8 C 227/2025

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 2 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, k rukám právního zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , Adresa advokáta, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se na žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neuhradil za období prosince , Anonymizováno, do září , Anonymizováno, televizní poplatky, přičemž žalobkyni vznikl rovněž nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazních prostředků, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila již tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a jelikož žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalovaný oznámil žalobkyni, že je držitelem televizního přijímače od , datum, , avšak neuhradil televizní poplatek ve výši , částka, měsíčně za měsíce prosinec , Anonymizováno, až září , Anonymizováno, , a dluží takto částku , částka, . Soud vyhověl žalobě zcela a zavázal žalovaného k zaplacení částky , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši, kapitalizované částkou , částka, Kč za dobu od , datum, do , datum, .Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí měsíčně , částka, . Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný splnil svou povinnost a oznámil provozovateli vysílání, resp. pověřené osobě , právnická osoba, , že se stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva.Při posouzení úroků z prodlení soud postupoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se tím, že televizní poplatky včas nezaplatil, dostal se do prodlení a je povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a 351/2013 Sb. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o osm procentních bodů. Splatnost televizního poplatku byla k 15. dni každého měsíce, kdy měl žalovaný poplatek zaplatit a 16. dne téhož měsíce se žalovaný dostal do prodlení se splácením. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému dlužnou částku zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.Soud s ohledem na učiněná skutková zjištění a citovanou právní úpravu žalobě vyhověl.Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, – zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu za dva úkony po , částka, , celkem , částka, , podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl.č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobce a režijní paušály zvýšené o DPH nebyly žalobci přiznány, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce agendu televizních poplatků sám spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobce si zvolil možnost být ve sporu zastoupen advokátem, což je jeho právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalované spravedlivě žádat, aby hradila náklady řízení takto vzniklé viz. nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, ze dne , datum, .Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o.s.ř.