103 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení Kč 55.006 s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 11 990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 990 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 016,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 11 310 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 18 936 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním doručeným soudu dne 4. 1. 2021 domáhala po žalovaném úhrady částky v celkové výši 55 006,96 Kč s příslušenstvím představující neuhrazený spotřebitelský úvěr. K věci samé uvedla, že uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovaným dne 25. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy 3 000 Kč z této částky byly započítány jako náklady spojené s vyřízením úvěru, a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 27 781 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 386 Kč. Sjednaný obchodní úrok činil 23% ročně. Nad tuto částku se žalovaný zavázal hradit i náklady na inkasní služby ve výši 62 Kč měsíčně a na doplňkovou službu Podpora ve výši 201 Kč měsíčně. Totožnost žalovaného byla při uzavření úvěrové smlouvy ověřena prostřednictvím tzv. verifikační platby. Celkové náklady úvěru – RPSN činily 38,73% ročně a žalovaný se zavázal k úhradě částky 649 Kč měsíčně. Uvedla, že před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když měla za prokázané, že jeho bonita je dostačující. Žalovaný však neplnil řádně a včas a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 10. 2020. Z důvodu prodlení se splátkou zaslala žalobkyně žalovanému dne 20. 10. 2020 1. upomínku, za jejíž odeslání požaduje poplatek ve výši 300 Kč a dne 5. 11. 2020 odeslala žalobkyně 2. upomínku, za jejíž odeslání požaduje poplatek ve výši 500 Kč. Žalovaný na zaslání upomínek nereagoval úhradou dlužné splátky a proto žalobkyně sesplatnila celý úvěr ke dni 21. 11. 2020. Ke dni sesplatnění žalobkyně požadovala po žalované uhradit na neuhrazené jistině 15 000 Kč, na neuhrazené části obchodních úroků 12 780,96 Kč, na zbývající části inkasního poplatku 4 464 Kč (a to na základě samostatně sjednané služby mezi účastníky, když žalobkyně neuhrazení této částky považuje za škodu, která jí vznikla), na zbývající části poplatků za službu Podpora 14 472 Kč (a to opět na základě samostatně sjednané služby mezi účastníky), na poplatcích za upomínky 800 Kč (po 300 Kč za upomínku ze dne 20. 10. 2020 a po 500 Kč za upomínku ze dne 5. 11. 2020), na smluvní pokutě za prodlení se splatností úvěru 40,87 Kč, na smluvních úrocích za prodlení s úhradou inkasní služby 2,54 Kč a smluvní pokutě 7 500 Kč Celkem žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit částku 55 006,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 300 Kč (tj. z jistiny 15 000 Kč, upomínacích nákladů 800 Kč a smluvní pokuty 7 500 Kč) od 4. 1. 2021 (ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému) do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 18 936 Kč (tj. z inkasního poplatku ve výši 4 464 Kč a služby PODPORA ve výši 14 472 Kč) od 4. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil první jednání ve věci samé na den 2. 9. 2021. Žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou dne 26. 7. 2021. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu se žalobou řádně doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. náhradním způsobem dne 9. 8. 2021, a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro něj byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila podáním ze dne 26. 7. 2021 a výslovně uvedla, že nežádá odročení jednání. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění.

5. Z emailu ze dne 25. 9. 2020 odeslaného žalobkyní žalovanému v 08:22:48 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na základě jejich telefonické domluvy přístupové údaje ke klientskému účtu, kam byl nahrán návrh smluvní dokumentace ke spotřebitelskému úvěru číslo když hlavní parametry úvěru a k němu sjednávaných služeb byly uvedeny přímo v textu emailu. V případě odsouhlasení smluvních podmínek měl žalovaný prostřednictvím svého klientského účtu odsouhlasit jejich znění a smlouvu uzavřít. Zároveň byl poučen o nutnosti poukázat žalobkyni verifikační platbu ve výši 10 Kč a doložit povolení inkasa splátek úvěru ze svého bankovního účtu.

6. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, když částka 3 000 Kč bude rovnou použita na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částka 12 000 Kč bude poukázána na účet žalovaného. Smlouva dále obsahuje přílohy, jejichž obsahem je Roční procentní sazba nákladů (tj. vzorec pro její výpočet včetně vysvětlivek), Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Tabulka umoření, Smlouva o inkasní službě, Dotazník k posuzované bonitě žadatele, Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, Žádost o zřízení inkasní služby a Žádost o doplňkovou službu PODPORA. Z textu smlouvy včetně její grafické úpravy vyplývá, že veškeré dokumenty, včetně žádosti o úvěr, o inkasní službu a službu PODPORA byly vypracovány žalobkyní a začleněny do úvěrové smlouvy. Smlouva, včetně všech příloh, tedy i Smlouvy o inkasní službě a Smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, měla být podepsána pomocí autorizačního SMS kódu odeslaného prostřednictvím klientského účtu žalované na telefonní číslo žalovanému a to dne 25. 9. 2020 v 08:26:

14. Ze strany žalobkyně podpis připojen není. Soudu byla smlouva předložena v PDF formátu, když z vlastností dokumentu soud zjistil, že byl vytvořen dne 25. 9. 2020 v 08:26:25, tj. že nejpozději k tomuto okamžiku byly na smlouvě připojeny údaje o jejím odsouhlasení ze strany žalovaného. Z emailu odeslaného žalobkyní žalovanému dne 25. 9. 2020 v 08:22:48 má soud za prokázané, že bezprostředně po uzavření smlouvy ze strany žalovaného byla tomuto odeslána smluvní dokumentace obsahující i údaje o jeho podpisu a dále instrukce ke zřízení inkasa a zaslání verifikační platby. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba vystavené společností právnická osoba a z dokladu o vytvoření inkasa ve výši 2 000 Kč vyplývá, že žalovaný dne 25. 9. 2020 odeslal na bankovní účet žalobkyně verifikační platbu ve výši 10 Kč a že tak mohl žalobkyni doložit veškeré doklady, které požadovala. Rovněž měly být do klientského účtu žalovaného vloženy mimo jiné i veškeré doklady, na základě nichž byla ze strany žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalovaného, tj. včetně výsledků lustrací v databázích a doklady přímo poskytnuté žalovaným.

7. Z Přílohy č. 5 – Dotazník k posouzení bonity žadatele, úvěrové smlouvy popsané pod bodem 6. tohoto rozsudku se podává, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného eviduje žalobkyně mimo jiné, že měsíční příjem žalovaného je 20 092 Kč, náklady na bydlení činí 2 000 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, a že k volné spotřebě mu zůstává zůstatek 17 443 Kč měsíčně. Dále jsou v příloze zachyceny výsledky lustrací v různých databázích, mimo jiné i centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s tím, že v obou se nenahází žádný záznam týkající se žalovaného. Dále měla být provedena lustrace nebankovního registru (bez bližší specifikace konkrétního registru) s výsledkem C Rating – úvěrovatelný. Rovněž měl být prověřen zaměstnavatel žalovaného v obchodním rejstříku, měl být ověřen pracovní poměr žalovaného a výše jeho mzdy. Prověřování bylo ukončeno se závěrem, že žalovanému zbývá dostatek volných prostředků ke splácení sjednaného úvěru.

8. Z kopie výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc červen 2020 soud zjistil, že na jméno žalovaného je veden u právnická osoba účet shodný s účtem žalovaného uvedeným na úvěrové smlouvě. Dále, že na účtu byl ke 30. 6. 2020 zůstatek 29,14 Kč a ke dni 31. 7. 2020 zůstatek 1,64 Kč, a že banka eviduje za žalovaným pohledávky po splatnosti ve výši 131,24 Kč. Žalovaný na účet v měsíci červnu 2020 přijal mzdu ve výši 20 106 Kč, v měsíci červenci 2020 mzdu ve výši 20 177 Kč a v měsíci srpnu 2020 mzdu ve výši 19 994 Kč. Z výpisu z účtu nevyplývá, že by z něj žalovaný v měsíci červnu až srpnu 2020 uhradil nějaké náklady na bydlení (platby SVJ, elektřina apod.).

