8 C 132/2022

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: anonymizováno celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] zapsaného pro k.ú. [obec], [územní celek] na LV č. [rok] u [stát. instituce], [stát. instituce] a pozemku parc. [číslo] zapsaného pro k.ú. [obec], [územní celek] na LV č. [rok] u [stát. instituce], [stát. instituce], v té části, kde se liší hranice vyznačená v katastru nemovitostí s fakticky vyznačenou hranicí znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku [číslo] ze dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 25 650 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa].

III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. a 3. žalovanými žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice, k rukám Okresního soudu v Benešově na náhradě nákladů státu částku 18 211 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude určena sporná hranice mezi pozemkem žalobce a pozemky žalovaných s tím, že bude určeno, že je vlastníkem takto určené sporné části pozemku. V žalobě uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 2 782 m2 (dále jen„ pozemek žalobce“), dále že 1. žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře [výměra] (dále jen„ pozemek 1. žalované“), a že 2. a 3. žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře [výměra] (dále jen„ pozemek 2. a 3. žalovaných“), přičemž všechny pozemky se nachází v k.ú. [obec], zapsaném v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] s tím, že pozemek žalobce je zapsaný na [list vlastnictví], pozemek 1. žalované na LV č. [rok] a pozemek 2. a 3. žalovaných na LV č. [rok], vše pro obec a k.ú. [obec]. Rodiče žalobce vybudovali v 60. letech 20. století, za účelem oddělení pozemku žalobce a pozemků žalovaných, oplocení, které je posunuto o zhruba 60 cm od hranice pozemku dovnitř tak, aby za plotem vznikl pás určený pro zajištění přístupu k druhé straně plotu, tak aby bylo možné provádět jeho údržbu a opravy. V roce 2016 1. žalovaná postavila bez souhlasu žalobce souběžně s jeho plotem ve vzdálenosti 30 cm nový plot, když část pozemku mezi ploty nelze užívat ani udržovat. Tuto skutečnost žalobce dne [datum] oznámil [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ katastrální úřad“), který mu naopak dne [datum] oznámil, že došlo k dokončení obnovy katastrálního operátu, přičemž žalobce zpochybnil průběh hranice pozemků písemným podáním doručeným katastrálnímu úřadu dne [datum]. Katastrální úřad žalobci následně sdělil, že stanovení skutečného průběhu hranice nepřísluší katastrálnímu úřadu, nýbrž soudu. Katastrální úřad průběh předmětné hranice pozemků převzal z dosavadního katastrálního operátu, a tedy společná hranice pozemku žalobce a pozemku 1. žalované není v katastrální mapě evidována podle průběhu oplocení této hranice, ale podle zobrazení hranice v katastrální mapě platné před obnovou katastrálního operátu. Obdobně postupoval katastrální úřad i ohledně hranice mezi pozemkem žalobce a pozemkem 2. a 3. žalovaných. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení sporné hranice spatřuje žalobce v tom, že v katastrální mapě je hranice vyznačena jako sporná, když na části pozemku žalobce se nachází neoprávněná stavba plotu, který vybudovala 1. žalovaná. 2. a 3. žalovaní sice vlastnickou hranici respektují, ale je i v jejich zájmu, aby byla najisto postavená. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] právní zástupce žalobce uvedl, že žalovaní nemohli spornou část nemovitosti vydržet, neboť na jejich straně nemohla být dobrá víra, když od počátku byli žalobcem upozorňováni, že plot je posunut do pozemku, a že za plotem je ještě pozemek v jeho vlastnictví, přičemž 1. žalovaná z toho důvodu jednala se žalobcem o odkoupení sporné části pozemku. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] žalobce upřesnil žalobu v tom smyslu, že nově požadoval určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v té části, kde se liší hranice vyznačená v katastru nemovitostí s fakticky vyznačenou hranicí znalcem [celé jméno znalce]. Žalobce krátce po nabytí předmětných nemovitostí žalovanými je upozorňoval na to, kudy vede faktická hranice, a že plot není na hranici pozemku. Žalobce dále uvedl, že je ve věku, ve kterém není v jeho možnostech pozemek udržovat, přičemž zpochybnil, že by sporný pruh pozemku celé roky udržovali 2. a 3. žalovaní, neboť tam byl plevel a odkládali si tam věci. Žalobce původně souhlasil s tím, že si 1. žalovaná udělá zástěnu proti plevelu, avšak následně zjistil, že mu pod touto zástěnou koroduje plot, a protože 1. žalovaná zástěnu na jeho výzvu nesundala, tak ji sundal sám.

