6 C 292/2023

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci žalobce: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B c) nezl. Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C d) nezl. Jméno žalobce D , narozená Datum narození žalobce D e) nezl. Jméno žalobce E , narozená Datum narození žalobce D všichni bytem Adresa žalobce E všichni zastoupeni Jméno žalobce F sídlem Adresa žalobce F proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neoprávněnosti výpovědi

I. Žaloba na určení, že výpověď žalovaného ze dne , datum, je neoprávněná, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení proti žalobkyním c), d), e) nepřiznává.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobci proti žalovanému domáhali určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne , datum, . Uvedli, že obývají byt č. , hodnota, v bytovém domě č. p. 1667, který je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , který je ve výlučném vlastnictví žalovaného (dále jen „byt“). Původním nájemcem bytu byl pan , právnická osoba, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále jen „původní nájemce“), který byl otcem žalobce a), tchánem žalobkyně b) a dědečkem žalobkyň c), d), e). Nájemní vztah mezi původním nájemcem a žalovaným byl založen rozhodnutím o přidělení bytu vydaným Městským národním výborem ze dne , datum, , byt mu byl předán na základě zápisu o dohodě o odevzdání bytu ze dne , datum, . Původní nájemce v bytě bydlel více než 45 let společně s rodinou, žalobce a) v bytě vyrůstal, žalobkyně b) se přistěhovala v roce , Anonymizováno, , žalobkyně c), d), e) v bytě žijí od narození. Žalobci a) byla dne , datum, doručena výpověď z nájmu bytu datovaná dnem , datum, (dále také jen „výpověď“), a to z důvodu ustanovení § 2283 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobci uvedli, že výpověď je opožděná, jelikož ze strany žalovaného nebyla dodržena tříměsíční lhůta pro výpověď ve smyslu § 2283 odst. 1 o.z. Všechny skutečnosti předvídané v uvedeném ustanovení se žalovaný dozvěděl již neformálně v květnu , Anonymizováno, , nejpozději pak v písemné žádosti o přechod nájmu ze dne , datum, , tzn. lhůta uplynula nejpozději dnem , datum, . Informace poskytnuté notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, nemohly založit běh předmětné lhůty, jelikož toto její sdělení se nijak neliší od informací poskytnutých v žádosti o přechod nájmu ze dne , datum, , ve které byl žalovaný informován o smrti původního nájemce. Pokud by byla připuštěna argumentace žalovaného, že pro počátek běhu lhůty podle § 2283 odst. 1 o.z. musí být splněny všechny podmínky kumulativně a nesporně, muselo by být tedy nejprve rozhodnuto o určení, zda došlo k přechodu nájmu bytu dle § 2279 o.z. či nikoliv, jelikož tato skutečnost je mezi stranami sporná. Z uvedeného pohledu je tudíž výpověď předčasná. Dále uvedli, že žalovaný by též musel nájem vypovědět i druhému z dědiců po původním nájemci, což se nikdy nestalo. Výpověď je tedy vadná nejen pro opožděnost či předčasnost, ale i pro nerespektování právního společenství obou dědiců.