9. Z kopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že tuto kopii měla žalobkyně k dispozici, a že osobní údaje žalovaného souhlasí s údaji uvedenými v žalobě a na návrhu úvěrové smlouvy. Stejně tak z výpisu z webová adresa bylo zjištěno, že dne 24. 9. 2020 byla osoba žalovaného vyhodnocena s výsledkem ratingu c.

10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 24. 9. 2020 vyplývá, že žalobkyně lustrovala dne 24. 9. 2020 osobu žalovaného s výsledkem 0 nalezených dlužníků 11. Ze screenu obrazovky - Detail platby, má soud za prokázané, že žalovaný zadal s platností od 25. 9. 2020 na svém účtu vedeném u právnická osoba povolení k inkasu ve prospěch účtu žalobkyně, a to až do limitu 2 000 Kč měsíčně.

12. Z Detailu pohybu na účtu žalobkyně vystaveného právnická osoba má soud za prokázané, že tato dne 25. 9. 2020 přijala verifikační platbu z účtu žalovaného ve výši 10 Kč.

13. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 25. 9. 2020 ve spojení s detailem pohybu - platba uvnitř banky ze dne 25. 9. 2020 a emailem ze dne 25. 9. 2020 má soud za to, že žalobkyně dne 25. 9. 2020 v souladu s úvěrovou smlouvou poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, a to tak, že částku 12 000 Kč převedla na bankovní účet žalovaného a částku 3 000 Kč započetla žalobkyně na svůj nárok na úhradu nákladů spojených s prověřením úvěruschopnosti žalovaného a poskytnutím úvěru.

14. Z upomínky číslo ze dne 20. 10. 2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné k 15. 10. 2020, a že na tuto skutečnost byl žalobkyní upozorněn. Žalobkyně zároveň uplatnila u žalovaného svůj nárok na úhradu poplatku za odeslání upomínky.

15. Z upomínky číslo – poslední upomínka před zesplatnění úvěru ze 5. 11. 2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne vyplývá, že žalobkyně upomněla žalovaného na úhradu splátky po splatnosti, a že uplatnila na žalovaném poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč a zároveň žalovaného upozornila i na právo zesplatnit celý úvěr, pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20. 11. 2020.

16. Z přehledu sporů vedených u zdejšího soudu, v nichž vystupuje žalovaný, ve spojení s údaji o úvěrových produktech, jež jsou předmětem uvedených sporů, má soud za prokázané, že před poskytnutím úvěru žalovanému zdejší soud vydal v roce 2019 celkem dvě pověření k vedení exekučního řízení na majetek žalovaného a po poskytnutí úvěru ještě další pověření k nařízení exekuce roku 2021. Dále soud ověřil, že s žalovaným byly vedeny 2 spory z důvodu neuhrazení spotřebitelských úvěrů přijatých již před poskytnutím úvěru.

17. Ze Zesplatnění úvěru – předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru, spolu s vyčíslením jednotlivých nároků žalobkyně vyplývající z úvěrové smlouvy a s žádostí o úhradu celého dluhu do 3. 1. 2021, když tuto výzvu spojil zároveň s výzvou předžalobní.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

26. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 11 990 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo ze dne 25. 9. 2020 uzavřené mezi účastníky.

30. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě údajů sdělených přímo žalovaným, jež jsou obsaženy v příloze č. 5 úvěrové smlouvy, když měla zároveň k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného. Před poskytnutím úvěru rovněž provedla prověření osoby žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Tato svá tvrzení doložila žalobkyně pouze výpisem z účtu žalovaného za měsíce červen až srpen 2020, tedy 3 měsíce předcházející poskytnutí úvěru. Předloženými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tvrzeným způsobem. Z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s údaji získanými od žalovaného a z výpisu z účtu bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

31. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z výpisu z účtu žalovaného za měsíce červen až srpen 2020. Je pravdou, že z výpisu z účtu vyplývá průměrný příjem uvedený v příloze č. 5 úvěrové smlouvy. Jak žalobkyně ověřovala rozsah výdajů žalovaného, nevyplývá z žádného tvrzení či předloženého důkazu žalobkyní. Jak žalobkyně vyhodnotila konečný zůstatek na účtu žalovaného za měsíc červen 2020 ve výši 29,14 Kč, za měsíc červenec 2020 ve výši 1,64 Kč a za měsíc srpen 2020 ve výši - 131,24 Kč při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, soudu není zcela jasné. Jak prověřila žalobkyně náklady na bydlení žalovaného, rovněž nevyplývá. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného pak nevyplývá žádná částka, kterou by žalovaný vynakládal na své bydlení (nájem, platba elektřiny apod.). Pokud žalobkyně tvrdila, že nahlédla do exekučního rejstříku, v němž nezjistila žádný záznam týkající se žalovaného, poukazuje soud na to, že výsledek lustrace tohoto rejstříku žalobkyně soudu nepředložila. Z výpisu řízení vedených u zdejšího soudu naopak vyplývá, že již v roce 2019 zdejší soud vydal celkem dvě povolení k provedení exekuce. Z množství sporů vedených u zdejšího soudu pro pohledávky z úvěrových produktů poskytnutých žalovanému dalšími subjekty lze předpokládat, že pokud by žalobkyně prověřila finanční situaci žalovaného řádně, včetně evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), musela by zjistit, že žalovaný má celou řadu závazků, a že se splatností některých, z nichž je již v prodlení. Lze ze všech uvedených důvodů uzavřít, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným nepostupovala s odbornou péčí a neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného.

32. Soud pak zdůrazňuje, že úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

33. Za této situace dospěl soud k závěru, že Úvěrová smlouva číslo ze dne 25. 9. 2020 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatná.

34. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

35. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

36. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru dle výše uvedeného absolutně neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Jistina úvěru, tak jak byla stanovena v úvěrové smlouvě, byla určena částkou 15 000 Kč. Soud však po provedeném dokazování dospěl k názoru, že žalobkyně poskytla žalovanému pouze částku 12 000 Kč na jeho bankovní účet. Částku 3 000 Kč, jíž žalobkyně započetla na poplatek za poskytnutí úvěru, nepovažuje soud za žalovanému vyplacenou jistinu, neboť za situace, kdy povinnost uhradit poplatek v této výši měla žalovanému vzniknout na základě úvěrové smlouvy, která je však od počátku absolutně neplatná, nemohlo dojít k platnému zápočtu na tvrzenou pohledávku žalobkyně a tím k plnění ve prospěch žalovaného. Soud dále zohlednil, že žalovaný uhradil dne 25. 9. 2020 žalobkyni částku 10 Kč na verifikační poplatek, tedy dlužná částka na bezdůvodném obohacení žalovaného (za situace, kdy na úvěr nic neuhradil) činí 11 990 Kč. Soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne 4. 1. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynuté lhůty k plnění obsažené v předžalobní výzvě. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť žalovaný nepožadoval, aby mu bylo umožněno plnění ve splátkách a nedoložil své aktuální příjmové a majetkové poměry, které by takové rozhodnutí odůvodňovaly (výrok I.).

37. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, proto nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., o tom, že je třeba, aby doplnila svá skutková tvrzení a k jejich prokázání označila důkazy k prokázání, zda skutečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.

38. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech dalších ujednání v souvislosti s úvěrovou smlouvou (výrok II.).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný a náleží mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.