8 C 444/2025

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci osvojence: Jméno osvojence, narozená Datum narození osvojence, trvale bytem Adresa osvojence, a osvojitele: Jméno osvojitele A, narozený Datum narození osvojitele A, trvale bytem Adresa osvojitele A zastoupený advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky o osvojení zletilého

I. Osvojovaná Jméno osvojence, nar. Datum narození osvojence, trvale bytem Adresa osvojence, dcera jméno FO, narozené datum a jméno FO, narozeného datum, se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojenkou jméno FO, narozeného Datum narození osvojitele A, trvale bytem Jméno osvojitele B Anonymizováno, adresa.

II. Osvojitel Jméno osvojitele A, narozený Datum narození osvojitele A, se zapíše v knize narození Matričního úřadu adresa ve svazku Anonymizováno, str. Anonymizováno, poř. č. hodnota, na místo otce osvojenkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Osvojitel podal ke zdejšímu soudu návrh na osvojení zletilé Jméno osvojence, narozené rodné přijmení Datum narození osvojence, že navrhovatel byl v dlouholetém partnerském vztahu s matkou osvojované. Za dobu dlouholetého partnerského vztahu navrhovatel o osvojovanou ještě v období její nezletilosti pečoval jako o vlastní a vznikl mezi nimi vztah rodiče a dítěte, který trvá do současnosti, přestože navrhovatel s matkou již v partnerském vztahu není. Biologický otec osvojované, pan jméno FO o osvojovanou nikdy jako biologický otec řádně nepečoval, neprojevoval o ni zájem, a vztah dcera – otec mezi nimi nikdy nebyl řádně vytvořen. jméno FO, matka osvojované, pak s osvojením souhlasí. Stejně tak s návrhem souhlasí osvojovaná, která se k návrhu připojila. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. a zjistil následující skutkový stav: Osvojovaná Jméno osvojence se narodila dne Datum narození osvojence z matky jméno FO a otce jméno FO (z rodného listu osvojence). Matka osvojované žila od tří let věku osvojované v partnerském vztahu s osvojitelem. Žili společně jako rodina, osvojitel se osvojované věnoval, zajímal se o její vzdělání i koníčky, podporoval ji. Vznikl mezi nimi vztah jako mezi otcem a dcerou. Rovněž matka osvojitele považuje osvojovanou za svou vnučku. Přestože ve věku patnácti let osvojované došlo k ukončení partnerského soužití osvojitele a její matky, kontakt mezi nimi i nadále pokračuje. Osvojitel nemá žádné děti a osvojovanou považuje za svou dceru. V současné době žije s partnerkou, která o osvojení ví. Osvojitel nebyl trestně stíhána, nemá žádná zdravotní omezení. Matka osvojované s osvojením souhlasí. Otec osvojované se k návrhu nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Biologický otec se zhruba do věku dvanácti let s dcerou pravidelně stýkal, následně vztahy ochladly a v současné době je s dcerou pouze v občasném telefonickém kontaktu (z výpovědi účastníků a svědecké výpovědi matky osvojované). Při právním posouzení věci soud vycházel z následující právní úpravy. Dle ustanovení § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Dle ustanovení § 795 věty první o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Dle ustanovení § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Dle ustanovení § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. Dle ustanovení § 799 o. z. osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem (odst. 1). Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře (odst. 2). Dle ustanovení § 848 o. z., podle kterého, není-li to na újmu důležitý zájmů potomků osvojitele, nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodu hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele či osvojence navzájem nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Podle § 849 o.z. osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. Podle § 851 odst. 1 o.z. osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. Podle § 852 o.z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené rodné přijmení osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. V daném případě vzal soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že vztahy mezi budoucím osvojitelem a osvojovanou jsou velmi blízké, když po dobu dvanácti let žili ve společné domácnosti, osvojitel osvojovanou vychovával a staral se o ni jako o vlastní dceru. Ona sama jej rovněž brala jako otce. Účastníci tak navázali blízký vztah jako otec a dcera, vzájemně si pomáhají a vnímají se jako rodina. Biologický otec osvojované o ni neprojevuje opravdový zájem, je s ní v minimálním kontaktu, matka osvojovaná s osvojením souhlasí. Osvojitel nebyl v minulosti trestně stíhán a jeho zdravotní stav osvojení nevylučuje. Za této situace soud uzavřel, že jsou splněny zákonné předpoklady a rozhodl, že od právní moci rozsudku je Jméno osvojence osvojenkyní osvojitele jméno FO. Osvojitel bude v příslušné matrice zapsán jako její otec, na místo otce jméno FO, jehož zápis bude z matriky vypuštěn O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu za situace, kdy se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se účastníci po vyhlášení rozhodnutí práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1, o. s. ř.).