6 C 256/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 635 988,77 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 583 683,27 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 89 280 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 667 508 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že s žalovaným žila ve společné domácnosti v domě v [obec], který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Ti se dohodli, že na nákladech společného bydlení a hospodaření se budou podílet každý jednou polovinou. Žalobkyně však za žalovaného hradila platby, jelikož žalovaný neměl dostatek finančních prostředků. Žalobkyně se nyní domáhá po žalovaném uhrazení všeho, čeho za něj plnila. Jedná se o polovinu nájemného za byt za období září [rok] až březen [rok], dále polovinu úhrady za internet a kabelovou TV, splátky [právnická osoba] za období listopad [rok] až květen [rok], úhrada za žalovaného na leasing v září [rok], úhrada za žalovaného [právnická osoba] v červnu [rok], úhrada za žalovaného v srpnu [rok], splátka na úvěr žalovaného v září [rok] a úhrada [právnická osoba], splátka za žalovaného v říjnu [rok] a náklady za elektrickou energii, úhrady za žalovaného v listopadu [rok], úhrady za pojištění domu, znalecký posudek a odvoz odpadu v červenci [rok]. Dále pak po žalovaném požaduje doplatek úhrady za daň z nabytí nemovitosti, kterou za něj uhradila a jejíž nedoplatek žalobkyni neuhradil. Žalobkyně se domáhá také finančních prostředků, které poskytla žalovanému na úhradu jeho závazků. Žalobkyně taktéž požaduje úhradu za bazén a filtraci. Dodala, že s žalovaným žila ve společné domácnosti, společně hospodařili, a tudíž žalovaný nic neplatil výlučně sám. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dlužných částek, avšak žalovaný na tuto výzvu nereagoval a ničeho žalobkyni nezaplatil. Celkem tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 68 179 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 68 179 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s pohledávkou ve výši 47 Kč, částku 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 95 000 Kč od [datum] do zaplacení, a částky 504 329 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 504 329 Kč od [datum] do zaplacení. K námitkám ohledně úhrady žalovaného za žalobkyni částky 550 000 Kč na zaplacení kupní ceny nemovitosti žalobkyně uvedla, že tato částka byla žalovaným uhrazena, avšak nemělo by k ní být přihlíženo s ohledem na ustanovení § 2997 občanského zákoníku. Dále k dotazu soudu žalobkyně uvedla, že společná dcera účastníků nezletilá [jméno] se narodila dne [datum].

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává. Uvedl, že většinu nákladů spojených s užíváním nemovitosti hradil on. Nemovitost plánuje vypořádat tak, že by žalobkyni uhradil dohodnutou cenu a stal by se tak výlučným vlastníkem dané nemovitosti. Nároky uplatněné v žalobě považuje za běžné náklady související se společným soužitím, případně se jedná o nároky, kterým odpovídají obdobné nároky na straně žalovaného, který za žalobkyni rovněž hradil její výlučné závazky. Žalovaný vůči žalobkyni uplatňuje nárok na zaplacení částky 550 000 Kč, neboť předmětnou nemovitost zakoupili do podílového spoluvlastnictví, přičemž velikost spoluvlastnického podílu žalovaného činí ideální [číslo] vzhledem k celku a velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně činí ideální [číslo] vzhledem k celku. Žalovaný uhradil částku větší, než která podle výpočtu vychází na jeho podíl, zatímco žalobkyně hradila méně s ohledem na velikost jejího spoluvlastnického podílu předmětné nemovitosti. Tento rozdíl je pak ve výši 550 000 Kč, který žalovaný vůči žalobkyni uplatňuje. Dále proti ní v rámci obrany uplatňuje nároky z titulu plateb, které hradil za žalobkyni, a to nárok za odvoz odpadních vod z nemovitostí, náklady za elektrickou energii dodávanou do nemovitostí, nárok na polovinu nákladů za internet a TV, nárok na úhradu částky 43 900 Kč za platby, nárok na úhradu mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] a mobilního telefonu [anonymizována dvě slova], nárok na úhradu za notebook [anonymizováno], nárok na úhradu za troje hodinky. Žalovaný neuznává nároky žalobkyně za nájem bytu v [obec], u kterého se domáhá uhrazení služeb v plné výši, přestože šlo o byt, který užívali společně. Co se týče nákladů na pořízení sušičky, sporáku či bazénu a filtrace, uvedl, že tyto věci jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně a může si je tak kdykoliv odvést. Neuznává ani nárok v hodnotě 10 000 Kč, kdy se jednalo o vrácení půjčky jeho matky. Taktéž neuznává nárok ve výši 20 000 Kč, kdy se mělo jednat o jakýsi výběr z bankomatu. Dále neuznává nárok ve výši 3 500 Kč představující poplatek za odhad nemovitosti, neboť nevidí důvod, proč by se měl na něm jakkoliv podílet. Žalovaný za žalobkyni hradil částku 550 000 Kč, dále za ní hradil náklady spojené s domem, ale po žalobkyni nic nechtěl, neboť spolu žili jako partneři a hradili jeden za druhého. Doplnil, že tyto nároky považuje pouze za obranu, nikoliv za vzájemný návrh. S ohledem na skutečnost, že nároky žalovaného převyšují nároky žalobkyně, navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Žalobkyně se v průběhu řízení domáhala změny žaloby, a to o její rozšíření o zaplacení částky ve výši 12 700 Kč a částky 4 986,27 Kč, které soud usnesením ze dne 23. 2. 2021, č.j. 6 C 256/2020-121, připustil. Zároveň řízení soud s ohledem na postupná zpětvzetí zastavil co do částky 49 205,50 Kč dle ustanovení § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Soud řízení zastavil co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 205,50 Kč od [datum] do zaplacení, a postupoval podle § 96 odst. 1 o.s.ř., kdy v této části řízení zastavil. Dále žalobkyně vzala žalobu co do částky ve výši 39 605,50 Kč s příslušenstvím a částky 12 700 Kč s příslušenstvím zpět, a proto i v této části soud řízení zastavil usnesením ze dne 30. 9. 2021, čj. 6 C 256/2020-153.

