8 C 365/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Hedviky Lávičkové a přísedících Boženy Ptáčkové a Luboše Ryšavého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobce zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti

I. Žaloba, o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] jakožto náhradu za vytrpěné bolesti způsobené pracovní úrazem. Uvedla, že jako zaměstnankyně žalované se dne [datum] zúčastnila předvánoční akce pořádané žalovanou, její zaměstnavatelkou. Žalovaná akci organizovala a hradila přepravu zaměstnanců autobusy z ubytoven na místo konání akce a zpět. Program akce zahrnoval hodnotící projev team leadera žalované [jméno] [příjmení], tombolu, živou hudbu a konzumaci alkoholických nápojů hrazených žalovanou. Cestou k autobusu (zhruba v 1:45 hodin), který byl zajištěn žalovanou k odvozu zaměstnanců po ukončení akce zpět na ubytovny, žalobkyně upadla a způsobila si vykloubení pravého ramenního kloubu s odlomením velkého hrbolku pažní kosti. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] předžalobní výzvou ze dne [datum], ta však nárok žalobkyně odmítla a požadovanou částku neuhradila. Na podporu svého tvrzení, že úraz žalobkyně je třeba považovat za úraz pracovní, žalobkyně odkázala na nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], podle kterého i společenský večer může být součástí pracovní akce, tedy situací, která s plněním jejich pracovních úkolů přímo souvisí a na starší pracovněprávní judikaturu, např. rozsudek publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, [spisová značka], kde byla shledána odpovědnost zaměstnavatele za úraz zaměstnankyně, k němuž došlo během oslav Dne železničářů, a to po pracovní době, po skončení oficiální části, během volné zábavy, účast na níž byla zcela dobrovolná. Rovněž dopravu organizovanou žalovanou až po skočení akce lze dle názoru žalobkyně považovat za součást akce pořádané žalovanou pro její zaměstnance. Ve vztahu k argumentaci žalované rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak žalobkyně vnímá podstatný rozdíl mezi dovolenou zaměstnavatelem zaplacenou a akcí zaměstnavatelem organizovanou.

2. Žalovaná s nárokem žalobkyně nesouhlasila. Uvedla, že žalovaná skutečně byla v době úrazu její zaměstnankyní a v noci ze dne [datum] na [datum] se zúčastnila předvánoční akce pořádané žalovanou pro její zaměstnance, na níž žalovaná pro své zaměstnance zařídila a uhradila přepravu z ubytoven na místo konání a zpět a jejíž součástí byla rovněž tombola, živá hudba a hrazena byla i konzumace jídla a pití (včetně alkoholických nápojů), úraz žalobkyně však není úrazem pracovním. Pracovním úrazem je pouze úraz, ke kterému došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, žalobkyně však v době úrazu žádné pracovní úkoly neplnila ani nečinila nic v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Účast zaměstnanců na vánočním večírku byla dobrovolná, jeho obsahem nebyl žádný pracovní či jiný povinný program a odehrával se mimo pracovní dobu. Součástí programu večírku nebyl hodnotící projev team leadera [jméno] [příjmení], večírek byl zahájen krátkým úvodním slovem ředitele závodu, nikoli však proslovem, projevem či prezentací s pracovním obsahem. [příjmení] i následná doprava zajištěná pro zaměstnance po ukončení večírku měl charakter benefitu pro zaměstnance a neměl žádnou souvislost s plněním pracovních úkolů. Nadto žalobkyně úraz utrpěla až po ukončení večírku, kdy čekala na sjednanou autobusovou dopravu. Žalovaná proto nemá na požadovanou náhradu újmy nárok. Pro úplnost žalovaná uvedla, že i kdyby byl úraz žalobkyně úrazem pracovním, žalovaná by nebyla povinna újmu žalobkyni uhradit, neboť příčinou pádu žalobkyně byla její opilost, přičemž dle ustanovení § 270 odst. 1 zákoníků práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo majetkovou újmu vzniklou v důsledku pracovního úrazu v případě, že vznikla v důsledku opilosti postiženého zaměstnance.

