12 C 37/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, adresa o zaplacení 395 744,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 71 535,91 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % od 9.11.2024 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 324 208,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 113,06 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 395 744,57 Kč od 2. 8. 2024 do 8.11.2024, zákonného úroku z prodlení z částky 324 208,66 Kč od 9.11.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 113,06 Kč, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 382 727,87 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 9 577,70 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 31.1.2018, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 503 736 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroků ve výši 9,9 % ročně a dalších poplatků dle sazebníku banky. Vzhledem k tomu, že žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, byl úvěr ke dni 2.5.2024 zesplatněn a následně postoupen žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.7.2024 s účinností od 1.8.2024. Ke dni postoupení činila celková pohledávka 409 857,63 Kč, z čehož dlužná jistina představovala 392 305,57 Kč. Žalobce dále požaduje úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení z této částky od 2.8.2024 do zaplacení. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná staví svoji obranu na tvrzení, že pohledávka, jejíž zaplacení se žalobce domáhá, je již přihlášena do insolvenčního řízení vedeného proti jméno FO, který je jejím manželem, a s nímž je v rozvodovém řízení. Tvrdí, že pohledávka byla přihlášena pod přihláškou č. hodnota věřitele č. hodnota a že insolvenční správce je s tímto stavem srozuměn. Žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že dlužník doposud žalobci zaplatil částku 432 200 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalované s tím, že žalovaná netvrdila, že by splatila více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to listina nazvaná „Podklady pre súdné konanie“ z 1.8.2024.

5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z 24.10.2024, ve spojení s podacími lístky z 24.10.2024, okresní soud zjistil, že dne 24.10.2024 žalobce odeslal žalované a jejímu manželovi, jméno FO, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z 24.10.2024.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 19.8.2024, ve spojení s podacími lístky z 19.8.2024, okresní soud zjistil, že dne 19.8.2024 žalobce odeslal žalované a jejímu manželovi, jméno FO, oznámení o postoupení pohledávky z 19.8.2024.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 23.7.2024, přílohy č. 7 „Potvrzení o zaplacení kupní ceny“ z 2.8.2024, dohody o úplatě mezi právnická osoba. a Jméno žalobkyně. z 31.7.2024, přílohy č. 1 „Seznam pohledávek ke Smlouvě o postoupení pohledávek“ ze dne 23.7.2024 uzavřené dne 31.7.2024, okresní soud zjistil, že dne z 23.7.2024 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právnická osoba. a Jméno žalobkyně., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou, a to včetně příslušenství a všech práv a povinností s ní spojených, přičemž postoupení bylo provedeno za úplatu a nabylo účinnosti ke dni 1.8.2024.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost Jméno žalobkyně. ze dne 12.12.2022 okresní soud zjistil, že k datu 12.12.2022 byla společnost Jméno žalobkyně. zapsána v obchodním rejstříku.

9. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi právnická osoba. a jméno FO a Jméno žalované ze dne 31.1.2018 včetně dodatku ze dne 28.12.2020 okresní soud zjistil, že dne 31.1.2018 byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout úvěr ve výši 503 736 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 9,90 % ročně a žalovaná se dále zavázala hradit poplatky dle aktuálního sazebníku banky, včetně poplatků za vedení účtu a případného pojištění. Smlouva rovněž umožňovala kapitalizaci úroků k jistině vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce a stanovila, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky, úroku nebo poplatku je žalovaná povinna hradit zákonný úrok z prodlení a další náklady spojené se správou úvěru. Banka si ve smlouvě vyhradila právo úvěr zesplatnit v případě prodlení žalované s plněním jejích peněžitých závazků. Dne 28.12.2020 byl uzavřen dodatek k úvěrové smlouvě.

10. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ve spise na čl. 18 a následující z 28.12.2020 okresní soud zjistil, že dne 28.12.2020 byl vyhotoven záznam o poskytnutí předsmluvních informací, ve kterém jsou uvedeny základní parametry úvěru.

11. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu z 26.1.2018 ve spise na čl. 20 okresní soud zjistil, že dne 26.1.2018 byla podána žádost o poskytnutí úvěru, ve které žalovaná uvedla, že její příjem ze zaměstnání/podnikání činí 6 100 Kč měsíčně a další (blíže nespecifikovaný) příjem činí 6 500 Kč měsíčně, přičemž druh příjmu je (v jiné části žádosti) označený jako „Mateřská, rodičovská“. jméno FO v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu z 26.1.2018 potom uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 28 131 Kč měsíčně, splátky nebankovních produktů činí 1 000 Kč, ostatní splátky (což zahrnuje např. i výživné, srážky ze mzdy, léky či nájem) činí 7 000 Kč. Splátky u jiných bank činí 3 302 Kč. Celkem tedy (dle žádosti o poskytnutí úvěrového produktu) mají výdaje žalovaného činit částku 11 302 Kč. Oba žádají o úvěr ve výši 450 000 Kč.

12. Z výpisu z účtu u právnická osoba pro jméno FO za období od 10.10. do 9.11.2017 ve spise na čl. 21, dále za období od 10.11. do 8.12.2017 ve spise na čl. 22 a za období od 9.12.2017 do 9.1.2018 ve spise na čl. 24, okresní soud zjistil, že příjem jméno FO ze zaměstnání činil v období před poskytnutím úvěru částku uváděnou v žádosti o poskytnutí úvěru (28 131 Kč měsíčně). Jeho výdaje činily 30 696 Kč (v období od 10.10. do 9.11.2017), 29 727 Kč (v období od 10.11. do 8.12.2017), resp. 36 317 Kč (v období od 9.12.2017 do 9.1.2018), tj. v průměru 32 246,67 Kč měsíčně.

13. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ve spise na čl. 26 okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru (právnická osoba.) při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr zjistil, že žadatel o úvěr má 4 úvěry v celkové výši 584 051 Kč, přičemž splátky činí 10 012 Kč měsíčně (ačkoliv žadatel o úvěr v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvádí splátky pouze ve výši 1 000 Kč měsíčně). Výdaje žadatelů o úvěr byly stanoveny na základě statistických údajů a dále vycházel ze součtu příjmů žalované a jejího manžela (39 731 Kč), 14. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance z 25.1.2018 ve spise na čl. 27 pro jméno FO okresní soud zjistil, že příjem jméno FO ze zaměstnání činil v období před poskytnutím úvěru částku uváděnou v žádosti o poskytnutí úvěru (28 131 Kč měsíčně).

15. Z nedatovaného posouzení úvěruschopnosti klienta (ve spise na č.l. 29) okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru vyhotovil i listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ve vztahu k žalované, ve kterém uvedl, že její dosavadní splátkové zatížení činilo 6 651 Kč, nové splátkové zatížení bude činit 10 111 Kč, vycházel ze součtu příjmů žalované a jejího manžela (39 731 Kč), výdaje stanovil na základě na základě statistických údajů.

16. Z výpisu z účtu u právnická osoba pro Jméno žalované za období od 10.11. až 8.12.2017 ve spise na čl. 30 a následující okresní soud zjistil, že v uvedeném období činil příjem žalované 11 500 Kč ze sociálních dávek. Její skutečné výdaje činily v období od 10.11. až 8.12.2017 přinejmenším částku 35 489 Kč (žalobce poskytl soudu pouze několik stran výpisu za období od 10.11. až 8.12.2017).

17. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně č.j. spisová značka z 25.1.2016 ve spise na čl. 32 a následující, okresní soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o schválení dohody rodičů o zvýšení výživného pro nezletilého jméno FO a nezletilé jméno FO. Zjevně se však nejedná o příjmy žalované jako žadatelky o úvěr, ale o výživné pro nezletilé děti, které nenáleží žalované, ale nezletilým dětem a je jim hrazeno druhým z rodičů, toliko k rukám matky. Z tohoto důvodu nemá dle názoru soudu rozhodnutí žádný vliv na posouzení úvěruschopnosti žalované.

18. Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 2.3.2017 ve spise na čl. 34 okresní soud zjistil, že od 1.3.2017 došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku (který žalovaná pobírala na nezletilou jméno FO) na částku 11 500 Kč.

