11 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 52 738,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 750,75 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 6.8.2025 do 10.11.2025 ve výši 603,61 Kč a dále jdoucím ve výši 11,5 % ročně z částky 19 750,75 Kč od 11.11.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 32 987,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 472,27 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 982,20 Kč od 11.11.2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 004,41 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 987,45 Kč od 11.11.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 18.11.2025 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 52 738,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 7. 6. 2023 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím Správce financí, tj. webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví s tím, že v rámci registrace klienta do systému je ověřována totožnost klienta poskytnutím osobních a kontaktních údajů (rodné číslo, číslo mobilního telefonu, e-mail, občanský průkaz). Registrace a podpis smlouvy byl žalovaným učiněn za pomoci SMS kódu hodnota na telefonním čísle tel. číslo. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat úvěr opakovaně, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 74 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 100 000 Kč a uhradil celkem 80 249,25 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která žalovanému po odečtení všech výdajů zbývá a do jaké výše je tak možno maximálně zatížit žalovaného splátkou úvěru. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného za měsíc březen 2023 a zjištění, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 12 085 Kč a výdaje hradí v hotovosti. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 22. 7. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně požadovala částku ve výši 52 738,20 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 50 982,20 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatků ve výši 156 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 7 472,27 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 50 982,20 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 608,02 Kč od 6. 8. 2025 do 10. 11. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 52 738,20 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %. Přestože žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru - Šikovný účet č. hodnota ze dne 7. 4. 2023 včetně úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru, z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně. Žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného rámce. Mezi stranami byly dohodnuty sankce pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek, a to smluvní pokuta ve výši 500 Kč za splátku v prodlení, úrok z prodlení v zákonné výši a vynaložené náklady na upomínky. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu a je důchodce s příjmem ve výši 12 080 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení uvedl ve výši 590 Kč, ostatní výdaje ve výši 730 Kč.

5. Kopií občanského průkazu bylo doloženo, že žalobkyně zjišťovala totožnost žalovaného.

6. Z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že dokument obsahuje číslo smlouvy hodnota, jméno a příjmení žalovaného s datem narození, telefonní číslo tel. číslo, e-mail e-mail, IP adresu – elektronický podpis úvěru hodnota, jakož i kód sms – elektronický podpis hodnota ze dne zaslání 7.6.2023.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc březen 2023 bylo zjištěno, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 12 085 Kč a že počáteční zůstatek činil 102,96 Kč, konečný zůstatek 142,96 Kč. Ve výpisu nejsou patrné téměř žádné pohyby.

8. Z úvěrové karty a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím této zprávy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V kartě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, je důchodce s příjmem 12 080 Kč. Výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 1 320 Kč měsíčně. Žalovaný měl ukončeny tři spotřební úvěry a tři kreditní splátkové karty.

9. Metodikou posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila postup zjišťování bonity žalovaného.

10. Opis výpisu proplacení smlouvy a Výpis čerpání splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný načerpal u žalobkyně za období od 22.6.2023 do 6.2.2024 celkem částku 100 000 Kč. Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalovaný zaplatil žalobkyni na svůj dluh celkem 80 249,25 Kč v období od 11.7.2023 do 25.3.2025. Po zesplatnění úvěru žalovaný na dluh již ničeho neuhradil.

11. Žalobkyně výzvou ze dne 22.7.2025 vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. hodnota a stanovila mu k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila podacím archem ze dne 23.7.2025.

12. Předžalobní výzvou ze dne 4.9.2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do 11.9.2025 s možností úhrady ve splátkách. Tato výzva byla zaslána žalovanému, jak je zřejmé z podacího archu ze dne 4.9.2025.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 11 990 Kč za účelem financování předmětu koupě (k čemž dle tvrzení žalobkyně nedošlo) a bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč s možností jeho navýšení a žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky společně s poplatky a úrokem žalobkyni vrátit v pravidelných splátkách. Žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku v celkové výši 100 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil celkem 80 249,25 Kč, ve zbylé výši dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení 14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 19 750,75 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

27. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak z provedeného dokazování vyplývá, že toto posouzení bylo pouze formální a neodpovídalo požadavkům § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých a aktuálních informací o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně vycházela zejména z výpisu z účtu žalovaného za měsíc březen 2023, z něhož zjistila pouze výši jeho příjmu, a to invalidního důchodu ve výši přibližně 12 000 Kč. Tento podklad však neumožňoval zjistit reálnou strukturu ani výši pravidelných výdajů žalovaného, neboť výpis obsahoval minimální počet transakcí a žalobkyně sama uvedla, že žalovaný své výdaje hradí převážně v hotovosti. Za této situace bylo nezbytné, aby žalobkyně výdaje žalovaného zjistila jiným způsobem (např. dotazem na žalovaného, doložením nákladů na bydlení, apod.), což však neučinila. V úvěrové dokumentaci byla sice uvedena částka měsíčních výdajů ve výši 1 320 Kč, tato hodnota je však zjevně nereálná a neodpovídá ani minimálním obvyklým životním nákladům jednotlivce. Z provedených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem žalobkyně k této částce dospěla ani že by její správnost jakkoli ověřovala. Takový údaj proto nelze považovat za dostatečnou a spolehlivou informaci ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak při stanovení tzv. disponibilního zůstatku (MLS) vycházela z neúplných a nevěrohodných podkladů. Ačkoli provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, tyto kroky samy o sobě nemohou nahradit individuální posouzení reálné schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Judikatura přitom opakovaně zdůrazňuje, že pouhé ověření bezdlužnosti nebo pozitivní úvěrové historie nepostačuje, pokud věřitel nezjistí skutečný poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele (srov. např. rozhodovací praxi Nejvyššího soudu k povinnosti odpovědného úvěrování). Za situace, kdy žalobkyně nezjistila a nijak neprokázala skutečnou výši výdajů žalovaného, nelze její závěr o jeho úvěruschopnosti považovat za řádný. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno pouze mechanicky a bez odpovídající odborné péče. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

28. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 80 249,25 Kč, a žalobkyně tak má právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 19 750,75 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 6. 8. 2025 (neboť žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě výzvou ze dne 22. 7. 2025, ve které mu poskytla 14 dnů na úhradu, tj. do 5. 8. 2025) do 10. 11. 2025 ve výši 603,61 Kč a dále jdoucím ve výši 11,5 % ročně z částky 19 750,75 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

29. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu nákladů na vymáhání, poplatků za pojištění, smluvní pokuty, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

30. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.