8 C 223/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Hedviky Lávičkové a přísedících Ing. Zdeňky Podolákové a Romana Lajperta ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupen advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru přípisem žalovaného ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala určení neplatnosti zrušení pracovního poměru přípisem žalovaného ze dne [datum]. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou do [datum], na základě které žalobkyně pro žalovaného vykonávala práci pracovnice v sociálních službách. Dne [datum] byla pracovní smlouva změněna na pracovní smlouvu, která se prodlužuje do [datum]. Dne [datum] žalobkyně převzala od žalovaného okamžité zrušení pracovního poměru s tím, že žalovaný s ní okamžitě ruší pracovní poměr, neboť žalobkyně porušila své povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Zrušení pracovního poměru bylo odůvodněno nevhodným chováním a jednáním s uživateli služby„ domov“ se zvláštním režimem, kteří jsou v důsledku vysokého věku a špatného zdravotního stavu tou nejzranitelnější skupinou uživatelů, zcela závislou na péči zaměstnanců. Jednání a chování žalobkyně, která při práci na klienty křičela:„ Ležíš tu jak dobytek.“,„ Snad trochu hneš, ležíš taky jako dřevo.“,„ Stůj, seš posranej.“ a jedné chodící pacientce odpověděla:„ Počkejte, počkejte, vy jste taková všudybylka, já teď musím umýt ty posraný prdele.“, považoval žalovaný za naprosto neslučitelné s chováním a jednáním zaměstnance na pozici pracovnice v sociálních službách a za neakceptovatelné a neomluvitelné. Žalobkyně žalovanému dopisem ze dne [datum] sdělila, že zrušení pracovního poměru neakceptuje a nesouhlasí s jeho odůvodněním a v zájmu zachování dobrých vztahů navrhla ukončení pracovního poměru dohodou. Žalovaný s návrhem žalobkyně nesouhlasil. Žalovaná dopisem ze dne [datum] sdělila, že trvá na tom, aby byla i nadále zaměstnána v pracovním poměru a aby jí byla poskytnuta odpovídající náhrada mzdy. Závěrem žalobkyně uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť své pracovní povinnosti neporušila zvlášť hrubým způsobem. U žalovaného byla zaměstnána od [datum], dodatkem ze dne [datum] byl její pracovní poměr prodloužen so [datum], přičemž za celou dobu nebylo zjištěno, že by práci vykonávala nekvalitně. Její pracovní náplní byla péče o uživatele v různých stádiích demence, Alzheimerovy choroby či jiných těžkých omezení, je to práce fyzicky i psychicky náročná a na pracovišti byl neustálý podstav pracovníků. Na oddělení probíhá specifický druh komunikace, která není vždy spisovná, ovšem nikoli na takové úrovni, aby uživatelé byli uráženi či ponižováni, komunikace neprobíhá se zlým úmyslem.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. V listině obsahující okamžité zrušení pracovního poměru dostatečně konkrétně popsal chování a jednání žalobkyně, které považuje za neakceptovatelné, neboť uživatelé domova jsou z důvodu svého věku a špatného zdravotního stavu, postižení demencí a Alzeimerovou chorobou tou nejzranitelnější skupinou. Tito uživatelé jsou zcela závislí na péči zaměstnanců domova a chování žalobkyně proto žalovaný vyhodnotil jako hrubé porušení pracovních povinností. Žalovaný uznal, že práce žalobkyně je fyzicky i psychicky náročná, to však nevhodné chování žalobkyně neomlouvá. Žalobkyně prošla několika odbornými školeními, jejichž obsahem byl způsob komunikace s uživateli domova a etické zásady ve vztahu k uživatelům. I pokud by chování žalobkyně nebylo činěno se zlým úmyslem, jedná se o chování, které neodpovídá všeobecně uznávaným normám slušného a přijatelného chování. Žalovaný dále uvedl, že není pravdou, že by žalobkyni nikdy nebyla vytýkána nekvalitní práce, byla např. napomenuta vedoucí oddělení ošetřovatelské péče, paní [jméno] [příjmení], že vydávala malé porce uživatelům, vedoucí úseku zdravotní a ošetřovatelské péče, paní [jméno] [příjmení], že při ranní hygieně neprovedla uživatelům výměnu inkontinenčních pomůcek.

