18 C 303/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 93 865,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 45 031,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 48 834,04 Kč s  obchodním úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 86 791,25 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení  kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 450,11 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 93 865,85 Kč od 5.12.2023 do 7.12.2023  úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 834,04 Kč od 8.12.2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala pohledávky vzniklé na základě úvěru poskytnutého žalovanému původním věřitelem (právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa), dále i jako „jméno FO“, a to na základě Smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota uzavřené mezi jméno FO a žalovaným dne 5.2.2021. jméno FO na základě citované úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 500 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu se sjednaným obchodním úrokem 14,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Uvedla, že jméno FO řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopna úvěr splácet, a proto mu ho poskytla. Žalovaný však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas porušil, proto jméno FO přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 4.12.2023. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 93 865,85 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 85 675,25 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 116 Kč, nehrazeného smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru v částce 7 074,60 Kč, zákonného úroku 450,11 Kč. Rovněž požadovala i dohodnutý obchodní úrok ve výši 14,99 % ročně z neuhrazené jistiny a poplatků ve výši 86 791,25 Kč od 5.12.2023 a úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z celé dlužné částky, tj. částky 93 865,85 Kč od 5.12.2023. Dále uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla od jméno FO na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.3.2024 s účinností od 12.3.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 9.12.2024 a předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 2.1.2025, a to v obou případech náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb). Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, jméno FO, společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným dne 5.2.2021 Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota, jíž se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 110 500 Kč, a to tak, že částkou 50 500 Kč bude uhrazen dřívější závazek žalovaného u jméno FO vyplývající z úvěrové karty splátkové na základě Smlouvy o úvěru uzavřené mezi jméno FO a žalovaným dne 21.1.2020. Zbývající částka 60 000 Kč pak byla bezúčelovým úvěrem, a byla poskytnuta přímo na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se na základě uvedené Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota zavázal vrátit celou poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 14,99 % p.a., poplatky a pojištěním splácení úvěru v 80měsíčních splátkách po 2 379 Kč, tedy uhradit celkem 176 880 Kč.

6. O úvěr požádal žalovaný na pobočce banky, kde s ním byl sepsán Návrh na uzavření smlouvy, když žalovaný zároveň sdělil bance jí požadované údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že je ženatý (nebyl dotazován na velkost své rodiny ani počet vyživovaných osob), žije v pronajatém domě či bytě, příjem má z podnikání. Jeho měsíční příjem měl činit 21 254 Kč, neměl splácet předchozí úvěry a měl mít sjednán limit ke kreditní kartě či kontokorent ve výši 100 000 Kč. Jeho měsíční blíže nespecifikované nezbytné měsíční výdaje měly činit 7 300 Kč. (viz. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. Anonymizováno dne 5.2.2021). jméno FO přípisem ze dne právnická osoba.2021 oznámila žalovanému, že došlo k ukončení čerpání poskytnutého úvěru na základě smlouvy č. hodnota a sdělila mu výši splátek a další platební pokyny. 7. jméno FO v nedatované zprávě (viz. Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta) uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému prověřila jeho úvěruschopnost, když vycházela z údajů sdělených jí žalovaným v žádosti o poskytnutí půjčky, provedla kontrolu veškerých dostupných veřejných a neveřejných databází, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu 21 254 Kč. Výdaje žalovaného stanovila jako splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení s tím, že nákladové položky žalovaného se stanovují porovnáním deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště) a do výpočtu vstupuje vždy vyšší částka. Výše výdajů, s nimiž jméno FO pracovala s protokolu uvedena není. Dále uvedla, že nezjistila žádné negativní informace týkající se žalovaného a jeho úvěrové či platební historie, a proto měla žalovaného za úvěruschopného. V souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila otisk části interního informačního systému jméno FO, z něhož vyplývá, že jméno FO učinila dne 4.2.2021 dotaz Anonymizováno (tj. do databází klientských informací) z něhož vzešel výstup, „Subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“. Jaké údaje však v databázích byly zjištěny nelze z předloženého zjistit, a to ani rozsah jeho úvěrové angažovanosti. Dále předložila přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2019, z něhož vyplývá, že v roce 2019 měl žalovaný z hrubý roční příjem 637 631 Kč, a že uplatnit na tento příjem paušální náklady ve výši 382 579 Kč. Předmětem podnikání žalovaného jsou podpůrné činnosti pro scénické změní. Z přiznání lze rovněž zjistit, že žalovaný měl dvě nezletilé děti na něž uplatňoval nárok na odpočet daně a zároveň manželku bez vlastního příjmu, na níž rovněž uplatňoval nárok na daňovou slevu. Tedy, že žalovaný ze svého příjmu poskytuje výživu dalším 3 osobám. Jiné doklady vztahující se k prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepřeložila ani po výzvě soudu.

