18 C 204/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 73 103,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 15 990 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 7. 3. 2020.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 57 113,28 Kč spolu s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 14 810 Kč od 7. 3. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 25 227 Kč od 7. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním doručeným soudu dne 7.3.2020 domáhala po žalované úhrady částky 73 103,28 Kč s příslušenstvím představující neuhrazený spotřebitelský úvěr. K věci samé uvedla, že uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou dne 20.12.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 37 041 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Sjednaný obchodní úrok činil 23% ročně. Nad tuto částku se žalovaná zavázala hradit i náklady na inkasní služby 82 Kč měsíčně a na doplňkovou službu Podpora ve výši 269 Kč měsíčně. Totožnost žalované byla při uzavření úvěrové smlouvy ověřena prostřednictvím tzv. verifikační platby. Celkové náklady úvěru – RPSN činily 38,64% ročně a žalovaná se zavázala k úhradě částky 865 Kč měsíčně. Uvedla, že před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, když měla za prokázané, že její bonita je dostačující. Žalovaná však neplnila řádně a včas a dostala se do prodlení se splátku splatnou dne 15.1.2020. Z důvodu prodlení se splátkou zaslala žalobkyně žalované dne 20.1.2020 1. upomínku, za jejíž odeslání požaduje poplatek ve výši 300 Kč a dne 5.2.2020 odeslala žalobkyně 2. upomínku, za jejíž odeslání požaduje poplatek ve výši 500 Kč. Žalovaná na zaslání upomínek nereagovala úhradou dlužné splátky a proto žalobkyně sesplatnila celý úvěr ke dni 21.2.2020. Ke dni sesplatnění žalobkyně požadovala po žalované uhradit na neuhrazené jistině 20 000 Kč, na neuhrazené části obchodních úroků 17 041,28 Kč, na zbývající části inkasního poplatku 5 904 Kč (a to na základě samostatně sjednané služby mezi účastníky, když žalobkyně neuhrazení této částky považuje za škodu, která jí vznikla), na zbývající části poplatků za službu Podpora 19 368 Kč (a to opět na základě samostatně sjednané služby mezi účastníky), na poplatcích za upomínky 800 Kč (po 300 Kč za upomínku ze dne 20.1.2020 a po 500 Kč za upomínku ze dne 5.2.2020), na smluvní pokutě za prodlení se splatností úvěru 48,90 Kč, na smluvních úrocích za prodlení s úhradou inkasní služby 3,36 a smluvní pokutě 10 000 Kč Celkem žalobkyně požadovala po žalované uhradit částku 73 103,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 800 Kč (tj. z jistiny 20 000 Kč, upomínacích nákladů 800 Kč a smluvní pokuty 10 000 Kč) od 7.3.2020 (ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté žalobkyní žalované) do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 25 272 Kč (tj. z inkasního poplatku ve výši 5 904 Kč a služby PODPORA ve výši 19 368 Kč) od 7.3.2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud nařídil první jednání ve věci samé na den 26.1.2021. Žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou dne 30.11.2020. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou a jejím doplněním doručeno do vlastních rukou dne 14.12.2020. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila podáním ze dne 1.12.2020 a výslovně uvedla, že nežádá odročení jednání. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění.

5. Z emailu ze dne 20.12.2019 odeslaného žalobkyní žalované v 12:02:44 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na základě jejich telefonické domluvy přístupové údaje ke klientskému účtu, kam byl nahrán návrh smluvní dokumentace ke spotřebitelskému úvěru číslo když hlavní parametry úvěru a k němu sjednávaných služeb byly uvedeny přímo v textu emailu. V případě odsouhlasení smluvních podmínek měla žalovaná prostřednictvím svého klientského účtu odsouhlasit jejich znění a smlouvu uzavřít. Zároveň byla poučena o nutnosti poukázat žalobkyni verifikační platbu ve výši 10 Kč a doložit povolení inkasa splátek úvěru ze svého bankovního účtu.

6. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, když částka 10 154 Kč bude užita na úhradu předchozího závazku žalované u žalobkyně (úvěrové smlouvy ze dne 20.8.2019 číslo), částka 4 000 Kč bude použita na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částka 5 846 Kč bude poukázána na účet žalované. Smlouva dále obsahuje přílohy, jejichž obsahem je Roční procentní sazba nákladů (tj. vzorec pro její výpočet včetně vysvětlivek), Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Evropský standardizovaný informační přehled, Tabulka umoření, Smlouva o inkasní službě, Dotazník k posuzované bonitě žadatele, Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, Žádost o zřízení inkasní služby, Žádost o doplňkovou službu PODPORA a Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z textu smlouvy včetně jeho grafické úpravy vyplývá, že veškeré dokumenty, včetně žádosti o úvěr, inkasní službu a službu PODPORA byly vypracovány žalobkyní a začleněny do úvěrové smlouvy. Smlouva, včetně všech příloh, tedy i Smlouvy o inkasní službě a Smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, měla být podepsána pomocí autorizačního SMS kódu odeslaného prostřednictvím klientského účtu žalované na telefonní číslo žalované a to dne 20.12.2019 v 13:40:

18. Ze strany žalobkyně podpis připojen není. Soudu byla smlouva předložena v PDF formátu, když z vlastností dokumentu soud zjistil, že byl vytvořen dne 20.12.2019 v 13:40:33, tj. že nejpozději k tomuto okamžiku byly na smlouvě připojeny údaje o jejím odsouhlasení ze strany žalované. Z emailu odeslaného žalobkyní žalované dne 20.12.2019 v 13:40:33 má soud za prokázané, že bezprostředně po uzavření smlouvy ze strany žalované byla této odeslána smluvní dokumentace obsahující i údaje o jejím podpisu a dále instrukce ke zřízení inkasa a zaslání verifikační platby. Emailem ze dne 23.12.2019 z 15:18:42 má soud za prokázané, že žalovaná doložila veškeré požadované doklady, tedy doklad o zřízení inkasa a odeslala verifikační platbu. Rovněž měly být do klientského účtu žalované vloženy mimo jiné i veškeré doklady, na základě nichž byla ze strany žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované, tj. včetně výsledků lustrací v databázích a doklady přímo poskytnuté žalovanou.

7. Z Přílohy číslo – Dotazník k posouzení bonity žadatele, úvěrové smlouvy popsané pod bodem 6. tohoto rozsudku se podává, že k posouzení úvěruschopnosti žalované eviduje žalobkyně mimo jiné, že měsíční příjem žalované je 22 170 Kč, závazky žalované činí měsíčně 4 700 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, a že k volné spotřebě jí zůstává zůstatek 6 805 Kč měsíčně. Žalovaná v dotazníku uvedla, že má vůči právnická osoba anonymizováno a z hypotéky. Zároveň je zjevné, že v přehledu závazků žalované není uveden úvěr poskytnutý žalovanou, uhrazený následně nově přijatým úvěrem, jehož úhrady se žalobkyně v tomto řízení domáhá. Dále jsou v příloze zachyceny výsledky lustrací v různých databázích, mimo jiné i centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s tím, že v obou se nenahází žádný záznam týkající se žalované. Dále měla být provedena lustrace nebankovního registru (bez bližší specifikace konkrétního registru) s výsledkem B Rating – úvěrovatelný. Rovněž měl být prověřen zaměstnavatel žalované v obchodním rejstříku, měl být ověřen pracovní poměr žalované a výše její mzdy. Prověřování bylo ukončeno se závěrem, že žalované zbývá dostatek volných prostředků ke splácení sjednaného úvěru.

8. Z kopie výpisu z běžného účtu žalované za měsíc listopad 2019 soud zjistil, že na jméno žalované je veden u právnická osoba účet shodný s účtem žalované uvedeným na úvěrové smlouvě. Dále, že na účtu byl ke 31.10.2019 zůstatek 60 Kč a ke dni 30.11.2019 zůstatek 0 Kč, a že banka eviduje za žalovanou pohledávky po splatnosti ve výši 69,43 Kč. Žalovaná na účet v měsíci listopadu 2019 přijala mzdu ve výši 22 210 Kč. Z výpisu z účtu nevyplývá, že by z něj žalovaná v měsíci listopadu 2019 uhradila splátku hypotéčního úvěru, náklady na bydlení (platby SVJ, elektřina apod.) ani splátku úvěru právnická osoba anonymizováno.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Počaply, LV č. 2013 vyplývá, že žalobkyně byla ke dni 20.12.2019 zapsána jako vlastník bytové jednotky, k němuž bylo zřízené zástavní právo ve prospěch právnická osoba k zajištění úvěru ve výši 1 020 000 Kč, přičemž zápis byl dotčen změnou V – číslo 2019 číslo na základě níž docházelo k převodu jednotky na jiného vlastníka a to na základě návrhu doručeného katastru nemovitostí dne 17.12.2019. Zánik závazku žalované z hypotéčního úvěru však z uvedeného výpisu nevyplývá.

