6 C 265/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši [částka]. Úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná úvěr čerpala, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovanou prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a poplatku za zápůjčku ve výši [částka] (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru částku [částka] (z historie transakcí). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalované na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalované oznámeno písemností ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky výzvou ze dne [datum] (z předžalobní výzvy k úhradě). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná poskytnutý úvěr, či jeho část, do dne jeho splatnosti, ale ani později, vrátila, žalovaná se tak dostala do prodlení se splněním dluhu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepřeložila žádné důkazy.

4. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

6. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

7. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku [částka], přičemž žalovaná žalobkyni nezaplatila žádnou částku, je tak žalovaná povinna žalobkyni uhradit zbývající částku ve výši [částka], neboť v této výši se jedná na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které by měla věřiteli vydat. V této části proto shledal soud žalobu důvodnou, přičemž má za to, že den následující po doručení žaloby se žalovaná dostala do prodlení s plněním, a tudíž jí uznal povinnou uhradit od [datum] i zákonný úrok z prodlení. Zbývající nárok uplatněný žalobou soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka]. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c), bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši [částka] za tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny a z paušální náhrady hotových výdajů) ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky [částka], což představuje 83 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 17 %. Žalobkyni tak náleží 66 % z částky [částka], což činí [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.