3. Ze záznamu o výjezdu zdravotnické záchranné služby ze dne [datum] a lékařských zpráv [nemocnice] a [právnická osoba] [obec] ze dne [datum], ze dne [datum] a propouštěcí zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla k ošetření po úrazu převezena záchrannou službou a v nemocnici ošetřena pro luxační frakturu ramene. Přijata byla v ebrietě. Pro komplikace při repozici ramenního kloubu byla operována a přeložena na oddělení ARO a následně na JIP. Z důvodu přetrvávajících problémů byla žalobkyně pro poranění vřetenního nervu v období od [datum] do [datum] hospitalizována a operována ve Fakultní nemocnici [anonymizováno] [část obce] (z operačního protokolu ze dne [datum], propouštěcí zprávy ze dne [datum]). Dne [datum] podstoupila žalobkyně v [nemocnice] a [právnická osoba] [obec], další operační zákrok související s úrazem, kdy jí byly vyměněny fixační šrouby v rameni (z operačního protokolu ze dne [datum]).

4. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky [částka] jakožto náhradu za bolest způsobenou pracovním úrazem (z předžalobní výzvy ze dne [datum]). Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť se dle jejího názoru nejedná o újmu vzniklou při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (z odpovědi ze dne [datum]).

5. Dle dodatku ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum] byla žalobkyně zaměstnána u žalované jako ruční balič. Pracovní poměr byl ukončen ke dni [datum] dohodou o rozvázání pracovního poměru z téhož dne (z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum]).

6. Dle programu vánočního večírku se vánoční večírek konal dne [datum] od 19 hodin ve společenském centru [obec]. Jako první bod je uveden příjezd a registrace a následně slavnostní zahájení. V pravidlech pro účast je uvedeno pod první odrážkou„ všichni spolupracovníci“ a dále„ u vstupu se všichni prokáží identifikační kartičkou společnosti“ a„ k dispozici budou nealko a alko nápoje (nealko, víno a pivo zdarma)“.

7. Dle záznamu o pracovním úrazu ze dne [datum] vyplněného pro žalovaného za účelem poskytnutí nemocenské došlo k úrazu žalobkyně dne [datum] ve 2:30 hodin v [obec], a to pádem na rovném povrchu po uklouznutí a následném zakopnutí (volný čas). Záznam je na konci opatřen podpisem žalobkyně, přičemž žalobkyně tvrdila, že se nejedná o její podpis.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované, uvedla, že pracuje na personálním oddělení od [datum] (u žalovaného pracovala již dříve, ale v letech 2015 – 2018 byla na pobočce v [obec]) a účastní se pořádání vánočních večírků. Jedná se o formu poděkování zaměstnancům, obvykle tam proběhne poděkování, je zajištěna hudba, občerstvení a tombola. Účast je zcela dobrovolná, spolupracovníci se obešlou mailem a následně se vylepí pozvánky v šatnách a na různých místech podniku. Účast není povinná, obvykle se účastní 60 - 75 % zaměstnanců. Na večírku se neřeší nic pracovního, na začátku účastníky přivítá ředitel nebo jeho zástupce, poděkuje za odvedenou práci a následuje zábava. S žalobkyní se setkala na konci září roku 2018, kdy jim doložila doklad, že pozbyla pracovní způsobilosti a na základě toho se dohodli na ukončení pracovního poměru. Otázky ohledně pracovního úrazu spolu neřešily. K samotnému večírku uvedla, že paní ředitelka [jméno] [příjmení] přítomna nebyla, za žalovaného byl přítomen pan [jméno] [příjmení], který má na starosti kontinuální rozvoj a dále pan [jméno] [příjmení], který byl šéfem výroby a u žalovaného již nepracuje. [příjmení] je organizován jen pro zaměstnance, ne pro rodinné příslušníky. [příjmení] se nikdy neúčastní všichni zaměstnanci. Pozvánku na večírek popsala jako papír asi velikosti A3 napsaný ve wordu a vytištěný, na němž je napsán název akce a program. K záznamu o pracovním úrazu uvedla, že neví, od koho žalobkyně tuto listinu dostala, možná od její kolegyně. Ví, že zde bylo zaškrtnuto, že se nejedná o pracovní úraz. Zda se jedná o listinu, kterou zasílá na úřad zaměstnavatel nebo zaměstnanec, neví.

