12 C 180/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 38 248,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 18 384 Kč.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 864,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 28 583,99 Kč od 6.4.2023 do zaplacení a úroku ve výši 29,67% ročně z částky 24 514,62 Kč od 27.3.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou žalovaný podepsal dne 24.8.2022. Na jejím základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 24.8.2022 finanční prostředky ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný je zavázal splatit ve 48 splátkách po 1 654 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie listin: příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, okresní soud zjistil, že dne 24.8.2022 poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: „příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022“. Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky. Odeslání listin žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje.

5. Z kopie listin: doklad o vyplacení úvěru otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu okresní soud zjistil, že dne 25.8.2022 poskytovatel úvěru odeslal částku 25 000 Kč, a to na účet č. č. účtu.

6. Z kopie listiny: tabulka vytištěná z počítače obsahující čísla smluv okresní soud zjistil, že dne 25.8.2022 poskytovatel úvěru poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, dne 24.10.2022 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 3 308 Kč a dne 6.1.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku rovněž ve výši 3 308 Kč.

7. Z kopie listiny: oznámení ze dne 26.3.2023 okresní soud zjistil, že dne 26.3.2023 poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou: „oznámení ze dne 26.3.2023“. Odeslání listiny žalovanému žalobce neprokazuje.

8. Z kopie listin: společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023, příloha č. 1 Seznam postoupených pohledávek, Příloha 6 plná moc, okresní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností právnická osoba., na společnost právnická osoba, a.s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023.

9. Z kopie listin: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.11.2023, informace o zpracování osobních údajů ze dne 14.11.2023, okresní soud zjistil, že dne 14.11.2023 žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „oznámení o postoupení pohledávky, informace o zpracování osobních údajů ze dne 14.11.2023“. Odeslání listin žalovanému žalobce prokazuje listinou nazvanou: podací lístek z 14.11.2023.

10. Z kopie listiny: výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30.1.2024 včetně podacího lístku z 30.1.2024 okresní soud zjistil, že dne 30.1.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil listinu nazvanou: „výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“. Odeslání listiny žalovanému žalobce prokazuje podacím lístkem z 30.1.2024.

11. Z kopie listiny: hodnocení klienta ve spise na č.l. 17 okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru eviduje ve své evidenci u žalovaného celkový příjem ze zaměstnaneckého poměru (zaměstnavatel právnická osoba.) ve výši 28 420 Kč měsíčně, měsíční výdaje 8 713 Kč, z toho 4 093 za nájem. Žádné další výdaje žadatele o úvěr zde uvedeny nejsou (např. na dopravu, stravu, ošacení, léky, sport, zábavu, atd.). Namísto skutečných výdajů je zde uvedena pouze částka 4 620 Kč s označením „životní minimum“.

12. Z kopie listin: potvrzení o platbě 29.161,- Kč ve spise na č.l. 18 ze dne 24.8.2022, potvrzení o příchozí úhradě ve výši 26.517,- Kč ze dne 13.7.2022 ve spise na č.l. 19, potvrzení o platbě 29.602,- Kč ze dne 13.6.2022 ve spise na č.l. 20, potvrzení o platbě 28.315,- Kč ze dne 12.5.2022 ve spise na č.l. 21, okresní soud zjistil, že dne 12.8.2022, 13.7.2022, 13.6.2022, 12.5.2022, zaměstnavatel právnická osoba., vyplatil žalovanému mzdu ve výši 29 161 Kč, 26 517 Kč, 29 602 Kč, resp. 28 315 Kč, což (více či méně) koresponduje s údajem o celkovém příjmu evidovaným poskytovatelem úvěru (28 420 Kč).

13. Z kopie listin: výpis záznamů z registru SOLUS ve spise na č.l. 22, výpis z nebankovního registru klientských informací ve spise na č.l. 23, okresní soud zjistil, že dne 24.8.2022 poskytovatel úvěru provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS a NRKI.

14. Soud neměl za prokázané, že by poskytovatel úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného (ani že smlouva o úvěru byla uzavřena písemně). Žalobce byl před nařízením ústního jednání vyzván, aby v tomto směru doplnil skutková tvrzení a prokázal svá tvrzení. U ústního jednání dne 4.10.2024 žalobce výslovně prohlásil, že netrvá na tom, aby byl opětovně poučován a vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného s tím, že by žalobce soudu stejně nic dalšího nepředložil.

15. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

16. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 24.8.2022 poskytovatel úvěru vyhotovil listiny nazvané: „příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022, návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2022“. Žalovaný předmětné listiny nepodepsal, a to ani elektronicky (k tomu blíže viz právní názor soudu). Odeslání listin žalovanému žalobce netvrdí a neprokazuje. Poskytovatel úvěru zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru u zaměstnavatele právnická osoba. činí v průměru 28 420 Kč měsíčně, žádná jiný příjem žalovaný neměl. Jeho měsíční výdaje činí 4 093 za nájem, další výdaje žadatele o úvěr (např. na dopravu, stravu, ošacení, léky, sport, zábavu, atd.) poskytovatel úvěru nezjišťoval, namísto skutečných výdajů dosadil částku 4 620 Kč odpovídající životnímu minimu. Dne 25.8.2022 poskytovatel úvěru odeslal žalovanému částku 25 000 Kč, a to na účet č. č. účtu. Dne 24.10.2022 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 3 308 Kč a dne 6.1.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku rovněž ve výši 3 308 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 společností právnická osoba., na společnost právnická osoba, a.s. Dne 14.11.2023 žalobce vyhotovil a odeslal listiny nazvané: „oznámení o postoupení pohledávky, informace o zpracování osobních údajů ze dne 14.11.2023“. Dne 30.1.2024 právní zástupce žalobce vyhotovil a dne 30.1.2024 žalovanému odeslal listinu nazvanou: „výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“.

17. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

22. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

23. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

24. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

25. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

28. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

29. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

30. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

31. V případě, že tak nečiní poskytovatel podle odstavce 2, uchovává zprostředkovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zejména a) smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, b) dokumenty a jiné záznamy týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, c) záznamy z jiné komunikace mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a d) dokumenty a jiné záznamy uvedené v písmenech b) a c), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce (§ 78 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

32. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

33. Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno (§ 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru).

34. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

36. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

37. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně dle názoru soudu v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

38. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

39. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, pokud zjistil pouze 1 výdaj žalovaného (nájemné – a ani jeho výši nedokázal v řízení věrohodně prokázat), ostatními výdaji žalovaného (např. výdaji na energie spojené s nájmem, dopravu, stravu, ošacení, léky, sport, zábavu, atd.) se nezabýval vůbec. Částka životního minima stanovená pro výpočet sociálních dávek zjevně nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Předmětná smlouva je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

40. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Dne 25.8.2022 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Dne 24.10.2022 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku 3 308 Kč a dne 6.1.2023 žalovaný splatil poskytovateli úvěru částku rovněž ve výši 3 308 Kč, celkem tedy splatil částku 6 616 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 18 384 Kč (výrok ad I.).

41. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. listopadu 2022, č.j. 60 Co 226/2022-51). Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není.

42. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 1 s tím, že žalovanému doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).