8 C 337/2022

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce , zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k domu [adresa] rodinný dům, stojící na pozemku st. [parcelní číslo] zapsaným u [stát. instituce], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] na [list vlastnictví], se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej domu [adresa] rodinný dům, stojícího na pozemku st. [parcelní číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] na [list vlastnictví] ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi žalobce a žalovanou, každý jednou polovinou.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu [adresa] rodinný dům, stojící na pozemku st. [parcelní číslo] zapsaným u [stát. instituce], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] na [list vlastnictví]. Uváděl, že spoluvlastníci jsou bývalí manželé, manželství bylo rozvedeno dne [datum]. Rodinný dům byl postavený před uzavřením manželství, každý z účastníků vlastní jednu ideální polovinu. [příjmení] pozemku st.p. [číslo] na kterém dům stojí je výlučně žalobce. Žalobce od jara [rok] v domě nebydlí, pokoušel se se žalovanou dohodnout na společném prodeji domu, avšak marně. Žalovaná v domě nadále žije, avšak bez jakékoliv náhrady ve prospěch žalobce. Žalobce žije v nájemním bytě a měsíčně vynakládá nemalé částky na bydlení. Žalobce má za to, že rozdělení domu není možné, a proto, že žalovaná dle informací žalobce nemá finanční prostředky k vyplacení podílu žalobce a žalobce nemá zájem na přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, navrhl, aby soud rozhodl o nařízení prodeje domu ve veřejné dražbě.