2. Dále žalobci uvedli, že považují výpověď za neplatnou pro nenaplnění uvedeného výpovědního důvodu, jelikož po smrti původního nájemce došlo k přechodu práv a povinností z nájmu na členy jeho domácnosti ve smyslu § 2279 odst. 1 o.z., tj. společně a nerozdílně na žalobce a) a c), d), e) podle § 2279 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2280 o.z. Původní nájemce byl v době smrti závislý na péči žalobce a), tudíž prokazatelně s žalobci žil ve společné domácnosti s tím, že společně uhrazovali svoje potřeby. Ohledně neexistence vlastního bytu žalobci uvedli, že žalobce a) vlastní rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , který mu byl darován jeho matkou. Dům ovšem z důvodu absence zdroje pitné vody není vhodný k trvalému bydlení s nezletilými dětmi, jelikož v lokalitě není vodovod a studna je provedena nesprávným vrtem, tudíž je pravidelně znečišťována. Řešením je toliko nový vrt, který lze zrealizovat nejdříve ve lhůtě 6 až 12 měsíců za vynaložení investice ve výši , Anonymizováno, – , částka, , což po rodině s malými dětmi nelze spravedlivě požadovat. Pokud by nedošlo k přechodu na uvedené žalobce, tak došlo k přechodu nájmu na žalobkyni b) podle 2279 odst. 1 o.z., která nemá žádný vlastní byt. Závěry žalovaného, že z vlastnictví žalobce a) k rodinnému domu lze dovodit, že celá rodina má vlastní byt, je nesprávný, jelikož z vlastnického práva žalobce a) nelze dovodit jakýkoliv užívací právní titul žalobkyně b) jako jeho manželky, neboť § 744 o.z. o právu bydlení na danou situaci nedopadá. Uvedli také, že byt pro ně má zásadní emocionální a praktický význam a je nepostradatelnou součástí jejich života, který vedou v místní komunitě. Setrvání v bytě, který disponuje snadnou dostupností k občanské vybavenosti města , adresa, , je v nelepším zájmu dětí.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že dne , datum, se ze sdělení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , pověřené k projednání pozůstalosti po původním nájemci, dozvěděl, kdo je jeho dědicem. Výpověď tedy byla učiněna včas a řádně. Ze sdělení žalobce a) (z žádosti o přechod nájmu ze dne , datum, ) se žalovaný dozvěděl pouze to, že v daném případě nedošlo k přechodu nájmu, neboť žalobce a) vlastní nemovitost. Z této žádosti nevyplývá, kdo je nájemcovým dědicem (natož aby žádost v tomto ohledu byla hodnověrně doložena), tuto skutečnost žalovaný zjistil až z uvedeného sdělení notářky. Výpověď z nájmu následně žalovaný zaslal oběma dědicům v souladu s § 2283 o.z. Žalovaný považoval též za sporné, že žalobci s původním nájemcem ke dni jeho smrti tvořili společnou domácnost v bytě o dispozici 3+1. Zejména však poukazoval na skutečnost, že žalobce a) vlastní rodinný dům č. p. 6 v Choraticích. Situace ohledně zdroje pitné vody je zjevně řešitelná, avšak žalobci se jí nezabývají a záměrně ji neřeší s cílem omezit výkon vlastnického práva žalovaného k bytu. Judikatura je ustálená v tom smyslu, že způsobilost založit trvalé bydlení je dána objektivními znaky právního titulu zakládajícího právo na bydlení trvalé povahy, nikoliv subjektivní vůlí toho, komu svědčí. Žalobce vlastní velký rodinný dům se zahradou nedalo , Anonymizováno, . Je na žalobcích, aby vyvinuli potřebnou iniciativu. Nadto o výpovědi z nájmu vědí již od října , Anonymizováno, a byt obývají déle než rok neoprávněně, takže na ně nejsou kladeny nepřiměřené nároky ohledně opatření ve vztahu k zajištění zdroje pitné vody. Z detailu stavebního objektu vyplývá, že dům je připojen na vodovod. Odmítl právní konstrukci žalobců o extenzivní interpretaci přechodu nájmu na další žalobce b) až e), nepřešel-li by nájem z důvodu vlastnictví domu na žalobce a). Stejně tak odmítl argumentaci ohledně předčasnosti výpovědi, jelikož nebylo nesporné, zda nájem přešel. Bez výpovědi by totiž nebylo možné vést spor o to, zda nájem přešel, tudíž výpověď musí vždy předcházet sporu, přičemž soud si přechod nájmu posoudí jako předběžnou otázku pro posouzení oprávněnosti výpovědi., právnická osoba, rámci zjišťování skutkového stavu vzal soud za svá skutková zjištění tato nesporná tvrzení účastníků: Původním nájemcem bytu byl , právnická osoba, , zemřelý dne , datum, . Žalobci požádali žalovaného o přechod nájmu bytu dne , datum, . Žalovaný zaslal žalobci a) výpověď, která mu byla doručena , datum, . Žalobce a) vlastní rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, .

5. Dále soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění (resp. doplnil výše uvedená nesporná tvrzení): Vlastníkem bytu je žalovaný (z výpisu z katastru nemovitostí). Byt byl předán do užívání původnímu nájemci dne , datum, na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne , datum, (ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne , datum, ). Dne , datum, žalobci žalovanému doručili písemnou žádost o přechod nájmu bytu, v níž uvedli, že původní nájemce zemřel dne , datum, a že žalobce a) jako člen domácnosti původního nájemce a jeho potomek má přednostní právo, aby na něj přešla práva a povinnosti z nájmu; žalobce a) uvedl, že v roce , Anonymizováno, darováním obdržel rodinný dům v , Anonymizováno, č.p. , Anonymizováno, , tudíž patrně nesplňuje podmínku pro přechod nájmu. Doplnil, že v domě nikdy nebydlel, v bytě bydlí od narození. Žalobkyně c), d) a e) odkázaly na své přednostní právo na přechod nájmu s tím, že nemají vlastní byt. Žalobkyně b) uvedla, v bytě žije od roku , Anonymizováno, , nemá vlastní byt a že si je vědoma přednostního práva pro přechod nájmu (z žádosti o přechod nájmu bytu doručené žalovanému dle razítka dne , datum, ).