4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a zjistil následující skutkový stav:

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu s manželi [příjmení], kteří účastníkům prodali nemovitost v [obec] - [ulice a číslo], [část obce] - [obec] za kupní cenu 5 000 000 Kč.

6. Ze zástavní smlouvy k nemovitosti reg. [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli s [právnická osoba] jakožto zástavním věřitelem danou zástavní smlouvu, ve které žalovaný i žalobkyně vystupovali společně jako zástavci a žalobkyně také jako dlužník. Smlouva se vztahovala k nemovitosti parc. č. st. 643, jejíž součástí je budova č.e. 159, pozemek parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], obec Nespeky.

7. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne [datum] částku ve výši 16 528 Kč, částku ve výši 7 261 Kč a částku 6 054 Kč, to vše [právnická osoba], přičemž v poznámce je uvedeno„ Cetelem doplatek [jméno]“. Dne [datum] uhradila žalobkyně částku ve výši 3 403 Kč [právnická osoba] a částku 1 200 000 Kč s poznámkou doplatek [obec]. Žalobkyně dne [datum] uhradila částku 5 632 Kč za žalovaného roční pojistku v [obec]. Dne [datum] žalobkyně ze svého účtu zaslala částku ve výši 26 023 Kč, přičemž v poznámce je uvedeno„ [celé jméno žalovaného] ukončení smlouvy [příjmení] credit“. Dne [datum] byla žalobkyni na její účet připsána částka 600 000 Kč, dále v tento den žalobkyni uhradila částku 10 000 Kč s poznámkou jako peníze pro [příjmení] mamču, částku 320 000 Kč s poznámkou„ [jméno] [jméno]“, částku 4 986,27 Kč za T-Mobile, částku 639 Kč za doplatek žalovaného pro [anonymizováno], částku 12 700 Kč a částku 10 868 Kč také jako doplatek pro [anonymizováno], částka 64 947 Kč, přičemž v poznámce bylo uvedeno, že je to doplatek úvěru [právnická osoba] za žalovaného, částku 20 000 Kč jako výběr hotovosti. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu je 112 058,81 Kč za období od [datum] do [datum]. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo dále zjištěno, že dne [datum] žalobkyně uhradila daň z koupě nemovitosti v [obec] ve výši 100 000 Kč a hradila i za žalovaného v částce 100 000 Kč za daň z koupě nemovitosti v [obec]. Dne [datum] žalobkyně ze svého účtu zaslala částku 26 023 Kč [právnická osoba] credit s poznámkou ukončení smlouvy žalovaného. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu je 6 050,18 Kč za období od [datum] do [datum]. To vše vyplynulo z jednotlivých výpisů z účtů žalobkyně.

8. Z potvrzení o provedení plateb žalovaným bylo soudem zjištěno, že žalobkyni zaslal na její účet dne [datum] částku 7 000 Kč, dne [datum] částku 7 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 9 000 Kč, dne [datum] částku 8 000 Kč, dne [datum] částku 8 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 1 600 Kč, dne [datum] částku 7 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 7 500 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 9 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 8 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 2 500 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 7 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 4 800 Kč, dne [datum] částku 2 500 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč a dne [datum] částku 35 000 Kč.

9. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], která je bývalou švagrovou žalobkyně v rámci své svědecké výpovědi před soudem k věci uvedla, že žalobkyně s žalovaným byli partneři od roku 2016 asi do léta 2020. U nich doma svědkyně byla celkem asi třikrát, například při příležitosti narozenin dcery [jméno], což je dcera žalobkyně z předchozího vztahu. Účastníci se před ní několikrát bavili o financích. Žalovaný jí říkal, že našel předmětný dům, který si chtějí koupit, peníze na něj nějak vyřešili. Dle svědkyně si měla žalobkyně vzít hypotéku a žalovaný měl prodat byt. Žalobkyně svědkyni říkala, že žalovaný má půjčky a rozhodla se mu na ně půjčit. Radila jí, aby si to nechala písemně potvrdit, ale žalobkyně byla zamilovaná a těhotná. Svědkyně u sebe doma slyšela, že je to půjčka a že to žalovaný žalobkyni vrátí, to bylo v době před koncem těhotenství žalobkyně, ale přesně co bylo řečeno, si již nevybavila. Půjčka byla asi ve výši 500 000 Kč, která měla být původně na renovaci domu, ale potom byla většina na dluhy žalovaného. Žalobkyně u svědkyně bydlela asi půl roku po jejich rozchodu, měla k dispozici jeden pokoj, kde bydlela se dvěma dětmi a psem, neměla tak prostor pro své věci, a tak užívala její.

10. Při právním posouzení dané věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), a to především z ustanovení o bezdůvodném obohacení.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak platí, že se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o.z. platí, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 2997 odst. 1 o.z. platí, že dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

14. V daném případě soud vzal za prokázané, že účastníci byli životními partnery v rozhodném období, jejichž vzájemný vztah byl ambivalentní a společné soužití neuspořádané, a to z důvodu vzájemných sporů ohledně finančního hospodaření. Rozhodli se pořídit si rodinný dům v [obec], který zakoupili od manželů [příjmení], jak vyplynulo z kupní smlouvy ze dne [datum]. V souvislosti s koupí nemovitosti uzavřeli zástavní smlouvu k nemovitosti reg. [číslo] ze dne [datum], na základě které byl účastníkům poskytnut hypoteční úvěr, ve které účastníci vystupovali jako zástavci a žalobkyně také jako dlužník. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně ze svého účtu hradila určité poplatky, ve kterých do poznámek uvedla, že se jedná o platby žalovaného. Nicméně u některých z položek se jedná o položky související s jejich společným soužitím. Jedná se o položky, o kterých nelze určit, že jsou založeny na právním důvodu. Žalobkyně svůj nárok požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž se snažila prokázat, že za žalovaného plnila různé platby, a to bez právního důvodu. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2991 ods. 1 a odst. 2 OZ a současně ustanovení § 2997 odst. 1 OZ, neboť vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že za žalovaného plnila s vědomím, že k těmto platbám není povinna a že tak činila bez právního důvodu. S ohledem na toto zjištění soud uzavřel, že žalobkyně nemá za daných okolností právo na vrácení peněz, když plnila s vědomím, že k tomu není povinna a žádná dohoda o vrácení peněz uzavřena nebyla. Dále soud dospěl k závěru, že v předmětné věci došlo ze strany žalobkyně k takzvanému vědomému plnění nedluhu dle shora uvedeného ustanovení OZ, kterým je vyloučeno její právo domáhat se s úspěchem vydání majetkového prospěchu. Jedná se o tzv. výluku z bezdůvodného obohacení, přičemž v dané věci žalobkyně neprokázala omyl či pochybnost ohledně splněné povinnosti, které navíc ani netvrdila. Naopak ze skutkových tvrzení jednoznačně vyplynula její vědomost ohledně plnění nikoliv vlastního dluhu, ale tvrzeného dluhu žalovaného. V dalším soud odkazuje na komentář a odbornou literaturu k ustanovení § 2997 odst. 1 OZ. Poukazuje zejména na rozdíl pojetí bezdůvodného obohacení podle již neúčinné právní úpravy zákonem č. 40/1964 Sb., OZ, podle kterého ten, kdo získal majetkový prospěch, byl povinen tvrdit a prokázat existenci právního titulu si tyto prostředky ponechat (více i judikatura Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4197/2011). Žalobkyní požadované bezdůvodné obohacení je však třeba posoudit podle nového občanského zákoníku, ve kterém je generální klauzule bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 OZ) podstatně odlišná tím, že o bezdůvodném obohacení se hovoří pro případy, kdy k němu dojde bez tzv. spravedlivého důvodu (nikoliv bez právního, respektive právem aprobovaného důvodu, jak byl judikaturou Nejvyššího soudu vykládán obsah § 451 dříve platného OZ). Pojem„ bez spravedlivého důvodu“ je tak zjevně širší, nežli pojem bez právního důvodu – jinými slovy povinnost vydat bezdůvodné obohacení nyní není možné dovodit jen proto, že právní důvod pro ponechání si prostředků chybí v případech, kdy proto existuje jiný spravedlivý důvod. K uvedenému pak přistupuje zcela nové výslovné ustanovení vylučující možnost ochuzeného domáhat se s úspěchem vydání obohacení tam, kde došlo k tzv. vědomému plnění nedluhu.

