11 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 662 196,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 350 633 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 350 633 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách po 10 000 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení jistiny včetně příslušenství, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 311 563,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 208,63 Kč od 15.1.2026 do 15.1.2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 662 196,94 Kč od 16.1.2026 do 19.1.2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 311 563,94 Kč od 20.1.2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 15.1.2026 domáhala zaplacení částky v celkové výši 662 196,94 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou tři smlouvy o úvěru. Jednalo se jednak o smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 9.10.2022, jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat úvěr opakovaně, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 217 501,13 Kč a uhradila celkem 210 580,44 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 31. 12. 2025, o čemž žalovanou informovala. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila svůj dluh, žalobkyně požadovala částku ve výši 61 927,07 Kč, sestávající z dlužné jistiny 59 859,06 Kč, poplatků 117 Kč, nákladů na vymáhání 430 Kč, poplatků za pojištění 1 021,01 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 17.11.2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat úvěr opakovaně, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,75% z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 429 672 Kč a uhradila celkem 309 253 Kč. Žalovaná opět porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně tedy zesplatnila zbývající dluh ke dni 31. 12. 2025, který činil částku ve výši 201 205,50 Kč, sestávající z dlužné jistiny 199 341,54 Kč, nákladů na vymáhání 430 Kč, poplatků za pojištění 933,96 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Poslední smlouvu žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 22.5.2023, kdy se jednalo o úvěrovou smlouvu č. hodnota, za účelem konsolidace jejích dřívějších závazků. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 453 117 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve 117 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 208 Kč spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně. Splatnost první splátky byla stanovena na 3.7.2023. Žalovaná na dluh uhradila celkem 229 824 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná opět dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně zesplatnila zbývající dluh ke dni 31. 12. 2025 a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Pohledávka činila celkem 399 064,37 Kč a sestávala z dlužné jistiny 395 621,37 Kč, nákladů na vymáhání 430 Kč, poplatků za pojištění 2 013 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením všech tří smluv řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která žalované po odečtení všech výdajů zbývá a do jaké výše je tak možno maximálně zatížit žalovanou splátkou úvěru. Žalobkyně dále vycházela z výpisu z účtu žalované za období 14.7.2022 - 7.10.2022, za období 20.8.2022 - 7.11.2022 a za období od 1.4.2023 - 30.4.2023, ze kterého si ověřila příjmovou a výdajovou stránku žalované, přičemž vycházela z příjmu žalované od zaměstnavatele spol. právnická osoba. ve výši cca 42 000 Kč až cca 60 000 Kč a rovněž provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Kromě dlužných částek žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok z prodlení v celkové výši 208,63 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 16. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %. Přestože žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, neboť se dle jejího názoru nejedná o nárok vyplývající z úvěrových smluv č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná uvedla, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti žalobkyně posoudit její úvěruschopnost s odbornou péčí. Argumentovala tím, že se žalobkyně omezila pouze na zjištění výše jejích příjmů, aniž by ověřovala její skutečné výdaje, včetně nákladů na bydlení. Tyto výdaje dle žalované nahradila pouze modelovým výpočtem vycházejícím ze životního minima a normativních nákladů. Žalovaná rovněž uvedla, že v případě úvěru č. hodnota se jednalo o úvěr konsolidační, z čehož měla žalobkyně dovodit její zhoršenou finanční situaci. Skutečnost, že žalobkyně současně uplatňuje i nároky z úvěrů, které měly být tímto úvěrem konsolidovány, dle žalované svědčí o nesprávném postupu žalobkyně. Dále žalovaná uvedla, že se pokusila spor řešit mimosoudně návrhem na splácení dlužné částky ve výši 4 000 Kč měsíčně, který žalobkyně neakceptovala, a následné řízení před finančním arbitrem bylo zastaveno z důvodu zahájení soudního řízení. Žalovaná vyčíslila, že z titulu poskytnutých prostředků čerpala celkem 1 100 290,13 Kč, přičemž uhradila částku 749 657,44 Kč, a zbývající částka tak činí 350 633 Kč. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby soud žalobu v rozsahu přesahujícím částku 350 633 Kč zamítl a přiznal pouze nárok odpovídající vydání bezdůvodného obohacení. Současně požádala, aby jí bylo umožněno hradit tuto částku ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně s ohledem na její tíživou finanční situaci.

3. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru Šikovný účet č. hodnota ze dne 9.10.2022 včetně úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru, z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně. Žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 30 000 Kč, resp. 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného rámce.

5. Z karty klienta k úvěru č. hodnota a ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím této zprávy zkoumala úvěruschopnost žalované. V kartě bylo uvedeno, že žalovaná je vdaná, má jednu vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnána s příjmem 44 000 Kč. Výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 40 000 Kč měsíčně, bez bližší specifikace. Příjem ostatních členů domácnosti byl 50 000 Kč.

