6 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 064 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 516 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 516 Kč od 4. 5. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 516 Kč od 29. 5. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 516 Kč od 30. 5. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 368 Kč, k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou ze dne 29. 12. 2020 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 064 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný cestoval dne 5. 4. 2018, 3. 5. 2018, 28. 5. 2018 a 29. 5. 2018 dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s.. Při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (tj. smluvní pokuty). Pohledávka (jízdné a smluvní pokuta) se stala splatnou v den provedení přepravní kontroly. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 29. 10. 2018. Na výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 1803511 ze dne 5. 4. 2018, č. 1804638 ze dne 3. 5. 2018, č. 1805487 ze dne 28. 5. 2018 a č. 1805572 ze dne 29. 5. 2018 vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným Dopravním podnikem města České Budějovice, a.s., a při kontrole pověřenou osobou se neprokázal platným jízdním dokladem (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil jízdné 16 Kč a uloženou přirážku ve výši 1 500 Kč, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, což neučinil (ze smluvních přepravních podmínek, tarifu MHD). Společnost Dopravní podnik města České Budějovice, a.s., následně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a specifikace pohledávek). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil (z předžalobní upomínky a z dodejky). Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 760 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Podle § 760 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z §18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Ze Smluvních přepravních podmínek plyne, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 000 Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2001, č. 78/2001 Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s., byla dne 5. 4. 2018, 3. 5. 2018, 28. 5. 2018 a 29. 5. 2018 konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný tohoto dne nastoupil do prostředku hromadné dopravy. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, jelikož se při přepravní kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka 6 064 Kč (4x jízdné a 4x přirážka) dluh žalovaného vůči žalobkyni (neboť [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s. tuto svou pohledávku postoupila na žalobkyni, z čehož vyplývá její aktivní legitimace) a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalobkyni a uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 1 368 Kč. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 500 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, jednoduchá výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč (resp. 100 Kč). K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 168 Kč. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.