8 C 309/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa, zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba na určení, že celé jméno žalobkyně, datum narození, bytem adresa žalobkyně, je vlastníkem bytové jednotky číslo vymezené v anonymizováno podlaží budovy adresa (dále jen„ Budova“) umístěné na pozemku parc. číslo (dále jen„ Pozemek“) a ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti číslo na společných částech Budovy a na Pozemku a ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti anonymizováno na pozemku parc. číslo, přičemž uvedené nemovitosti leží v katastrální uzemí, územní celek a vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti anonymizováno na nebytové jednotce – garáži číslo vymezené v anonymizováno podlaží budovy adresa umístěné na pozemku parc. číslo spolu s ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti číslo na společných částech Budovy a na Pozemku, přičemž uvedené nemovitosti leží v katastrální uzemí, územní celek, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem bytové jednotky číslo vymezené v anonymizováno podlaží budovy adresa (dále jen„ Budova“) umístěné na pozemku parc. číslo (dále jen„ Pozemek“) a ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti číslo na společných částech Budovy a na Pozemku a ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti anonymizováno na pozemku parc. číslo přičemž uvedené nemovitosti leží v katastrální uzemí, územní celek a vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti anonymizováno na nebytové jednotce – garáži číslo vymezené v anonymizováno podlaží budovy adresa umístěné na pozemku parc. číslo spolu s ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti číslo na společných částech Budovy a na Pozemku, přičemž uvedené nemovitosti leží v katastrální uzemí, územní celek (vše dále společně jen“ Byt“). Uvedla, že dne datum uzavřela s žalovanou darovací smlouvu, kterou žalované darovala Byt. Současně s darovací smlouvou byla mezi žalobkyní a jejím manželem jméno příjmení, jakožto oprávněnými, a žalovanou, jakožto povinnou téhož dne uzavřena smlouva o změně věcného břemene, kterou bylo věcné břemeno doživotního a bezplatného spoluužívání Bytu, zřízené původně ve prospěch jméno příjmení rozšířeno v souvislosti s darováním Bytu i na žalobkyni. V době darování byly vztahy mezi žalobkyní a žalovanou vynikající, navštěvovaly se a žalobkyně žalovanou finančně podporovala. Veškeré náklady spojené s Bytem hradila žalobkyně. Žalovaná o správu a platby spojené s Bytem nejevila zájem, a proto se žalobkyně se žalovanou dohodly, že Byt pronajmou a výnos z nájmu bude sloužit jako kompenzace nákladů vynaložených žalobkyní. V den, kdy si však žalobkyně se svým manželem přijeli do místa bydliště žalované pro klíče od Bytu, partner žalované na ně křičel, že by měli Byt nechat žalované. V důsledku této události přestala žalovaná s žalobkyní komunikovat. Na základě plné moci udělené žalobkyni žalovanou dne datum, žalobkyně příjmení dne datum pronajala anonymizováno. Žalovaná dne datum plnou moc odvolala a se anonymizováno uzavřela novou nájemní smlouvu, kterou na jaře roku 2020 vypověděla. Žalobkyně následně žalovanou požádala, aby jí a jejímu manželovi umožnila Byt užívat podle práva věcného břemene, což však žalovaná neučinila, v Bytě vyměnila zámky a znemožnila tak žalobkyni příjmení užívat. Žalovaná s žalobkyní nekomunikuje, nezajímá se o ni a nenavštěvuje ji. Na dopis ze dne datum, kterým byla vyzvána, aby žalobkyni umožnila Byt užívat, nereagovala a Byt pronajala třetí osobě. Jednání žalované považuje žalobkyně za hrubé porušení dobrých mravů, a proto dne datum zaslala žalované výzvu, kdy dar pro nevděk odvolala, od darovací smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou, aby dar vrátila. Přesto, že se žalobkyně stala odvoláním daru vlastnicí Bytu, žalovaná jí neposkytla součinnost k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí a žalobkyně je proto nucena domáhat se určení vlastnického práva k Bytu touto žalobou.