2. V podání doručeném soudu dne [datum] se 1. žalovaná vyjádřila, že nárok žalobce uplatněný žalobou v této věci neuznává ani zčásti. Vlastnické právo k pozemku 1. žalované nabyla 1. žalovaná v roce 2001 a od té doby pozemek užívá jako vlastník v celém jeho rozsahu. Plot, který měla 1. žalovaná zbudovat, se po celou dobu nachází na stejném místě, 1. žalovaná později pouze na svém pozemku zbudovala zástěnu kvůli náletovým plevelům z pozemku žalobce, kvůli zvýšení soukromí její rodiny a kvůli tomu, že žalobce všechny stromy včetně borůvek, nacházející se podél plotu na pozemku 1. žalované, postříkal neznámou chemikálií. 1. žalovaná vedle toho uvedla, že spornou část pozemku, o které žalobce tvrdí, že je jejím vlastníkem, vydržela. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] 1. žalovaná uvedla, že ji žalobce neupozorňoval, že užívá část jeho pozemku, a že by chtěla od žalobce takovou část odkoupit. V podání ze dne [datum] 1. žalovaná uvedla, že nesouhlasí se znaleckým závěrem [celé jméno znalce], neboť nezohlednil skutečnost, že podle vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) je přesnost lomových bodů +- 2,83 m, a není tak možné hranici pozemků stanovit dostatečně přesně, a proto 1. žalovaná trvá na skutečnosti, že znalcem zjištěné rozdíly při stanovení hranice mezi pozemky, nepřekračují zmíněnou odchylku, případně, že pozemek v jejím vlastnictví koupila s tím, že hranice sahá až k plotu žalobce, přičemž spornou část pozemku vydržela. V podání doručeném soudu dne [datum] se 2. a 3. žalovaní vyjádřili, že pozemek 2. a 3. žalovaných mají ve společném jmění manželů, když tento pozemek nabyli na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s tím, že hranice pozemku s pozemkem žalobce je tvořena stávajícím plotem. Žalobce o údržbu sporné části pozemku vůbec nejevil zájem a nikdy jej neudržoval, naopak 2. a 3. žalovaní se o pozemek starali a řádně ho udržovali, a proto lze mít za splněné podmínky vydržení sporné části pozemku žalobce. V roce 2020 si žalobce bez vědomí a svolení 2. a 3. žalovaných vybudoval v oplocení vrátka, kterými je možné vstupovat na pozemek 2. a 3. žalovaných, avšak ani poté nikdy spornou část pozemku neudržoval. Vzhledem k tomu, že žalobce již dříve neoprávněně vstoupil na jejich pozemek, vybudovali na svém pozemku zástěnu, která nemá pevné základy. Z důvodu zklidnění sousedských vztahů jsou 2. a 3. žalovaní ochotni akceptovat žalobcem navrženou hranici, avšak pod podmínkou, že žalobce souhlasí se zapsáním věcného břemene do katastru nemovitostí ohledně vstupu 2. a 3. žalovaných na spornou část pozemku žalobce, a to za účelem údržby zástěny, případně plotu. Věcné břemeno odůvodnili tím, že s žalobcem je špatná komunikace a není z jeho strany ochota se dohodnout.

3. Soud dále v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný ke dni [datum] vyplynulo, že vlastníkem pozemku na [list vlastnictví], parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [anonymizována dvě slova] [jméno], u [stát. instituce], [stát. instituce], je žalobce. Dále, že vlastníkem pozemku na LV č. [rok], parc. [číslo] v obci [anonymizováno] nad [jméno], k.ú. [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], je 1. žalovaná. A nakonec, že pozemek na LV č. [rok], parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], je ve společném jmění manželů, a to 2. a 3. žalovaných.

5. Z kopie geometrického plánu vyplynulo, že se jedná o geometrický plán na rozdělení pozemku parc. [číslo] když k jeho rozdělení na pozemky parc. [číslo] vydal odbor výstavby ONV [obec] souhlas dne [datum].