6. Žalovaný dne , datum, obdržel sdělení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařky pověřené úkony v řízení o pozůstalosti o tom, že po původním nájemci přicházejí do úvahy jako dědici dva synové, a sice žalobce a) a , právnická osoba, , narozený , datum, , bytem , adresa, (ze sdělení notářky ze dne , datum, ).

7. Dne , datum, byla žalobci a) doručena výpověď z nájmu bytu datovaná dnem , datum, s tím, že nesplňuje podmínky pro přechod nájmu podle § 2279 odst. 1 o.z., jelikož vlastní jinou nemovitost; ze stejného důvodu nepřešel nájem ani na jeho nezletilé děti, jelikož tyto mají právo bydlet se svým rodičem. Žalovaný vypověděl nájem s odkazem na § 2283 odst. 1 o.z. s tím, že se dne , datum, dozvěděl informaci, že původní nájemce zemřel a že žalobce a) je pravděpodobným dědicem ze zákona. Žalobce a) byl ve výpovědi poučen podle § 2286 o.z. o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne jejího doručení přezkoumání její oprávněnosti soudem (z výpovědi z nájmu bytu ze dne , datum, , z doručenky). Současně žalovaný zaslal výpověď téhož data doporučenou zásilkou též druhému z dědiců , právnická osoba, na adresu dle sdělení notářky, na této adrese byla písemnost připravena k vyzvednutí od , datum, , jelikož si ji adresát nevyzvedl, vrátila se žalovanému (z výpovědi adresované , právnická osoba, , z doručenky).

8. Žalobce a) vlastní rodinný dům na adrese v , Anonymizováno, (z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. , hodnota, ). O kvalitě domu jako takového v řízení nevyvstala pochybnost (viz též fotografie domu), žalobci namítali toliko absenci kvalitního zdroje pitné vody. Soud v této souvislosti zjistil z protokolu o zkoušce pitné vody, že rozborem vzorku zdroje pitné vody odebraného dne , datum, byla zjištěna přítomnost , Anonymizováno, coli, koliformní bakterie (z protokolu o zkoušce č. , č. účtu, ); při rozboru vzorku odebraného dne , datum, žádné potíže s vodou zjištěny nebyly (z protokolu o zkoušce č. , č. účtu, ). Žalobkyně b) kontaktovala v tomto ohledu v návaznosti na doručení výpovědi emailem pracovníky žalovaného s tím, že dům z důvodu nedostatečného zdroje pitné vody nesplňuje podmínky pro rodinu s dětmi a doplnila tak žádost o přechod nájmu z důvodu, že byt, který žalobce a) vlastní, není způsobilý pro jejich rodinu. Ke zprávě připojila též protokoly o zkoušce pitné vody, lékařské zprávy nezletilých, územní rozhodnutí a oznámení o zahájení vodoprávního řízení ohledně studny. Email zaslala ze své pracovní adresy jako personální ředitelka společnosti , právnická osoba, . (z předmětné e-mailové zprávy ze dne , datum, , vč. příloh).

9. Dále soud zjistil, že dle hydrogeologa je vrt studny, která je zdrojem pitné vody do dotčené nemovitosti, proveden nesprávně a vhodným řešením se jeví realizace nového vrtu v jiné části zahrady v souladu s normami tak, aby byla zajištěna správná funkce a ochrana jímacího objektu. Novou vrtanou studnu lze realizovat nejdříve za 6 měsíců, nicméně vzhledem k obsazenosti kapacit odborných pracovníků je nutné počítat spíše s délkou realizace až po kolaudaci min. 1 rok. Náklady se budou pohybovat v rozmezí , Anonymizováno, – , částka, (z prohlášení hydrogeologa z listopadu , Anonymizováno, ). Z detailu objektu domu č.p. , Anonymizováno, sice vyplývá, že objekt je připojen na vodovod, avšak soud zjistil, že ve skutečnosti v obci , adresa, není vodovodní přípojka, jediným zdrojem vody v obci je soukromá studna nebo soukromý vrt, který si každý zhotovuje na své náklady (z čestného prohlášení starosty obce , adresa, ze dne , datum, );10. Skutečnost, že žalobci využívají občanskou vybavenost , adresa, (zejména též místní , podezřelý výraz, zařízení) v souvislosti s péčí o děti vyplývá z předložených lékařských zpráv o ošetření nezletilých žalobkyň; žádná další rozhodující skutková zjištění soud z těchto zpráv neučinil.