2. Žalobkyně se žalobou ze dne datum dále domáhala určení, že je vlastníkem budovy adresa – rodinný dům, stojící na pozemku parc. číslo v obci obec, k. ú. obec a spoluvlastnického podílu ve výši anonymizováno na pozemku parcela adresa, ostatní plocha, v obci obec, k. ú. obec (dále jen„ Rodinný dům“). V této časti byla věc vyloučena k samostatnému řízení, zdejší soud vyslovil v části vyloučené k samostatnému řízení svoji místní nepříslušnost a věc postoupil název soudu.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že Byt skutečně nabyla darovací smlouvou od svojí matky (žalobkyně), nesouhlasila však s tím, že by se ve vztahu k žalobkyni chovala v rozporu s dobrými mravy. Veškeré poplatky spojené s převodem Bytu a následné výdaje spojené s jeho vlastnictvím řádně hradila. K Bytu má silný citový vztah, neboť v něm od svých anonymizováno let vyrůstala a zná nejen okolí, ale i sousedy. Je přesvědčena, že důvody pro odvolání daru nejsou dány a navrhuje proto, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud provedl, následující listinné důkazy. Ze dvou darovacích smluv uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně darovala žalované příjmení a Rodinný dům.

5. Ze dvou smluv o změně věcného břemene uzavřených mezi žalovanou, jakožto povinnou a panem jméno příjmení a paní celé jméno žalobkyně, jakožto oprávněnými dne datum soud zjistil, že na Bytě a Rodinném domě vázlo věcné břemeno doživotního a bezplatného spoluužívání Bytu a Rodinného domu panem příjmení, které bylo předmětnou smlouvou změněno na věcné břemeno Bytu a k Domu. Z věcného břemene Bytu a k Domu jsou pan příjmení příjmení a žalobkyně oprávněni Byt a Rodinný dům doživotně a bezplatně spoluužívat spolu s žalovanou. Dle čl. 2 2. Smlouvy z věcného břemene jsou oprávnění (žalobkyně a pan příjmení) oprávněni spoluužívat Byt v souladu s jeho kolaudovaným stavem, jsou oprávněni Byt užívat pro sebe. Dále jsou oprávněni Byt užívat pro podnikání (čl. 2 3.) Oprávnění nejsou z věcného břemene oprávněni přenechat Byt k bezplatnému či úplatnému užívání třetím osobám, nejde-li o provozování podnikatelské činnosti či nedá-li ke zřízení takového práva třetí osobě předchozí písemný souhlas povinná (žalovaná).

6. Dle čestného prohlášení ze dne datum žalovaná prohlásila, že souhlasí, aby ji byla žalobkyně oprávněna zastupovat ve věcech týkajících se Bytu.

7. Smlouvou o nájmu nemovitosti na dobu určitou uzavřenou dne datum mezi žalovanou, zastoupenou žalobkyní a jméno a jméno příjmení byl Byt pronajat na období od datum do datum manželům příjmení.

8. Dopisem žalované ze dne datum adresovaným žalobkyni a panu jméno příjmení, žalovaná sdělila, že s manžely příjmení dne datum uzavřela novou nájemní smlouvu, neboť původní smlouva nebyla sjednána platně, když žalobkyně žalovanou zastupovala pouze na základě čestného prohlášení, nikoli na základě plné moci.

9. Z listiny nazvané ukončení platnosti čestného prohlášení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná ukončila platnost čestného prohlášení, kterým souhlasila, aby jí žalobkyně byla oprávněna zastupovat ve věcech týkajících se Bytu.

10. Žalobkyně na ukončení platnosti čestného prohlášení reagovala dopisem ze dne datum, kterým žalované sdělila, že trvá na tom, aby byl Byt nadále pronajímán za stávajících podmínek. Žalobkyně zároveň sdělila, že pokud dojde ke změnám, hodlá s panem příjmení od datum Byt v plném rozsahu používat, a to za účelem bydlení i podnikání tak, jak jim umožňuje věcné břemeno.

11. Z e-mailu odeslaného žalobkyní žalované dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že bude Byt s panem příjmení používat k podnikání s tím, že veškeré náklady bude povinna hradit žalovaná, neboť to vyplývá z věcného břemene.

12. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum byla žalovaná vyzvána, aby žalobkyni a panu příjmení umožnila Byt užívat, tj. zejména jim vydala nové klíče od Bytu tak, aby Byt mohli v souladu s právem věcného břemene užívat.

13. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum, který byl adresován žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila ve smyslu ustanovení § 2072 zákona č. 89/2012 Sb. od darovací smlouvy ze dne datum z důvodu porušení dobrých mravů žalované vůči žalobkyni a jejímu manželovi. Žalobkyně žalovanou zároveň vyzvala k vrácení daru a poskytnutí součinnosti k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

14. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum, který byl adresován žalované, soud zjistil, že žalobkyně z opatrnosti ve smyslu ustanovení § 630 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., odvolala svůj dar Bytu žalované a odstoupila od darovací smlouvy. Žalovaná byla opět vyzvána k vrácení daru a poskytnutí součinnosti k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

15. Nahlédnutím do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že Byt je zapsán ve vlastnictví žalované s věcným břemenem užívání.