3. Soud provedl následující listinné důkazy. Z listiny nazvané Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem bylo zjištěno, že žalovaný s žalobkyní dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, okamžitě zrušil pracovní poměr, neboť žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalovaný v listině uvádí, že v rámci komunikace s ostatními zaměstnanci opakovaně zaznamenal jejich výhrady a stížnosti k výkonu práce žalobkyně z důvodu jejího nevhodného vulgárního chování k uživatelům služby„ [anonymizováno] se [anonymizována dvě slova]“. Na základě uvedené provedl žalovaný za účasti vedoucí sestry a vedoucí oddělení přímé péče dne [datum] v 4:50 hodin na pracovišti žalobkyně kontrolu, při které zjistil, že žalobkyně při provádění ranní hygieny zcela nepřijatelně komunikuje s uživateli. Křičela na ně:„ Ležíš tu jak dobytek.“,„ Snad se trochu hneš, ležíš tady jako dřevo.“,„ Stůj, seš posranej.“ Na požadavek jedné chodící uživatelky žalobkyně odpověděla:„ Počkejte, počkejte, vy jste taková všudybylka, já teď musím umýt ty posraný prdele.“ V tomto chování žalovaný spatřuje zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, neboť uživatelé služby„ [anonymizováno] se [anonymizována dvě slova]“ jsou v důsledku svého vysokého věku a špatného zdravotního stavu tou nejzranitelnější skupinou uživatelů, zcela závislou na péči zaměstnanců. Chování žalobkyně je naprosto neslučitelné s chováním a jednáním zaměstnance na pozici pracovnice v sociálních službách, které je pro žalovaného neakceptovatelné a neomluvitelné. Listina je podepsána ředitelem žalovaného a žalobkyní, která svým podpisem listiny potvrdila, že okamžité zrušení pracovního poměru převzala dne [datum].

4. Z dodatku k pracovní smlouvě [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalovaného zaměstnána od [datum] na dobu určitou do [datum]. Uvedeným dodatkem byl pracovní poměr prodloužen do [datum].

5. Dle zápisu z kontroly přímé péče (ranní hygiena) provedené dne [datum] provedly [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], za přítomnosti ředitele [jméno] [příjmení] kontrolu výkonu práce žalobkyně a dalších dvou zaměstnankyň. Při této kontrole bylo zjištěno nevhodné chování žalobkyně, která mluvila velmi hlasitě a vulgárně, v její řeči se objevily slovní obraty:„ no ty vole“,„ ležíš tu jak dobytek“,„ snad se trochu hneš, ležíš tu jak dřevo“,„ stůj, seš posranej“,„ vy jste taková všudybylka a já teď musím umýt ty posraný prdele“. Ostatní zaměstnankyně se chovaly slušně, oslovovaly klienty jmény, vykaly, říkaly, co bude prováděno v rámci ranní hygieny.

6. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému sdělila, že okamžité zrušení pracovního poměru neakceptuje a v zájmu bezkonfliktního řešení navrhla ukončení pracovního poměru dohodou. Dopis byl žalovanému doručen dne [datum].

7. Dopisem ze dne [datum] žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně návrh žalobkyně na ukončení pracovního poměru dohodou neakceptoval, neboť ponižující, vulgární, hrubé a nedůstojné zacházení žalobkyně s uživateli [anonymizováno] se [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno v takové intenzitě a je odsouzeníhodné pro celý pracovní kolektiv, že jiné řešení nepřipadá v úvahu.

8. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že trvá na tom, aby byla i nadále zaměstnávána v pracovním poměru a aby jí byla poskytnuta odpovídající náhrada mzdy dle pracovní smlouvy.

9. Soud dále provedl důkaz výslechem žalobkyně, při kterém uvedla, že u žalovaného působila jako pracovník v sociálních službách v přímé péči. Měla na starosti pečovat o pohodlí klientů, zajišťovat jejich hygienu, jídlo, převlékání klientů, postelí apod. Je vyučená v oboru kuchař číšník a má kurz sociální pracovnice. Před zaměstnáním u žalovaného pracovala v nemocnici a také v domově seniorů v [obec]. V zaměstnání neměla žádné problémy, nebylo jí nic vytýkáno, byla pouze upozorněna, že má vydávat větší porce jídla, které však bylo naporcované z kuchyně. Pokud jí bylo vytýkáno, že má jedné konkrétní klientce dávat více knedlíků, uvedla, že klientce dávala menší porce, protože málo jedla a bylo to tak pro ni pohodlnější. Toho, že by někdy klientům nevyměnila inkontinenční pomůcky nebo že by na to byla upozorněna, si není vědoma. Co se týče práce, s kolegy vycházela dobře, práce se střídala na různých odděleních, pracovala na denních i nočních směnách, pracovala i přesčas. Účastnila se školení, podpora či supervize jí nabízena nebyla. Pokud se jedná o den [datum], připustila, že řekla, co je uvedeno, ale v jiném významu. Klienti tato slova používají z legrace, neberou to nějak úporně, použila slova, která oni sami používají a takto komunikují.

