18 C 272/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 47 958,58 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 8 468,38 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 645,86 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 5 107,83 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 739,22 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 5 107,83 Kč od 19.12.2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 850 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 938,26 Kč a nadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 11 850 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 27 640,20 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 358,07 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 23 015,21 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 392,55 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 11 165,21 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 23 47 958,58 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o půjčce. Tvrdila, že její právní předchůdkyně vždy před uzavřením každé ze smluv řádně prověřila schopnost žalované řádně a včas hradit sjednané splátky, a to zejména na základě informací vyžádaných od žalované ohledně jejích příjmů a osobních a majetkových poměrech. a) První Smlouvu o zápůjčce číslo dne 20.9.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 12 578 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 477 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.11.2019. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku hradila dne 9.7.2019 a na dlužnou částku uhradila pouze 20 070 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 5 107,83 Kč a dlužný poplatek 3 360,55 Kč. b) Druhou Smlouvu o zápůjčce měla žalovaná uzavřít dne 9.1.2019 pod číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 25 750 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4.3.2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku hradila dne 9.7.2019 a na dlužnou částku uhradila celkem 14 800 Kč. Dlužná neuhrazená jistina dle žalobkyně činí 23 015,21 Kč a dlužný poplatek 16 474,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dní 5.1.2021 k postoupení obou pohledávek za žalovanou ze shora uvedených Smluv o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek z obou Smluv o zápůjčce, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok z poskytnutých a neuhrazených prostředků (jistiny) ve výši 29 % ročně, a to ode dne splatnosti každé zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), Smlouvu o zápůjčce číslo dne 20.9.2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 12 578 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 28 578 Kč v 60 týdenních splátkách po 477 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 20.9.2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky, tj. do 18.12.2020, částku 20 070 Kč, a že počínaje čtvrtou sjednanou splátkou splatnou ke dni 22.10.2018 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jednotlivých týdenních splátek, přičemž následně hradila splátky v různých termínech i různých výších.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 20.9.2018 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako vedoucí výroby ve firmě ve obec s příjmem 10 527 Kč, a že má dva zdroje příjmů, přičemž druhý zdroj není v kartě uveden, ač příjem z něj má činit 25 000 Kč, tedy 2,5 více než z deklarovaného zaměstnání. Ostatní příjmy domácnosti mají být ve výši 40 000 Kč, zdroj příjmů ani počet členů domácnosti v kartě uveden není. Pokud jde o výdaje, měla splácet 1 390 Kč měsíčně na předchozí zápůjčky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně a na její měsíční výdaje jí postačovala částka 6 000 Kč. Měla uvést, že je rozvedená, žije u rodičů a má dvě vyživované osoby. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná má mobilní telefon, a že žije v jiné obci než je její pracoviště. Žalovaná měl předložit na dotvrzení jí uváděných údajů pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za nespecifikované období.

7. Žalovaná dále po pěti měsících uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 9.1.2019 Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč a to tak, že v rozsahu 10 158 Kč byla použita na uhrazení dříve poskytnuté zápůjčky téhož věřitele a v rozsahu 19 842 Kč měla být vyplacena žalované v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 25 750 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 55 750 Kč v 60 týdenních splátkách po 930 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 9.1.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti půjčky, tj. do 4.3.2020, částku 14 800 Kč. Z prohlášení žalobkyně pak má soud za prokázané, že žalovaná na uvedenou půjčku uhradila dále částku 10 048,75 Kč k rukám právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná tak uhradila před podáním žaloby na předmětnou půjčku 17 243,75 Kč, přičemž s úhrad byla v prodlení od první sjednané týdenní splátky, splátky hradila s několikaměsíčním odstupem v různě vysokých splátkách.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 7.1.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně opětovně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u téhož zaměstnavatele avšak na nové pracovní pozici, a to v obec s příjmem 10 346 Kč, tj. o 200 Kč nižším než před 5 měsíci. Dále uvedla, že má nyní jediný zdroj příjmů a žádný jiný příjem než příjem ze zaměstnání nemá. Ostatní příjmy domácnosti měli nově činit 65 000 Kč, zdroj příjmů ani počet členů domácnosti v kartě uveden není. Pokud jde o výdaje, měla splácet 3 339 Kč měsíčně na předchozí zápůjčky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně a na její měsíční výdaje jí postačovala i nadále částka 6 000 Kč. Měla uvést, že žije s partnerem a bydlí u rodičů a má dvě vyživované osoby. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná má mobilní telefon, a že žije v jiné obci než je její pracoviště. Žalovaná měl předložit na dotvrzení jí uváděných údajů dvě výplatní pásky a dva výpisy z účtu za nespecifikované období.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a její přílohy (zejména str. 49 a 55 přílohy) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 18.12.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6.1.2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 25.1.2021.