9. Svědek [jméno] [příjmení], zaměstnanec žalované, uvedl, že pracuje u žalované od roku 1999, v současné době na pozici supply excellence manager (manažer kontinuálního zlepšení). [příjmení] v roce 2017 neorganizoval, jedná se o poděkování zaměstnancům za práci. Zaměstnanci jsou o akci informováni přes jednotlivé vedoucí a dále jsou v zaměstnání vylepeny plakáty. Účast je dobrovolná. V roce 2017 byl pověřen úvodním slovem, na začátku večírku tedy pronesl pár slov, poděkoval zaměstnancům za práci, popřál jim, ať si užijí večírek a hezké Vánoce. Po něm vystoupil jeho kolega, jehož projev se nesl v obdobném duchu. Žalobkyni jako zaměstnankyni zná, na večírku ji viděl. [příjmení] úraz neviděl, před budovu vyšel až když již žalobkyně ležela na zemi a nemohla vstát, zavolal jí proto sanitku. Komunikace s žalobkyní byla těžká, bylo znát, že je opilá. [příjmení] a víno bylo na večírku hrazeno zaměstnavatelem, k dispozici byl i tvrdý alkohol, ten si ale zaměstnanci hradili sami. Programem večírku nebyla žádná forma školení nebo motivace, byla to čistě zábava, relaxace, poděkování za práci. Pan [anonymizováno], vedoucí směny, žádný projev neměl. Akce byla naplánována do 1:30, na druhou hodinu byla domluvena doprava, kterou využili jen ti zaměstnanci, kteří o ni měli zájem. Pokud byla na místě prezenční listina, bylo to kvůli tombole, neboť přítomní zaměstnanci byli automaticky zařazováni do tomboly.

10. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) poučena, že je povinna doplnit tvrzení, jaké konkrétní pracovní úkoly, příp. přímou souvislost s pracovními úkoly, vykonávala v den tvrzeného pracovního úrazu dne [datum] na vánočním večírku. Dále byla poučena, že je povinna označit ke svému tvrzení důkazy, že se jednalo o plnění pracovních úkolů, příp. o přímou souvislost s nimi, kdy se jednalo o místní, časovou a věcnou souvislost s plněním pracovních úkolů. K tomu žalobkyně uvedla, že skutečnost, že se jednalo o pracovní úraz, plyne jednak z toho, že se jednalo o akci pořádanou žalovanou pro její zaměstnance, zaměstnanci byli na akci pozváni vylepením pozvánek a plakátů v šatnách a na různých místech podniku a v programu bylo v pravidlech pro účast uvedeno„ všichni spolupracovníci“. Žalobkyně proto nabyla dojmu, že účast na večírku je povinná. Tento dojem v žalobkyni vyvolalo i uvedení, že po příjezdu se očekává registrace a že součástí bude oficiální část – slavnostní zahájení. Plněním pracovních úkolů se rozumí jak výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, tak i jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele, přičemž za tuto činnost lze považovat i účast na předvánoční akci organizované žalovanou, když z obsahu pozvánky, resp. plakátu jednoznačně vyplývalo, že účast všech kmenových zaměstnanců žalované, tedy i žalobkyně, je pravidlem, tedy je žalovanou očekávána, a také bude žalovanou formou registrace kontrolována. Svá tvrzení navrhla prokázat mimo jiné výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

11. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že u žalované pracovala celkem 13 let, 10 let jako zaměstnankyně, zbývající dobu jako brigádnice. Úraz se jí stal na vánočním večírku, kde po ukončení večírku při cestě na autobus zakopla o stojan na kolo, spadla, uhodila se do hlavy a cítila bolest ruky. Večírků se pravidelně účastnila, nebyla pouze jednou, když byla nemocná. Když na večírek zaměstnanci nešli, museli mít potvrzení o pracovní neschopnosti nebo si brát dovolenou. Očekávalo, že se zúčastní, objednávaly se autobusy, jídlo, zamlouval se sál, domnívala se, že účast je povinná, a to i vzhledem k obsahu plakátů. Program večírku byl takový, že manažer poděkoval, popřál do nového roku, řekl, jaká byla produkce a kolik produkce se očekává do budoucna. Následovala volná zábava a tombola. Během večera vypila 3 x 2dcl vína. V současné době je v důchodu, má příjem [částka], nemá žádný majetek a bydlí na ubytovně. K předloženému záznamu o úrazu uvedla, že tento nepodepsala ani nevyplňovala. S dokumentem jí údajně navštívila kolegyně [příjmení], která uvedla, že pokud listinu nepodepíše, nebude mít nárok na neschopenku, přesto však listinu nepodepsala. Neschopenku vystavenou měla, ale nebylo tam uvedeno, že by se jednalo o nepracovní úraz, bylo tam uvedeno jen úraz. Jejím vedoucím týmu je pan [jméno] [příjmení], který ji osobně o večírku neinformoval. Ona osobně na večírku žádné pracovní úkoly neřešila.

12. Svědek [jméno] [příjmení] je bývalý zaměstnanec žalovaného. U žalovaného pracoval asi 10 let jako seřizovač, pracovní poměr ukončil před rokem dohodou. S žalobkyní přímo nespolupracoval, vánočních večírků se někdy zúčastnil, někdy ne, v roce 2017 se zúčastnil, ale nepamatuje si to. O úrazu žalobkyně neví ani neví, že by žalobkyně na večírku byla. Účast na večírcích nebyla povinná, nebylo potřeba se nějak omlouvat, brát si neschopenku nebo dovolenou, žádné pracovní úkoly se tam neplnily. Na podobných akcích se prováděl soupis zaměstnanců, ale dle jeho názoru to bylo kvůli bezpečnosti. Kdo měl úvodní slovo a o čem hovořil, neví.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení] je bývalou zaměstnankyní žalovaného. U žalovaného pracovala 17 let jako mašiňák, nyní je již v důchodu. [příjmení] v roce 2017 se účastnila, samotný úraz žalobkyně neviděla, viděla žalobkyni, až když ležela na zemi. Vánočních večírků se zúčastňovala pravidelně, vynechala pouze jednou v roce 2014, účast povinná nebyla. Svou neúčast zaměstnanci nemuseli omlouvat ani dokládat důvod neúčasti. Programem večírku byla volná zábava, žádné pracovní věci se neřešily. Na začátku mělo proslov vedení, o čem proslov byl, neví. O večírku se dozvěděla v práci, domnívá se, že jí to řekl team leader, zároveň bývaly vždy vylepeny plakáty. Proč se dělala prezence, neví, dělala se však každý rok.

14. Svědek [jméno] [příjmení] je u žalovaného zaměstnán asi od roku 2011 nebo 2012 na pozici team leader, nikoli však jako přímý nadřízený žalované. Večírků se pravidelně účastnil, účast na nich nebyla povinná. O večírku se zaměstnanci dozví vylepením plakátů a dále jsou informováni na směně. Účast se dopředu nijak nehlásí. [příjmení] se obvykle zahajuje projevem zástupců firmy (kdo konkrétně měl projev na večírku v roce 2017, si nepamatuje), kde přivítají spolupracovníky a poděkují jim za práci, potom je raut, tombola a volná zábava. Úraz žalobkyně neviděl, neví ani, zda žalobkyně v roce 2017 na večírku byla a co tam dělala. Žádné pracovní záležitosti se na večírku neřešily, neúčast se nemusela omlouvat, nemusela se dokládat neschopnost, omluvenky, vůbec nic. Večírky nevnímá motivačně, chodí na ně, aby poznal kolegy a spolupracovníky.

15. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále„ zákoník práce“) a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“).

16. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

17. Podle § 271c zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti (odst. 2).

18. Podle § 274 odst. 1 zákoníku práce v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že úraz žalobkyně nelze považovat za úraz pracovní, neboť v průběhu řízení z provedených důkazů nevyplynulo a žalobkyně tedy neprokázala, že by se jí úraz stal při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předvolaní svědci všichni shodně vypověděli, že účast na vánočním večírku nebyla povinná a že pracovní záležitosti se zde neřešily. Pokud žalobkyně tvrdila, že považovala svou účast na večírku za povinnou, pak skutečnost, že by tomu tak skutečně bylo, nebyla prokázána. Z plakátu, kterým bylo konání večírku zaměstnancům oznamováno, nevyplynulo, že by účast na večírku byla povinná nebo že by se zde snad měly řešit pracovní povinnosti. Nadto sama žalobkyně uvedla, že žádné pracovní povinnosti na večírku neplnila. Pokud žalobkyně odkazovala na nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], podle kterého i společenský večer může být součástí pracovní akce, tedy situací, která s plněním jejich pracovních úkolů přímo souvisí a na starší pracovněprávní judikaturu, např. rozsudek publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, [spisová značka], kde byla shledána odpovědnost zaměstnavatele za úraz zaměstnankyně, k němuž došlo během oslav Dne železničářů, a to po pracovní době, po skončení oficiální části, během volné zábavy, na níž nebyla účast povinná, ztotožnil se soud s argumentací žalovaného, že předmětná rozhodnutí na posuzovaný případ zcela nepřiléhají. Pokud jde o rozhodnutí R 43/1980, jedná o situaci odlišnou, neboť je zasazena do naprosto odlišných politických poměrů, kdy úraz byl považován za pracovní, neboť k němu došlo na akci, která„ napomáhá k plnění politických, hospodářských a sociálních úkolů organizace“. V souzené věci se však jednalo o vánoční večírek, který byl organizován žalovanou jako zábava, poděkování zaměstnancům a s plněním pracovních úkolů neměl žádnou souvislost. Rovněž nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nelze na souzenou věc aplikovat, neboť v tomto případě, jak správně uvedl žalovaný, se sice jednalo o společenský večer, který by bylo možné považovat za srovnatelný s posuzovaným vánočním večírkem, nicméně tento společenský večer navazoval na organizovanou teambuildingovou akci, která směřuje ke stmelení zaměstnanců a k prohloubení jejich vzájemných vztahů a tedy i k následnému zvýšení pracovní výkonnosti pracovních týmů. V souzené věci se však jednalo pouze o izolovaný, na další akci nevázaný, vánoční večírek, který byl ze strany zaměstnavatele organizován jako zábava pro zaměstnance a na němž se žádné pracovní povinnosti neplnily a ani se neočekávalo, že by tato akce vedla ke zvýšení pracovní výkonnosti zaměstnanců a bylo by jí tedy možné považovat za formu školení. V posuzované věci pak nelze rovněž pominout, že úraz se nestal v průběhu večírku, ale až po jeho ukončení, kdy šla žalobkyně na autobus. I kdyby bylo možné posoudit vánoční večírek jako pracovní akci, nebylo by možné úraz posoudit jako pracovní, pokud se stal až po ukončení akce, byť byla doprava organizována žalovanou, avšak pouze s možností využití zaměstnanců jako určitý benefit a usnadnění dopravy domů. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že úraz žalobkyně nelze považovat za úraz pracovní. Na základě tohoto zjištění se již soud dále nezabýval argumentací žalované, zda se jako zaměstnavatel žalované zprostila své povinnosti nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu v důsledku opilosti žalobkyně v době úrazu, neboť vzhledem k tomu, že se nejednalo o pracovní úraz, je tato argumentace již nadbytečná. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a v celém rozsahu ji proto zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, když vzal za prokázané, že žalobkyně je v tíživé finanční situaci, když dle zjištění z účastnického výslechu žalobkyně je žalobkyně v důchodu, jejím jediným příjmem je částka [částka] měsíčně, bydlí na ubytovně a nemá žádný majetek. Soud proto povinnost k náhradě nákladů řízení procesně úspěšné žalované žalobkyni neuložil a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Z totožného důvodu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ani České republice (výrok III.).