6. Katastrální mapou bylo prokázáno, že žalobce sdílí hranici s předmětnými pozemky žalovaných.

7. Z dopisu žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že podal stížnost kvůli postavení plotu 1. žalovanou, která měla plot zhotovit bez předběžného oznámení a souhlasu žalobce. Ten proto požádal stavební úřad – [stát. instituce] o zjednání nápravy, přičemž požádal o odstranění stromů a keřů, které zasahují na jeho pozemek, případně které jsou na hranici jeho pozemku. Z dalšího dopisu žalobce, pak bylo zjištěno, že požádal stavební úřad o odložení rozhodnutí k legalizaci uvedeného plotu zhotoveného 1. žalovanou, neboť digitalizace zaměření území bude ukončena až v únoru [rok] s tím, že pozemky budou zaměřeny a upřesněny. Sdělením katastrálního úřadu bylo prokázáno, že došlo k dokončení obnovy katastrálního operátu s tím, že bylo sděleno, že katastrální úřad vyhlásí platnost obnoveného katastrálního operátu dnem [datum]. Z dopisů žalobce ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce sdělil Katastrálnímu úřadu [obec], že nesouhlasí s tím, že by 1. žalovaná zpochybňovala skutečnou hranici mezi jeho a jejím pozemkem, když žalobce současně s tím požádal 1. žalovanou, aby se vyjádřila ohledně hranice mezi pozemky, kterou měla zpochybňovat. Vedle toho žalobce požádal stavební úřad o pokračování v jednání ohledně odstranění černé stavby – plotu 1. Žalované. Ze sdělení katastrálního úřadu ze dne [datum] vyplynulo, že katastrální úřad žalobci sdělil, že nesouhlas žalobce s tím, že při zjišťování průběhu hranic v rámci obnovy katastrálního operátu novým mapováním některý z vlastníků zpochybnil průběh hranice, nelze považovat za podání, na základě kterého by mohlo být vedeno řízení katastrálním úřadem a odkázal žalobce na soud, který má právo rozhodnout ve věci určení právního vztahu ke sporné části pozemku.

8. Z dopisů žalobce ze dne [anonymizováno] [rok] a ze dne [datum] včetně podacích lístků a z dopisu 1. žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobcem a 1. žalovanou proběhla následující korespondence ohledně předmětné sporné části pozemku. Žalobce vyzval 1. žalovanou k odstranění větví stromů, které přerůstají na jeho pozemek, přičemž uvedl, že tyto stromy jsou zasazeny zhruba 1 metr od jeho pozemku, a to že odporuje ustanovení § 1017 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 1. žalovaná následně odpověděla žalobci, že vysázené stromy neodporují ustanovení § 1017 občanského zákoníku, neboť byly vysazeny ještě před účinností občanského zákoníku Vedle toho uvedla, že na pozemek žalobce žádné větve nezasahují, a že zelený plot – zástěna proti plevelům není černou stavbou s tím, že tento plot byla nucena postavit, neboť žalobce poškozoval stromy na jejím pozemku a obtěžoval ji vnikajícími přímými imisemi.

9. Znaleckým posudkem včetně výslechu znalce [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že hranice mezi předmětným pozemkem žalobce (parc. [číslo]) a pozemky všech žalovaných (parc. [číslo]) je zjistitelná, přičemž je určena původním výsledkem zeměměřičské činnosti – mapou původního pozemkového katastru a byla vytyčena a vyznačena v terénu dne [datum]. Průběh hranice mezi uvedenými pozemky neodpovídá umístění plotu žalobce, když plot žalobce je ustoupen dovnitř pozemku parc. [číslo]. Ve vytyčovacím náčrtu jsou pak uvedeny – průběh plotu žalobce a vyznačení hranice. Vypočtené vzdálenosti mezi plotem žalobce a stavem evidovaným v digitální katastrální mapě jsou sice menší než hodnota mezní polohové chyby +- 2,83 m stanovené v příloze [číslo] vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ale plot žalobce nelze stanovit jako předmětnou hranici v terénu, neboť na jednom bodě ([číslo]) je správně převzatý lom hranice z mapy, který ale na plotě žalobce chybí. [obec] tak, jak je teď zapsaná v katastru nemovitostí, je v souladu se stanovenou odchylkou. Ploty, resp. zástěny žalovaných jsou podle znalce na pozemku žalobce. Znalcem vytyčená hranice zasahuje do pozemků žalovaných tak, jak jsou evidovány v katastru nemovitostí.