11. Dále soud zjistil, že původní nájemce byl v době své smrti , podezřelý výraz, a žil společně s žalobci v bytě (z výpovědi svědkyně , jméno FO, ); nedoplatek za služby za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, a předpis SIPO za duben , Anonymizováno, hradil žalobce a) ze svého účtu [z vyúčtování služeb za rok , Anonymizováno, , z platebního dokladu SIPO duben , Anonymizováno, a z výpisu z účtu žalobce a)]. Žalobce a) v bytě bydlí – nyní již se svou rodinou - od svého narození a narodily se zde i jeho děti, tj. žalobkyně c), d), e) (z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, ). Svědkové , Anonymizováno, a , jméno FO, dále vypověděli, že , jméno FO, byli a jsou jejich sousedé, „mladší“ i „starší“ , jméno FO, v domě běžně potkávali a měli za to, že všichni v bytě bydlí, podrobnosti nezjišťovali a neměli důvod se na nic dotazovat. Svědkyně , jméno FO, život v bytě popsala tak, že po odchodu paní , jméno FO, starší do důchodu se prarodiče odstěhovali do nějakého domečku, nevěděla, jak dlouho či jakou část roku tam byli či nebyli, vídala je s „mladými“ a v bytě nadále a často; věděla, že mladší , jméno FO, jezdili na chalupu za staršími. Měla za to, že starší , jméno FO, se na chalupu odstěhovali.

12. Na základě provedeného dokazování soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že původní nájemce získal k dočasnému užívání byt v roce , Anonymizováno, , žalobce a) v tomto bytě žije od narození, aktuálně též s celou svojí rodinou [s žalobkyněmi b) až e)]. Po určitou dobu původní nájemce s manželkou [rodiče žalobce a)] byt neobývali, bydleli jinde a ponechali jej k užívání žalobci a) a jeho rodině. Ke konci života byl původní nájemce , podezřelý výraz, , do bytu se vrátil a žil zde se všemi žalobci. Po jeho smrti žalobce a) informoval žalovaného o jeho úmrtí a dále žalovanému sdělil, že nájem zřejmě na jeho osobu nepřešel, jelikož má vlastní byt, vlastní byt ovšem nemají žalobkyně b) až e), které rovněž žily s původním nájemcem v domácnosti v době jeho smrti. Dne , datum, se žalovaný od , tituly před jménem, , jméno FO, pověřené k projednání pozůstalosti po původním nájemci dozvěděl, kdo je dědicem původního nájemce. V návaznosti na uvedené žalovaný zaslal výpověď ze dne , datum, žalobci a) a jeho bratrovi , právnická osoba, jakožto dědicům po původním nájemci. Výpověď byla žalobci a) doručena dne , datum, a , právnická osoba, si ji nevyzvedl. Žalobce a) vlastní nemovitost – rodinný dům v obci , adresa, , která nemá vodovod a v níž jsou obyvatelé závislí na vlastních studnách. Současný vrt není proveden řádně a studna bývá znečišťována. Řešením je zřejmě nový vrt v jiném místě s náklady , Anonymizováno, – , částka, a časovou investicí v řádu 6 až 12 měsíců.

13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval následující ustanovení o.z. Podle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle § 2279 odst. 1 o.z. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu. Podle odstavce 2 nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel. To neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku sedmdesáti let. Stejně tak to neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, nedosáhla ke dni přechodu nájmu věku osmnácti let; v tomto případě skončí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku dvaceti let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak. Podle odstavce 3 splňuje-li více členů nájemcovy domácnosti podmínky pro přechod nájmu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně.

15. Podle § 2280 o.z. je-li členem nájemcovy domácnosti nájemcův potomek, má přednostní právo, aby na něho přešla práva a povinnosti z nájmu. Je-li takových osob více, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně; každá z nich však může sama za sebe prohlásit, že v nájmu nechce pokračovat.