2. K námitkám žalované žalobce uvedl, že situace, že žalovaná odmítá řešit svou bytovou situaci jinak, nemůže jít k jeho tíži. Starší syn [jméno] je již zletilý, v domě má sice trvalý pobyt, ale fakticky tam nežije. Mladší syn [jméno] dosáhne zletilosti v srpnu [rok] a dle jeho informací je připraven dům opustit. Pokud se jedná jeho dobrovolného opuštění domácnosti, pak společnou domácnost opustil po dlouhodobé manželské krizi, kdy další soužití bylo neúnosné. Není pravdou ani to, že by žalovaná neměla jinou možnost bydlení, kdy jinou možností bydlení je myšleno jakékoliv nájemní bydlení, které je pro ni dostupné. Nezletilému synovi [jméno] je již 17 let, je téměř zletilý a celou situaci chápe. Rozhodně není pravdou, že by mu stěhování téměř v dospělém věku výrazně uškodilo či na něj mělo negativní vliv. Stejně tak skutečnost, že žalovaná trpí psychickými problémy, nemůže být překážkou pro vypořádání spoluvlastnictví. Ani finanční situace, tj. tvrzené příjmy a závazky žalované, není natolik tíživá, aby bylo v rozporu s dobrými mravy zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví. Příjmy žalované jsou nadstandardní či v nejhorším případě průměrné. Rovněž výživné na syna [částka] je spíše nadstandardní.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uváděla, že žalobce opustil společnou nemovitost dobrovolně a žalovaná mu nijak nebrání v užívání nemovitosti. Žalovaná v domě bydlí s nezletilým synem účastníků, [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], který navštěvuje 2. ročník střední školy v [obec] a trvalé bydliště má v nemovitosti i zletilý syn [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Žalobkyně má za to, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce si je dobře vědom skutečnosti, že žalovaná s nezletilým synem nemá jinou možnost bydlení a nezletilý má v nemovitosti rodinné zázemí, na které je zvyklý a které mu vyhovuje. Nezletilý je pak na bydlení v předmětných nemovitostech fixován. Pokud by nyní musel změnit bydlení, mohlo by to mít nepříznivý vliv nejen na vzdělání nezletilého, ale rovněž na jeho psychický stav. Žalovaná rovněž poukazovala na svůj špatný zdravotní stav, zejména po psychické stránce, když se léčí s depresemi, užívá medikaci a dochází k psycholožce. Žalovaná velmi špatně snáší změny, kdy navrhovala, aby si soud vyžádal zprávu od psycholožky [anonymizováno] [příjmení], jakým způsobem by utrpěl její psychický stav v případě nuceného odstěhování z předmětných nemovitostí. Navíc doposud nedošlo k vypořádání společného jmění manželů (účastníků), což má s ohledem na vypořádání podílového spoluvlastnictví podstatný význam. Pokud se žalobce snažil o vypořádání dohodou, pak jeho návrhy byly neakceptovatelné, neboť navrhované vypořádání obsahovalo zjevný nepoměr ve prospěch žalobce. Poukazovala rovněž na to, že dosud nebyla do katastru nemovitostí zapsána aktuální kolaudace, a tudíž není veškerý předmět řízení řádně zanesen do evidence a také na investice, které byly do nemovitosti investovány za trvání manželství a na investice, které byly učiněny z výhradního majetku žalované, kdy by požadovala tyto investice v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vypořádat (žádný konkrétní návrh však po poučení soudu neučinila). Žalobkyně má za to, že žaloba by měla být zamítnuta, a to jednak z důvodů uváděných v § [číslo] odst. 2, kdy má za to, že žaloba je podána k újmě žalované, která v nemovitosti bydlí s nezletilým synem, který dosud navštěvuje školu a žalovaná nemá možnost přestěhovat se někam jinam, kdy nemá k tomuto finanční prostředky. Dále má za to, že jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, a to z toho důvodu, že dosud nebylo vypořádáno společné jmění manželů, byť nikým ještě tato žaloba podána nebyla, neboť v tomto řízení by byly řešeny příp. vnosy do předmětné nemovitosti. K počínání žalobce v rozporu s dobrými mravy žalovaná poukazovala rovněž na své finanční problémy, když není schopna si díky nim zajistit bydlení jiné. Žalovaná má mzdu ve výši [částka] hrubého, musela si vzít několik půjček na hrazení svých základních potřeb a potřeb nezletilého, které splácí a dále hradí náklady na bydlení své a nezletilého v předmětných nemovitostech. K vlastnictví pozemku st.p. [číslo] uváděla, že k tomuto pozemku ve vlastnictví žalobce byla mezi účastníky zřízena nájemní smlouva na dobu 99 let, která opravňuje žalovanou k užívání nemovitostí, které jsou pod domem a okolních pozemků. V současné době žalobce podal u zdejšího soudu žalobu o zrušení tohoto závazku. Toto řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná potvrdila, že nemá zájem o přikázání nemovitosti do jejího vlastnictví, respektive nemá finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu. Žalovaná je přesvědčena, že žaloba je podána v rozporu s ust. § 1140 odst. 2 Občanského zákoníku, když načasování podání žaloby na vypořádání podílového spoluvlastnictví je zcela nevhodné zejména s ohledem na studium nezletilého a zdravotní stav žalované, když by měl žalobce vyčkat na pozdější dobu. To samé platí o načasování z důvodu finančních problémů žalované, když ta nemá peněžní prostředky, aby zajistila sobě a nezletilému jiné bydlení. Kromě shora uvedeného žalovaná trvá na tom, že žaloba byla podána k újmě žalované, když žalobce nepotřebuje peněžní prostředky, má dostatek finančních prostředků a je si vědom toho, že nucený prodej předmětných nemovitostí vyvine na žalovanou nadměrný psychický tlak, rovněž si je vědom její bezútěšné finanční situace. Žalovaná poukazovala rovněž na fakt, že za současných klesajících cen nemovitostí na trhu bude soudní prodej nemovitostí v konečném důsledku majetkovou ztrátou na stranách obou účastníků. Žalovaná má za to, že se jedná o přechodný stav, když nezletilý jednak nebude zletilosti, ale zejména jakmile dostuduje, odpadne důvod shora uvedený. Psychický stav žalované rovněž může doznat změny, stejně jaké její finanční situace díky vypořádání SJM, či úhradě půjček žalované.

4. Mezi účastníky je nesporné, že zletilý syn v předmětné nemovitosti již nebydlí.

5. Snímkem katastrální mapy předmětné nemovitosti bylo prokázáno, že nemovitost není reálně dělitelná, přičemž účastníci prohlásili za nesporné, že ze stavebně technického hlediska není předmětná nemovitost reálně dělitelná a oni nejsou ochotni nést náklady na reálné rozdělení věci, přičemž si ani nedokáží představit, jakým způsobem by bylo možné nemovitost reálně rozdělit.

6. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo rozvedeno s tím, že manželé nevedou společnou domácnost od března [rok]. Z manželství se narodil dne [datum] syn [jméno]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

7. Výpisem z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky domu [adresa] rodinný dům, stojícího na pozemku st. [parcelní číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek], každý jednou ideální polovinou. Výpisem z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] bylo prokázáno, že vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo] je žalobce.

8. Dopisem právní zástupkyně žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou ke společnému prodeji domu, popř. k návrhu jiného řešení vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná potvrdila, že tento návrh obdržela.

9. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo prokázáno, že nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] byl svěřen do péče matky a otec se zavázal přispívat na jeho výživu částkou [částka] s tím, že částka [částka] je splatná k rukám matky a částka [částka] je splatná na účet nezletilého, který otec zřídí. Z rozsudku dále vyplývá, že žalovaná za rok [rok] vykazovala v daňovém přiznání příjmy [částka] a výdaje [částka], kdy předmětem její výdělečné činnosti byla činnost v oblasti informačních technologií. Z výslechu žalované v rámci opatrovnického řízení vyplynulo, že pracuje jako OSVČ jako marketingová ředitelka s příjmem [částka] hrubého měsíčně a přivydělá si dalších [částka] hrubého měsíčně. Vyživovací povinnost má ještě ke zletilému synovi [jméno].

10. Smlouvami o zápůjčkách a smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalovaná si dne [datum] zapůjčila od fyzické osoby [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru na částku [částka]. K těmto smlouvám uvedla, že dosud jí zbývá doplatit celkem [částka].

11. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem nezl. [jméno] [celé jméno žalobce], výslechem žalované a žalobce a výslechem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neboť má za to, že již samotná tvrzení, která chce žalobkyně těmito důkazy prokazovat, nejsou důvodem pro zamítnutí žaloby, a tudíž toto dokazování považuje za nadbytečné.

12. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 1115 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

13. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 téhož ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