15. Pro úplnost soud uvádí, že z režimu bezdůvodného obohacení je vyloučeno i plnění nedluhu, pokud bylo vědomým. Kdo takto plnil, nemá právo na vrácení tohoto plnění. Není oprávněn požadovat vydání obohacení formou naturální restituce, ani poskytnuté peněžité náhrady majetkového prospěchu. Platí, že plněním bez právního titulu je plnění nedluhu. Vydání bezdůvodného obohacení formou obnovení původního stavu nebo peněžitou náhradou je ovšem možno se domáhat toliko v případě, že osoba, která plnila, si nebyla vědoma, že nemá povinnost plnění poskytnout. Právo na vrácení plnění podle § [číslo] odst. 1 nemá, kdo obohatil jinou osobu s vědomím, že k tomu není povinen. Vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení. Výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Výjimkou je plnění osob nesvéprávných nebo účastníků postupujících v omylu vyvolaném lstí, ve stavu donucení hrozbou nebo zneužití závislosti. Nemohla-li strana projevit svobodnou vůli nebo neměla-li dostatečnou hmotněprávní způsobilost k právnímu jednání, vzniká vědomým plněním nedluhu nebo plněním promlčeného, nežalovatelného anebo pro nedostatek právní formy neplatného dluhu bezdůvodného obohacení. Právo na vrácení nemá, kdo jinému plnil nedluh bez takového omylu, ať už s úmyslem jej obdarovat (§ [číslo]), s úmyslem podvodným, anebo s úmyslem jiným (viz [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část, 1. vydání. [obec] C. H. Beck, 2014 1941 – 1946 s.) Osoba žalobkyně tak nenaplňuje podmínky výjimečnosti, když není osobou nesvéprávnou nebo osobou postupující v omylu vyvolaném lstí, ve stavu donucení hrozbou nebo zneužití závislosti. Žalobkyně mohla projevit svou svobodnou vůli, což také učinila.

16. Nadto soud považuje svědeckou výpověď za nevěrohodnou, a to z toho důvodu, že svědkyně uvedla, že peněžní prostředky žalobkyně žalovanému půjčovala v době jejího těhotenství, přičemž v rámci dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že vynaložené peněžní prostředky za žalovaného byly poskytnuty až po narození dcery, tedy z výpovědi svědkyně nemohl soud vycházet i především z toho důvodu, že se jedná o blízkou přítelkyni žalobkyně a její svědecká výpověď může být do jisté míry zkreslena ve prospěch žalobkyně.

17. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl, a to především z důvodu aplikace § 2997 o.z., kdy žalobkyně plnila za žalovaného, aniž by měla právo na vrácení toho, co za něj plnila. Respektive neměla právo na vrácení, když jiného obohatila s vědomím, že k tomu není povinna a dále z důvodu toho, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno k prokázání bezdůvodného obohacení žalovaného, přičemž bylo naopak prokázáno, že vědomě plnila nedluh.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o.s.ř. tak, že náleží žalovanému, který měl ve věci úspěch. Náklady řízení byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., v platném znění, a představují odměnu za osm úkonů právních služeb po 10 860 Kč, celkem 86 880 Kč, podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí a příprava právního zastoupení, odpor s vyjádřením ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), náhrady hotových výdajů za těchto osm úkonů právních služeb po 300 Kč, celkem 2 400 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Soud žalovanému nepřiznal náhradu za cestovní výdaje ani náhradu za promeškaný čas, neboť toto vyúčtování žalovaný soudu nezaslal ve stanovené lhůtě 3 dnů, přestože tak soudu na posledním jednání přislíbil. Celkem je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů částku 89 280 Kč, kterou je povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů dle § 160 odstavce 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalovaného.