18 C 167/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 62 189,21 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 15 468,15 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 457,16 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 10 286,37 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 499,08 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 10 286,37 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 238,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 161,31 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 3 238,67 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 12 709,41 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 730,33 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 10 633,66 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 268,80 Kč a nadále běžícím ve výši 9% ročně z částky 7 394,99 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 961,33 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 353,92 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 11 961,33 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 18 761,62 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 859,72 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 19 238,45 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 254,82 Kč a nadále běžícím ve výši 9% ročně z částky 7 277,12 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 62 189,21 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně tři Smlouvu o zápůjčce, na základě kterých mu byly právní předchůdkyní žalobkyně v hotovosti poskytnuty finanční prostředky, které však, za podmínek uvedených v jednotlivých smlouvách, nevrátil. Tvrdila, že před poskytnutím každé ze zápůjček byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě vyžádaných informací od žalovaného a jím předložených dokladů o jeho osobních a majetkových poměrech. a) První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřel žalovaný dne 16.10.2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.12.2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 22.3.2018 a na dlužnou částku uhradil pouze 23 700,85 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 10 286,37 Kč a dlužný poplatek 5 181,78 Kč. b) Druhá Smlouva o zápůjčce číslo byla uzavřena žalovaným dne 2.1.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 12 320 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2.7.2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 2.3.2018 a na dlužnou částku uhradil pouze 10 060,48 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 10 633,66 Kč a dlužný poplatek 5 314,42 Kč. c) Poslední Smlouvu o zápůjčce číslo byla uzavřena dne 22.3.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 20 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.9.2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas a na dlužnou částku uhradil pouze 13 038,67 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 19 238,45 Kč a dlužný poplatek 11 534,53 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení všech tří pohledávek ze shora uvedených Smluv o zápůjčce za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20.1.2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek ze všech tří Smluv o zápůjčce, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny každé ze zápůjček ode dne splatnosti každé zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena dne 18.11.2021 a předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 18.12.2021. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) postupně několik smluv o zápůjčce, přičemž předmětem tohoto řízení jsou tři z nich.

5. Dne 16.10.2017 byla uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 19 017 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 41 017 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 16.10.2017 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 23 700,85 Kč, a to nikoliv v týdenních, ale měsíčních splátkách v různých výších.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 16.10.2017 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako řidič ve firmě v Králově Dvoře s příjmem 13 404 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů, přesto je v přehledu uvedeno, že má další příjem 6 000 Kč, jehož zdroj není uveden. Další příjmy domácnosti mají činit 6 700 Kč, ani jejich zdroj není uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že žalovaný splácí jinému věřiteli částku 1 400 Kč měsíčně a výdaje žalovaného mají činit 8 000 Kč. Uvedl, že žije s partnerkou, má tři vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon a přístup k internetu, a že fakticky žije na jiné adrese než je místo jeho trvalého bydliště a zároveň v jiné obci než je jeho pracoviště. Žalovaný měl předložit na dotvrzení jím uváděných údajů pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc srpen až říjen 2017.

7. Po třech měsících uzavřel dne 2.1.2018 žalovaný druhou žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 12 320 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 27 320 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 2.1.2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 10 060,48 Kč. Zákaznická karta k uvedené zápůjčce nebyla soudu předložena.

8. Třetí žalovanou smlouvou je Smlouva o zápůjčce číslo ze dne 22.3.2018, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem.. Žalovaný se uvedenou zápůjčku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem v souvislosti se zápůjčkou ve výši 20 200 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 45 200 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 22.3.2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 13 038,67 Kč, přičemž je zjevné, že žalovaný byl v prodlení s úhradou již první sjednané splátky.

9. Z porovnáním tabulek umoření k jednotlivým zápůjčkám vyplynulo, že žalovaný přestal splácet zápůjčky počínaje měsícem březen 2018. Následně začal hradit od měsíce září 2018 do března 2019 splátky, které právní předchůdkyně žalobkyně rozdělila poměrnými částkami mezi všechny tří zápůjčky.

10. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 22.3.2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si opětovně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že i nadále pracuje jako řidič ve firmě v Králově Dvoře s příjmem o 500 Kč vyšším než v říjnu 2017, má i nadále jeden zdroj příjmů, přesto je v přehledu uvedeno, že má další příjem 13 000 Kč (tj. o 7 000 Kč více než v říjnu 2017), jehož zdroj není uveden. Další příjmy domácnosti mají činit 18 000 Kč, ani jejich zdroj není uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že žalovaný splácí stále jinému věřiteli 1 400 Kč měsíčně a přímo právní předchůdkyni žalobkyně splácí 4 596 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného se měly snížit o 3 000 Kč měsíčně na 5 000 Kč. Uvedl, že žije s partnerkou, má tři vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon a přístup k internetu, a že fakticky žije na jiné adrese než je místo jeho trvalého bydliště a zároveň v jiné obci než je jeho pracoviště. Žalovaný měl předložit na dotvrzení jím uváděných údajů pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc leden až březen 2018.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a její přílohy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 14.2.2020.