19. Z ceníku právnická osoba. pro bankovní obchody pro soukromou klientelu úvěry účinného od 27.1.2018, všeobecných obchodních podmínek právnická osoba. pro soukromou klientelu platných od 1.1.2014, ceníku pro soukromou klientelu právnická osoba účinného od 27.1.20218, přípisu ze dne 4.5.2024 nazvaného Splaťte okamžitě celý dluh pro jméno FO, poslední výzvy k úhradě dlužné částky z 31.3.2024 pro jméno FO a výtisku obrazovky počítače ve spise na čl. 35, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

21. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 31.1.2018 byla mezi právnická osoba. a jméno FO a Jméno žalované uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 503 736 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Úvěr byl úročen pevnou sazbou 9,90 % ročně a měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž žalovaná se zavázala hradit i poplatky dle sazebníku banky. Dne 26.1.2018 byla podána žádost o poskytnutí úvěru, v níž žalovaná uvedla příjem 6 100 Kč ze zaměstnání a 6 500 Kč z rodičovského příspěvku, zatímco jméno FO uvedl příjem 28 131 Kč a měsíční výdaje ve výši 11 302 Kč. Výpisy z účtů jméno FO za období od října 2017 do ledna 2018 potvrdily uvedený příjem a průměrné měsíční výdaje ve výši 32 246,67 Kč. Výpis z účtu Jméno žalované za listopad a prosinec 2017 prokázal příjem 11 500 Kč ze sociálních dávek a výdaje nejméně 35 489 Kč. Poskytovatel úvěru provedl posouzení úvěruschopnosti, přičemž zjistil, že žadatel má čtyři úvěry v celkové výši 584 051 Kč se splátkami 10 012 Kč měsíčně, a že nové splátkové zatížení žalované bude činit 10 111 Kč. Výdaje byly stanoveny na základě statistických údajů a příjmy byly posuzovány souhrnně za oba manžele ve výši 39 731 Kč. Dne 28.12.2020 byl k úvěrové smlouvě uzavřen dodatek a téhož dne byl vyhotoven záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací. Dne 23.7.2024 byla mezi právnická osoba. a Jméno žalobkyně. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za žalovanou, která nabyla účinnosti dne 1.8.2024. Dne 19.8.2024 bylo žalované a jejímu manželovi odesláno oznámení o postoupení pohledávky. Dne 24.10.2024 jim byla odeslána výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalobce tvrdí, že žalovaná doposud uhradila částku 432 200 Kč, což žalovaná nezpochybnila.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

24. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

25. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalované, nezabýval se ověřováním jejích skutečných výdajů, jestliže výši skutečných výdajů žalované ani nezjišťoval, namísto jejích výdajů dosadil údaj dle statistického modelu. Poskytovatel úvěru přitom měl k dispozici výpisy z účtu obou žadatelů o úvěr (žalované a jejího manžela), ze kterých je zřejmé, že jejich skutečné výdaje byly výrazně vyšší (cca 67 736 Kč), než částky uváděné v žádosti o úvěr (výdaje byly uvedeny pouze u jméno FO ve výši 11 302 Kč). Pokud od zjištěných příjmů žadatelů o úvěr (souhrnně za oba manžele ve výši 39 731 Kč) odečteme jejich skutečné měsíční výdaje, které vyplývají z předkládaných výpisů z účtu (souhrnně za oba manžele 67 736 Kč), potom je zjevné, že manželé od počátku nebyly schopni poskytnutý úvěr splácet (39 731 Kč – 67 736 Kč = -28 005 Kč). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

28. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 503 736 Kč. Dlužník dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 432 200 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 71 535,91 Kč.

30. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

32. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

33. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 24.10.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 27.10.2024 (§ 573 obč. zák.), dne 8.11.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 9.11.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 8.11.2024 do zaplacení oprávněně.

34. Námitka žalované, že pohledávka, jejíž zaplacení se žalobce domáhá, je již přihlášena do insolvenčního řízení vedeného proti jméno FO, není důvodná. Žalovaná v insolvenčním řízení není a žalobce se může tudíž nároku domáhat i po žalované (výrok ad I.).

35. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).