18 C 163/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 72 900,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 2 320,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 393,60 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 2 320,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 19 431,93 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 6 893,66 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 13 811,09 od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 351,82 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 11 490,31 Kč od 29. 1. 2022 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 24 947,22 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 127 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 24 947,22 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 26 201 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 395,97 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 28 129, 23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 148,89 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 3 182,01 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 72 900,93 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě Smlouvu o zápůjčce, na základě kterých mu byly právní předchůdkyní žalobkyně v hotovosti poskytnuty finanční prostředky, které však, za podmínek uvedených v jednotlivých smlouvách, nevrátil. Tvrdila, že před poskytnutím každé ze zápůjček byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě vyžádaných informací od žalovaného a jím předložených dokladů o jeho osobních a majetkových poměrech, popřípadě z veřejných i neveřejných databází. a) První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřel žalovaný dne 19.11.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 20 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 502 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.5.2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18.7.2019 a na dlužnou částku uhradil pouze 22 679,22 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 13 811,09 Kč a dlužný poplatek 7 941,62 Kč. b) Druhá Smlouva o zápůjčce číslo byla uzavřena žalovaným dne 18.7.2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 28 994 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 2 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.7.2021. Žalovaný nesplácel řádně a včas, do 15.1.2020 neuhradil ničeho a následně uhradil pouze 5 052,78 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 28 129,23 Kč a dlužný poplatek 23 018,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou pohledávek ze shora uvedených Smluv o zápůjčce za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek z obou Smluv o zápůjčce, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny každé ze zápůjček ode dne splatnosti každé zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání byla žalovanému doručena dne 3.7.2023 do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb). Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, žalobkyně se k z jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) postupně několik smluv o zápůjčce, přičemž předmětem tohoto řízení jsou tři z nich.

5. Dne 19.11.2018 byla uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 20 200 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 45 200 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 502 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 19.11.2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 31.1.2022 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 22 679,22 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 19.11.2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako elektrikář u právnická osoba anonymizována tři slova s příjmem 25 032 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů. Další příjmy domácnosti mají činit 18 000 Kč, jejich zdroj není uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že žalovaný splácí jiným poskytovatelům úvěrů 4 700 Kč měsíčně a jeho odhadované výdaje činí 6 000 Kč měsíčně. Uvedl, že žije s partnerkou a že jsou na něm výživou závislé dvě osoby. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon, přístup k internetu, a žije v jiné obci než je jeho pracoviště. Žalovaný měl předložit na dotvrzení jím uváděných údajů pracovní smlouvu a výplatní pásky spolu s výpisem z banky za blíže neuvedené období.

7. Dne 18.7.2019 uzavřel žalovaný druhou žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 28 994 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 58 944 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 459 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 18.7.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 31.1.2022 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 5 022,78 Kč.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 18.7.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si opětovně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že i nadále pracuje jako elektrikář ve právnická osoba anonymizována tři slova s příjmem, který vzrostl na 36 758 Kč, má jeden zdroj příjmů. Další příjmy domácnosti mají činit 25 000 Kč, jejich zdroj není opět uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že splácí třetím osobám 4 000 Kč měsíčně a přímo právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 520 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného mají činit 6 000 Kč. I nadále má žít s partnerkou a vyživovat dvě další osoby. Z karty rovněž vyplývá, že žije v jiné obci než je jeho pracoviště. Uvedené měl doložit pracovní smlouvou a výplatními páskami.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a její přílohy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 28.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30.1.2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 24.2.2022.

10. Z výzvy k plnění ze dne 15.11.2022 a podacího lístku ze dne 15.11.2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. a III. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ v platných smlouvách o zápůjčce uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně již v žalobě tvrdila, že obě zápůjčky byly žalovanému poskytnuty teprve po té, kdy byla právní předchůdkyní žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. Rovněž uvedla, že byla prověřena platební minulost žalovaného a jeho úvěrová angažovanost ve veřejných i neveřejných registrech klientských informací, včetně insolvenčního rejstříku a rejstříku exekučních řízení. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně k důkazu označila výlučně karty klienta podepsané žalovaným v den uzavření každé ze smluv o zápůjčce. Z těchto karet klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného, shodně jako jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

25. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmů z jím předložené pracovní smlouvy a z výplatních pásek, avšak tyto soudu nedoložila, ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. Problematické je rovněž, pokud je při úvěruschopnosti klienta počítáno s příjmem dalších osob, aniž by byly tyto příjmy osvědčeny a zároveň byly zjišťovány i informace o životních nákladech takové další osoby. Rovněž nelze přehlédnout, že údaj o výši výdajů žalovaného budí pochybnosti o své správnosti, pokud by těmito výdaji měly být pokryty náklady na bydlení žalovaného a dalších čtyř osob (partnerka a dvě další vyživované osoby) a jejích životní náklady (strava, ošacení, drogerie, léky), to vše za situace, kdy splátky měly být hrazeny po dobu více než jednoho roku, tedy lze oprávněně předpokládat, že žalovaný musel hradit nejen výdaje na základní obživu. Žalovaný dále bezesporu hradil náklady na mobilní telefon, připojení k internetu a náklady na cestu do zaměstnání, které měl mimo obec svého bydliště, které však nebyly vůbec zohledněny. V neposlední řadě není z tvrzení žalobkyně ani provedeného dokazování zjevné, jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila výši a rozsah závazků, které měl žalovaný jak vůči třetím osobám, tak vůči ní.

26. Žalobkyně v řízení neprokázala, že byl právní předchůdkyní žalobkyně učiněn pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila na jednání soud, nemohla být ani poučena o tom, že své důkazní břemeno týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného neunáší.

27. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

28. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 25.11.2017, 2.3.2018 a 4.6.2018 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

30. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

31. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

32. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 19.11.2018 v hotovosti částku 25 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 19.5.2020. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 22 679,22 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 20.5.2020 pak byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 2 320,78 Kč.

33. V případě druhé smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný obdržel částku 30 000 Kč, k jejímuž vrácení se zavázal nejpozději do 18.7.2021, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradil 5 052,78 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 19.7.2021, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 24 947,22 Kč.

34. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do shora uvedených částek bezdůvodného obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti každé z poskytnutých zápůjček, neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení zápůjček, a to ve výši 10 % ročně, tj. ve výši, kterou požadovala žalobkyně, která je zároveň nižší než sazba stanovená v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti zápůjčky do 28.1.2022 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. a III.)

35. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. a IV).

36. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 72 900,93 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 27 268 Kč. Úspěšnějšímu žalovanému by tak náleželo právo na poměrnou úhrada nákladů řízení, avšak tomuto žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.