10. Z kupní smlouvy včetně geometrického plánu vyplynulo, že 1. žalovaná nabyla pozemek parc. [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi ní a panem [jméno] [příjmení], narozeným [datum]. K tomu 2. a 3. žalovaní uvedli, že z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že oni zakoupili na základě stejné smlouvy a stejného geometrického plánu pozemek parc. [číslo].

11. Z fotografií vyplynulo, že je na nich zachycen pozemek 1. žalované, přičemž je z nich zřejmé, že tento pozemek je až k plotu žalobce udržovaný. Na jedné z fotografií jsou vyfoceni i dva kluci stojící na pozemku 1. žalované (její synové), přičemž starší z nich je na fotce zhruba ve věku 10 let, nicméně v dnešní době je ve věku 24 let. Na jedné z fotografií je vyfocen i plot 2. a 3. žalovaných, který vede mezi jejich pozemkem a pozemkem 1. žalované, a který současně přímo navazuje na plot žalobce. Žalobce k uvedeným fotografiím konstatoval, že z nich není nic viditelné.

12. Při místním šetření na místě samém byly pořízeny fotografie plotu žalobce a současně byly pořízeny i fotografie pruhu mezi pozemkem žalobce a pozemky žalovaných z několika různých úhlů pohledu, když z fotografií je zřetelně viditelný prázdný prostor mezi pozemky oddělený dvěma ploty, když podél obou jsou vysázeny stromy a keře.

13. Z kolaudačních spisů [stát. instituce] bylo zjištěno následující. Spis ohledně 2. a 3. žalovaných obsahuje mj. projektovou dokumentaci pro stavební povolení na kanalizační přípojku, žádost o kolaudaci rodinného domu, oznámení o zahájení řízení, vzdání se odvolání a kolaudační rozhodnutí ze dne [datum], kdy byla zkolaudována stavba rodinného domu na pozemku parc. [číslo] přičemž se povolilo její užívání, a nakonec obsahem spisu je i protokol z kolaudačního řízení a rozhodnutí o povolení změny (z důvodu změny kotle na tuhá paliva). Spis ohledně 1. žalované obsahuje rovněž dokumentaci pro stavební povolení vrtané studny a pro kanalizační přípojku.

14. Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že na místo sporu jezdil od svého dětství, neboť jeho prarodiče tam někdy od roku 1954 vlastnili zahradu. Předmětný plot žalobce tam stavěli jeho prarodiče s tím, že ho později opravoval sám žalobce někdy v 80. letech minulého století, přičemž dodal, že plot posunul ještě více do svého pozemku (asi o 10 cm) z důvodu prevence. Sousedním pozemkem bylo totiž pole, které bylo vždy po jeho obhospodařování rozorané, a to včetně rozorané meze, v důsledku čehož by se následně začala rozpadat podezdívka. Prarodiče žalobce ho upozorňovali na to, že plot je postaven 50 cm od hranice pozemku kvůli údržbě. Zaměření pozemků v době, kdy žalovaní kupovali své pozemky, nebylo. Žalované žalobce ústně upozorňoval na to, že plot vede ještě v mém pozemku, a že je tam ponechána hranice kvůli udržování plotu – 1. žalovanou na to upozornil týž den, který jí podepisoval souhlas s umístěním stavby a 2. a 3. žalované někdy později. Žalovaní se o sporný pozemek nijak nestarali, pouze tam vysadili stromky a keře. Spornou část pozemku žalobce udržoval tak, že podél svého plotu žalobce položil lino, aby na sousední pozemky nelítal plevel. Na svůj předmětný pozemek žalobce dojížděl dříve i třeba pouze jednou za půl roku. 1. žalovaná chtěla spornou část pozemku od žalobce odkoupit, avšak s tím žalobce nesouhlasil. K tomu právní zástupkyně 1. žalované uvedla, že 1. žalovaná nabídla žalobci odkup sporné části pozemku někdy v roce 2015 nebo 2016 jako projev své dobré vůle.

15. Z informací o pozemku s platností dat ke dni [datum] bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec], je ve společném jmění manželů [příjmení], kteří bydlí na adrese [adresa].

16. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], uvedl, že k účastníkům řízení nemá bližší vztah, nýbrž pouze běžný sousedský vztah. V předmětné lokalitě se svědek pohybuje od roku 1987, přičemž přímo sousedí s žalobcem a se 2. a 3. žalovanými. S 1. žalovanou svědek přímo nesousedí. V místě jsou 2 kamenné mezníky, když 1. je nad jeho pozemkem, o meznících mezi pozemkem žalobce a pozemkami žalovaných svědek neví. Předtím, než se žalovaní stali vlastníky svých pozemků, tak zřejmě zemědělské družstvo, které obdělávalo pole, strhlo oplocení na pozemku svědka a možná i na pozemku žalobce. Předmětnou hranici původně tvořila mez, která se právě orbou vzdalovala od hranice pozemku. [příjmení] provizorní oplocení svědek posunul do vnitřku svého pozemku, a to ještě před tím, než vlastnili v lokalitě pozemky žalovaní. Geodety byl zaměřován pouze pozemek svědka, a to asi před 15 lety, když při zaměřování tam dali značky, které následně zmizely, geometrický plán má k dispozici, ale předkládal ho i úředníkům při digitalizaci. U zaměřování svědek přítomen nebyl, a proto ani neví, zda mu byli přítomni někteří z účastníků tohoto řízení. Podle svědka hranice mezi pozemkem žalobce a pozemky žalovaných vede jinudy, než má žalobce plot, plot je nejspíše vně hranice. Svědek nikdy nebyl přítomen toho, že by žalobce řešit se žalovanými hranici svého pozemku, ani z doslechu o ničem takovém neví. Svědek rovněž neví o tom, zda je mezi pozemkem žalobce a pozemky žalovaných zábrana, neboť tam v podstatě kvůli zeleni není vidět. K fotografii, na které je viditelná stavba plotu (v levé části) mezi pozemkem 2. a 3. žalovaných a pozemkem svědka, svědek uvedl, že je to fotografie odhadem z roku 2003, kdy je na té fotografii rovněž viditelný plot s podezdívkou, který odděluje pozemek [anonymizováno] a pozemek 2. a 3. žalovaných. Svědek k fotografii ještě doplnil, že se domnívá, že zelený sloupek na fotce je trojmezí, které by mělo být posunuto zhruba o metr do pozemku [anonymizováno] a pozemku 2. a 3. žalovaných, nicméně jde o situaci, která je vzdálena asi 15 m od hranice žalobce.

17. Soud návrh na provedení důkazu spisem [stát. instituce] ohledně odstranění plotu (řízení iniciované v roce 2016) zamítl, neboť tento důkaz shledal v dané věci nadbytečným s tím, že nemůže přinést žádné výsledky pro toto řízení, když právní zástupkyně žalobce k dotazu soudu uvedla, že uvedený spis neobsahuje listiny, které by prokazovaly, že žalobce činil úkony vůči žalovaným ohledně sporné hranice před rokem 2016 Vedle toho soud zamítl rovněž návrh na provedení důkazu geometrickým plánem (včetně listin, které se k němu vztahují), neboť tento důkaz shledal v dané věci nadbytečným, resp. soud má za to, že tento důkaz se nevztahuje k předmětu tohoto řízení, a že nelze jeho provedením prokázat jím tvrzené skutečnosti, že došlo k narušení dobré víry na straně žalovaných.

18. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

19. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

20. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle odst. 2 téhož ustanovení lze držet věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

21. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

22. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

23. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. [spisová značka], vyplývá právní věta, tedy že„ je připuštěno vydržení vlastnického práva k části sousedního pozemku v situaci, ve které se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení objektivní dobré víry držitele jsou v tomto případě opět okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku. Okolnosti se ale v tomto případě nebudou vztahovat k tomu, zdali sousední pozemek byl předmětem nabývacího titulu, nýbrž k tomu, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. [příjmení] při posouzení dobré víry bude hrát především otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi, otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce, existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry nabytého pozemku k pozemku, resp. pozemkům skutečně drženým, jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 30 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by měl za to, že držitel užívá jeho pozemek.“ 24. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na podané určovací žalobě, když dospěl k tomu, že naléhavý právní zájem v tomto případě dán byl, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je dán vždy, pokud by na základě případného rozhodnutí mělo dojít k zápisu do veřejného seznamu (zde do katastru nemovitostí), resp.„ …naléhavý právní zájem na určení práva je vždy dán tam, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do veřejného seznamu a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným ve veřejném seznamu…“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka]).

