18 C 333/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 38 673,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 24 473,02 Kč spolu s obchodním úrokem 29 % ročně z částky 14 200 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 950,84 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 38 673,02 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce. Tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované řádně a včas hradit sjednané splátky, a to zejména na základě informací vyžádaných od žalované ohledně jejích příjmů a osobních a majetkových poměrech. Smlouva o zápůjčce číslo byla uzavřena dne 24.6.2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 15 733 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 763 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.2.2021. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dluh uhradila jedinou splátku ve výši 1 800 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 14 200 Kč a dlužný poplatek 13 973,02 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala uhradit smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč a sankční poplatky ve výši 2 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 1.2.2022 k postoupení pohledávky za žalovanou ze shora uvedené Smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok z poskytnutých a neuhrazených prostředků (jistiny) ve výši 29 % ročně, a to ode dne splatnosti zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ní byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 2.1.2023. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr.

5. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), Smlouvu o zápůjčce číslo dne 24.6.2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 15 733 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 31 733 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 763 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 24.6.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky, tj. do 24.2.2021 pouze 1 800 Kč, tj. uhradila pouze 1 splátku.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 24.6.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, že je zaměstnána jako operátor u právnická osoba anonymizováno s příjmem 20 000 Kč, a že má jediný zdroj příjmů. Dále uvedla, že je svobodná a má jednu vyživovací povinnost a žije v nájemním bytě. Pokud jde o výdaje, uvedla, že její měsíční výdaje činí asi 6 000 Kč, zda jde o její osobní výdaje, či výdaje rodiny z karty nevyplývá. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná má mobilní telefon a přístup na internet. Z karty lze zjisti, že žije v jiné obci, než je sídlo zaměstnavatele, kde je konkrétní pracoviště žalované zjistit nelze. Žalovaná měla předložit na dotvrzení jí uváděných údajů pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za měsíc duben a květen 2019, které soudu předloženy nebyly. Dále je na kartě klienta uvedena adresa trvalého bydliště žalované.

7. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 21.11.2022 má soud za osvědčené, že k uvedenému dni byly na majetek žalované vedeny tři exekuce zahájené v roce 2020 až 2022. Zda byla na majetek žalované vedena nějaká exekuce v době poskytnutí úvěru, tj. ke dni 24.6.2019, z předloženého výpisu nelze ověřit.

8. Z výpovědi svědkyně, jméno příjmení, má soud za osvědčené, že tato pracovala a stále pracuje pro právní předchůdkyni žalobkyně jako zprostředkovatel spotřebitelských úvěrů, přičemž je zapsána jako vázaný zástupce u ČNB. V řízení uvedla, že si na žalovanou a okolnosti uzavření smlouvy o zápůjčce nepamatuje, a to zejména s ohledem na odstup času a množství smluv, které uzavírá. V obecné rovině uvedla, že jejím úkolem je projednání podmínek úvěru s potencionálním klientem, zajištění údajů vyžadovaných právnická osoba pro ověření úvěruschopnosti potencionálního klienta a na základě vyhodnocení úvěruschopnosti provedeném právnická osoba následně s klientem uzavřít příslušnou spotřebitelskou smlouvu. Schůzka, na níž je smlouva uzavírána, probíhá zpravidla v místě bydliště budoucího klienta, po klientovi požaduje předložení dokladů o příjmu, přičemž jaké doklady obdržela, zaznamená do karty klienta. V posuzovaném případě podle záznamů v předložené kartě byla žalovanou předložena pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Výše příjmu pak byla pravděpodobně zaokrouhlena, což se v té době dělalo. Zároveň se snaží od klientů získat údaje o výši jejich životních nákladech, tj. nákladech na bydlení, dalších pravidelných výdajích. Pokud jí je klient nesdělí a nedoloží, uvede do karty pouze odhadovanou výši nákladů, kterou dále nezkoumá ani nehodnotí. Zda jsou v kartě klienta zaznamenány ověřené údaje či údaje odhadnuté či sdělené klientem se nikam nezaznamenává. Společnost Provident po svých zprostředkovatelích takovou informaci nevyžadovala a v zásadě ji nevyžaduje ani v současnosti (v poslední době dochází ke změně, kdy někdy v průběhu vyhodnocování žádosti přijde zprostředkovateli požadavek na doplnění některých údajů). Doklady, které klient předloží, se nefotí, neskenují ani nijak jinak neuchovávají ať již u zprostředkovatele nebo u Providentu. Zjištěné údaje svědkyně zaznamená jednak do karty klienta a jednak do aplikace, kterou má v telefonu a odešle je právnická osoba. Ona sama žádné vyhodnocení neprovádí. Do aplikace pak obdrží parametry, za nichž může smlouvu s klientem uzavřít, tj. nejvyšší možnou částku zápůjčky a na to navazující výši poplatků a výši splátek. Pokud obdrží zprávu, že může poskytnout vyšší částku, než klient požadoval, tuto částku klientovi sdělí, a pokud má klient zájem, uzavře se smlouva na částku vyšší. Pokud Providen nevyhodnotil klienta jako úvěruschopného, tuto zprávu dostane opět prostřednictvím aplikace, přičemž z této zprávy je zjistitelné pouze to, že žádost klienta byla zamítnuta na základě informací z interních systémů Providentu nebo z externích systémů, avšak konkrétní důvod, či konkrétní původ negativního záznamu uveden není. Svědkyně výslovně uvedla, že s výjimkou osobních údajů a příjmů klienta není vyžadováno právnická osoba jakékoliv ověření dalších sdělených údajů, včetně ověření reálnosti jeho výdajů. Zprostředkovatel rovněž neověřuje, zda adresa trvalého bydliště klienta je adresou ohlašovny, či zda další kontaktní údaje a adresy uvedené klientem jsou reálné a funkční.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a její přílohy (zejména řádky číslo přílohy) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 1.2.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 10.2.2022, jímž byla zároveň vyzvána k okamžitému splacení celého dluhu, a to do 17.3.2022. Odeslání výzvy má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 11.2.2022.