10. Z výslechu ředitele žalované bylo zjištěno, že v podstatě denně se provádí kontrola zaměstnanců, ze které vycházejí závěry, jako jsou pochvaly, výtky či upozornění, co by se mělo dělat. Žádná závažná porušení pracovní kázně nebo napomenutí, zejména písemnou formou, vůči žalobkyni nepoužili. V březnu byl žalobkyni prodloužen pracovní poměr, v té době tedy nebyly žádné indicie k tomu, že byl s žalobkyní nějaký problém. Po té, kdy zjistil, že se žalobkyně chová ke klientům nevhodně, neboť jedna z kolegyň ho upozornila na její vulgární chování, provedl kontrolu, která však předčila jeho očekávání. Jednání žalobkyně považuje za neakceptovatelné. Klienti domova mají různé fáze Alzheimerovy choroby, přesto však vnímají, když na ně někdo křičí nebo se chová nevhodně. Chování žalobkyně nepovažuje za přijatelné ani tehdy, pokud by stejným způsobem hovořili i klienti. Vzhledem ke zdravotnímu stavu klientů nelze bohužel určit, jaký dopad na ně chování žalobkyně mělo, nicméně zaměstnanci prochází školeními, vědí, jakým způsobem se ke klientům chovat a vědí, že klienti mohou někdy používat neslušné výrazy, nemohou jim však oplácet stejnou mincí. K dotazu žalobkyně, proč jí nebylo její chování vytknuto hned 19. 7., po provedené kontrole, ředitel uvedl, že vyhodnocení chování žalobkyně a sepsání příslušné listiny vyžadovalo určitý čas k přípravě, navíc se domnívá, že žalobkyně mezi provedenou kontrolou a ukončením pracovního poměru nebyla nějaký čas na pracovišti.

11. Návrh na provedení dalších důkazů, konkrétně výslechů svědkyň [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], dále hodnocení žalobkyně a přehled vyplacených odměn žalobkyni soud zamítl, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn důkazy, které již byly provedeny, další navrhované důkazy by nepřinesly nová zjištění a jejich provedení by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, zejména za situace, kdy žalobkyně nezpochybňovala, že zápis o provedené kontrole odpovídá skutečnosti.

12. Soud na základě provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.„) vzal za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně byla u žalovaného od [datum] zaměstnána na pozici pracovníka v sociálních službách přímá obslužná péče – klíčový pracovník, a to na dobu určitou do [datum], jež byla následně prodloužena do [datum] (z dodatku k pracovní smlouvě [číslo]). Dne [datum] byla provedena kontrola plnění pracovních povinností žalobkyně, při které bylo zjištěno, že žalobkyně používá při komunikaci s klienty vulgární výrazy (ze zápisu z kontroly ze dne [datum]). Žalovaný s žalobkyní dopisem ze dne [datum] z důvodu jejího nevhodného vulgárního chování ke klientům okamžitě zrušil pracovní poměr. Žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru převzala dne [datum] (z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne [datum]), s okamžitým zrušením nesouhlasila a navrhla, aby byl pracovní poměr ukončen dohodou (z dopisu ze dne [datum]). Ukončení pracovního poměru dohodou žalovaný neakceptoval (z dopisu ze dne [datum]) a žalobkyně proto trvala na tom, aby byla v pracovním poměru i nadále zaměstnána, neboť okamžité zrušení pracovního poměru není důvodné (z dopisu ze dne [datum]). Po celou dobu trvání pracovního poměru neměl žalovaný vůči výkonu práce žalobkyní žádné vážné výhrady, písemně žalobkyni až do události ze dne [datum] nic nevytkl (z výpovědi ředitele žalovaného). Žalobkyně absolvovala školení, jejichž obsahem byl způsob komunikace s klienty a etický kodex (ze shodných tvrzení žalobkyně a ředitele žalovaného).

13. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ zákoník práce“).

14. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně okamžitě zrušit pracovní poměr tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem; zákon (obdobně jako u jiných porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) nedefinuje pojem porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Vymezení hypotézy právní normy zde závisí na konkrétních okolnostech případu; bude třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že je to pouze soud, který v případném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu vymezí tak, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval. ([příjmení], Mojmír. § 55 (Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem). In: [jméno], [obec], [příjmení], [jméno] a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. [číslo])

15. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

16. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

17. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

18. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

19. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný s žalobkyní okamžitě zrušil pracovní poměr dne [datum] s odkazem na ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, přičemž zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci spatřoval v nevhodném a neakceptovatelném vulgárním chování žalobkyně vůči klientům domova. Důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru přesně a podrobně skutkově vymezil a pracovní poměr zrušil v zákonné lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl. Žalobkyně na okamžité zrušení pracovního poměru reagovala svým nesouhlasem a včas, v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců, podala k soudu žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Všechny zákonné lhůty tedy byly zachovány a soud se proto dál zabýval tvrzením žalobkyně, že její chování nebylo důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. V průběhu řízení dospěl soud k závěru, zejména z výpovědi samotné žalobkyně, že žalobkyně skutečně dne [datum] používala v komunikaci s klienty nevhodné výrazy, ačkoli dle jejího tvrzení to nebylo myšleno ve zlém úmyslu. V jednání žalobkyně však soud na rozdíl od žalovaného nespatřuje zvlášť závažné porušení pracovních povinností, jež by bylo důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Za situace, kdy žalobkyně pracovala u žalovaného před inkriminovanou událostí téměř 4 roky, aniž by měl žalovaný ke způsobu výkonu její práce vážné výtky, soud považuje řešení zjištěných závad ve výkonu práce okamžitým zrušením pracovního poměru za nepřiměřeně přísné. Z dikce zákona plyne, že okamžité zrušení pracovního poměru má být institutem výjimečným a k porušení pracovních povinností musí dojít zvlášť hrubým způsobem. V posuzovaném případě je soud přesvědčen, že tato zákonem vyžadovaná intenzita porušení pracovním povinností naplněna nebyla. Žalobkyně nepopírala, že by v komunikaci s klienty používala vulgární výrazy, tvrdila však, že se nejednalo o zlý úmysl. Před událostí byla bezproblémovou zaměstnankyní a ze strany zaměstnavatele jí nebylo nic vytýkáno. Pokud žalovaný tvrdil, že žalobkyně vydávala klientům menší porce jídla, pak toto nebylo žalobkyni vytýkáno písemně ani to nebylo nijak dále řešeno, navíc, jak uvedl sám žalovaný, v domově probíhaly běžné provozní kontroly, při kterých byli zaměstnanci upozorňováni na nedostatky a na možnosti zlepšení. Pokud bylo tedy žalobkyni vytýkáno, že klientům dává menší porce jídla, lze takovou výtku považovat právě za součást běžné každodenní provozní kontroly a nikoli za něco, co by bylo předstupněm či předzvěstí problémů, které vyústily v okamžité zrušení pracovního poměru. Samotná skutečnost, že se žalobkyně dne [datum] chovala nevhodně, když komunikovala s klienty vulgárním způsobem, nelze dle názoru soudu považovat za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Soud vzal rovněž v úvahu, že práce, kterou žalobkyně vykonávala, je prací fyzicky a psychicky náročnou, vyžadující práci na směny i práci přesčas, když i to mohlo přispět k tomu, že žalobkyně komunikovala s klienty nevhodným způsobem. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo na místě a rozhodl proto tak, že určil jeho neplatnost. Závěrem soud pro úplnost uvádí, že nijak nezpochybňuje to, že uživatelé domova jsou zranitelnou skupinou obyvatel, k níž je třeba se chovat s úctou a respektem a rozhodně neschvaluje způsob, jakým žalobkyně s klienty domova jednala, nicméně namítaný způsob komunikace žalobkyně nelze považovat za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností a pochybení žalobkyně bylo ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele žalobkyně zcela jistě možné řešit mírnějším způsobem.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za 3,5 úkonu právní služby podle § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) - příprava a převzetí právního zastoupení, jednoduchá výzva k plnění (½ úkonu), žaloba, účast na jednání před soudem, přičemž odměna za jeden úkon činí dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu částku [částka] (tarifní hodnotou je částka [částka]). K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za uvedené 4 úkony ve výši [částka] za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka] Náklady dále představuje cestovné ve výši [částka], vypočtené za cestu z [obec] do [obec] na soudní jednání a zpět, celkem 130 km, vozidlem značky Audi A4, [registrační značka]. [příjmení] [částka] je přitom tvořena základní náhradou dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., tj. [částka] x 130 km, tzn. [částka] a náhradou na spotřebovanou pohonnou hmotu dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., spotřeba paliva dle technického průkazu činí 5,8 l [číslo] km dle metodiky EU2004/3, tj. [částka] x 0,058 l x 130 km, tzn. [částka]. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši [částka].