18 C 221/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení Kč číslo s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobkyni 18 082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 3. 9. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 20 628 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky o) 59 754,00 Kč od 24.03.2020 do 19.06.2020 ve výši 1 444,06 Kč o) 54 493,00 Kč od 20.06.2020 do 16.07.2020 ve výši 408,70 Kč o) 49 232,00 Kč od 17.07.2020 do 18.08.2020 ve výši 451,29 Kč o) 43 971,00 Kč od 19.08.2020 do 14.09.2020 ve výši 329,78 Kč a o) 38 710,00 Kč od 15.09.2020 do 2.9.2021 ve výši 1,5% ročně z částky 20 628 od 3.9.2021 do zaplacení; smluvní pokutou 22 539,74 Kč; obchodním úrokem ve výši 93,59% ročně z částky o) 47 170,98 Kč od 24.03.2020 do 18.08.2020 ve výši 17 250,88 Kč, o) 42 573,03 Kč od 19.08.2020 do 14.09.2020 ve výši 2 840,40 Kč, o) 37 312,03 Kč od 15.09.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 3. 2020 dosáhne částky 113 637,00 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.9.2021 domáhala zaplacení částky ve výši 61 249 Kč jako dlužného úvěru s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že, jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry, uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu číslo na základě níž poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru ze strany žalobkyně došlo dne 17.10.2019, a to na účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s úrokem 93,59 % ročně, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 437 Kč, počínaje měsícem listopad 2019. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to na základě údajů sdělených přímo žalovanou a dále ověřením její předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, když na základě sdělených a zjištěných údajů provedla skóring – hodnocení klienta. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 22.3.2020, neboť žalovaná se dostala do prodlení již s úhradou 3. splátky. Celkem do zesplatnění uhradila žalovaná částku 10 874 Kč. Po zesplatnění uhradila ještě částku 21 044 Kč, na dlužnou částku uhradila celkem 31 918 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 61 249 Kč představující dlužnou jistinu 38 710 Kč a smluvní pokutu ve výši 22 539,74 Kč (tj. zbývající smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky dlužné jistiny a dlužného obchodního úroku od zesplatnění úvěru, 24.3.2020, do dne sepisu žaloby, 6.9.2021) a obchodního úroku z nesplacené jistiny, tj. z částky 37 312,03 Kč, kapitalizovaný částkou 20 090,88 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 24.3.2020 do 14.9.2020 a nadále běžící ve výši 93,59 % od 15.9.2020 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 113 637 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit i zákonný úrok z prodlení z jistiny, obchodního úroku naběhlého do dne zesplatnění a smluvních pokut naběhlých do zesplatnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba byla žalované doručena dne 8.11.2021 a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 4.1.2022. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, z jednání se omluvila avšak nežádala o odročení jednání. Na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že uvedený návrh podepsala žalovaná dne 16.10.2019 (biometrickým podpisem) a požádala jím o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, s tím, že se zavázala žalobkyni vrátit částku ve výši 94 698 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5 437 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 17.10.2019 (a to biometrickým podpisem). Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) byla žalované zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 18.10.2019 a do její dispozice bylo dodáno dne 21.10.2019 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 18.10.2019 a dodejka ze dne 21.10.2019). Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz. Předsmluvní formulář z 19.10.2019, včetně Prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru). Z přílohy číslo ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaná přistoupila k pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázala se hradit pojistné ve výši 176 Kč měsíčně.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 17.10.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně eviduje odeslání 50 000 Kč pod variabilním symbolem shodným s číslem účtu na účet shodný s účtem žalované, uvedeným v návrhu úvěrové smlouvy.

7. Z listiny Hodnocení klienta, má soud za prokázané, že žalovaná podepsala vyplněný formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalované. Konkrétně je uveden příjem žalované ze zaměstnání 21 000 Kč měsíčně, a dále výdaje na živobytí žalované ve výši 3 410 Kč (s poznámkou životné minimum) a částka 2 560 Kč (s poznámkou částka na partnera), náklady na bydlení u rodičů 1 300 Kč, tedy celkové výdaje 7 270 Kč. Z formuláře vyplývá, že žalovaná je vdaná, nemá žádné spoření, jiné úvěry, výdaje na dopravu, výdaje na záliby apod. Z formuláře nevyplývá, jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovanou poskytnuty, či po ní požadovány.

8. Z pracovní smlouvy ve spojení s přehledem vyplacených mezd na účet žalované vyplývá, že žalovaná je zaměstnána jako prodavačka právnická osoba v provozovně v obec u obec, a že jí byla vyplacena za měsíce prosinec 2018, leden 2019, duben 2019, červen až záři 2019 mzda v průměrné výši 20 198 Kč. Zda byla, popř. proč nebyla, žalované vyplacena mzda za měsíc únor až březen 2019 a květen 2019 z listin nevyplynulo.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 15.10.2019 soud zjistil, že žalovaná učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že žalovaná má sjednán revolvingový úvěr a kreditní karty. Bližší informace o výši a délce závazků, osobě věřitele ani platební historii, nejsou z výpisu záznamů zjevné.

10. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 15.10.2019 soud zjistil, že u žalované nebylo hodnoceno skóre platební morálky, avšak zároveň je u ní uveden příznak„ 16 – klientova smlouva je hodnocena jako špatná“.

11. Z karty klienta – platební bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, včetně záznamů o provedených platbách žalované, a že u žalované eviduje úhradu na úvěrovou smlouvu v celkové výši 31 918 Kč.

12. Z výzev k zaplacení ze dne 17.2.2020 a 19.3.2020 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovanou výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu nebyl předložen.

13. Z oznámení ze dne 22.3.2020 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovanou a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 59 754 Kč, avšak již z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalované.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 18.8.2021 ve spojení s podacím archem ze dne 18.8.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu.

15. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaná učinila žalobkyni dne 16.10.2019 návrh na uzavření úvěrové smlouvy číslo že tento návrh byl žalobkyní akceptován. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala dne 17.10.2019 na účet žalované částku 50 000 Kč.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 18 082 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo uzavřené mezi účastníky, neboť má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku domácnosti žalované, byť i zde nedůsledně. Z dokladů předložených žalobkyní vyplývá, že příjem žalované byl o 1 000 Kč měsíčně nižší, než příjem uvedený v Hodnocení klienta, přičemž u tří měsíců z 9 není vůbec jasné, zda žalovaná obdržela nějaký příjem ze zaměstnání či nikoliv. Pokud jde o výdaje, spokojila se již pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta podepsanými žalovanou (přičemž z provedeného dokazování ani nevyplynulo, jakým způsobem a kým byl formulář – Hodnocení klienta – vyplněn). Výši výdajů její domácnosti si žalobkyně žádným způsoben neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení žalované uvedené v hodnocení činily pouze 1 300 Kč měsíčně, což je částka, i pokud by bydlela i u rodičů nepravděpodobná (i pokud by přispívala pouze na spotřebu energií, odvoz odpadu, náklady na vodu a otop, činí s vysokou pravděpodobností za dvě osoby – je vdaná - částku vyšší než 1 300 Kč měsíčně). Nelze ani přehlédnout, že žalovaná byla v době sjednání úvěru 52 letá žena, tedy její rodiče jsou cca 10 -15 let v důchodovém věku, a tedy lze oprávněně předpokládat, že náklady spojené s bydlením a jeho údržbou půjdou spíše za žalovanou jako ekonomicky činnou osobou než rodiči jako důchodci. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že uváděné výdaje na bydlení velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotné žalované. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalované podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaná v následujícím 1,5 roce nepotřebovala žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalované a její přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalované uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu). Rovněž již jen ze skutečnosti, že žalovaná má bydliště v obec, avšak pracuje v obec u obec, je nepochybné, že musí vynakládat prostředky na dopravu do práce. Lze tak uzavřít, že částka 7 270 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalované a jejího manžela, včetně nákladů na bydlení a dopravu do práce je nereálná.

29. Je pravdou, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření týkající se úvěrové angažovanosti a platební historie žalované. Jak žalobkyně vyhodnotila výsledky dotazů, tedy existenci revolverového úvěru a kreditních platebních kare u žalované (když dle Hodnocení klienta ani neměla mít žádné další závazky) a v případě odpovědi z NRKI měla být smlouva hodnocena špatně, není z předložených důkazů zjevné.

30. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalované, ale zejména její výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalované, doložením inkasa, nákladů na bydlení, nákladů na dopravu do práce) a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

31. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

32. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Žalobkyně pak i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v tomto směru nic nedoplnila.

33. Pokud jde o argumentaci žalobkyně vztahující se k výkladu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované může zakládat pouze neplatnost relativní, která musí být žalovanou aktivně v řízení namítnuta, soud uvádí následující. Žalobkyni je z řízení, která vede s různými dlužníky, známa poměrně rozsáhlá judikatura ústavního soudu, převzatá i soudem nejvyšším a následně soudy obecnými, dle níž je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr sankcionováno právě a jen absolutní neplatností celé úvěrové smlouvy např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III.ÚS 4129/18 (jež se týkalo přímo žalobkyně), jehož závěry dopadají i na výklad ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s účinností od 1.12.2016, neboť na jeho východiscích se nic nezměnilo, jak ostatně konstatuje i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018. Tento právní názor vyjádřený nadřízenými soudy našel svůj odraz i v rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze např. rozhodnutí ze dne 4.3.2020 sp.zn. 21 Co 279/2019 či ze dne 12.12.2019 sp.zn. 27 Co 221/2019, která byla vydána ve sporech žalobkyně s jinými úvěrovanými.

34. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020, který uzavřel, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

35. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

36. Za situace, kdy je úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila 31 918 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný v rozsahu částky 18 082 Kč. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22.3.2020, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána žalované). Za této situace soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalované doručena až v předžalobní výzvě ze dne 18.8.2021, odeslané týž den. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, kdy žalovaná výzvu obdržela vycházel soud z ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalované dne 23.8.2021, 15 denní lhůta k plnění uplynula dne 2.9.2021 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohot dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

37. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě uzavřené Smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (obchodních úroků, smluvních pokut a poplatků) žalobu zamítl (výrok II.).

38. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšnějším účastníkem žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.