16. Podle § 2282 o.z. nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.

17. Podle § 2283 odst. 1 o.z. pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost.

18. Podle § 2286 odst. 1 o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odstavce 2 vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

19. Podle § 2290 o.z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

20. Podle § 744 je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

21. Podle § 859 o.z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

22. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

23. Úvodem soud podotýká, že mezi žalovaným a původním nájemcem existoval nájemní vztah, který ke dni , datum, vznikl transformací původního užívacího vztahu založeného rozhodnutím o přidělení bytu a zápisem o dohodě a odevzdání bytu podle §§ 154, 155, 871 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do , datum, . Naléhavý právní zájmem na určení neoprávněnosti výpovědi vyplývá z právního předpisu, nebylo proto potřebné jej v tomto řízení zkoumat (srov. § 2290 o.z.). Dvouměsíční lhůta k podání návrhu byla zachována [výpověď žalobci a) došla , datum, , žaloba byla podána , datum, ]. Dále se soud zabýval platností a včasností (a také předčasností) výpovědi, jelikož žalobci namítali, že výpověď je vadná a opožděná, event. při připuštění argumentace žalovaného je předčasná. Dospěl však k závěru, že výpověď ze dne , datum, je platným právním jednáním, které obsahuje všechny zákonné náležitosti (včetně důvodu výpovědi, poučení o možnosti vznést proti ní námitky a podat návrh k soudu na přezkoumání její oprávněnosti). Žalovaný respektoval též právní společenství obou dědiců původního nájemce podle §§ 2282, 2283 odst. 1 o.z., jelikož výpověď byla zaslána i jeho druhému dědici (synovi) , právnická osoba, . O doručení výpovědi žalobci a) dne , datum, nebylo sporu. Pokud jde o doručení , právnická osoba, , odkazuje soud v tomto ohledu na argumentaci žalovaného o tom, že doručení nastalo v okamžiku, kdy se zásilka dostala do sféry jeho dispozice ve smyslu § 570 odst. 1 o.z.

24. Pokud jde o námitku opožděnosti výpovědi, uvádí soud, že i v tomto ohledu přisvědčil argumentaci žalovaného, jelikož výpověď ze dne , datum, byla včasná. Žalovaný nepochybil, postupoval-li tak, že dvouměsíční lhůtu k podání výpovědi počítal od , datum, , tj. ode dne, kdy obdržel sdělení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že původní nájemce zemřel a kdo je jeho dědicem. Soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného, že až tímto okamžikem žalovaný hodnověrným způsobem nabyl informaci o tom, kdo je dědicem původního nájemce a mohl následně postupovat podle § 2283 odst. 1 o.z. při ukončení nájemního vztahu. Není tedy pravdou, že se všechny informace dozvěděl již z žádosti žalobců o přechod nájmu, která mu byla doručena dne , datum, , neboť tato žádost neobsahovala vůbec sdělení (natož hodnověrné) o tom, kdo je dědicem původního nájemce. Sdělení, že žalobce a) byl jeho synem, sama o sobě neznamená, že žalobce a) je též dědicem původního nájemce. Nadto měl původní nájemce ještě dalšího syna, na nějž také nájem přešel ve smyslu výše uvedeného § 2282 o.z., vůči němuž žalovaný podle § 2283 odst. 1 učinil jednání spočívající ve výpovědi nájemního vztahu za účelem jeho ukončení (žalovaný tedy respektoval právní společenství obou dědiců, jak již zmíněno v bodě č. , hodnota, výše).

25. Předmětná výpověď není ani předčasná, neboť byla adresována dědicům původního nájemce ve smyslu § 2283 odst. 1 o.z., jelikož žalovaný měl důvodně za to, že nájem na žalobce a) nepřešel, neboť toto sám sdělil žalovanému žalobce a) v žádosti o přechod nájmu bytu ze dne , datum, [žalovaný současně konstatoval, že tím nepřešel ani na rodinu žalobce a), jak zdůvodnil ve své výpovědi]. Žalovaný tudíž uzavřel, že nájem přešel na dědice podle § 2282 o.z. a nájemní vztah vůči dědicům ukončil výpovědí bez uvedení důvodu podle § 2283 odst. 1 o.z. Jelikož by však aplikace ustanovení §§ 2282, 2283 odst. 1 o.z. byla vyloučena, pokud by skutečně došlo k přechodu nájmu (což by mělo za následek neoprávněnost takové výpovědi), posoudil si soud otázku přechodu nájmu podle § 2279 odst. 1 o.z. jako otázku předběžnou. Dospěl přitom k závěru, že k přechodu nájmu na žádného z žalobců nedošlo, k čemuž v podrobnostech uvádí následující.

