8 C 321/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hedvikou Lávičkovou a přísedícími Zdeňkem Morávkem a Ing. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa t. č. neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 258 526 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 93 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 258 526 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 50 852 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 258 526 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uváděla, že žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mj. silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče, za kterýmžto účelem má v nájmu mj. autobus [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ [anonymizováno]“) od vlastníka autobusu, společnosti [právnická osoba] Žalovaný je bývalý zaměstnanec žalobkyně, který u ní byl zaměstnán v pracovním poměru jako řidič silničních motorových vozidel na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Tento pracovní poměr skončil dnem [datum] uplynutím zákonné výpovědní doby, na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalovaným dne [datum]. Dne [datum] žalovaný nalil do ventilace vzduchotechniky autobusu žalobkyně rtuť – zdraví vysoce nebezpečnou (jedovatou) látku, čímž, kromě ohrožení ostatních řidičů – zaměstnanců žalobkyně a cestujících na zdraví, způsobil škodu na majetku žalobkyně, neboť žalobkyně musela autobus nechat opravit, provést jeho dekontaminaci a následně nechat zkontrolovat opětovnou provozuschopnost autobusu, v důsledku čehož byl autobus žalobkyně po dobu od 10. 7. do [datum] nepojízdný. Celková škoda způsobená žalovaným na autobuse žalobkyně činí 258 526 Kč, z čehož částku 49 801 Kč představuje oprava autobusu žalobkyně a výjezdy mechanika; 115 005 Kč (bez DPH) činí sanační práce – dekontaminace autobusu žalobkyně [právnická osoba], a.s. a 93 720 Kč činí nájemné za období 10. 7. až [datum], které byla žalobkyně povinna hradit pronajímateli autobusu, společnosti [právnická osoba], i přestože autobus nemohla používat k předmětu podnikání, a musela tak místo něj užívat jiný autobus. Žalovaný způsobení shora uvedené škody přiznal, a to jak v průběhu trestního řízení, tak písemným čestným prohlášením vůči žalobkyni dne [datum], tak uznal kromě zavinění i její výši ve Vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce [číslo] ze dne [datum]. Ve Vyřízení náhrady škody se žalovaný zavázal k její úhradě (v plné výši a nikoli do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku, neboť se jednalo o úmyslné jednání žalovaného), a se žalobkyní se dohodl na úhradě formou srážek ze mzdy, přičemž pokud by srážky ze mzdy nebylo možné provést a žalovaný by nesplnil měsíční splátku ani jinou formou, celá dlužná částka by se stala splatnou následující den po dni termínu pro úhradu příslušné měsíční splátky. Vzhledem k tomu, že srážky ze mzdy nebylo možné provést a žalovaný neuhradil ani jinou formou již první splátku, došlo k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 258 526 Kč dne [datum]. Žalovaný ke dni podání této žaloby na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum].

2. Okresní soud v Benešově rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 258 526 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 43 695 Kč do tří dnů právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kdy poukazoval na to, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud shledal předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Namítal, že mu nebyly řádně doručeny písemnosti soudu prvního stupně, neboť v případě doručování žaloby i předvolání k odročenému prvnímu jednání ve věci se nezdržoval na adrese trvalého pobytu, respektive v té době byl již ukončen jeho pobyt v České republice. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.

3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stanovil, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. V odůvodnění uvedl, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání tím, že žalovanému nebyla do vlastních rukou řádně doručena žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci. Vzhledem k tomu, že desetidenní lhůta pro vyzvednutí zásilky v případě doručování žaloby a předvolání k prvnímu jednání uplynula dne [datum] a v případě doručování předvolání k odročenému prvnímu jednání dne [datum], nelze považovat zásilky za doručené, když v té době již žalovaný na uvedené adrese trvalý pobyt neměl, respektive neměl ani platné povolení k pobytu na území ČR, jak bylo sděleno Ministerstvem vnitra ČR.

