8 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [obec a číslo].

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově soudní poplatek ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl v průběhu insolvenčního řízení od [právnická osoba], společnost s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“), na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Společnosti [anonymizováno] vznikla pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody způsobené žalovaným této společnosti tím, že v době od [datum] do [datum] jako jednatel této společnosti a oprávněný disponent s bankovním účtem této společnosti provedl na pobočce [právnická osoba] a z různých bankomatů prostřednictvím platební karty celkem 79 výběrů finančních hotovostí v celkové výši [částka], přičemž v účetnictví společnosti bylo účetními doklady doloženo použití finančních prostředků pouze ve výši [částka]. Žalovaný tak [právnická osoba] způsobil škodu ve výši [částka], za což byl uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobce předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, č.j. [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný odpor, v němž namítl, že žalovaná částka je neoprávněná. Uvedl, že [právnická osoba] byla od roku [rok] v insolvenci, čímž se dostal do velkých finančních problémů a nezvládal platit za firmu a své soukromé poplatky. Na základě toho mu bylo schváleno oddlužení, které splnil v loňském roce. Z důvodu proběhlého insolvenčního řízení se domnívá, že veškeré dluhy, tedy i dluhy vůči [právnická osoba], byly uhrazeny, případně byl po skončení insolvenčního řízení od jejich placení osvobozen.

3. Žalobce nesouhlasil s tím, že by byl žalovaný od povinnosti pohledávku uhradit z důvodu proběhlého insolvenčního řízení osvobozen, neboť dle ustanovení § 416 insolvenčního zákona se osvobození nedotýká pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Zároveň poukázal na ustanovení § 135 o. s. ř., dle kterého je soud vázán rozhodnutím trestního rozsudku.

4. Žalovaný dále uvedl, že se od roku 2013 psychicky léčí a je lehce ovlivnitelný. S trestním rozsudkem nesouhlasí a nechápe, jak mohlo dojít k postoupení pohledávky, když v trestním rozsudku bylo řečeno, že se pohledávka nemá řešit. Tvrdil, že finanční prostředky ve výši [částka] byly investovány do [právnická osoba], k čemuž je schopen doložit doklady. Postoupení pohledávky za tak nízkou částku považuje za nezákonné.

5. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy:

6. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalovaný uznán vinným, že v době od [datum] do [datum] jako jednatel společnosti [příjmení] a oprávněný disponent s bankovním účtem této společnosti č. [bankovní účet] vedeným u bankovního ústavu [právnická osoba] provedl na pobočce [právnická osoba] v [obec] a z různých bankomatů prostřednictvím platební karty [anonymizována čtyři slova] [číslo] celkem [anonymizováno] výběrů finančních hotovostí v celkové výši [částka], přičemž v účetnictví společnosti účetními doklady [číslo] doložil použití finančních prostředků pouze ve výši [částka], finanční prostředky ve výši [částka] ve společnosti nevyúčtoval, použil je k dosud nezjištěným účelům, čímž způsobil [právnická osoba] škodu ve výši [částka], tedy přisvojil si cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu, čímž spáchal zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku [právnická osoba], insolvenční správce vykonávající práva za [právnická osoba] byla podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Usnesením [název soudu], [pobočka], ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek [právnická osoba] a na její majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [PSČ] [obec] (dále jen„ Insolvenční správce“).

8. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi Insolvenčním správcem [právnická osoba], jakožto postupitelem a žalobcem, jakožto postupníkem, dne [datum], byla pohledávka [právnická osoba] za žalovaným postoupena žalobci. Pohledávka byla postoupena za úplatu ve výši [částka], která byla dle čl. 3 smlouvy složena v hotovosti k rukám Insolvenčního správce při podpisu smlouvy.

9. Dopisem ze dne [datum] bylo postoupení pohledávky žalobci oznámeno žalovanému.

10. Žalovaný byl žalobcem předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do [datum].

1. Usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře. Dle seznamu přihlášených věřitelů nebyla do insolvenčního řízení přihlášena žádná pohledávka [právnická osoba].

2. Usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a žalovaného osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit a i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

3. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný žádal žalobce o splátkový kalendář, kde navrhoval splátky ve výši [částka] měsíčně. Žalobce reagoval dopisem ze dne [datum], ve kterém žalovanému sdělil, že navrhovaná doba splácení 20 let není akceptovatelná. Uvedl, že je ochoten přistoupit na splátky ve výši nejméně [částka] měsíčně a [částka] ročně s tím, že bude-li takto ve lhůtě 6 let uhrazena částka alespoň ve výši [částka], je ochoten zbytek dlužné částky žalovanému prominout. Při soudním jednání konaném dne [datum] žalovaný ke svému dopisu uvedl, že po té, co si věc promyslel, dospěl k závěru, že nárok žalobce je neakceptovatelný a mimosoudní řešení proto nepřichází v úvahu.