26. Z provedeného dokazování soud zjistil, že všichni žalobci byli členy domácnosti původního nájemce ke dni jeho smrti, tudíž splňovali první podmínku pro přechod nájmu stanovenou v § 2279 odst. 1 o.z. V řízení bylo zejména svědeckými výpověďmi prokázáno, že původní nájemce byl před smrtí nemocen, potřeboval péči, žil s žalobci a žalobce a) se o něj staral a platil též výlohy související s bytem, jak vyplynulo z vyúčtování, SIPO a jejich úhrad. V této souvislosti navíc soud podotýká, že pro existenci domácnosti dle citovaného ustanovení se nerozumí nutně též existence spotřebního společenství (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a zde uváděná judikatura k ust. § 709 zák. č. 40/1964 Sb., která je dle názoru soud aplikovatelná též v poměrech o.z.). Skutečnost, jak žalobci a rodiče žalobce a), tj. původní nájemce a jeho manželka, žili či nežili v bytě pohromadě před nemocí původního nájemce, pro účely tohoto řízení není rozhodná, byť má soud za to, že bylo prokázáno zejména spontánní výpovědí svědkyně , jméno FO, , že společně nežili, toliko se vzájemně hojně navštěvovali, že „starší“ , jméno FO, žili v „nějakém domečku“. Splněna ovšem nebyla druhá podmínka předvídaná § 2279 odst. 1 o.z. pro přechod nájmu bytu na žalobce, a sice absence vlastního bytu, jelikož žalobce a) vlastní nemovitost – rodinný dům v , Anonymizováno, , který je způsobilý naplňovat bytové potřeby všech žalobců a k němuž všem žalobcům náleží právní titul bydlení.

27. K předmětnému rodinnému domu (bytu) soud uvádí, že žalobci netvrdili žádné jeho závady či neobyvatelnost (stav domu zvenčí a jeho velikost dle fotografie odpovídá běžnému rodinnému domu, blíže se soud jeho stavem nezabýval), vyjma problému s pitnou vodou z důvodu znečišťování stávající studny a absence vodovodu v lokalitě. K tomu soud uvádí, že stav studny není překážkou obyvatelnosti domu. Je zjevné, že pro účely bydlení musí dům disponovat zdrojem pitné vody. Nelze však konstatovat, že předmětný rodinný dům je neobyvatelný, jelikož žalobci doposud nezjednali nápravu ohledně stávající studny, event. nevyvrtali studnu novou. To, že tak žalobci doposud z jakéhokoliv důvodu neučinili, nesouvisí s objektivním stavem domu, nýbrž se subjektivní kategorií – vůlí na straně žalobců, kteří se zjednat nápravu nesnaží. K uvedenému soud uvádí, že znečištění studny není překážkou bydlení. Pokud obec , adresa, nemá vodovod, je nutné učinit opatření k zajištění zdroje pitné vody na vlastní náklad, jak se podává z vyjádření dané obce předloženého žalobci a jak ostatně zřejmě učinili též ostatní obyvatelé obce (a jak také obyvatelé činí na mnoha jiných místech). Časová ani finanční investice do opravy studny, event. do zhotovení studny nové, pak není překážku, která by objektivně vylučovala rodinný dům z kategorie „vlastního bytu“, jak předvídá ustanovení § 2279 odst. 1 o.z. Navíc se z obsahu spisu podává, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou zcela kompetentní lidé, kteří si bezpochyby dovedou obstarat vlastní záležitosti [žalobce a) má vysokoškolské vzdělání, žalobkyně b) pracuje jako personální ředitelka, jak vyplynulo z jejího e-mailu adresovaného žalovanému]. Jakkoliv je jejich vztah k bytu s ohledem na okolnosti případu lidsky pochopitelný, nelze tyto mimoprávní argumenty v projednávané věci nijak zohlednit. Námitka, že vlastní byt se nachází mimo obec, v níž se nachází nájemní byt, byla již v minulosti odmítnuta i Nejvyšším soudem (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Lze též shodně jako žalovaný odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu o tom, že mít vlastní byt znamená disponovat takovým právním titulem, který zakládá právo na bydlení, jež podle své povahy slouží k trvalému (nikoli jen přechodnému) uspokojování potřeby bydlet. Způsobilost založit trvalé bydlení je dána objektivně znaky tohoto právního titulu, nikoli subjektivní vůlí toho, komu svědčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Takové podmínky dům žalobce a) v , Anonymizováno, splňuje. Navíc předmětné argumenty žalobců ohledně domu nejsou na místě ani z důvodu, že ustanovení § 2279 odst. 1 o.z. je v podstatné míře principiální a nikoho nenutí v dotčeném vlastním bytě bydlet, potažmo v daném případě opustit , adresa, . Nechtějí-li žalobci v domě v , Anonymizováno, bydlet, mohou s ním naložit jinak, nelze však v tomto ohledu znemožňovat či blokovat výkon plného vlastnického práva žalovaného. Je nasnadě, že posouzení věci by bylo uchopitelnější, šlo-li by o vlastnické právo soukromého vlastníka, ovšem i vlastnické právo žalovaného má ústavní obsah a pravidla žalovaného o přidělování bytů osobám, které nemají možnost jiného bydlení, jsou legitimní.