6. Výpis čerpání splátek a úhrad smlouvy č. hodnota prokazuje, že žalovaná načerpala u žalobkyně celkem částku 217 501,13 Kč a zaplatila žalobkyni na svůj dluh celkem 210 580,44 Kč.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru Flexibilní půjčka č. hodnota ze dne 17.11.2022 včetně úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně. Žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 150 000 Kč, resp. 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,749 % z výše sjednaného rámce.

8. Z karty klienta k úvěru č. hodnota a ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím této zprávy zkoumala úvěruschopnost žalované. V kartě bylo uvedeno, že žalovaná je vdaná, má jednu vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnána s příjmem 45 000 Kč. Výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 20 000 Kč měsíčně, bez bližší specifikace. Příjem ostatních členů domácnosti byl 100 000 Kč.

9. Výpis čerpání splátek a úhrad smlouvy č. hodnota prokazuje, že žalovaná načerpala u žalobkyně celkem částku 429 672 Kč a zaplatila žalobkyni na svůj dluh celkem 309 253 Kč.

10. Ze smlouvy o účelovém úvěru a revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 22.5.2023 včetně úvěrových podmínek a přílohy č. 1 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované účelový, nezajištění spotřebitelský úvěr na konsolidaci jejích závazků. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši 453 117 Kč splácet spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 8 208 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Mezi účastníky smlouvy bylo sjednáno rovněž pojištění úvěru pro případ neschopnosti žalované úvěr splácet v případě smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. V této souvislosti se žalovaná zavázala platit měsíčně částku 671 Kč spolu se splátkou úvěru. Dluhy žalované konsolidované úvěrovou smlouvou představovaly čtyři závazky, konkrétně se jednalo o závazek žalované vůči žalobkyni ze smlouvy č. hodnota ze dne 9. 10. 2022, u něhož činila nesplacená jistina částku 58 182 Kč a ze smlouvy č. hodnota ze dne 17. 11. 2022, u něhož činila nesplacená jistina částku 202 563 Kč. Současně byly konsolidací dotčeny dva závazky žalované vůči České spořitelně, a.s., a to ze smlouvy č. hodnota ze dne 17. 2. 2023, u níž činila nesplacená jistina částku 94 171 Kč a dále ze smlouvy č. hodnota ze dne 20. 7. 2020, u níž činila nesplacená jistina částku 49 044 Kč.

11. Z karty klienta k úvěru č. hodnota a ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím této zprávy zkoumala úvěruschopnost žalované. V kartě bylo uvedeno, že žalovaná je vdaná, má jednu vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnána s příjmem 60 000 Kč. Výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 25 000 Kč měsíčně, bez bližší specifikace. Příjem ostatních členů domácnosti byl 100 000 Kč.

12. Výpis čerpání splátek a úhrad smlouvy č. hodnota prokazuje, že žalovaná načerpala u žalobkyně celkem částku 453 117 Kč a zaplatila žalobkyni na svůj dluh celkem 229 824 Kč.

13. Žalobkyně předložila tři úvěrové zprávy, ze kterých je patrné, že žalovaná měla v minulosti několik kontraktů, z toho 8 ukončených, 3 odmítnuté, 1 odvolán a 6 existujících, z toho 2 splátkové, jeden nesplátkový a 3 kreditní karty. Žalovaná splácela 11 909 Kč měsíčně, zbývalo zaplatit 1 252 097 Kč.

14. Z přehledu pohybu na běžném účtu žalované bylo zjištěno, že za předložené období od 14.7.2022 do 7.10.2022 měla příchozí transakce ve výši 316 080 Kč a odchozí transakce ve výši 251 153,99 Kč. Za předložené období od 20.8.2022 do 17.11.2022 měla příchozí transakce ve výši 228 247 Kč a odchozí transakce ve výši 416 923,39 Kč. Z přehledu je patrná příchozí mzda od zaměstnavatele a jméno FO, Jméno žalovaného a jméno FO v řádech tisíců i desetitisíců korun a odchozí částka za nájem ve výši 20 300 Kč (11/2022), 40 600 Kč a 20 300 Kč (10/2022 s pozn. jméno FO).

15. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc duben 2023 soud zjistil, že žalovaná měla počáteční zůstatek ve výši – 8 737,92 Kč a konečný zůstatek ve výši – 48 557,83 Kč. Žalovaná měla sjednaný kontokorent ve výši 59 000 Kč.

16. Z potvrzení o vlastnictví účtu ze dne 29.4.2026 vyplývá, že žalovaná je vlastníkem účtu č. č. účtu od 24.5.2023 a z výpisů u tohoto účtu provedené platby - veterina 1 375 Kč, O2 3 029 Kč, splátka půjčky, pojistné, nájem 13 500 Kč, příjem od právnická osoba 52 000 Kč.