8. Z platební bilance má soud za prokázané, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 11.2.2021, a to v rozsahu 110 500 Kč, a že žalovaný hradil splátky nepravidelně, naposledy uhradil částečnou splátku dne 26.5.2023, přičemž na úvěr uhradil pouze 65 468,19 Kč. Z souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného má soud za prokázané, že z nyní projednávaného úvěru byla dne 11.2.2021 částka ve výši 50 500 Kč uhrazena na úvěr z kreditní karty, následně i po té, co byl úvěr z kreditní karty tímto způsobem uhrazen, žalovaný opětovně čerpal úvěr z kreditní karty.

9. K zesplatnění úvěru přistoupila jméno FO přípisem ze dne 4.12.20223, požadovala okamžitou úhradu celého nedoplatku úvěru včetně příslušenství a poplatků ve výši 94 315,96 Kč (viz. prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 4.12.2023, včetně dokladu o odeslání listiny téhož dne).

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.3.2024 včetně její přílohy obsahující soupis postupovaných pohledávek (konkrétně z řádky 4) a potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky ze dne 12.3.2024 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným postoupila jméno FO na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem jméno FO ze dne 22.3.2024 (viz. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.3.2024 včetně dokladu o odeslání listiny téhož dne).

11. Z výzvy k úhradě dluhu má soud za prokázané, že před podáním žaloby se žalobkyně pokusila odstranit předmět sporu mimosoudně (viz. výzva k úhradě dluhu ze dne 11.6.2024 včetně podacího lístku ze dne 11.6.2024).

12. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota na základě níž poskytla žalovanému dne 11.2.2021 částku 110 500 Kč. Žalovaný svůj závazek úvěr včetně sjednaného úroku a poplatků nesplnil, když uhradil pouze částku 65 468,19 Kč a nejpozději od splátky splatné v červnu 2023 se dostal do prodlení s úhradou svého závazku. V důsledku prodlení žalovaného s řádnou úhradou dluhu jméno FO celý zbývající úvěr zesplatnila a požadovala jeho okamžitou úhradu, oznámení o zesplatnění sdělila jméno FO žalovanému přípisem ze dne 4.12.2023. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena jméno FO na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvu odeslanou dne 11.6.2024.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné Smlouvě o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota.