12. Z výzvy k plnění ze dne 28.1.2021 a podacího lístku ze dne 29.1.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku II. a IV. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ v žalovaných smlouvách o zápůjčce uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

26. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 167/2021-15 ze dne 18.8.2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty klienta podepsané žalovaným v den uzavření prvé a třetí smlouvy o zápůjčce. Z těchto karet klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil v době uzavření prvé a třetí smlouvy o zápůjčce údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

27. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmů z jím předložené pracovní smlouvy a v případě první a třetí smlouvy o zápůjčce i z výplatních pásek, avšak tyto soudu nedoložila (ani po výzvě obsažené v usnesení čj. 18 C 167/2021 -15), ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. I pokud by soud vzal výši příjmu žalovaného za prokázanou, ta činila pouze 13 400 Kč resp. 13 900 Kč měsíčně. Jde tedy na první pohled o příjem, který sám o sobě vzbuzuje závažné pochybnosti o tom, zda bude žalovaný schopen celkové sjednané splátky v rozsahu 4 300 Kč resp. 5 800 Kč v případě druhé smlouvy a 8 350 Kč v případě třetí sjednané smlouvy hradit. Do příjmu žalovaného nelze bez dalšího zahrnout jím tvrzený avšak jak vyplývá i z karty klienta, ničím nedoložený příjem 6 000 Kč resp. 13 000 Kč měsíčně (zvláště uvede-li, že má pouze jeden zdroj příjmů) a další příjem domácnosti 6 700 res. 18 000 Kč měsíčně, když ani u tohoto příjmu není zjevný ani zdroj příjmu ani počet členů domácnosti, kterým složí k úhradě nákladů na obživu a bydlení. Zarážející je i to, že ač tyto ostatní příjmy podstatným způsobem převyšují samotný příjem žalovaného, nebyly jakkoliv ověřeny, a to za situace, kdy je zjevné, že příjem žalovaného nemohl postačovat na úhradu jím tvrzených nákladů na živobytí a úhradu splátek závazků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, ty nebyly, s výjimkou výdajů na úhradu dluhů žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně, doloženy žádným způsobem. Jak právní předchůdkyně hodnotila, že se životní náklady žalovaného během pěti měsíců mezi první a třetí smlouvou snížily z 8 000 Kč na 5 000 Kč měsíčně, z žádného soudu předloženého dokladu nevyplývá. Zda a v jakém rozsahu byly výdaje podrobeny kritickému posouzení, rovněž z žádného z předložených důkazu nevyplývá. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaný měl bydlet s partnerkou v nájmu, tedy i pokud by výdaje představovali pouze náklady na bydlení (nájem a spotřebu energií, vody a dalších služeb spojených s nájmem) je patrné, že by šlo o velmi výhodný na trhu běžně nedostupný nájem. Jednoznačné je pak, že uváděná částka nemohla dostačovat na obživu žalovaného a nejméně dalších tří osob, k nimž má žalovaný dle svého prohlášení vyživovací povinnost, tj. na úhradu nákladů na bydlení s tím souvisejících výdajů, stravy, hygieny, ošacení, cestu do práce, náklady na mobilní telefon a internet. Z uvedených důvodů se soud se úvahou o úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.).

28. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

29. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 16.10.2017, 2.1.2018 a 22.3.2018 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

30. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

31. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

32. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

33. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 16.10.2017 v hotovosti částku 22 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 10.12.2018. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 23 700,85 Kč, tj. o 1 700,85 Kč více než činilo jeho bezdůvodného obohacení, proto soud v rozsahu požadavku žalobkyně na úhradu tvrzeného dluhu ze smlouvy číslo zamítl v plném rozsahu (výrok I.).

34. V případě druhé smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný obdržel částku 15 000 Kč, k jejímuž vrácení se zavázal nejpozději do 2.7.2019, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradil 10 060,48 Kč, přičemž s ohledem na skutečnost, že tím, kdo rozpočítával hotovostní splátky žalovaného na jednotlivé smlouvy o zápůjčce byla právní předchůdkyně žalobkyně, soud na úhradu započetl i přeplatek z prvé smlouvy o zápůjčce, tedy částku 1 700,85 Kč. Žalovaný tak byl ode dne následujícího po sjednané splatnosti zápůjčky, tj. ode dne 3.7.2019, v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 3 238,67 Kč.

35. V případě třetí smlouvy o zápůjčce obdržel žalovaný částku 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 23.9.2019, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradil 13 038,67 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 24.9.2019, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 11 961,33 Kč.

36. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do shora uvedených částek bezdůvodného obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti každé z poskytnutých zápůjček, neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení zápůjček, a to ve výši 9 % ročně v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti zápůjčky do 20.1.2020 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. a IV.)

37. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III. a V.).

38. Výrokem VI. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 62 189,21 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 15 200 Kč. Úspěšnějšímu žalovanému by tak náleželo právo na poměrnou úhrada nákladů řízení, avšak tomuto žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.