17. Žalobkyně výzvami ze dne 31.12.2025 vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota a stanovila jí k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzev žalobkyně doložila 3x podacím archem ze dne 2.1.2026.

18. Předžalobní výzvou ze dne 7.1.2026 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do 14.1.2026 s možností úhrady ve splátkách. Tato výzva byla zaslána žalované, jak je zřejmé z podacího archu ze dne 8.1.2026.

19. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

22. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

27. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 350 633 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

32. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením všech tří úvěrových smluv provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak z provedeného dokazování vyplývá, že toto posouzení neodpovídalo zákonným požadavkům a mělo pouze formální charakter. Žalobkyně sice vycházela z výpisů z účtu žalované a z informací o jejích příjmech, které se pohybovaly v relativně vyšším rozmezí, avšak tato skutečnost sama o sobě nezaručovala, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Zásadním způsobem totiž žalobkyně pochybila při zjišťování a hodnocení výdajů žalované. Tyto byly v jednotlivých klientských kartách uváděny pouze paušální částkou v rozmezí 20 000 Kč až 40 000 Kč, a to bez jakékoli konkretizace jednotlivých položek (např. náklady na bydlení, energie, splátky úvěrů či jiné pravidelné výdaje) a bez jejich reálného ověření. Takový postup neumožňuje stanovit skutečný disponibilní příjem žalované ani reálně posoudit její schopnost dostát dalším úvěrovým závazkům. Současně žalobkyně nedostatečně zohlednila celkové úvěrové zatížení žalované. Ze zjištěných údajů přitom vyplývá, že žalovaná již v době uzavírání smluv splácela více závazků, její měsíční splátky převyšovaly 10 000 Kč a celkový zůstatek jejích dluhů přesahoval 1 mil. Kč. Úvěrové zprávy navíc prokazují existenci dalších úvěrových produktů, včetně kreditních karet, což svědčí o pokračujícím úvěrovém zatížení a čerpání dalších finančních prostředků. Žalobkyně však tyto skutečnosti adekvátně nevyhodnotila a nezabývala se rizikem další kumulace dluhů. Z výpisů z účtu žalované rovněž vyplývá, že v některých sledovaných obdobích její výdaje převyšovaly příjmy a účet vykazoval záporné zůstatky, přičemž ke dni 30. 4. 2023 činil konečný zůstatek –48 557,83 Kč při sjednaném kontokorentu 59 000 Kč. Ani tyto skutečnosti žalobkyně náležitě nezohlednila při posuzování schopnosti žalované splácet další úvěr. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprovedla řádné a odpovědné posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť neověřila skutečné výdaje žalované, nezohlednila v dostatečné míře její celkové zadlužení ani faktické čerpání dalších úvěrových produktů, a její závěry o schopnosti žalované splácet tak nebyly podloženy relevantními a dostatečnými podklady.

33. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

34. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

35. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 1 100 290 Kč, na kterou žalovaná uhradila celkem 749 657 Kč, a žalobkyně tak má právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 350 633 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení od 20. 1. 2026 do zaplacení. Výzva k zaplacení byla odeslána dne 2. 1. 2026, k doručení dle § o.z. došlo 5. 1. 2026, ve výzvě k plnění byla poskytnuta lhůta 14 dnů k zaplacení, a proto úrok z prodlení běží od 20. 1. 2026.

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a stanovil ji výjimečně delší, než je lhůta třídenní. Soud přihlédl zejména k výši uložené povinnosti, k majetkovým a sociálním poměrům žalované i k jejímu návrhu na povolení splátek. Žalovaná žádala o splácení částky po 10 000 Kč měsíčně s odkazem na svou tíživou finanční situaci, přičemž žalobkyně s tímto návrhem vyslovila souhlas. Soud proto považoval splátky ve výši 10 000 Kč měsíčně za přiměřené, které na jedné straně respektují poměry žalované a umožňují jí postupné splnění povinnosti, na druhé straně však zajišťují reálné a časově přiměřené uspokojení nároku žalobkyně. Soud proto určil, že plnění bude poskytováno v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Soud však doplňuje, že žalované sice umožnil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. plnění v pravidelných měsíčních splátkách ovšem pod sankcí ztráty výhod splátek. Tato sankce dává žalobkyni možnost v případě, že žalovaná poruší svoji povinnost a neuhradí včas byť jedinou ze splátek, vymáhat splnění celého dluhu najednou. Tedy, že bude výlučně na žalované, zda využije poskytnutou možnost vyřešit své závazky úhradou ve splátkách, či zda této poslední možnosti nevyužije a žalobkyně bude moci přistoupit k vymáhání celého závazku bez dalšího (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

37. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření ani jedné ze tří úvěrových smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu nákladů na vymáhání, poplatků za pojištění, smluvní pokuty, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu účastníků dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, když jí bylo vyhověno jen ohledně části uplatněného nároku, zatímco ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Žalovaná byla úspěšná pouze v nepatrné části, proto jí soud náklady řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.