10. Z výzvy k plnění ze dne 20.5.2022 a potvrzení o podání ze dne 24.5.2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ v platné smlouvě o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 333/2022-11 ze dne 3.11.2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Dále uvedla, že prověřila výši závazků žalované a její platební morálku v registrech bankovních a nebankovních informací, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registru neplatných dokladů, a evidenci adres obecních úřadů resp. ohlašoven. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání procesu prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu klienta podepsanou žalovanou a výpis z centrální evidence exekucí, s tím, že za pomoci dat sdělených žalovanou a jejich porovnáním s demografickými daty a behaviárními daty byl vytvořen scóringový model, který potvrdil potřebnou úvěruschopnost žalované.

25. Z karty klienta podepsané žalovanou v den uzavření úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalovaná sdělila údaje, na základě nichž mohla být prověřena její úvěruschopnost. Údaje vyplněné v kartě klienta byly žalovanou osvědčeny k žádosti právní předchůdkyně žalobkyně výlučně na straně příjmů, když z výplatních pásek za dva měsíce předcházející poskytnutí úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně za dostatečně osvědčenou výši příjmu žalované. Za situace, kdy listiny osvědčující výši příjmu žalované byly předloženy svědkyni, která výslovně v řízení uvedla, že pokud provede zjištění z konkrétních listin, tyto listiny označí na kartě klienta a zároveň tyto konkretizuje, má soud za prokázané, že výši příjmu žalované měla právní předchůdkyně žalobkyně za osvědčené.

26. Na výdajové straně žádný doklad osvědčující výši výdajů žalované soudu doložen nebyl a ani z karty klienta nevyplývá, že by byly po žalované vyžadovány a jí předloženy. Z výpovědi svědkyně pak vyplynulo, že často není klienty předložen žádný doklad, z něhož by bylo možné výši výdajů objektivizovat a z pokynu právní předchůdkyně žalobkyně není po klientech proti jejich vůli vyžadován.

27. Jak bylo s údaji uvedenými žalovanou konkrétně nakládáno, z dokazování nevyplynulo. Soud zdůrazňuje, že údaje uvedené zájemcem u poskytnutí úvěru je třeba podrobit kritickému ověření. Za situace, kdy žalovaná uvedla jako své životní náklady, tj. náklady potřebné pro ni a vyživované dítě na bydlení, stravu, ošacení, drogerii, ale i náklady na cestu do práce, telefon internet (existence mobilního telefonu a přístup k datům vyplývá již z údajů o existenci mobilního čísla žalované a emailové adresy) částku 6 000 Kč měsíčně, jde o částku nepochybně vzbuzující pochybnost o své správnosti. Pro stanovení životních nákladů žalované na základě statistických dat je pak třeba, aby vstupy do scóringu vycházely z individuálnosti žalované, tedy nejen z toho, že jde o svobodnou ženu, ale i o ženu s jednou vyživovací povinností, bydlící v nájemním bytě, že v nákladech na bydlení je třeba zohlednit i velikost bytu, která se promítne nejen do výše nájemného, ale i nákladů na služby spojené s nájmem (např. náklady na vytápění se mohou podstatně lišit v závislosti na stáří, stavu a velikosti bytu). Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena celá řada údajů, které se staly podkladem pro scóring úvěruschopnosti žalované, a že je následně využila při stanovení statistických a behaviárních hodnot do scóringového modelu, avšak ke svým tvrzením ani po poučení neoznačila žádné důkazy ani je nedoložila, ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

28. Soud dále zdůrazňuje, že žádným označeným a předloženým důkazem nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně učinila tvrzené dotazy do evidencí, tj. že provedla šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, evidenci neplatných dokladů, v bankovních registrech BRKI a nebankovních registrech NRKI k ověření rozsahu závazků žalované a její platební historie. Pokud žalobkyně předložila výpis z centrální evidence exekucí, šlo o výpis, který byl vyžádán až 21.11.2022, tedy až v průběhu soudního řízení a nelze z něj vyčíst stav evidence ke dni poskytnutí úvěru, tj. ke dni 24.6.2019. Pokud pak žalobkyně uváděla, že její právní předchůdkyně ověřila, že adresa bydliště žalované není adresou ohlašovny s negativním výsledkem, poukazuje soud na to, žalovaná má trvalé bydliště uvedené na smlouvě i kartě klienta na ohlašovně již od roku 2011, tedy i ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce.

29. Soud tak uzavírá, že k ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Zároveň by, i s ohledem na délku závazku (1,5 roku), měla úvěrované po úhradě nutných výdajů a všech jejích závazků zbýt i finanční rezerva pro případ dočasného výpadku příjmů (např. nemoci) nebo neočekávaných výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

30. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 24.6.2019, je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

31. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

32. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

33. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

34. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24.6.2019 částku 16 000 Kč. Do dne rozhodnutí soudu žalovaná uhradila částku 1 800 Kč (žalovaná vyšší míru úhrady netvrdila), tedy výše bezdůvodného obohacení činí 14 200 Kč s jejíž úhradou je v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši ve smyslu § 1970 o.z., a to ode den uplynutí dodatečné lhůtě k plnění, kterou žalobkyně žalované poskytla v oznámení o postoupení pohledávky. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.)

35. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a to včetně úroku z prodlení s úhradou jednotlivých splátek (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější a měla by nárok na náhradu poměrné části svých nákladů, žádné náklady nevznikly (výrok III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.