10 C 391/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: právnická osoba s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24 296,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky3 částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšího soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem částka s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo s právní předchůdkyní žalobkyně, společností BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, adresa, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO IČO. Žalovaný elektronicky podepsal žádost o úvěr v portálu internetového bankovnictví. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost akceptovala, a žalovanému na bankovní účet poukázala finanční prostředky ve výši částka, čímž došlo k uzavření Smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokovou sazbou ve výši 10,37 % ročně a sazbou RPSN ve výši 10,93 % ročně formou 36 pravidelných měsíčních anuitních splátek s variabilním symbolem var. symbol, po částka s tím, že 1. splátka byla splatná k datum. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částka. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným s odbornou péčí prověřovala jeho příjmy a výdaje za účelem ověření jeho úvěruschopnosti. Žalovaný však splátky úvěru pravidelně a včas nehradil, když zaplatil pouze částka. Z této částky byla započtena na jistinu úvěru částka částka, a zbývající část pak na smluvní úrok z úvěru, poplatek za sjednané pojištění, popř. smluvní pokuty a úroky z prodlení. Protože byl žalovaný v prodlení s placením, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k datum Odstoupením od úvěrové smlouvy a požadovala i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek z datum, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ničeho ani poté nezaplatil, žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši částka, nesplacený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši částka (představující úrok 10,37 % ročně z nesplacené jistiny úvěru od datum do datum), náklady za odeslání dopisů ve výši částka účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši částka. Žalobkyně požadovala i smluvní pokutu z nesplacené jistiny částka v sazbě 0,1 % denně za bobu od datum do datum (den předcházející podání žaloby) ve výši částka. Žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl o zaplacení upomenut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Protože se účastníky k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud věc, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze žalobkyní předložené Žádosti/Smlouvy o klasickém úvěru č. číslo a Žádosti/Smlouvy o revolvingovém úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. číslo), výpisu z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně a Standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, adresa, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném právnická osoba soudem v obec pod c. číslo), měla uzavřít se žalovaným tuto smlouvu o klasickém úvěru a poskytnout mu finanční prostředky ve výši částka na účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat vrátit finanční prostředky ve 36 splátkách po částka spolu s cenou úvěru ve výši částka, tedy celkem částka. právnická osoba případ prodlení s vrácením uvedené částky měl žalovaný uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši částka a poplatek za odeslání upomínky částka, který měl být účtován maximálně dvakrát za měsíc v případě prodlení. Uvedená žádost/smlouva ani obchodní podmínky však neobsahuje datum ani vlastnoruční či elektronický podpis žalovaného, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.

6. Z Údajů pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr je zřejmé, že žalovaný měl být svobodný, neměl žádné děti, měl pracovat jako řemeslník, zemědělec, a čistý měsíční příjem jeho domácnosti měl představovat částku částka.

7. Podle dotazů do registru SOLUS je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla šetření v uvedené databázi, a žalovaný zde neměl žádný záznam.

8. Z kopie občanského průkazu vyplývá, že jej má žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně měla k dispozici.

9. Podle výpisu z účtu žalovaného je zřejmém že žalovaný měl k blíže neurčenému datu na účtu zůstatek částka, resp. účetní zůstatek částka. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za říjen a listopad 2020 činil částka a jeho průměrné měsíční výdaje činily částka měsíčně s tím že v říjnu nedošlo k provedení svou plateb, a to ve výši částka a částka.

10. Z Akceptace s datem datum vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že schválila jeho žádost o klasický úvěru - Hello půjčku s pevnou roční úrokovou sazbou 10,37 % ročně, a že mu převedla částka na účet č. č. účtu.

11. Platební historie a potvrzení o provedené transakci potvrzují, že žalovanému byla vyplacena částka částka, a že žalovaný postupně od datum do datum uhradil celkem částka.

12. Z dopisu ze dne datum je zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkami a z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od výše uvedené smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu do datum.

13. Výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu k zaplacení stanovena lhůta do datum.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou č. hodnota, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, a potvrzením o úplatě ze dne datum soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně.

15. Podle Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky se žalobkyně pokoušela o smírné vyřešení pohledávky žalovaného, a proto její pověřený terénní pracovník cestoval za žalovaným na adresu místa jeho pobytu ve dnech datum, datum a dne datum.

16. Z předžalobní upomínky ze dne datum, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do datum.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu o úvěru, která však nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem částka, a žalovaný jí uhradil částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však na dluh ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

25. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

26. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

27. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

30. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

31. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že žalovaný smlouvu nepodepsal, a na smlouvě ani není uvedeno datum, kdy mělo k podpisu smlouvy (žádosti o úvěr) dojít). Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

32. Nad to je rovněž z provedených důkazů zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného. Přestože právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele, neučinila tak. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný měl v žádosti uvést, že jeho čistý měsíční příjem činí částka, z předložených výpisů z účtu je však zřejmé, že jeho příjem činil pouze částka měsíčně, a tento příjem nedostačoval na jeho výdaje, které představovaly částka. V říjnu 2020 pak z důvodu nedostatku finančních prostředků žalovaného nebyly realizována dvě platby. Již z této skutečnosti je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná i ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku.

33. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z datum, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z datum), nebo C-76/10, Pohotovosť, z datum). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne datum ve věci C-679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

34. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet částku ve výši částka, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný uhradil celkem částka, a soud proto tuto částku odečetl od částky částka, a jeho dluh proto činí částka. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum podle § 1882 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky částka, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok II).

35. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky částka ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni od datum, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky dopisem datum, v němž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do datum. Protože je žalovaný ode dne následujícího v prodlení, rozhodl soud, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení úroku z prodlení soud zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách a žalovaný o tuto možnost ani nepožádal.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, a náležel by mu poměrný nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení účastníkovi ke Krajskému soudu v Praze, a to prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř., nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).