16. V průběhu soudního jednání žalobkyně upřesnila, že hrubý nevděk spatřuje zejména v jednání žalované, kterým znemožňuje realizovat věcné břemeno, které je zapsané v katastru nemovitostí a dále v nekomunikaci a nezájmu o žalobkyni ze strany žalované. Žalovaná naopak setrvala na svém tvrzení, že důvody k odstoupení od darovací smlouvy nebyly splněny. Žalovaná povinnosti nijak neporušuje, své vlastnické právo v současné době využívá tak, že Byt přenechala k užívání své kamarádce, která je samoživitelka. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že žalobkyně dlouhodobě Byt pronajímala a využívala prostředky získané z nájmu, žalobkyně své bytové potřeby realizovat nepotřebuje ani nemá potřebu Byt využívat, neboť Byt byl dosud využíván pouze k pronajímání. K dotazu soudu žalobkyně sdělila, že v období od roku 2010 byl Byt střídavě pronajímán nebo byl prázdný, po celou dobu hradila náklady na provoz a rekonstrukci bytu ona s manželem. Peníze z nájmu chodily žalobkyni. Věcné břemeno hodlá žalobkyně realizovat tak, že Byt bude používat k podnikání a k přespávání na cestách souvisejících s jejím podnikáním. Následně by Byt chtěla využívat jako chalupu a trávit zde volný čas. V současnosti bydlí v domě v obec, který je ve vlastnictví žalované. Na to žalovaná uvedla, že realizace věcného břemene je v současné době komplikována tím, že Byt přenechala k užívání kamarádce, která je v nouzi. Žalobkyně dále potvrdila, že příjmy z nájmu plynuly žalobkyni. S prvními nájemci nebyly problémy, avšak se anonymizováno byly problémy a po té, kdy Byt opustili, investovala žalovaná do rekonstrukce Bytu. V souvislosti s tím, že se jednalo o problematické nájemníky, také žalovaná vyměnila v Bytě zámky. Ohledně Rodinného domu účastníci shodně uvedli, že v tomto případě mezi nimi došlo k uzavření dohody o narovnání, kdy dům byl vrácen žalobkyni, neboť žalovaná k tomuto domu nemá žádný vztah. K bytu však vztah má a má proto o jeho vlastnictví zájem.

17. Žalovaná byla vyslechnuta a podrobně vylíčila vztahy s žalobkyní, které nejprve byly v pořádku, po rozvodu žalované se však začaly zhoršovat a nyní je to tak, že žalovaná s žalobkyní nekomunikuje a nenavštěvuje ji. Co se týče realizace věcného břemene, nemá s ním problém a je ochotna Byt žalobkyni poskytnout k dispozici. Výzvu žalobkyně ze září roku 2019, ve které žalobkyně žádala o realizaci věcného břemene, žalovaná obdržela, ale brala ji jako kalkul, kdy žalobkyně se takto snažila dostat Byt zpět do svého vlastnictví. příjmení nájemní smlouvu se anonymizováno uzavřela proto, že zjistila, že původní smlouva nebyla v souladu s občanským zákoníkem. Peníze z nájmu byly hrazeny žalobkyni. Při předání bytu anonymizováno byla skutečně žalobkyní vyzvána, aby umožnila realizaci věcného břemene, ale podrobnosti si již nepamatuje. Zámky u Bytu skutečně vyměnila, a to proto, že příjmení byli problematičtí nájemníci, v Bytě byly poškozené dveře a kuchyňská linka, byt po jejich odstěhování s partnerem rekonstruovali. Následně byt poskytla k užívání své kamarádce v nouzi. příjmení od bytu žalobkyni neposkytla právě proto, že v bytě bydlí kamarádka.

18. Žalobkyně byla soudem dle § 118 o. s. ř. poučena, že je povinna prokázat své tvrzení, že se k ní nebo členům její rodiny chovala žalovaná tím způsobem, že hrubě porušovala dobré mravy s tím, že pokud toto tvrzení neprokáže, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Po tomto poučení žalobkyně navrhla jako důkaz zprávu žalované, ve které žalovaná v komunikaci s třetí osobou uvádí„ byla jsem dcera anonymizováno celé jméno žalobkyně“. Z tohoto označení žalobkyně dovozuje nevděk žalované, hrubou neslušnost a porušení morálních norem společnosti. Dále žalobkyně uvádí, že o umožnění realizace práva z věcného břemene žádala žalovanou několikrát, nikoli jen v době, kdy Byt obývala její kamarádka v nouzi, přesto však jejím žádostem nebylo vyhověno. Závěrem žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru buď hrubé porušení dobrých mravů nebo porušování soustavné či opakované. I pokud by tedy soud dospěl k závěru, že porušení dobrých mravů nedosáhlo hrubé intenzity, je třeba vycházet z toho, že k porušování docházelo opakovaně.