10. Z kopie občanského průkazu žalované vyplývá, že tuto kopii měla žalobkyně k dispozici, a že osobní údaje žalované souhlasí s údaji uvedenými v žalobě a na návrhu úvěrové smlouvy. Z kopie pasu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně měla v době uzavření smlouvy k dispozici i scen tohoto osobního dokladu žalované.

11. Ze scenu obrazovky - Detail platby, má soud za prokázané, že žalovaná zadala s platností od 23.12.2019 na svém účtu vedenému Raifeisenbank povolení k inkasu ve prospěch účtu žalobkyně, a to až do limitu 2 595 Kč měsíčně.

12. Z Detailu pohybu na účtu žalované vystaveného Fio bankou má soud za prokázané, že tato dne 23.12.2019 přijala verifikační platbu z účtu žalované ve výši 10 Kč.

13. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 23.12.2019 ve spojení s detailem pohybu - platba uvnitř banky ze dne 23.12.2019 a detailem pohybu - bezhotovostní platba ze dne 23.12.2019 a Potvrzení o úhradě dluhu ze dne 23.12.2019 vystaveného žalobkyní pro žalovanou má soud za to, že žalobkyně dne 23.12.2019 v souladu s úvěrovou smlouvou poskytla žalované částku 20 000 Kč, a to tak, že částku 10 154 Kč převedla na úhradu dřívějšího závazku žalované vůči žalobkyni, čímž došlo k jeho úplné úhradě, částku 5 846 Kč převedla na bankovní účet žalované a částku 4 000 Kč započetla žalobkyně na svůj nárok na úhradu nákladů spojených s prověřením úvěruschopnosti žalované a poskytnutím úvěru.

14. Z upomínky číslo ze dne 20. 1.2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky splatné k 15.1.2020, a že na tuto skutečnost byla žalobkyní upozorněna. Žalobkyně zároveň uplatnila u žalované svůj nárok na úhradu poplatku za odeslání upomínky.

15. Z upomínky číslo – poslední upomínka před zesplatnění úvěru ze 5.2.2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne vyplývá, že žalobkyně upomněla žalovanou úhradu splátky po splatnosti, a že uplatnila na žalované poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč a zároveň žalovanou upozornila i na právo zesplavnit celý úvěr, pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20.2.2020.

16. Z přehledu sporů vedených u zdejšího soudu, v nichž vystupuje žalovaná, ve spojení s údaji o úvěrových produktech, jež jsou předmětem uvedených sporů má soud za prokázané, že před poskytnutím úvěru žalované zdejší soud vydal v roce 2017 pověření k vedení exekučního řízení na majetek žalované. Dále soud ověřil, že s žalovanou je vedeno 7 sporů z důvodu neuhrazení spotřebitelských úvěrů přijatých již před poskytnutím prvního úvěru dne 20.8.2019 a další 3 spory týkající se úvěrových produktů přijatých do 20.12.2019.

17. Ze Zesplatnění úvěru – předžalobní upomínky ze dne 21.2.2020 ve spojení s podacím archem z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované oznámení o zesplatnění úvěru, spolu s vyčíslením jednotlivých nároků žalobkyně vyplývající z úvěrové smlouvy a s žádostí o úhradu celého dluhu do 6.3.2020, když tuto výzvu spojil zároveň s výzvou předžalobní.

18. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku dne 20. 8. 2019, tj. čtyři měsíce před posuzovanou smlouvu, s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Z této částky měla žalovaná obdržet 8 000 Kč a 2 000 Kč měla být použita na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a prověření úvěruschopnosti žalované. Smlouva dále obsahuje přílohy, jejichž obsahem je Roční procentní sazba nákladů (tj. vzorec pro její výpočet včetně vysvětlivek), Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Evropský standardizovaný informační přehled, Tabulka umoření, Smlouva o inkasní službě, Dotazník k posuzované bonitě žadatele, Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, Žádost o zřízení inkasní služby, Žádost o doplňkovou službu PODPORA a Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z textu smlouvy včetně jeho grafické úpravy vyplývá, že veškeré dokumenty, včetně žádosti o úvěr, inkasní službu a službu PODPORA byly vypracovány žalobkyní a začleněny do úvěrové smlouvy. Smlouva, včetně všech příloh, tedy i Smlouvy o inkasní službě a Smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, měla být podepsána pomocí autorizačního SMS kódu odeslaného prostřednictvím klientského účtu žalované na telefonní číslo žalované a to dne 20.8.2019 v 17:48:

22. Ze strany žalobkyně podpis připojen není. Soudu byla smlouva předložena v PDF formátu, když z vlastností dokumentu soud zjistil, že byl vytvořen dne 20.8.2019 v 16:48:35, tj. že nejpozději k tomuto okamžiku byly na smlouvě připojeny údaje o jejím odsouhlasení ze strany žalované, a to přesto, že k jejímu podpisu žalovanou, podle údajů o autorizaci, došlo až o hodinu později. Z údajů rovněž vyplývá, že dokument po svém vytvoření již nebyl měněn. Jakým způsobem tedy mohl být připojen elektronický podpis žalované k dokumentu, až o hodinu později není zjevné. Z Přílohy číslo – Dotazník k posouzení bonity žadatele, úvěrové smlouvy popsané v tomto bodě rozsudku se podává, že k posouzení úvěruschopnosti žalované eviduje žalobkyně mimo jiné, že měsíční příjem žalované je 20 422 Kč, závazky žalované činí měsíčně 12 219 Kč, a to včetně nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, nákladů na spotřebitele 3 800 Kč, úhrady hypotéky ve výši 4 000 Kč, úhrady dalších úvěrů ve výši 622 Kč měsíčně, jednorázových úvěrů ve výši 9 000 Kč, a že má nesplacené závazky po splatnosti ve výši 797 Kč. K volné spotřebě tak dle žalobkyně zůstává žalované částka 7 790 Kč.

19. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 21.8.2019 ve spojení s detailem pohybu - bezhotovostní platba ze dne 21.8.2019 má sodu za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalované částku 8 000 Kč.

20. Ze zprávy zpracované organizací Člověk v tísni, auditní zprávy produktu, certifikátů, odpovědi obec národní banky na dotaz žalobkyně týkající se povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a znaleckého posudku neučinil soud žádný skutkový závěr podstatný pro toto řízení.

21. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

24. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

27. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

29. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 15 900 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo ze dne 20.12.2019 uzavřené mezi účastníky.

33. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřovala na základě údajů sdělených přímo žalovanou, jež jsou obsaženy v příloze číslo úvěrové smlouvy, když měla zároveň k dispozici výpis z bankovního účtu žalované a doklad o výši příjmů od zaměstnavatele. Před poskytnutím úvěru rovněž provedla prověření osoby žalované v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Tato svá tvrzení doložila žalobkyně pouze výpisem z účtu žalované za měsíc listopad 2019, tedy měsíc předcházející poskytnutí úvěru. Dále bez příslušného tvrzení předložila i výpis z listu vlastnictví k bytové jednotce, kterou vlastnila žalovaná, a která již v době před poskytnutím úvěru procházela vkladovým řízením na nového vlastníka. Předloženými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované tvrzeným způsobem. Z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s údaji získanými od žalované a z výpisu z účtu bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

34. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to z výpisu z účtu žalobkyně a potvrzení zaměstnavatele. Potvrzení zaměstnavatele žalobkyně soudu nepředložila. Je pravdou, že z výpisu z účtu vyplývá příjem uvedený v příloze číslo úvěrové smlouvy. Z přílohy číslo předchozí úvěrové smlouvy číslo z 20.8.2019 však vyplývá, že žalovaná prokazovala žalobkyni výši příjmu o 2 000 Kč nižší. Zda tak došlo v průběhu 4 měsíců k trvalému navýšení mzdy, či pouze k jednorázovému zvýšení v měsíci listopadu, z doložených listin nevyplývá. Soud tak má za to, že ani při ověřování výše příjmu žalované nejednala žalovaná s odbornou péčí. Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyni zohledněno, že žalovaná má další nesplacené závazky v podobě nejméně dvou úvěrů, jejichž splátky nebyly v měsíci listopadu 2019 vůbec zaplaceny, nevyplývá. Rovněž není zjevné, jakým způsobem si žalobkyně ověřila, že další závazky žalované uvedené v úvěrové smlouvě ze dne 20.8.2019 byly uhrazeny. Jak žalobkyně ověřovala rozsah výdajů žalované, nevyplývá z žádného tvrzení či předloženého důkazu žalobkyní. Soud však nepřehlédl, že výše výdajů uvedených v jednotlivých úvěrových smlouvách se liší v řádu tisíců korun. Jak prověřila žalobkyně náklady na bydlení žalované za situace, kdy z výpisu z listu vlastnictví vyplývá, že vlastnické právo k bytu v němž bydlela bylo již před uzavřením druh úvěrové smlouvy převedeno na jiného vlastníka, čímž jí zanikl právní titul k jeho užívání, rovněž nevyplývá. Z výpisu z bankovního účtu žalované pak nevyplývá žádná částka, kterou by žalovaná vynakládala na své bydlení (nájem, platba elektřiny apod.). Pokud žalobkyně tvrdila, že nahlédnul do exekučního rejstříku, v němž nezjistila žádný záznam týkající se žalované, poukazuje soud na to, že výsledek lustrace tohoto rejstříku žalobkyně soudu nepředložila. Z výpisu řízení vedených u zdejšího soudu naopak vyplývá, že již v roce 2017 zdejší soud vydal povolení k provedení exekuce. Z množství sporů vedených u zdejšího soudu pro pohledávky z úvěrových produktů poskytnutých žalované dalšími subjekty lze předpokládat, že pokud by žalobkyně prověřila finanční situaci žalované řádně, včetně evidencí klientských informací (např. příjmení či NRKI), musela by zjistit, že žalovaná má celou řadu závazků, a že se splatností některých, z nichž je již v prodlení. Lze ze všech uvedených důvodů uzavřít, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou nepostupovala s odbornou péčí a neprověřila řádně úvěruschopnost žalované.

35. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

36. Za této situace dospěl soud k závěru, že Úvěrová smlouva číslo ze dne 20.12.2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

37. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C číslo ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

38. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

39. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Jistina úvěru, tak jak byla stanovena v úvěrové smlouvě, byla určena částkou 20 000 Kč. Soud však po provedeném dokazování dospěl k názoru, že žalobkyně poskytla žalované pouze částku 10 154 Kč na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni a částku 5 846 Kč na účet žalované, tedy pouze 16 000 Kč Částku 4 000 Kč, jíž žalobkyně započetla na poplatek za poskytnutí úvěru, nepovažuje soud za žalované vyplacenou jistinu, neboť za situace, kdy povinnost uhradit poplatek v této výši měla žalované vzniknout na základě úvěrové smlouvy, která je však od počátku absolutně neplatná, nemohlo dojít k platnému zápočtu na tvrzenou pohledávku žalobkyně a tím k plnění ve prospěch žalované. Soud dále zohlednil, že žalovaná uhradila dne 23.12.2019 žalobkyni částku 10 Kč na verifikační poplatek, tedy dlužná částka na bezdůvodném obohacení žalované (za situace, kdy na úvěr nic neuhradila) činí 15 990 Kč. Soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne 7.3.2020, tj. ode dne následujícího po uplynuté lhůty k plnění obsažené v předžalobní výzvě. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť žalovaná nepožadovala, aby jí bylo umožněno plnění ve splátkách a nedoložila své aktuální příjmové a majetkové poměry, které by takové rozhodnutí odůvodňovaly (výrok I.).

40. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, proto nemohla být poučen ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., o tom, že je třeba, aby doplnila svá skutková tvrzení a k jejich prokázání označila důkazy k prokázání, zda skutečně posoudila schopnost žalované splácet úvěr.

41. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání (výrok II.).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalované, která byla v převážné části ve sporu úspěšná a náleží jí nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.