8 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 488,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím (smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, , žalovaný byl povinen splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši odpovídající 4,00 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto ho žalobkyně ke dni , datum, zesplatnila. V průběhu trvání úvěru žalovaný načerpal celkem částku , částka, , a naopak na úvěr uhradil částku , částka, . Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, , kapitalizovaných smluvních pokut ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku v částce , částka, (při úrokové sazbě 26,28 % p.a. z částky , částka, za období od , datum, do , datum, ), smluvního úroku při úrokové sazbě 26,28 % z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce , částka, (z částky , částka, za období od , datum, do , datum, ), a nakonec zákonného úroku z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky před podáním žaloby písemně vyzván. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tuto otázku zkoumala, a to přezkumem informací od něho získaných, výpočtem maximálního limitu měsíční splátky a nahlédnutím do příslušných registrů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „, Anonymizováno, č.: , hodnota, “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně čerpat peněžní prostředky až do výše , částka, . Čerpané prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 26,28 % p.a. a poplatky za pojištění „Balíček pojištění MAX+“, to celé v pravidelných minimálních měsíčních splátkách odpovídajících 4 % z dlužné částky (minimálně však v částce 400 Kč).

4. Z výpisu čerpání a splátek soud zjistil, že žalovaný od žalobkyně obdržel v období od , datum, do , datum, peněžní prostředky v celkové částce , částka, , zatímco žalovaný žalobkyni v uvedeném období zaplatil celkem , částka, .

5. Z výzvy ke splacení celého úvěru a předžalobní výzvy včetně podacích archů soud zjistil, že k úhradě částky , částka, , resp. částky , částka, byl žalovaný písemně vyzván žalobkyní, popř. jejím zástupcem, a to dopisy zaslanými prostřednictvím osoby , právnická osoba, .

6. Z ověření bonity klienta a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala ve vztahu k žalovanému s informacemi, že má příjem ze zaměstnání , částka, měsíčně a výdaje v částce , částka, měsíčně (mělo jít o výdaje společné domácnosti), je svobodný a nemá žádné dítě. Dále pracovala s tvrzením, že příjmy ostatních členů domácnosti žalovaného jsou , částka, měsíčně. Kromě toho byl žalovaný žalobkyní lustrován mimo jiné v databázích NRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s tím, že z těchto lustrací nevyplynulo k osobě žalovaného ničeho negativního. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že před poskytnutím peněžních prostředků od žalobkyně žalovaný již splácel (měl splácet) jiný úvěr, a to v částce převyšující , částka, ve 107 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , jiné dřívější žádosti žalovaného o poskytnutí peněžních prostředků byly odmítnuty.

7. Z výpisu z OR a úvěrových podmínek soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů a konfrontací informací od žalovaného s dostupnými údaji v registrech), avšak nedostatečným způsobem, když zejména ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Kromě toho žalobkyně věděla o předchozím (jiném) nesplaceném úvěru žalovaného, tato skutečnost tak pro ni měla být dostatečným impulzem, aby příjmy a výdaje žalovaného prověřila o to důkladněji.

14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu , částka, , a jelikož žalovaný žalobkyni dosud uhradil pouze , částka, , má povinnost vydat jí zbylou část jistiny v částce , částka, . Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení zbylé části poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl procesně úspěšnější, žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly.