6 C 313/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], částky ve výši [částka], částky ve výši [částka] a částky ve výši [částka], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční částku ve výši [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] (součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) ve 14 měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila závazek, přičemž splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. k [datum]. Současně vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši [částka] (0,1 % z částky [částka] od [datum] do [datum]). Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka nebyla zcela uhrazena, a to ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně vycházela z žádosti žalovaného o úvěru, v níž uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci (údaje o zaměstnání, finanční závazky, výše příjmů). Žalovaný prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši [částka], který představoval úrok ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a inkasní poplatek ve výši [částka], a to vše ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši [částka] v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o úvěru (ze smlouvy o úvěru [číslo] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žádostí o úvěr. Z této listiny soud toliko zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy o úvěru prohlásil, že v době uzavření smlouvy pobíral dle svého prohlášení celkový příjem okolo [částka] a jeho běžné měsíční výdaje představovaly částku [částka] (náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady, telefon a měsíční splátky stávajících půjček). Žalovanému zbývá doplatit závazky a ro ve výši [částka] a [částka]. Žalovaný dále v žádosti zaškrtl, že bydlí ve své družstevní nemovitosti, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnaný. V žádosti byla dále odškrtnuta políčka ohledně listin, které měly být údajně při podpisu smlouvy předloženy, avšak žádné doplňující listiny soudu spolu s kartou doloženy nebyly.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Příloze [číslo]„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího archu). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího archu).

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru, podle níž při jejím podpisu převzal částku [částka]. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl uhradit [částka] ve 14 měsíčních splátkách. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku [částka], resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla dne [datum] postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ustanovení § [číslo] se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § [číslo] odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § [číslo] odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1968 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [spisová značka], (PR [číslo] s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno] statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk [číslo] důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období [anonymizováno] sněmovny [anonymizováno], 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. [spisová značka], podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

13. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř.). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2 o.s.ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o.s.ř.) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a o.s.ř.).

14. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně po výzvě uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejichž základě nemohla učinit závěr o individuální schopnosti žalované dluh splácet. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] dne [datum], na kterou žalovaný uhradil částku [částka], a je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni ještě částku [částka], neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

15. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ze smluvní pokuty (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na souhrnný poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadoval.