8 C 296/2024
č. j. 8 C 296/2024-19
V PLATNOSTIOkresní soud v Benešově vyhověl žalobě o zaplacení pohledávky ve výši 2 596,37 Kč s příslušenstvím, která vznikla z nesplnění povinností z bankovní smlouvy. Soud uznal, že žalovaný porušil podmínky rámcové smlouvy o finančních službách, včetně udržení minimálního zůstatku, a vzniklý dluh byl zákonně postoupen žalobci. Rozsudek se opřel o § 2665 a § 2395 občanského zákoníku, podle nichž se překročení zůstatku považuje za úvěr, a o § 1879 a násl. o postoupení pohledávky. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, včetně odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Plný text
Okresní soud v Benešově rozhodl soudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobce: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 2 596,37 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky částka od datum do datum se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem adresa, Anonymizováno adresa. Žalobce se domáhal zaplacení pohledávky ve výši 2 596, částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení, kdy uváděl, že na něj jeho právní předchůdkyně právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovaným, který vznikl nepovoleným debetem na účtu žalovaného. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: právnická osoba. (dále jen banka) uzavřela dne datum se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách č. hodnota o uzavření bankovního účtu, na základě nichž se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet Anonymizováno a dále provádět na tomto účtu transakce dle pokynů žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k dodržování podmínek a dle kap. 14. podmínek byl žalovaný povinen zejména udržovat na účtu minimální zůstatek ve výši částka (prokázáno rámcovou smlouvu o finančních službách, přílohou k rámcové smlouvě, všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba. a ceníkem právnická osoba., pro bankovní obchody). Žalovaný své smluvní povinnosti porušil, když překročil minimální částku zůstatku na účtu a následně se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Banka proto využila svého práva a smlouvu vypověděla dopisem, čímž se dluh stal splatným dne datum v plné výši, kdy žalovaný dluží částku ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (prokázáno výpisem z účtu). Pohledávku za žalovaným postoupila banka na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek a poštovními archy). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k dobrovolnému plnění (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání). Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od datum, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o vedení účtu, o úvěru, o postoupení pohledávky a o prodlení dlužníka. Podle § 2662 smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. § 2665 ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou a žalobě vyhověl. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši částka představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši částka, a náklady právního zastoupení částka. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od datum. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna částka za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po datum, a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do částka a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do částka předmětu řízení jde o částka). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x částka – částka za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x částka – částka, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy částka. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.