4. Při jednání konaném dne [datum] vzala žalobkyně žalobu o zaplacení pohledávky ve výši 164 806 Kč zpět, neboť po podání žaloby bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o vině žalovaného a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni škodu ve výši 164 806 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, a tak zdejší soud usnesením ze dne 30. 11. 2022, č. j. [číslo jednací], řízení o zaplacení pohledávky ve výši 164 806 Kč zastavil.

5. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uváděl, že pokud se týká uznání dluhu, pak má za to, že toto není způsobilé uznání dluhu, neboť z protokolu na policii vyplývá, že žalovaný nehovořil a nerozuměl česky a měl přítomného tlumočníka. Pokud je tedy uznání dluhu sepsáno v českém jazyce, žalovaný pravděpodobně nerozuměl tomu, co podepisuje. Žalobce rovněž rozporoval pravost podpisu žalovaného na uznání dluhu. Dále uváděl, že pokud se týká samotného nároku, tak má za to, že nebylo prokázáno období, za které požaduje žalobce dlužný nájem, tedy období od 10. 7. do [datum], kdy má za to, že se jednalo o jiné časové období. Uváděl, že nezpochybňuje počátek období, za které je nájemné požadováno, tedy [datum], ale z tvrzení žalobce není zřejmé, z jakého důvodu požaduje náhradní nájemné právě do [datum].

6. Soud dále v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

7. Z osvědčení o registraci vozidla vzal soud za prokázané, že vlastníkem vozidla – autobusu, který byl poškozen je společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Z nájemní smlouvy bylo prokázáno, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] mezi sebou uzavřely nájemní smlouvu o nájmu dopravního prostředku, jejímž předmětem bylo 24 autobusů, mezi nimiž byl mimo jiné i poškozený autobus. V čl. III. této smlouvy byl sjednán nájem a jeho splatnost, který byl stanoven částkou 53 769 Kč měsíčně za jeden dopravní prostředek (jeden autobus). Ze záznamu o technickém stavu a výbavy vozidla s předávacím protokolem bylo prokázáno, že k faktickému předání předmětného autobusu žalobkyni došlo dne [datum].

8. Z pracovní smlouvy vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byl založen pracovněprávní vztah, a to pracovní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici řidiče silničních motorových vozidel (sjednaný druh práce) s místem výkonu práce [adresa žalobkyně] s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z výpovědi bylo zjištěno, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným byl ukončen výpovědí ze dne [datum], kdy žalovaný podal výpověď dle § 50 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“).

9. Z úředního záznamu o výjezdu ze dne [datum] bylo prokázáno, že Policie České republiky učinila dne [datum] výjezd na odstavné parkoviště žalobkyně k nálezu rtuti ve výdechu vzduchotechniky v autobusu.

10. Z protokolu o výslechu obviněného, čestného prohlášení řidiče a z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dospěl soud k závěru, že se žalovaný dopustil úmyslného jednání, které mu bylo kladeno za vinu a jednalo se o porušení pracovněprávních povinností, kdy dokonce se dopustil pokusu úmyslného trestného činu tím, že do autobusu dal látku, která následně způsobila to, že autobus nebylo možné užívat a bylo ho nutné odstavit a opravit.

11. Z vyjádření [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] a z protokolu [číslo] 2019 bylo prokázáno, že v období ode dne [datum] do dne [datum] žalobkyně nemohla předmětný autobus užívat, neboť probíhala jeho oprava, dekontaminace a před tím, než byl uveden zpět do provozu, muselo být provedeno kontrolní měření, které objednaná firma provedla až dne [datum], neboť bylo nutné nechat dostatečný rozestup od poslední dekontaminace a bylo nutné zkontrolovat, jestli může být autobus užíván.

12. Z faktur a účetních dokladů bylo prokázáno, že žalobkyně vynaložila částku 93 720 Kč za náhradní autobus, který si byla nucena pronajmout v období ode dne [datum] do dne [datum].