14. Prvním hlediskem umožňujícím zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nevhodná doba. Hledisko absence„ vhodné doby“ ke zrušení spoluvlastnictví je v zásadě totožné s úpravou obsaženou v OZO. [příjmení] odborná literatura se nijak výrazně tímto hlediskem nezabývala a jeho výklad ponechala soudní praxi ([spisová značka] III s. 606) .Ta považovala pro posouzení včasnosti za relevantní okolnosti objektivní povahy, jež se týkají společné věci samé a mají na ni věcný účinek. Základní východisko ve vztahu k nevhodné době formuloval Nejvyšší soud v podobě závěru, že pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § [číslo] odst. 2 jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoli osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků) ([spisová značka] = [spisová značka]). Tím se přihlásil k argumentaci, podle které je kritérium nevhodnosti doby okolností objektivní, která stojí mimo spoluvlastníky; jde o hledisko, které působí vůči všem a činí zrušení spoluvlastnictví nevýhodným nebo neúčelným ([spisová značka]). <i>Zákon v § [číslo] odst. 2 dále hovoří o tom, že požadavek na zrušení spoluvlastnictví nesmí být jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Z této formulace se zdá, že by mělo jít o kvalifikovanější případ zásahu do práva spoluvlastníka spočívající v tom, že žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je motivována právě a jenom snahou o způsobení újmy; naznačuje se zde tak zákaz zneužití práva obsažený v obecné podobě v § 8.</i> Důvodová zpráva však naznačuje příklon k pojetí zastávanému OZO, když zdůrazňuje, že průlom do práva domáhat se zrušení spoluvlastnictví je založen požadavkem na to, aby nebyl proveden v neprospěch ostatních spoluvlastníků. [příjmení] proto na soudní praxi, aby tento„ nesoulad“ odstranila. V prvním vydání komentáře bylo naznačeno, že úmyslem zákonodárce – vzhledem k formulaci celého § 1140 – bylo v této části spíše navázat na úpravu obsaženou v OZ, což by se projevilo mimo jiné v tom, že zákaz domáhat se zrušení by byl dán nejenom v případě újmy některého ze spoluvlastníků, ale tím spíše v případě újmy spoluvlastníků ostatních; tento závěr by pak mohl existovat nejenom v případě šikanózní žaloby. Bylo poukázáno též na to, že ochrana individuálních zájmů jednoho každého spoluvlastníka je založena i možností domáhat se odkladu zrušení spoluvlastnictví soudem v režimu § [číslo]. Vzhledem k tomu, že zákonné důvody nemožnosti domáhat se zrušení spoluvlastnictví jsou výjimkou z pravidla, je třeba na jejich aplikaci nahlížet restriktivně a vždy poměřovat, zda požadavek na zachování spoluvlastnického režimu může převážit nad zákonnou možností domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Stejně jako v případě hlediska nevhodné doby základní parametry vymezila judikatura již i k hledisku újmy některého ze spoluvlastníků. V klíčovém rozhodnutí ([spisová značka] = [spisová značka]) se přiklonila k úpravě vycházející z OZO s tím, že odlišná textace § [číslo] odst. 2 nemá měnit historická východiska, ale má se jí zdůraznit to, že důvodem pro zamítnutí žaloby může být v poměrech konkrétního případu i okolnost představující újmu i jenom některého ze spoluvlastníků, tím spíše pak újmu i spoluvlastníků dalších nebo všech zbývajících (kromě žalobce). <i>Uzavřela pak, že pro posouzení, zda by některému spoluvlastníku (spoluvlastníkům) vznikla újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy.</i> <i>Komentářová literatura, která tyto závěry akceptuje, pak doplňuje, že toto hledisko má zabránit zásadnímu vzniku újmy, která by spoluvlastníkovi (spoluvlastníkům) vznikla okamžitým zrušením spoluvlastnictví (Beck² § [číslo] 5).</i> <i>Tímto přístupem jsou důvody vylučující zamítnutí žaloby pro újmu některého ze spoluvlastníků okolnosti, které mohou být doprovodným hlediskem pro vznik újmy (vyšší věk, zdravotní stav, citová vazba na užívanou společnou věc), ale mají trvající a neměnnou povahu.</i> Tradiční námitkou, která bývá žalovanými v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uplatňována, je argument, že spoluvlastník nemá jinou možnost uspokojovat svou potřebu bydlení než ve společné nemovitosti a nemá ani finanční prostředky na zajištění náhradního bydlení. Tzv. právo na bydlení bylo vždy judikaturou respektováno a zohledňováno, nicméně starší judikatura jednoznačně vycházela z toho, že ztráta bydlení není sama o sobě na překážku zrušení spoluvlastnictví, neboť ta je zpravidla nutným důsledkem zrušení spoluvlastnictví (NS Rv [spisová značka] = Vážný [číslo], NS Rv II [číslo] = Vážný 10 550). Vedle důvodů pro zamítnutí žaloby podle § [číslo] odst. 2 vysvětlila judikatura ([spisová značka] = [spisová značka]), že lze žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zamítnout podle § 8 pro zjevné zneužití práva, neboť aplikace § 8 není vyloučena v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jen pro existenci speciálních důvodů pro zamítnutí podle § [číslo] odst. 2, protože § 8 je obecným ustanovením pro právní poměry podléhající ObčZ. Jeho uplatnění se v poměrech podílového spoluvlastnictví může prosadit například tam, kde by šlo o důvody, které by neopodstatňovaly zamítnutí žaloby podle § [číslo] odst. 2, ale šlo by ze strany spoluvlastníka domáhajícího se zrušení spoluvlastnictví o zjevné zneužití práva. <i>V [spisová značka] pak Nejvyšší soud zřejmě poprvé v poměrech ObčZ podrobně vyložil pojem zneužití práva i v kontextu zahraničních přístupů. Zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoli nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, respektive se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany.</i> Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nadto nutno vždy nahlížet primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví se zákonem stanovenými výjimkami reflektujícími toliko dočasné okolnosti, z čehož vyplývá, že zjevné zneužití práva domáhat se likvidace spoluvlastnického poměru bude v praxi záležitostí zcela výjimečnou. Toto pojetí pak zcela potvrdila i ústavněprávní judikatura ([ústavní nález]). <i>Lze předpokládat, že vzhledem k požadavku přechodných překážek coby důvodů pro zamítnutí žaloby bude často procesní obrana žalovaných založena na tvrzení, že ze strany žalobců jde o zjevné zneužití práva. Tyto případy bude praxe posuzovat přísně individuálně a pouze nastaví určitá základní kritéria, která mohou nebo nemohou být důvodem pro úvahu o zjevném zneužití práva.</i> <i>Uvedený předpoklad se začíná potvrzovat a praxe dovolacího soudu primárně žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jako zneužití práva neshledává. Nastavila základní přístupy, od kterých se bude posuzování zneužití práva odvíjet. Zpravidla tvrzené okolnosti trvalé povahy bude praxe posuzovat jako důvody, které nespadají pod režim § [číslo] odst. 2, a o to méně bude zpravidla možné je spojovat se zneužitím práva.</i> <i>Tímto přístupem není naznačen nedostatek zohlednění okolností, které na straně spoluvlastníka mohou mít výrazný sociální dopad, ale zdůrazněna povinnost spoluvlastníka připravovat se i na možné důsledky likvidace spoluvlastnického vztahu, což je jedno ze základních práv spoluvlastníka ihned po nabytí spoluvlastnického práva. Ruku v ruce s tím jde ovšem i vědomost, že totéž právo má i druhý spoluvlastník (ostatní spoluvlastníci).</i> <b><i>([příjmení], [anonymizováno] § [číslo] ([příjmení] povaha spoluvlastnictví). In: [příjmení], [jméno], [anonymizováno], [jméno] a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 673, marg. [číslo])</b></i> 15. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

16. Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

17. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

18. Soud na základě provedených důkazů a citované právní úpravy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky rodinného domu, každý jednou ideální polovinou. Předmětná nemovitost není reálně dělitelná, žádný z účastníků nemá zájem o přikázání věci a tudíž jediným řešením je prodej nemovitosti ve veřejné dražbě. Pokud se týká argumentace žalobkyně pak v daném případě nemůže být dle ustanovení Podle § 1140 odst. 2 o.z. důvodem pro zamítnutí žaloby nevhodná doba, kdy jak je výše uvedeno, tento pojem je okolnost objektivní povahy, jež se týkají společné věci samé. Jediný argument žalobkyně, který se vztahoval ke společné věci, je skutečnost, že dosud nebyla zapsána do katastru nemovitostí aktuální kolaudace a dále poukazovala na situaci na trhu z nemovitostí. Žádný z těchto důvodů soud nepovažuje za žalobu v nevhodnou dobu. Pokud se týká aktuální kolaudace, pak předmět řízení je jednoznačně vymezen a zápis kolaudace v katastru nemovitostí nemá na vypořádání podílového spoluvlastnictví žádný vliv. Situace na trhu nemovitostí pak nelze obecně považovat za nevhodnou dobu, kdy tato se nijak neváže k této konkrétní nemovitosti a situaci na trhu s nemovitostmi nelze v rámci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zohledňovat, kdy tato je v čase nejistá a nestálá.

19. Soud rovněž neshledal, že by žaloba byla podána k újmě spoluvlastníků, popřípadě, že by byla v rozporu s dobrými mravy. Ohledně finanční situace žalované a nemožnosti jiného bydlení soud uvádí, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem přesahující 40 tisíc hrubého a dále pobírá pro nezletilého syna výživné ve výši [částka], a je tak nepochybně v jejích finančních možnostech zajistit si nájemní bydlení. Nelze rovněž pominout, že okamžikem prodeje nemovitosti získá finanční prostředky z prodeje domu a její finanční situace se výrazně zlepší. Pokud se týká splácených dluhů, pak není zřejmé, jaký vliv by měla mít tato skutečnost na rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kdy pokud v současné době není žalovaná schopna hradit své závazky, není jasné, jak by se tato situace měla do budoucna zlepšit. Naopak prodejem domu, může své závazky z výtěžku uhradit. Žádný vliv na toto řízení nemůže mít ani skutečnost, že mezi účastníky dosud nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, mimo jiné i za situace, kdy žalovaná takovou žalobu ani nepodala, přestože od rozvodu manželství uplynul již téměř rok. Pokud se týká nezletilého syna, soud nezpochybňuje skutečnost, že pro něj bude změna bydliště určitou zátěží, kdy bude muset opustit dům, ve kterém vyrůstal. Na druhé straně nezletilý během několika měsíců nabyde zletilosti, a byť bude nadále studovat a bude odkázán na výživu a bydlení rodičů, je nepochybně ve věku, kdy je schopen změnit bydliště. Ohledně psychického stavu žalobkyně soud uvádí, že tak, jak je tvrzen, soud neshledává tento důvodem pro zamítnutí žaloby, přičemž se jedná o stav, který není přechodné povahy, jak je výše uvedeno.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě se jedná z procesního hlediska o tzv. iudicium duplex – řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků, přitom všichni spoluvlastníci, tj. obě procesní strany, v řízení mají postavení žalobce i žalovaného nehledě na to, kdo žalobu podal; soud pak vydává konstitutivní rozhodnutí, přitom není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout o vypořádání jiným způsobem, než je navrhováno. Rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny ([příjmení] Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). V daném případě soud sice zcela vyhověl návrhu žalobce a žalovaná naopak se svými návrhy neuspěla. Soud však v řízení v souladu s § 150 o.s.ř. zohlednil sociální a finanční situaci žalované, která má v píči nezletilého syna, nižší příjmy a v současné době i řady finančních závazků.