19. Soud provedl důkaz zprávou žalované adresovanou třetí osobě, kde žalovaná uvádí, že byla dcerou anonymizováno celé jméno žalobkyně, nic konkrétního o vztahu žalobkyně a žalované však tato zpráva dle názoru soudu neprokazuje, když není znám bližší kontext odeslané zprávy.

20. Návrh na provedení důkazu výpovědí jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení soud zamítl, neboť z tvrzení žalobkyně, co by mělo být těmito svědeckými výpověďmi objasněno, soud dospěl k závěru, že jedná o důkazy nadbytečné, neboť žalobce je především povinen tvrdit a prokázat, že došlo k hrubému porušení dobrých mravů, k čemuž však navrhované svědecké výpovědi dle názoru soudu nepřispějí, neboť jednání, které mělo být těmito důkazy prokazováno dle názoru soudu nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů.

21. Ačkoli soud rozhodoval za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., při právním posouzení vycházel z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného ke dni datum, tedy ke dni uzavření darovací smlouvy (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“).

22. Při určení, zda je třeba na skutkový stav aplikovat ustanovení občanského zákoníku nebo zákona č. 89/2012 Sb., vyšel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dle kterého:„ byla-li darovací smlouva uzavřena před datum, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem číslo Sb․, občanským zákoníkem, ve znění účinnost, i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po datum“ 23. Podle § 630 občanského zákoníku se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Jde buď o porušení značné intenzity, nebo porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Musí jít o takové chování obdarovaného vůči rodině dárce, které lze objektivně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k němu došlo, posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti. Rozhodující je hledisko objektivní, nikoliv jen subjektivní pocity dárce. (příjmení, anonymizováno § 630 (Vrácení daru). In: anonymizováno, jméno, příjmení, jméno, příjmení, jméno, příjmení, jméno a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. číslo)

24. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby na určení vlastnického práva je zapotřebí, aby žalobce měl na požadovaném určení naléhavý právní zájem, přičemž naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba není opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti. Žalobkyně odvozovala svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva od skutečnosti, že žalovaná je zapsán jako vlastník Bytu v katastru nemovitostí, ačkoliv žalobkyně písemně dar odvolala, čímž došlo k převodu vlastnického práva k Bytu zpět na žalobkyni, přičemž bez pravomocného rozsudku nelze provést změnu zápisu v katastru nemovitostí. Soud shledal, že uvedené tvrzení je důvodné, neboť za situace, kdy žalovaná vlastnické právo žalobkyně neuznává, nelze změny zápisu v katastru nemovitostí dosáhnout ani souhlasným prohlášením podle § 66 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně proto má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva.