13. Z uznání nároku bylo prokázáno, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně uznal svůj dluh – skutečnou škodu v částce 258 526 Kč vůči žalobkyni, a že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena dohoda o tom, že úhrada uvedeného dluhu bude provedena pravidelnými po sobě jdoucími splátkami formou srážek ze mzdy a jiných příjmů ve výši 5 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem říjnem 2019. Pro případ ukončení pracovního poměru bylo dohodnuto, že se celá zbývající dlužná částka stává splatnou dnem skončení pracovního poměru.

14. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu včetně podacího lístku a ze sledování zásilky bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 258 526 Kč.

15. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákoníku práce a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

16. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 3 téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 zákoníku práce.

17. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odst. 2 tohoto ustanovení výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

18. Podle § 263 odst. 1 zákoníku práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. Podle odstavce 2 téhož ustanovení uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.

19. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

20. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Po provedeném dokazování a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že žalovaný způsobil škodu úmyslně, přičemž žalobkyně svůj nárok prokázala, a proto bylo žalovanému uloženo stanovenou částku 93 720 Kč žalobkyni uhradit. K námitkám žalovaného ohledně uznání dluhu, zda žalovaný rozuměl českému jazyku a zda uznání vlastnoručně podepsal, soud uvádí, že i bez písemného uznání dluhu byla vzniklá škoda v řízení nepochybně prokázána, kdy žalovaný byl pravomocně uznán vinným, že se dopustil úmyslného jednání, kdy do autobusu dal látku, která následně způsobila to, že autobus nebylo možné užívat a bylo ho nutné odstavit a opravit. V řízení pak bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně nemohla v období od [datum] do dne [datum] autobus užívat a stejně tak částka, kterou musela vynaložit za pronájem náhradního automobilu. Soud žalobkyni rovněž přiznal úrok z prodlení z částky 258 526 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl od uvedeného dne v prodlení, protože neplnil svůj dluh řádně a včas, kdy ohledně náhrady škody za opravu autobusu sice byla rozsudkem Okresního soudu v Benešově č.j. 1 T 93/2020-462 přiznána povinnost žalovaného uhradit škodu, avšak nebylo poškozenému přiznáno příslušenství této pohledávky.

23. Soud má za to, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, neboť částečné zastavení řízení zavinil žalovaný, kdy nárok byl uplatněn důvodně, ale byl následně přiznán trestním rozsudkem, a proto došlo k částečnému zastavení, a proto žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud tudíž uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, která se skládá z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši 12 927 Kč, odměny, kdy byla žalobkyně právně zastoupena advokátem, za tři úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) po 9 340 Kč, celkem 28 020 Kč, podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč, celkem 900 Kč, podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, paušální náhradu za sedm úkonů (3x příprava účasti na jednání, účast na ústním jednání dne [datum], [datum] a [datum], vyjádření ze dne [datum]) po 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb. a vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále náhradu cestovních výdajů ve výši 234 Kč za cestu k ústnímu jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a vyhl. č. 589/2020 Sb. – celkem cesta 42 km vykonaná osobním automobilem tovární značky ŠKODA OCTAVIA, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 4,3 l na 100 km, ceně motorové nafty 27,20 Kč, sazbě 4,40 Kč/km, ve výši 283 Kč za cestu k ústnímu jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a vyhl. č. 589/2020 Sb. – celkem cesta 42 km vykonaná osobním automobilem tovární značky ŠKODA OCTAVIA, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 4,3 l na 100 km, ceně motorové nafty 47,10 Kč, sazbě 4,70 Kč/km, ve výši 315 Kč za cestu k ústnímu jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a vyhl. č. 589/2020 Sb. – celkem cesta 42 km vykonaná osobním automobilem tovární značky ŠKODA SUPERB, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 5,2 l na 100 km, ceně motorové nafty 44,10 Kč, sazbě 5,20 Kč/km. Odměna a náhrada hotových výdajů je u právního zástupce zvýšena o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 6 073 Kč Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 50 852 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.