10. Z výzvy k plnění ze dne 28.6.2021 a podacího lístku ze dne 28.6.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ v žalovaných smlouvách o zápůjčce uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 272/2021-13 ze dne 9.11.2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty klienta podepsané žalovanou ke každé z uzavřených smluv o zápůjčce. Z těchto karet klienta má soud za prokázané, že žalovaná sdělila údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

25. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše příjmů žalované, a to v případě prvé smlouvy o zápůjčce z jí předložené pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek a v případě druhé smlouvy z výplatních pásek a výpisu z účtu žalované, avšak tyto soudu nedoložila (ani po výzvě obsažené v usnesení čj. 18 C 272/2021-13), ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. I pokud by soud vzal výši příjmu žalované za prokázanou, ta se pohybovala pouze okolo 10 500 Kč měsíčně. Jde tedy na první pohled o příjem, který sám o sobě vzbuzuje závažné pochybnosti o tom, zda bude žalovaná schopna celkové sjednané splátky v rozsahu 3 500 Kč resp. 6 000 Kč hradit, když žalovaná ze svého příjmu poskytuje výživu nejméně dvěma dalším osobám. Do příjmu žalované nelze bez dalšího zahrnout jí tvrzený avšak jak vyplývá i z karty klienta, ničím nedoložený příjem 25 000 Kč měsíčně. To vše za situace, kdy tento příjem je 2,5x vyšší než její příjem ze zaměstnání a je nepochybné že z příjmu ze zaměstnání není schopná sebe a další dvě osoby uživit. Nelze ani přehlédnout, že v době uzavírání druhé ze smluv neuvádí. Obdobně nelze bez dalšího uvažovat ani s dalším tvrzeným příjem domácnosti 40 res. 65 000 Kč měsíčně, když ani u tohoto příjmu není zjevný ani zdroj příjmu ani počet členů domácnosti, kterým složí k úhradě nákladů na obživu a bydlení, a ani nebyl žádným způsobem doložen, a to ani právní předchůdkyni žalobkyně. Pokud jde o výdaje žalované, ty nebyly, s výjimkou výdajů na úhradu dluhů žalované u právní předchůdkyně žalobkyně, doloženy žádným způsobem. Jak právní předchůdkyně hodnotila, že se životní náklady žalované (na bydlení, energie, stravu, ošacení, drogerii), která vyživuje dvě další osoby, činí 6 000 Kč, tj. částku 66 Kč na den na každou z vyživovaných osob, z žádného soudu předloženého dokladu nevyplývá. Soud se s takovou úvahou neztotožňuje. Soud jen pro úplnost uvádí, že je z karty zjevné, že žalovaná navíc nad běžné náklady musí hradit i dopravu z místa svého bydliště do zaměstnání, když každé z míst je v jiné obci. Rovněž nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalované a její platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.).

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 20.9.2018 a 9.1.2019 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 20.9.2018 v hotovosti částku 16 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaná zavázala nejpozději do 14.11.2019. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaná uhradila částku 20 070 Kč, tedy více než kolik činila jistina a ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 20.12.2020, právní předchůdkyni žalobkyně ničeho nedlužila a žalobkyně proto nemohla nabýt pohledávku z bezdůvodného obohacení vzniklého žalované na základě 1. smlouvy o zápůjčce. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok I.).

32. V případě druhé smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaná obdržela částku 30 000 Kč, k jejímuž vrácení se zavázala nejpozději do 4.3.2020, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradila 14 080 Kč. Žalovaná dále uhradila dne 24.5.2019 částku 10 000 Kč, kterou žalobkyně započetla v rozsahu ½ splátky na každou z obou smluv o zápůjčce, avšak k úhradě bezdůvodného obohacení z prvé smlouvy již postačovala pouze částka 3 130 Kč a v rozsahu 1 870 Kč je tak plněním na druhou smlouvu o zápůjčce. Dne 9.7.2019 žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 000 Kč, kterou tato započetla v rozsahu 2 200 Kč na první smlouvu o zápůjčce, když však k tomuto dni žalovaná neměla žádný splatný dluh na této smlouvě a měla tak být opět započtena pouze na druhou smlouvu o zápůjčce. Žalovaná tak fakticky na druhou smlouvu o zápůjčce uhradila ještě částku 4 070 Kč, které právní předchůdkyně žalobkyně započetla proti své neexistující pohledávce. Žalovaná tak na druhou smlouvu o zápůjčce fakticky uhradila do dne splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení mající základ ve druhé uzavřené smlouvě o zápůjčce částku 18 150 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 5.3.2020, byla v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 11 850 Kč.

33. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaná dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatila, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 850 Kč z druhé smlouvy o zápůjčce. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti poskytnuté zápůjčky, neboť žalovaná si musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázala k navrácení zápůjčky, a to ve výši 10 % ročně, tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti zápůjčky do 18.12.2020 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.)

34. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).

35. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 47 958,58 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 11 850 Kč. Úspěšnější žalované by tak náleželo právo na poměrnou úhrada nákladů řízení, avšak této žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.