8 C 315/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to parcela st. [číslo] jejíž součástí je stavební objekt č. e. [anonymizováno] a k parcele [číslo] se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitostí zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], a to pozemku st. [číslo] jehož součástí je stavba č. ev. [anonymizováno] a na pozemku parc. [číslo] ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi žalobkyni a žalovanou, každé jednou polovinou.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 11. 2020 domáhala vypořádání spoluvlastnictví její a žalované k nemovitým věcem v k.ú. [obec] u [obec], a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] (dále jen„ Nemovitost“), zrušením spoluvlastnictví a nařízením prodeje Nemovitosti. Uvedla, že vlastní spolu se žalovanou [příjmení], každá podíl ve výši ½. Žalobkyně se stala vlastníkem podílu na Nemovitosti v dražbě na základě příklepu podle usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. Žalovaná byla k vypořádání spoluvlastnictví vyzvána výzvou, na kterou reagovala tak, že s vypořádáním souhlasila v tom smyslu, že se chce stát výlučným vlastníkem Nemovitostí, avšak nemá finanční prostředky na vypořádání. Při ústním jednání konaném dne 9. 4. 2021 žalovaná uvedla, že se Nemovitosti nechce zbavovat, neboť jí stavěl její otec, o Nemovitost má zájem, ale nemá finanční prostředky na vyplacení. Je na rodičovské dovolené, pobírá pouze mateřskou a nemá žádné jiné finanční prostředky ani majetek. Žalobkyně a žalovaná se shodly, že se jedná o malou chatku, kterou nelze reálně dělit. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastnicemi Nemovitosti, a to každá ve výši podílu ½ (z informací o pozemcích a seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] nad [jméno]). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne [datum] k součinnosti, požádala o uvolnění odpovídající části Nemovitosti tak, aby ji mohla užívat a nabídla žalované rovněž, že od ní podíl na Nemovitosti odkoupí (z výzvy ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání). Účastnice se shodly na tom, že Nemovitost nelze reálně dělit. Žalovaná prohlásila, že nemá finanční prostředky na vypořádání v případě, že by Nemovitost připadla do jejího výlučného vlastnictví. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 téhož ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 věta první o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zrušení spoluvlastnictví, neboť s žalovanou nedospěly k dohodě, jakým způsobem spoluvlastnictví zrušit, když žalovaná požadovala Nemovitost do svého výlučného vlastnictví, avšak k vyplacení žalobkyně nemá dostatek finančních prostředků. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, resp. účastnice shodně tvrdily, že spoluvlastnictví nelze zrušit rozdělením věci, protože se jedná pouze o malou chatku. Nemovitost však zároveň nelze přikázat za přiměřenou náhradu žalované, neboť žalovaná prohlásila, že na zaplacení přiměřené náhrady nemá žádné finanční prostředky. Předpoklad„ nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků“ stanovený pro prodej věci v podílovém spoluvlastnictví a rozdělení výtěžku podle podílů, je naplněn, jestliže jeden nebo více spoluvlastníků sice přikázání věci do svého vlastnictví navrhují, avšak nejsou schopni zbývajícímu spoluvlastníkovi (spoluvlastníkům) přiměřenou náhradu zaplatit (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo nic jiného než spoluvlastnictví zrušit a nařídit prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s následným rozdělením výtěžku mezi žalobkyni a žalovanou rovným dílem, tj. každé jednou polovinou. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť soud dospěl k závěru, že jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, když žalovaná je na rodičovské dovolené, pobírá pouze mateřskou a nemá žádný jiný příjem ani žádný majetek.