8 C 273/2025

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení neexistence zástavního práva a zákazu zcizení jako věcného práva

I. Žaloba na určení, že zástavní právo k nemovitostem v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to pozemku parc.č. , Anonymizováno, s rodinným domem č.p. , Anonymizováno, , a dále k pozemkům parc.č. , Anonymizováno, , zřízené na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi žalovanou a , jméno FO, , r.č. , hodnota, , trvale bytem , adresa, , ani zákaz zcizení uvedených nemovitostí po dobu trvání zástavního práva, neexistují, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce , částka, , Anonymizováno 1. Žalobkyně se domáhala určení, že zástavní právo k nemovitostem (charakterizovaným ve výroku I tohoto rozsudku) a právo odpovídající zákazu jejich zcizení po dobu trvání zástavního práva, zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. , Anonymizováno, , neexistují. Žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne , datum, převedla vlastnické právo k nemovitostem na , jméno FO, , narozeného , datum, . , jméno FO, a žalovaná následně dne , datum, uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva č. , Anonymizováno, , zástavní právo a zákaz zcizení byly do katastru nemovitostí zapsány s právními účinky ke dni , datum, . Žalobkyně následně pro nezaplacení kupní ceny od kupní smlouvy ze dne , datum, odstoupila, kupní smlouva byla zrušena a žalobkyně se stala opětovnou vlastnicí nemovitostí, k obojímu došlo s účinky od počátku (ex tunc). Z uvedeného vyplývá, že , jméno FO, nebyl v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva vlastníkem nemovitostí, a nemohl platně takovou smlouvu uzavřít. Žalobkyně se na žalovanou opakovaně obracela se žádostí o poskytnutí součinnosti s výmazem zástavního práva a práva odpovídajícího zákazu zcizení nemovitostí, nicméně žalovaná poskytnutí součinnosti s poukazem na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítala. Žalobkyně k tomuto uvedla, že ačkoli dle dřívější právní úpravy bylo možné zástavní právo k nemovité věci platně zřídit nevlastníkem, pokud byl zástavní věřitel v dobré víře, prokazování případné dobré víry zástavního věřitele v tomto případě nemá smysl, neboť ustanovení § 1343 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nepřipouští možnost vzniku zástavního práva na základě právního jednání nevlastníka (neudělil-li k tomu vlastník souhlas), a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě spatřovala v tom, že je třeba odstranit nesoulad zápisu v katastru nemovitostí se skutečným právním stavem.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Učinila nespornými skutková tvrzení, že k nemovitostem bylo , jméno FO, zřízeno zástavní právo, a že tento v důsledku odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy vlastnické právo k nemovitostem pozbyl a vrátilo se tak do rukou žalobkyně. Sporovala však právní závěry žalobkyně ohledně účinků odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy uzavřené s , jméno FO, . Žalovaná uvedla, že byla v dobré víře, a že zástavní právo bylo zřízeno za úplatu, neboť zajišťovalo a zajišťuje poskytnutý úvěr. Stav tohoto případu tak naplňuje právní stav ve smyslu § 984 odst. 1 o. z., a proto žalobkyně nemá právo domáhat se výmazu zástavního práva z veřejného seznamu, v této souvislosti ještě odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva soud zjistil, že žalovaná dne , datum, a , jméno FO, dne , datum, podepsali listinu s nadpisem „Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. , Anonymizováno, “, ve které si ujednali, že k zajištění řádného a včasného splnění dluhů ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (a následných smluv uzavřených mezi nimi do , datum, ) bude sloužit zástavní právo k níže uvedeným nemovitostem, které bude zapsáno ve prospěch žalované do katastru nemovitostí. Dále si sjednali, že do katastru nemovitostí bude zapsán ve prospěch žalované i zákaz zcizení těchto nemovitostí po celou dobu trvání zástavního práva. Podpis , jméno FO, na zmíněné listině byl ověřen dne , datum, zástupcem osoby , právnická osoba, .

5. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že na listě vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, ke dni , datum, , jakož i ke dni , datum, , byl jako vlastník pozemků parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, parc. č. , Anonymizováno, , orná půda, parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a parc. č. , Anonymizováno, zapsán v katastru nemovitostí , jméno FO, , narozený , datum, . V části „, Anonymizováno, “ výpisu týkající se zapsaných věcných práv zatěžujících zmíněné nemovitosti pak bylo evidováno zástavní právo smluvní a zákaz zcizení po dobu trvání zástavního práva ve prospěch žalované, obojí dle smlouvy č. , Anonymizováno, a s účinky zápisu ke dni , datum, . V části „, Anonymizováno, “ výpisu týkající se poznámek a dalších obdobných údajů byla evidována jediná poznámka spornosti, a to ve věci vkladu kupní smlouvy ze dne , datum, s tím, že žádost o zápis poznámky spornosti byla ze dne , datum, .

6. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že bylo určeno, že vlastníkem výše uvedených nemovitostí je žalobkyně. Rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a právní moci nabyl dne , datum, . Důvodem bylo odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy uzavřené s , jméno FO, , v důsledku čehož došlo ke zrušení kupní smlouvy od samotného počátku a k obnovení vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem.

7. Z korespondence účastníků a výpisu z katastru nemovitostí, evidujícího stav ke dni , datum, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí v této věci.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel z o. z. účinného ke dni účinků vkladu zástavního práva (podle smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené mezi žalovanou a , jméno FO, ) do katastru nemovitostí, tedy ke dni , datum, , neboť „[p]ro vznik a existenci zástavního práva k nemovité věci, která není ve vlastnictví zástavce, je rozhodující především stav v době, kdy nastávají účinky vkladu zástavního práva podle zástavní smlouvy do katastru nemovitostí.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

9. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. , adresa, víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

10. Podle § 1312 odst. 1 o. z. zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

11. Podle § 1343 odst. 1 o. z. zástavce může dát jako zástavu cizí věc jen se souhlasem vlastníka.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na podané určovací žalobě, když dospěl k tomu, že naléhavý právní zájem v tomto případě dán byl, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu je dán vždy, pokud by na základě případného rozhodnutí mělo dojít k zápisu do veřejného seznamu (zde do katastru nemovitostí), respektive „[…] naléhavý právní zájem na určení práva je vždy dán tam, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do veřejného seznamu a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným ve veřejném seznamu […]“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Uvedený závěr je v souladu i s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).

13. Následně se soud zabýval meritem věci, které se týkalo de facto jen právního posouzení, zda v důsledku obnovení vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem pro odstoupení od kupní smlouvy (uzavřené s , jméno FO, ) způsobilo neplatnost zástavní smlouvy (uzavřené mezi žalovanou na straně jedné a , jméno FO, , jakožto v té době evidovaným vlastníkem předmětných nemovitostí, na straně druhé), na jejímž základě byla do katastru nemovitostí u předmětných nemovitostí zapsána věcná práva ve prospěch žalované. Zatímco žalobkyně odkazovala na nemožnost zastavení věci nevlastníkem, žalovaná odkazovala na tzv. materiální publicitu veřejných seznamů.