28. Vzhledem k tomu, že žalobce a) disponuje vlastním bytem, uzavřel soud, že na něj a na žalobkyně c), d), e) nepřešel nájem společně jako na potomky ve smyslu § 2279 odst. 1 ve spojení s § 2080 o.z. Nelze ani přisvědčit argumentaci, že nájem přešel na žalobkyně c), d), e) samostatně, jelikož tyto nemají vlastní byt. Má-li žalobce a) – jejich otec vlastní byt, mají právní titul k užívání tohoto bytu i žalobkyně c), d), e). Uvedené vyplývá z povinnosti rodičů starat se o děti do doby, dokud nejsou schopny živit se samy ve smyslu § 859 o.z. a pod pojem „živit se“ je třeba zahrnout i potřebu bydlení, jak vyložil Nejvyšší soud již ve své starší judikatuře (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), která odpovídá podstatě věci a je stále aktuální a Nejvyšší soud na ni ve svých rozhodnutích odkazuje (srov. např. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Lze uzavřít, že žalobkyně c), d), e) disponují odpovídajícím vlastním titulem k bydlení ve smyslu § 2279 odst. 1 o.z., přičemž tento odpovídá jejich právu bydlet s žalobcem a), jenž je povinen jim bydlení dle výše citovaného ustanovení § 859 poskytnout.

29. Nelze ani přisvědčit eventuální argumentaci žalobců o tom, že pokud nájem nepřešel na žalobce a) a jeho potomky, pak přešel na žalobkyni b), jelikož tato nemá vlastní byt, a to v zásadě z obdobných důvodů jako u žalobkyň c), d), e). Judikatura již byla před účinností o.z. ustálena ohledně „vlastního bytu“ v tom smyslu, že se o něj jedná i tedy, disponuje-li osoba právním titulem bydlení odvozeným od rodinněprávního vztahu ke svému manželovi – vlastníku domu. Manžel – nevlastník má totiž za trvání manželství právo bydlet spolu se svým manželem v bytě, nacházejícím se ve vlastnictví (spoluvlastnictví) druhého manžela, a manžel – vlastník (spoluvlastník), má povinnost mu užívání tohoto bytu umožnit, neboť manželé jsou povinni žít spolu a mají též vzájemnou vyživovací povinnost (k tomu srov. zprávu uveřejněnou pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník , Anonymizováno, , str. , Anonymizováno, /, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z , datum, , sp. zn. , spisová značka, sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Uvedené závěry jsou ve své podstatě aplikovatelné i dle platné právní úpravy, která – pokud jde o manželství a soužití manželů – stojí na totožných východiscích. Nadto též právně zakotvuje právo bydlení druhého manžela, čímž uvedené principy promítá a postavení druhého manžela posiluje. Tím spíš má tedy žalobkyně b) jako manželka žalobce a) podle platné právní úpravy právo bydlet s žalobcem a) v jeho nemovitosti, kterou vlastní, a to ve smyslu ustanovení § 744 o.z. Předstíranou interpretaci žalobců ustanovení § 744 o.z. o tom, že žalobkyně b) aktuálně právo bydlení v domě v , Anonymizováno, nemá, jelikož se v něm nenachází společná domácnost, je proto nutné ve smyslu výše uvedeného odmítnout. Lze též zmínit, že uvedený závěr odpovídá rovněž smyslu a účelu ustanovení § 2279 odst. 1 o.z. o tom, že přechod nájmu svědčí tomu, kdo nemá právní titul k jinému bydlení. Uvedené zjevně na žalobkyni b) jako manželku žalobce a) nedopadá, jelikož žalobkyně b) má právo s manželem , právnická osoba, bydlet v domě , Anonymizováno, . Lze též uvést, že je otázkou, do jaké míry je relevantní zabývat se přechodem nájmu na žalobkyni b), neboť i kdyby na ni nájem přešel, zanikl by uplynutím dvou let od jeho přechodu, tj. v květnu , Anonymizováno, , kdy uplynou dva roky od smrti původního nájemce.

30. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že nájem smrtí původního nájemce nepřešel na žádného z žalobců podle § 2279 odst. 1 o.z., kteří v době smrti byli členy nájemcovy domácnosti, jelikož žádný z nich nesplňuje druhou z podmínek pro přechod nájmu, a sice absenci vlastního bytu, potažmo právního titulu k bydlení. Nájem proto přešel na dědice podle § 2282 o.z., vůči nimž žalovaný nájem ukončil řádnou výpovědí ze dne , datum, ve smyslu § 2283 odst. 1 o.z. Jelikož je předmětná výpověď oprávněná, soud žalobu zamítl.

31. Závěrem soud pro úplnost uvádí, že k podání žaloby na přezkoumání výpovědi dané žalobci a) podle výše citovaných ustanovení § 2282, 2283 odst. 1 o.z. nejsou žalobkyně b) až e) aktivně legitimovány, jelikož vůbec nejsou účastny daného hmotněprávního vztahu. Přechod nájmu na jejich osobu však soud posoudil jako otázku předběžnou, jak popsáno výše v bodě č. , hodnota, , neboť případný přechod by vylučoval aplikaci §§ 2283, 2283 odst. 1 o.z. a výpověď zaslaná dědicům by tudíž odporovala zákonným ustanovením a nebylo by možné učinit jiný závěr, než že je neoprávněná.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tak, že jejich náhradu přiznal procesně zcela úspěšnému žalovanému, a to ve výši , částka, . Tuto částku uložil zaplatit žalobci a) a žalobkyni b), přičemž v tomto řízení nevystupují jako nerozluční společníci, soud jim proto neuložil povinnost společně a nerozdílně. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši , částka, za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , další vyjádření ze dne , datum, v reakci na vyjádření žalobců, účast na jednání dne , datum, a , datum, , vyjádření z , datum, v reakci na vyjádření žalobců v koncentrační lhůtě) ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu, dle něhož odměna za jeden úkon činí částku , částka, v návaznosti na tarifní hodnotu sporu , částka, ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu (v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi totiž nejde o určení její neplatnosti jako právního jednání – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , spisová značka, ). Soud žalovanému nepřiznal odměnu za jeho vyjádření v koncentrační lhůtě ze dne , datum, , neboť soudem nebyl poučen k doplnění tvrzení a důkazů a obsahem jeho vyjádření bylo toliko sdělení, že žádné další návrhy ani doplnění nemá. K uvedené částce dále soud přičetl hotové výdaje za těchto 6 úkonů ve výši , částka, za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem , částka, , a dále cestovné za dvě zpáteční cesty do Benešova ve výši , částka, (dle serveru www.mapy.cz je jedna zpáteční cesta ze sídla zástupce žalovaného k Okresnímu soudu v Benešově dlouhá , právnická osoba, , dvě zpáteční cesty tedy 202 km, a uvedená částka byla spočítána při průměrné ceně nafty , částka, /l, sazbě základní náhrady , částka, /km dle vyhl. č. 398/2023 Sb., a to při spotřebě paliva vozidla zástupce žalovaného 6,2/5,1/5,5 l/100 km dle velkého technického průkazu). Dále soud žalovanému přiznal náhradu za promeškaný čas jeho zástupce dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 téhož ustanovení advokátního tarifu, tj. , částka, za každou započatou půlhodinu, což v daném případě představuje částku , částka, (každá jednosměrná jízda ze sídla zástupce žalovaného k Okresnímu soudu v Benešově trvá dvě započaté půlhodiny). K odměně, hotovým výdajům, cestovnému a promeškanému času (celkem , částka, ) náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši , částka, . Celkově jsou tedy žalobci a) a b) na nákladech řízení povinni žalovanému zaplatit částku , částka, k rukám zástupce žalovaného ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Ve vztahu mezi žalobkyněmi c), d), e) a žalovaným soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. tak, že žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož s ohledem na všechny okolnosti případu (zejména povahu žaloby a věk žalobkyň) se dle názoru soudu jedná o spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky. Nadto náklady řízení byly uloženy k náhradě žalobcům a) a b), tudíž žalovaná na svém právu na náhradě není nijak krácena a toto rozhodnutí pouze upravuje počet povinných osob k náhradě nákladů řízení. Nízký věk žalobkyň, povaha věci, postavení žalovaného a skutečnost, že žalobcům a) a b) byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení odůvodňují dle názoru soudu aplikaci § 150 o.s.ř. vůči žalobkyním c), d), e).