26. Soud dále konstatoval, že k nabytí vlastnického práva ke sporné části pozemku žalobce vydržením žalovanými mělo dojít již před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a proto bylo třeba podle § 3028 odst. 2 věta za středníkem o. z. použít při aplikaci hmotného práva v této věci zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

27. Žalobce původně před změnou žaloby požadoval v podstatě určení, že má vlastnické právo k části pozemku, ke které však již vlastnické právo měl, takže v tomto rozsahu by původní žaloba rozhodně důvodná nebyla, nicméně následně žalobu upřesnil v tom smyslu, že nově požadoval určení, že má vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v té části, kde se liší hranice vyznačená v katastru nemovitostí s fakticky vyznačenou hranicí znalcem [celé jméno znalce]. Soud zaměření provedené zmíněným znalcem považuje za správné, když znalec potvrdil, že žalobce je ve velké části zapsán jako vlastník předmětné části pozemku, přičemž dále uvedl, že hranice pozemku žalobce vede až za plotem žalobce, a proto zůstal sporný pouze pruh pozemku, který je v některých místech široký několik cm. V té části sporného pruhu pozemku, kde mají žalovaní zbudovanou jakousi zábranu (plot), by tedy připadalo v úvahu určení, že žalobce je vlastníkem této části pozemku, nicméně soud dospěl k závěru, že žalovaní prokázali, že tuto část pozemku vydrželi. V době, kdy žalovaní kupovali předmětné pozemky, byl postaven pouze plot žalobce, a tudíž s ohledem na poměry kupovaných pozemků, kdy nebyly viditelné žádné jiné hranice (jednalo se o pole), mohli být žalovaní v dobré víře, že plot žalobce odpovídá skutečné hranici. Za této situace se tak žalovaní ujali držby části pozemku žalobce v dobré víře, přičemž i podle judikatury Nejvyššího soudu lze vydržet vlastnické právo k části sousedního pozemku, pokud se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, a v důsledku čehož se chopí držby části sousedního pozemku. Žalobce ani přes poučení soudu však neprokázal, že by tato dobrá víra byla porušena, když nijak neprokázal své tvrzení, že žalované na odlišný průběh hranice, než je postaven jeho plot, upozorňoval. Soud tudíž na základě uvedeného žalobu zamítl.

28. Soud vedle toho konstatoval, že důkazy (listiny), kterými žalobce řešil výstavbu zábrany (plotu) žalovaných, tedy veškerá komunikace a případný návrh na odkoupení sporné části pozemku proběhla až po uplynutí potřebné doby pro vydržení části jeho pozemku, která v tomto případě byla 10 let, a proto žádný ze zmíněných důkazů nemůže mít vliv na nabytí vlastnického práva žalovaných.

29. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit 1. žalované částku 25 650 Kč, neboť 1. žalovaná byla plně procesně úspěšná, resp. žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. [příjmení] 25 650 Kč se skládá z odměny advokátky za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření 1. žalované k žalobě ze dne [datum], porada s klientem dne [datum] a účast na jednáních před soudem ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]) podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí 3 100 Kč, z odměny advokátky za 1 úkon právní služby (podání 1. žalované ze dne [datum] – jednoduché podání i s ohledem na přiznaný úkon právní služby, porada s 1. žalovanou, z totožného dne) podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, přičemž odměna za tento jeden úkon činí 1 550 Kč, a nakonec z náhrady hotových výdajů za 8 úkonů právních služeb po 300 Kč za každý úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud 1. žalované nepřiznal požadovanou odměnu za 1 úkon právní služby, a to za poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum], neboť tato odměna je již zahrnuta v přiznaném úkonu právní služby – převzetí a příprava zastoupení, když ten zahrnuje i první poradu s klientem, přičemž byla v této souvislosti zohledněna plná moc, kterou 1. žalovaná zmocnila advokátku k jejímu zastupování, neboť ta je datována rovněž dnem [datum].

30. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a ostatními žalovanými (tedy 2. a 3. žalovanými) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nikdo z nich právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť procesně úspěšní 2. a 3. žalovaní ničeho nepožadovali.

31. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci rovněž povinnost nahradit státu náklady, které platil, a které souvisely s vypracováním znaleckého posudku, a to včetně účasti znalce na jednání soudu. Znalci bylo celkem přiznáno znalečné v souhrnné částce 23 211 Kč, ze zálohy poskytnuté žalobcem byla vyplacena částka 5 000 Kč, zbývající částka 18 211 Kč, kterou stát zaplatil znalci ze svých prostředků, pak byla uložena žalobci k náhradě, a to k rukám Okresního soudu v Benešově.