27. Úvěrující je ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje spotřebitele a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by jméno FO splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. spisová značka ze dne 18.10.2024 a následně i při jednání soudu dle ustanovení § 118a o.s.ř., aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se odkázala na informaci jméno FO o průběhu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, tedy, že vycházela z informací od klienta uvedených v Návrhu na uzavření smlouvy a z informací z veřejných a neveřejných registrů a z daňového přiznání žalovaného. Soudu bylo předloženo Daňové přiznání žalovaného k daní z příjmu za rok 2019 a záznam z lustrace v Anonymizováno. Žádné další doklady osvědčující provedení dotazů do veřejných i neveřejných databází, včetně registru klientských bankovních a nebankovních informací, insolvenčního rejstříku, exekučního rejstříku apod. jméno FO ani žalobkyně v řízení nedoložily. jméno FO vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z příjmu žalovaného 21 254 Kč měsíčně, představuje tato částka 1/12 jeho základu daně z příjmu, a že žalovaný nebyl povinen z této částky odvést daň z příjmu, neboť mu v důsledku slev na dani za manželku a vyživované děti daňová povinnost nevznikla, naopak jeho roční příjem za rok se zvýšil o 34 608 Kč za daňový bonus. jméno FO však zcela pominula, že ze svého základu daně vznikla žalovanému zákonná povinnost k úhradě zdravotního a sociálního pojištění, které nejsou daňovým nákladem, když minimální zálohy byly pro rok 2021(tj. v roce, kdy žalovaný žádal o poskytnutí úvěru) stanoveny ve výši 2 588 Kč na sociálním pojištění a 2 393 Kč na zdravotním pojištění. Čistým příjem žalovaného se tak pohyboval okolo 19 000 Kč měsíčně. jméno FO jde o výdaje žalovaného, z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný nebyl jméno FO vůbec dotazován na výši a strukturu jeho výdajů, zejména výdajů na bydlení. jméno FO uváděla, že výdaje posuzovala dle historických statistických dat, neuvedla k tomu nic bližšího, tedy její postup nelze ověřit.

29. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že doložený příjem žalovaného činil 19 000 Kč, měl převzít závazek k úhradě částky 2 379 Kč měsíčně na dobu 6,5 let. Po úhradě splátky tak měl žalovaný k dispozici prostředky ve výši cca 16 600 Kč měsíčně na úhradu veškerých životních nákladů a nákladů na bydlení pro čtyři osoby (manželu na níž uplatňoval nárok na daňovou slevu, tj. manželku bez vlastního příjmu, a dvě děti), tj. okolo 550 Kč na den. Nelze zároveň předpokládat, že by uvedená částka byla dostačující na úhradu životních potřeb a vytváření rezervy pro případ neočekávaných výdajů či výpadku příjmu, navíc po dobu 6,5 let. Již tato skutečnost sama o sobě vzbuzuje obavu, zda bude žalovaný své závazky schopen hradit. Navíc za situace, kdy jméno FO nebylo nic známo o výdajích žalovaného, a ani neučinila pokus si tyto od žalovaného zjistit, nelze než uzavřít, že řádně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a porušila povinnost uloženou jí v ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let.

30. I pokud by soud připustil, že není nutné zkoumat a ověřovat konkrétní výši životních nákladů úvěrovaného, je třeba ke stanovení životních nákladů úvěrovaného vycházet alespoň ze základních údajů o jeho životní situaci, tj. zejména místu faktického bydliště, způsobu bydlení a tím výši pravděpodobných nákladů na bydlení, místu zaměstnání a k němu vztaženým nákladům na dopravu, osobním stavu včetně počtu a staří dětí. Bez těchto údajů nelze využít ani statistické údaje shromažďované právnická osoba. Z žádného z bankou předložených dokladů nevyplývá, že by byl proveden jakýkoliv výpočet na základě statistických údajů do nějž by vstoupily zjištěné údaje o osobě žalovaného neodporující předloženým listinám.

31. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku pro porušení donucujících ustanovení zákona neplatná.

32. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu jméno FO prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 11.2.2021 částku 110 500 Kč. Žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 65 468,19 Kč. jméno FO vyzvala žalovaného k úhradě dluhu Prohlášením o okamžité splatnosti ze den 4.12.2023, čímž se stalo bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 45 031,81 Kč (110 500 – 65 468,19) splatným. 33. jméno FO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 45 031,81 Kč.

34. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ode dne 8.12.2023, tj. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy žalovanému v souladu s ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení předžalobní výzvy odeslané dne 4.12.2023 žalovanému dne 7.12.2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení. Zákonný úrok soud přiznal ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 . Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

35. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

36. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.