případným sporům. Žalobce svým jednáním tuto nabídku odmítl a nadále se k výkonu práce nedostavoval. Žalovaná tak opakovaně dala žalobci možnost, aby mohl vykonávat svou práci u žalované, ale žalobce toho nevyužil ani v jediném případě a nadále byl pro žalovanou nekontaktní. Soud tak má za to, že podaná žaloba je zcela účelová ze strany žalobce, když se na žalovanou a následně na soud obrátil až po 5ti měsíční nečinnosti ve vztahu k žalované. Soud dospěl k závěru, že výpověď byla podaná řádně a zcela odůvodněně dle ustanovení zákoníku práce. Žalobce při podpisu předmětné pracovní smlouvy byl dostatečně seznámen s výkonem funkce, stejně tak byl seznámen s vnitřním předpisem. Byl zaměstnán na pozici řidiče, u kterého platí, že má rozvrženou pracovní dobu dohodou podle potřeb společnosti. Praxí žalované bylo, že se s řidiči společnosti domlouvali individuálně jak a kdy započne jejich turnus. Byla to zcela běžná praxe, že se program změnil „z hodiny na hodinu“. Žalobce byl s touto praxí seznámen již při podpisu dané smlouvy a i vzal na vědomí, že se na něho vztahuje vnitřní předpis, kde je stanoveno, že zaměstnance může být o změně pracovní doby obeznámen 1 den dopředu, přičemž tuto lhůtu lze zkrátit po seznámení se s rozvrhem směn, neboť zákoník práce nestanovuje minimální délku lhůty, a tak je možné vycházet z ustanovení občanského zákoníku, zejména pak z principu pacta sunt servanda, tedy že slib zavazuje a smlouvy mají být splněny. Žalovaná jasně svým zaměstnancům rozvrhla týdenní pracovní dobu tak, že mají 40 hodin týdně do 5ti denního pracovního týdne s nástupem do zaměstnání v 8:00 hod. a skončením směny v 16:30 hod. Takto rozvržená doba mohla být měněna na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a to i ústní formou. Žalovaná byla oprávněna rozvrženou pracovní dobu měnit s tím, že o změně rozvrhu pracovní doby je povinen seznámit zaměstnance - řidiče v dopravě minimálně jeden den předem, a to z důvodu hlavního předmětu činnosti žalované. Jeho námitka o tom, že nevěděl, kde je jeho pracoviště, neboť ve smlouvě je uvedeno neurčitě, soud považuje za zcela lichou, když mu muselo být známo, kde bude vykonávat svou práci v době, kdy není na turnusu. Z provedených důkazů vyplývá, že pokud není rozvržena pracovní doba na turnus řidiče, zaměstnanec musí plnit své pracovní povinnosti a dostavovat se do zaměstnání dle týdenní pracovní doby 40 hodin 5ti denní pracovní týden dle vnitřního předpisu. Žalobce měl plnit své pracovní povinnosti a měl následující den dle pracovní smlouvy a vnitřního předpisu nastoupit do zaměstnání. Argumentace a tvrzení žalobce, že nevěděl, kam se má dostavit je lichá, za situace, kdy běžně se dostavoval do kanceláře na letišti, kde si přebíral klíče od vozidla. Žalobce se od datum nezajímal o své zaměstnání, nebyl kontaktní pro svého zaměstnavatele, po dvou týdnech se dostavil pouze pro svou mzdu a pak byl nadále nekontaktní a neprojevoval zájem o výkon své práce. Žalobce měl na základě dohody s žalovanou jako se zaměstnankyní původně nastoupit k výkonu práce - zahájení přepravy dne datum. V tento den se se svou zaměstnankyní dohodl, že zahájí přepravu a dostaví se do zaměstnání následující den, kdy pro něj bude připravená práce. Tuto dohodu bez jakékoliv zmínky nerespektoval, do zaměstnání se nedostavil a žalovaná tak musela operativně řešit způsobené problémy, které nepřítomností žalobce vznikly. S ohledem na chování žalobce se žalovaná rozhodla pracovní poměr s žalobcem ukončit, a to formou výpovědi ze dne datum, ve které uvedla přesné důvody rozvázání pracovního poměru. Žalobce v tomto případě měl datum nastoupit do zaměstnání, protože se na něj vztahoval vnitřní předpis a měl jít na pracoviště – kanceláře žalované letiště adresa. Žalobce tak porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, neboť se od datum až do datum nedostavoval do zaměstnání. Dlouhodobé nedostavování se do zaměstnání k výkonu práce lze považovat za závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, když ze strany žalobce docházelo k déletrvajícímu neomluveného zameškání práce.

27. V dané věci byly i dodrženy lhůty dle zákoníku práce, neboť žalovaná dopisem ze dne datum zaslala žalobci výpověď, která mu byla doručena datum z důvodu neomluvené absence žalobce v zaměstnání za období od dubna Anonymizováno. Výpověď byla podána ve lhůtě 2 měsíců, kdy se žalovaná dozvěděla o důvodech výpovědi. Dále byla dodržena lhůta dle § 72 zákoníku práce, neboť ve lhůtě 2 měsíců od skončení pracovní poměru byla podána žaloba. Pracovní poměr skončil k datum a žaloba byla podána datum.

28. Na základě všech shora uvedených důvodů soud žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne datum, učiněná podáním žalované ze dne datum je neplatná, zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že tyto byly přiznány žalované, která měla ve věci plný úspěch. Soud tak žalobci uložil zákonnou povinnost uhradit žalované částku ve výši částka. Tato částka pak sestává z odměny za advokáta ve výši částka za šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) spolu s § 9 odst. 3 písm. a) (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, porada s klientem dne datum, účast na soudním jednání dne datum a účast na soudním jednání dne datum přesahující dvě hodiny) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden právní úkon činí částka. K uvedeným částkám dále soud připočetl hotové výdaje za tyto úkony ve výši částka za každý úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem částka. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za cestu na poradu s klientem dne datum z adresa a zpět podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka (celkem cesta 92 km vykonaná osobním automobilem tovární značky Mercedes-Benz, RZ: SPZ, při průměrné spotřebě nafty 5,2 l na 100 km, ceně nafty částka/l, sazbě částka/km) a dále náhrada za ztrátu času v počtu čtyř půlhodin po částka, celkem částka, podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Odměna, náhrada hotových výdajů, cestovné a promeškaný čas jsou pak zvýšeny o 21 % DPH, kterého je zástupce žalované plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem v částce částka. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Celkem je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů částku částka po zaokrouhlení. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 10/2001 Sb. (exekučního řádu).