4. Soud neprovedl žalovaným navržený důkaz lékařskými zprávami, neboť je pro zjištění skutkového stavu věci nepovažoval za podstatné. Soud dále neprovedl důkaz listinami, které žalovaný předložil k prokázání toho, jakým způsobem byly vybrané finanční prostředky využity, neboť jak bude uvedeno níže, jedná se o listiny, které nejsou pro posouzení věci relevantní, když co se týče viny žalovaného, je soud vázán trestněprávním rozsudkem. Provedeny nebyly ani důkazy sdělením Insolvenčního správce o okolnostech odprodeje pohledávky, splátkovým kalendářem a výkazem plnění splátkového kalendáře v rámci insolvenčního řízení, které soud považoval pro rozhodnutí ve věci za nadbytečné.

5. Soud na základě provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vzal za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný byl trestněprávním rozsudkem uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry, kterým způsobil [právnická osoba] škodu ve výši [částka] (z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Vůči [právnická osoba] bylo vedeno insolvenční řízení. Insolvenčním správcem [právnická osoba] byla ustanovena společnost [právnická osoba], která ze své pozice insolvenčního správce uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které byla pohledávka [právnická osoba] za žalovaným postoupena žalobci, a to za úplatu [částka] (z insolvenčního spisu vedeného [název soudu], [pobočka] pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka], ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (z dopisu ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání). Žalovaný byl žalobcem předžalobní výzvou vyzván k úhradě dlužné částky (z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání). Vůči žalovanému bylo rovněž vedeno insolvenční řízení, které bylo řešeno oddlužením plněním splátkového kalendáře. Žalovaný podmínky schváleného oddlužení splnil a od placení dosud neuspokojených pohledávek byl osvobozen. Pohledávka [právnická osoba] nebyla do insolvenčního řízení vedeného za žalovaným přihlášena (z insolvenčního spisu vedeného [název soudu], [pobočka] pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka]). Mezi účastníky probíhalo jednání ohledně možnosti smírného vyřešení věci, ke kterému však nedošlo (z dopisů ze dne [datum] a [datum]).

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., dle kterého je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. <i>Jestliže je v době rozhodování civilního soudu v právní moci rozsudek, kterým bylo rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin, nebo že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, je soud vázán výrokem, že byl trestný čin nebo správní delikt spáchán, a výrokem o tom, kdo tento trestný čin nebo správní delikt spáchal.</i> ([příjmení], [obec] § 135 (Vázanost rozhodnutím jiného orgánu). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec] a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 933, marg. [číslo]) Pravomocným rozsudkem soudu v trestní věci je nárok žalobcův o náhradě škody způsobené trestným činem žalovaného, uplatněný v občanském soudním řízení, zjištěn co do základu a je jím zjištěna i pasivní legitimace žalovaného škůdce, odsouzeného v trestním řízení ([spisová značka] – NS [spisová značka])

7. Dále soud vycházel z ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen“ insolvenční zákon”). Dle § 289 insolvenčního zákona prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku (odst. 1). Při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku (odst. 2). Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře (odst. 3).

8. Podle § 414 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2).

9. Podle § 416 odst. 1 insolvenčního zákona se osvobození podle § 414 nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.

10. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 40/2009 trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), je k trestní odpovědnosti za trestný čin třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

11. Podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

12. Dále soud vyšel z ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle § 1882 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci není pochyb o tom, že žalovaný způsobil [právnická osoba] škodu ve výši [částka]. Rozsudkem [název soudu] byl žalovaný uznán vinným, že svým jednáním způsobil [právnická osoba] škodu ve výši [částka] tím, že si přisvojil finanční prostředky předmětné společnosti, které mu byly jakožto jednateli společnosti svěřeny, čímž spáchal zločin zpronevěry. Soud je přitom dle ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím [název soudu] v tom rozsahu, že trestný čin byl spáchán a že ho spáchal právě žalovaný. Co se týče výše škody, nemá soud důvod odchylovat se od zjištění provedených v rámci trestního řízení, neboť jednotlivé finanční částky jsou v odůvodnění trestního rozsudku přehledně a nezaměnitelně uvedeny a soud proto o výši škody nepochybuje. Rozhodné nejsou ani důkazy žalovaným předkládané k prokázání účelnosti vynaložení a čerpání předmětných finančních prostředků, neboť soud je vázán tím, že žalovaný skutečně trestný čin zpronevěry spáchal, tedy přisvojil si finanční prostředky společnosti, které mu byly jako jednateli svěřeny. Vzhledem k uvedenému soud dospěl k závěru, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován a že výše způsobené škody činí žalovanou částku. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by dlužnou částku uhradil, a to ani částečně. Co se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávky. Ve vztahu k žalovanému má soud současně aktivní legitimace žalobce za osvědčenou vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] a nejpozději pak doručením žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], aplikovatelný i za účinnosti občanského zákoníku). Navíc nelze přehlédnout, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavírána v průběhu insolvenčního řízení v rámci zpeněžení majetku [právnická osoba], přičemž žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by se neplatnosti postupní smlouvy domáhal postupem dle ustanovení § 289 insolvenčního zákona. Důvodnou neshledal soud ani námitku žalovaného, že byl od placení žalované pohledávky žalobce osvobozen po skončení insolvenčního řízení vedeného za jeho osobou, a to dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, neboť dle § 416 insolvenčního zákona se osvobození podle § 414 nedotýká pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, což žalovaná pohledávka nepochybně je. Vedle pohledávek, na které osvobození dopadá (dlužník je zbaven povinnosti tyto pohledávky platit), konstituuje odstavec 1 i skupinu pohledávek, resp. nároků, které mají zůstat a podle výslovného znění zákona zůstávají přiznaným osvobozením vždy nedotčeny. Konkrétně jde o majetkové tresty uložené za úmyslný trestný čin a pohledávky na náhradu škody způsobenou úmyslným porušením právních povinností. Kromě toho, že v obou případech jde o nároky s mimosmluvním základem, je jejich společným rysem i prvek zavinění ve formě úmyslu. Dlužníka takto nadále stíhá povinnost uhradit majetkové sankce, resp. odpovědnostní důsledky jeho úmyslného protiprávního jednání, tj. jednání, které dlužník přímo chtěl učinit, a věděl, že je to v rozporu se zákonem, nebo sice nechtěl přímo, ale věděl, že jedná tak, že může porušit právní povinnost, a pro případ, že se tak stane, byl s tímto zcela srozuměn. ([příjmení], Hana. § 416 (Nepřípustnost osvobození). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Insolvenční zákon. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. [číslo]) Dle ustanovení § 206 ve spojení s § 13 trestního zákoníku je trestný čin zpronevěry trestným činem úmyslným a byl-li tedy žalovaný pravomocným rozsudkem [název soudu] shledán vinným trestným činem zpronevěry, je zřejmé, že škodu způsobil úmyslným protiprávním jednáním a na takto způsobenou škodu se proto osvobození dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona nevztahuje. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalovaný způsobil právnímu předchůdci žalobce škodu v žalované výši a tuto škodu je povinen uhradit žalobci, který je ve věci aktivně legitimován, neboť mu pohledávka za žalovaným byla jeho právním předchůdcem postoupena postupní smlouvou, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobci, který měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobce v tomto případě představuje odměna advokáta ve výši [částka] za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) – příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání před soudem dne [datum] a [datum], přičemž odměna za 1 úkon činí podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu částku [částka]. Odměnu požadovanou za jednání s protistranou o smírném urovnání sporu soud žalobci nepřiznal, neboť reakce na žádost o splátkový kalendář nepředstavuje úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 advokátního tarifu, nejedná se o jednání s protistranou ani o písemné podání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a i) advokátního tarifu. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za uvedených 5 úkonů ve výši [částka] za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. Žalobci dále náleží náhrada za cestovné za 2 cesty právního zástupce z [obec] do [obec], na soudní jednání dne [datum] a dne [datum] a zpět, tedy 2 x 260 km (dle plánování trasy na [webová adresa] je jedna cesta ze sídla právního zástupce žalobce ke zdejšímu soudu dlouhá 130 km, přičemž soud vzal v úvahu nejdelší z navrhovaných tras), vozidlem značky Volvo MW58, [registrační značka], s průměrnou spotřebou dle technického průkazu vozidla 5,1l [číslo] km. Základní náhrada dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. činí přitom tj. [částka] km a průměrná cena pohonných hmot dle § 4 písm. c) [částka] do [datum] a [částka] od [datum]. Cestovné za cestu právního zástupce žalobce na jednání konané dne [datum] činí tedy [částka] a za cestu na jednání konané dne [datum] činí [částka]. Dále žalobci náleží náhrada nákladů za čas advokáta strávený cestou z [obec] do [obec] na dvě soudní jednání a zpět v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, [částka] za každou i jen započatou půlhodinu, tzn. za vyúčtovaných 16 půlhodin náhrada ve výši [částka]. Právní zástupce žalobce není plátcem DPH a celkové náklady žalobce tedy činí [částka].

16. Výrokem III. rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově soudní poplatek ve výši [částka] dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku poplatků, a to dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce je dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. q) téhož zákona od poplatku osvobozen.