26. Soud se dále zabýval otázkou, zda byla žalobkyně oprávněna domáhat se vrácení daru a zda tedy vlastnické právo k Bytu přešlo zpět na žalobkyni či nikoli. Jak již bylo uvedeno výše, předpokladem úspěšného uplatnění práva žalobkyně na vrácení daru je takové chování žalované, které hrubě porušuje dobré mravy. Ačkoli z provedeného dokazování bylo zjištěno, že vztahy mezi žalobkyní a žalovanou nejsou dobré, když sama žalovaná uvedla, že s žalobkyní nekomunikuje a nenavštěvuje jí, soud dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že žalovaná se s žalobkyní nestýká, nenaplňuje znaky skutkové podstaty ustanovení § 630 občanského zákoníku, tedy že by takové chování bylo možné považovat za hrubě porušující dobré mravy. Žalobkyně neprokázala, že by se k ní žalovaná chovala urážlivě, neuctivě či jiným hrubým nevhodným způsobem. Ani zpráva žalované, kde uvádí, že byla dcerou žalobkyně, nijak neprokazuje, že by se žalovaná chovala k žalobkyni neuctivě takovým způsobem, že by byly naplněny podmínky pro vrácení daru. Žalobkyně dovozuje chování žalované v rozporu s dobrými mravy zároveň ze skutečnosti, že jí žalovaná opakovaně neumožňuje výkon věcného břemene k Bytu, když jí neposkytla k Bytu klíče a neumožnila jí Byt užívat, ačkoli je k tomu z věcného břemene povinna. Soud ani v tomto nespatřuje jednání v rozporu s dobrými mravy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně příjmení v minulosti pro potřebu bydlení nevyužívala, Byt byl pronajímán nebo dle tvrzení žalobkyně používán k jejímu občasnému přespání. Žalobkyně ani nyní Byt pro potřeby bydlení nepotřebuje, když uvedla, že v současnosti bydlí v Rodinném domě. Účastnice zároveň shodně potvrdily, že ve věci sporu o vlastnické právo k tomuto Rodinnému domu dospěly k narovnání v tom smyslu, že žalovaná dar (Rodinný dům) žalobkyni vrátila. Žalobkyně má tedy v současnosti zajištěno bydlení v Rodinném domě, který je v jejím vlastnictví. Z uvedeného je dle názoru soudu zřejmé, že žalobkyně žádným konkrétním způsobem neprokázala, že by se k ní žalovaná chovala v rozporu s dobrými mravy, když sama nikdy konkrétně netvrdila, z jakého důvodu požaduje Byt zpřístupnit a jak ho hodlá využívat a tedy neprokázala, že by jí žalovaná ve výkonu práva věcného břemene bránila. Právo věcného břemene nelze dle názoru soudu v posuzovaném případě vykládat natolik extenzivně, že by žalobkyně byla oprávněna kdykoli Byt začít užívat i přesto, že Byt je žalovanou přenechán do užívání třetí osobě z důvodu, že žalobkyní ani žalovanou není k bydlení využíván. Při takovém výkladu výkonu práva z věcného břemene by žalovaná byla nepřiměřeně omezena ve svých vlastnických právech, kdy přesto že žalobkyně v Bytě nebydlí a neužívá ho, by nemohla s bytem ve svém vlastnictví dle svého uvážení disponovat, resp. pronajímat ho a naopak by byla nucena vyčkávat, zda a kdy začne žalobkyně příjmení užívat, zejména za situace, kdy mezi účastníky smlouvy o zřízení věcného břemene bylo sjednáno spoluužívání nemovitosti, nikoli výhradní právo žalobkyně byt užívat pouze pro svou potřebu. Přístup žalované se soudu nejeví jako chování hrubě v rozporu s dobrými mravy, které by bylo důvodem pro vrácení daru. Z přístupu žalované ve věci určení vlastnictví k Rodinnému domu, kdy došlo mezi účastnicemi k narovnání v tom smyslu, že žalovaná se daru ve prospěch žalobkyně vzdala, lze dle názoru soudu naopak vyvodit, že žalovaná je ochotna vůči žalobkyni učinit vstřícný krok a s žalobkyní se domluvit. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by se k ní žalovaná chovala tak, že svým chování hrubě porušuje dobré mravy a že by se tedy vrácení daru domáhala oprávněně a stala se tak vlastnicí Bytu, a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Závěrem soud pro úplnost uvádí, že toto rozhodnutí nebrání tomu, aby se žalobkyně, jakožto oprávněná z věcného břemene, v případě, že se domnívá, že je jí ve výkonu práva z věcného břemene žalovanou bráněno, žalobou domáhala, aby vlastníkovi, případně i jiným osobám, byla uložena povinnost umožnit jí výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni, popřípadě zdržet se v žalobě konkretizovaného rušení výkonu práva a odstranit jeho následky.

27. K judikatuře na kterou žalobkyně odkazovala, soud uvádí, že jak uvedl Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, úvaha soudu, zda v řízení zjištěné (prokázané) chování obdarovaného lze kvalifikovat jako„ hrubě porušující dobré mravy“ ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák., se odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně; úvahu soudu přitom nelze„ objektivizovat“, jak požaduje dovolatelka. Soud však vždy hodnotí, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. V daném případě tedy soud hodnotil, že žalobkyně má zajištěné bydlení (není odkázána na výkon práva s věcného břemene), byt byl dlouhodobě s jejím souhlasem využíván k pronájmu, přičemž finanční prostředky z tohoto podnájmu obdržela, k bytu má právo pouze ve formě spoluužívání se žalovanou. Ohledně dalších vztahů je pak zřejmé, že žalobkyně je ve věku a zdravotním stavu, kdy nepotřebuje od žalobkyně péči a podporu.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch a uložil žalobkyni uhradit žalované částku částka. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši částka za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, účast u jednání dne datum a dne datum), přičemž odměna za jeden úkon dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí částku částka. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 4 úkony ve výši částka za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem částka. Právní zástupce nedoložil doklad o tom, že by byl plátcem DPH. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze nám. příjmení 5, obec a číslo, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).