14. Nabýt věcné právo (v daném případě dvě věcná práva – zástavní právo a právo odpovídající zákazu zcizení) od osoby zapsané jako osoba oprávněná ve veřejném seznamu (zde v katastru nemovitostí), ačkoli podle skutečného právního stavu osobou oprávněnou není, je obecně podle současné rozhodovací praxe soudů možné za splnění dvou podmínek. Nabyvatel jednak musí být v dobré víře ve stav zápisu ve veřejném seznamu (presumuje se), a jednak musí nabýt věcné právo na základě úplatného právního jednání (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). Nesprávným je tudíž právní názor žalobkyně, že současná právní úprava (o. z.) již nepřipouští možnost vzniku zástavního práva na základě právního jednání nevlastníka s tím, že by jedinou výjimkou byla situace, pokud by k tomu vlastník udělil souhlas. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na který žalobkyně odkazovala, je v této věci relevantní toliko v rozsahu právní věty, že „[p]ro vznik a existenci zástavního práva k nemovité věci, která není ve vlastnictví zástavce, je rozhodující především stav v době, kdy nastávají účinky vkladu zástavního práva podle zástavní smlouvy do katastru nemovitostí.“. Ač totiž ve zmíněné věci bylo následně rozhodnuto o vyhovění žalobě na určení neexistence zástavního práva a práva odpovídajícího zákazu zcizení, bylo tomu tak z důvodu neprokázání poskytnutí zápůjčky, jakožto pohledávky, která měla být zajištěna zástavním právem, a v důsledku toho nemožnosti aplikace ustanovení § 984 o. z., nikoli však z důvodu, že nemohlo dojít ke vzniku těchto práv, protože jejich vznik na základě právního jednání nevlastníka ustanovení § 1343 o. z. neumožňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Bylo tedy zapotřebí zkoumat naplnění zmíněných podmínek, zejména pak (s ohledem na to, že žalobkyně presumovanou dobrou víru žalované ve stav zápisu ve veřejném seznamu ani nesporovala) úplatnost právního jednání, na jehož základě žalovaná předmětná věcná práva nabyla. V této souvislosti je třeba přisvědčit tvrzení žalované, která ve vtahu k zástavnímu právu (možno vztáhnout i na právo odpovídající zákazu zcizení) uvedla, že bylo zřízeno za úplatu, neboť zajišťovalo a zajišťuje poskytnutý úvěr, přičemž odkázala na přiléhavý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na který ostatně přímo odkazuje i novější a již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém je jednoznačně konstatováno, že závěr „[…], že zástavní smlouvu, jíž bylo zřízeno zástavní právo k zajištění poskytnutého překlenovacího úvěru, je třeba považovat za úplatné právní jednání ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.“16. Lze shrnout, že žalovaná jako zástavní věřitelka a , jméno FO, jako zástavce uzavřeli dne , datum, platnou zástavní smlouvu (označenou jako , Anonymizováno, ) ve smyslu § 1312 odst. 1 o. z. s tím, že zástavou byly předmětné nemovitosti a dluhem, pro který bylo zástavní právo zřízeno, byl dluh vyplývající mimo jiné ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou jako věřitelkou a , jméno FO, jako dlužníkem. Toho dne, jakož i dne , datum, , neboli v době, kdy nastaly účinky vkladu věcných práv (zástavního práva a práva odpovídajícího zákazu zcizení) do katastru nemovitostí, byla žalovaná v dobré víře, že , jméno FO, , zapsaný v katastru nemovitostí jako oprávněná osoba (vlastník předmětných nemovitostí), je osobou oprávněnou i podle skutečného právního stavu. Ve zmíněný den totiž z výpisu z katastru nemovitostí nevyplývala žádná skutečnost, která by zapsané vlastnické právo , jméno FO, k předmětným nemovitostem zpochybňovala (žádost o zápis poznámky spornosti byla učiněna až dne , datum, ) a neexistoval tak žádný objektivní důvod, který by vzbuzoval pochybnosti o tom, zda je , jméno FO, skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalovaná věcná práva nabyla za úplatu ve smyslu § 984 odst. 1 o. z., neboť vznikla za účelem zajištění úvěru. Došlo tak prokazatelně ke splnění všech podmínek, aby stav zapsaný ve veřejném seznamu, který v daném případě nebyl v souladu se skutečným právním stavem, svědčil ve prospěch žalované, a proto skutečnost, že se žalobkyně stala opětovnou vlastnicí předmětných nemovitostí, byť s účinky ex tunc, nemá žádné účinky na vznik a trvání věcných práv zatěžujících tyto nemovitosti ve prospěch žalované (zapsaných v katastru nemovitostí).

17. Soud s ohledem na uvedené žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal plně procesně úspěšné žalované. Žalobkyni tak uložil povinnost uhradit žalované částku , částka, , která představuje paušální náhradu za tři úkony (písemné podání ve věci samé – vyjádření ve věci, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem v délce do 2 hodin) po , částka, podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady. Z opatrnosti soud upozorňuje, že náhrady cestovních výdajů v souvislosti s cestou na jednání soudu se žalovaná výslovně vzdala.